K čemu?

Tento námět nosím v hlavě už dlouho. A mám z něj zároveň trochu obavu. Rozumějte, jsem vlastně normální člověk. Mám rád teplo ústředního topení, vyhovuje mi pohodlí dnešního vyspělého světa. Je příjemné ráno jet do práce autem, které má topení i klimatizaci. Je hezké otočit kohoutkem a teče voda, která v sobě nemá žloutenku. Papírové pleny ušetřily mé ženě kupu práce a po použití se hodily do popelnice a popeláři to uklidili někam za město na skládku. Dukovany mě zásobují elektrikou díky které mohu kropit zahradu vodou ze studny a nebo datlovat tento článek. 

Když si chci popovídat s tátou, prostě mu zavolám. Je to hned. Volám mu vlastně skoro každé ráno. Mám kontakt s lidmi na druhém konci republiky i na druhém konci světa. V práci nemanipuluji s břemeny, ale se symboly na obrazovce. Nepředřu se. Žádné svaly mi v železo ztuhly...  Měkké křesílko, kávovar, sličné kolegyně... To pobíhání po obilných silech, to je jen příjemný tělocvik. Mám se dobře, navíc si to uvědomuji a jsem za to Všemohoucímu patřičně vděčný.  Jenže červíček hlodá. 

Onehdy jsem v Brně stál hodinu v koloně. O týden dříve dokonce dvě hodiny. Kolony jsou tam každý den. Jde jen o to, že někdy se utvoří až za vámi. Je úplně jedno, kolik se postaví nových obchvatů, stejně se okamžitě naplní. V Německu vedou přes Porúří tři souběžné dálnice vedle sebe. Stejně jsou všechny plné. Každá nová dopravní stavba vyžene na silnice jen větší množství aut. Je super, že se zrychlí spojení mezi Brnem a Svitavami... tedy až tam udělají tu dálnici. Ale aut v tom směru neubude. Půjde to rychleji, ale bude tamtudy jezdit zase mnohem víc lidí. 

Pořád se zpřísňují emisní normy u aut. Ale oxidu uhličitého neubývá, naopak, aut přibývá a tak přibývá i emisí. Na jednotku je to možná míň, ale ten vzduch je pořád víc zamořený. Až uděláme elektrická auta a vyřešíme všechny problémy s nimi spojené, stejně nám to nepomůže, protože silnice budou pořád plnější. Elektrické auto bude zamořovat vzduch komínem elektrárny. Sice se teď mluví o sdílených samořiditelných vozech, možná jich bude na počet méně, ale budou o to více jezdit. Silnicím ani atmosféře to neuleví, jen na jednotku oxidu uhličitého bude stačit menší množství železa. Jakýkoliv pokrok, který zlevní cenu dopravy způsobí to, že se do pohybu dá o to větší masa zboží i lidí. 

Nejdřív se jezdilo na Mácháč, pak do Chorvatska a teď už každá přiblblá misska jezdí někam na Bora Bora. Zájezdy se zlevnily, letecká doprava zmasověla a zlevnila a tak už nám nestačí Jadran. Polynésie je prostě víc sexy. 

Máme doma vodu v kohoutku a snažíme se s ní šetřit. Ale zase tak moc nešetříme. Dokud se musela voda přinést od studny vědrem, stačilo se vykoupat jednou týdně v neckách. Dneska se lidi sprchují i čtyřikrát denně. Proč? Voda je levná, teplá a nikdo se s ní nenadře. Teče sama a koupel stojí pár korun.  A mezi masou čistých lidí... zkuste se nevysprchovat... budete cítit na sto honů.

Když byla moje žena malá, stačil jí a třem jejím sestrám jeden pokoj. Já běhám po domě a pro svých pět dětí vymýšlím tři pokoje a bylo by mi tak nějak trapné jim to nedopřát.  

Stejné je to s masem, jídlem všeobecně a dalšími službami. My lidstvo to prostě umíme. Umíme za dvacet pět dní vyrobit dvoukilové kuře, umíme na hektaru vypěstovat deset tun pšenice, umíme vyrobit mobil za pár stokorun, umíme čerpat ropu aby se to vyplatilo spalovat a za zisk vést války.  

Víte já nevím, jestli tu planetu tak strašně drancujeme. Spíš bych řekl, že pořád jsou tu větší škůdci a větší síly, které mají i nad lidstvem navrch. Nevím, jestli nám ropa dojde nebo to nějak vyřešíme. Nevím jestli budeme jednou mít fůzní reaktory a nebo prostě zlevníme výrobu fotovoltaiky tak, že ji bude mít na střeše každý. Ale ať to technicky zvládneme nebo ne, nezvládáme to infrastrukturně. Na ty silnice se prostě nevejdeme. Kdy jste naposled zažili ten pocit z reklamy na Volkswagen a jeli po prázdné horské silnici s nádhernými sceneriemi. Scenerie jsou, ale i ta poslední okreska na Boží Dar je přecpaná autama. 

Máme levné jídlo, ale kurňa ten chleba se nedá jíst. Nevydrží. Druhý den se půl bochníku vyhodí (nebo zkrmí prasatům) protože je prostě hnusnej a tvrdej. Kuře je plné hormonů a nedělejte si iluze že v biochovech je to nějak rapidně lepší. Dyzajnový nábytek má každý, ale houby to vydrží a málo platné ani ten dubový už nikdo neumí vyrobit aby sto let sloužil. Můžeme na dovolenou, ale i v Keni nebo Ugandě je poměr lidí a lvů v národních parcích tak tisíc ku jedné.  Pláže v Riu jsou stejně přecpané lidmi a dekami jako na Makarské.  Lyžování je hlavně o čekání na vlek, dokonce i na ten Elbrus nebo Mt Everest se táhnou davy.

Sice se honíme za nevšedními zážitky, ale  už nejsou vůbec nevšední. Každý blbec má podobné. Všechno co se dá koupit, to si může koupit každý. Fejsbůk je plný stejných fotek, stejných snů a stejných zážitků. Dokonce i pornoherečky jsou jedna jak druhá. Není nic, co byste mohli mít abyste byli sami. Všechno co si můžete koupit vy si může koupit i někdo jiný. 

Bude zapotřebí jiný přístup k životu. Možná to přijde samo. Až už opravdu nepůjde ucpanými silnicemi nikam dojet, tak třeba zůstaneme doma. A zjistíme, že je to fajn. Že vlastně stejně všichni žijeme v kuchyni a tak jsou ty ostatní cimry maličko navíc. Že jediné nevšední věci si musíme postavit vlastníma rukama. Že jediná nevšední romantika a láska se dělá drobnou tolerancí v soužití. Možná bude nutné zjistit, že málo z toho co máme opravdu potřebujeme. Možná zjistíme, že pokud spolu dokážeme žít, tak nebudeme potřebovat tolik soukromí a tolik prostoru sami pro sebe. 

Zkrátka nemám chuť jezdit k moři kde je to hlava na hlavě a nehodlám léta letoucí hledat tu správnou prázdnou pláž. Pohodu si udělám i doma. Ne, nikdy nebudu mít levnější maso z domácího chovu a dokonce možná ani nebude lepší než to koupené. Ale při zabíjačce jsme si užili kupu srandy a přijelo hodně zajímavých hostů. Nepotřebuju facebook, protože ho mám každý večer naživo, mám otevřený dům a bavit se mezi sebou je tak nějak lepší. A i ten sex s manželkou je lepší, když ho člověk neporovnává s pohádkami pro dospělé na placených kanálech.  Prostě jediné autentické je to, co má člověk doma. A pokud to má, tak pak nejde o velikost obýváku a počet ložnic. 

Ne nevolám po odstranění civilizace a zrušení našich výdobytků. Ani náhodou. Chci mít v obci doktora i zubaře. Auto se mi hodí a je dobře že máme pitnou vodu. Ale přehánět netřeba. Zážitek nevzniká díky koupelně obložené mramorem, ale díky rozesmáté manželce.