Kydy sobě - doplněno v 11.40

Jsem hasič, je mi těsně pod čtyřicítkou. Mám ženu, tři děti, grunt nemám, ale dům s pěknou zahradou kousek od Prahy. Nejsem profesionální hasič, cítím se ale víc hasičem než tím, za co dostávám plat.
Ano, začátek představení jsem si dovolil okopírovat od Vidláka. To je jeden z důvodů, proč chodím na kydy - podobný věk a pohled na rodinu a svět okolo. Proto taky je článek od Vidláka většinou první věc, na kterou ráno na internetu kouknu.
Krásné Vánoce všem a díky moc za tuto společnost.

Jako většina zde od Vlka k Vidlákovi.Každé ráno se těším na otevření "notýsku" hlavně kvůli Vidlákovi a jeho hostům.Je mi už 73 let ale stále mě zajímá svět kolem nás.Mám tři děti,také vnoučata,zatím mě nezklamaly.Potkala mě ale ztráta manžela a hrozná zkušenost s alzheimerovou nemocí ,která mi ho vzala.Proto přeji Vidlákovi a jeho rodině,též všem kdo k němu chodí na pokec hlavně dobré zdraví a jasnou mysl a pro všechny lidi zdravý rozum.Obdivuji Vidláka,pokládám ho za písmáka,sedláka,filozofa a hlavně přemýšlivého člověka se zdravými názory.Překvapilo mě proto,že patří mezi mladší ročníky,asi moudrost není jen výsadou kmetů.Díky Vidláčku za to že jsi.

Jsem věkem Husákovo dítě, rodem z Hodonína, ženatý, otec jednoho potomka ve věku, který vyžaduje pevné nervy a maximum tolerance. Mým hlavním zájmem je železnice, pracovně se podílím na údržbě vozidel brázdících kraj i republiku v barvách národního dopravce.
Ve Vidlákově jsem žil od zahájení školní docházky. Místní malé nádraží bylo místem, kde jsem díky pochopení místních železničářů po celé dětství mohl rozvíjet svůj zájem, byl jsem tak trochu inventářem tohoto místa a mnoha věcem (nejen o železnici) se tam naučil. Před 15 lety jsem se odstěhoval za snadnějším dojížděním a větším bytem o pár kilometrů, do místa, které je známo neradostnou historickou událostí – první železniční nehodou na našem území.
Každý den si ve zpravodajském mainstreamu přečtu alespoň jeden článek, který mě utvrdí ve smutném faktu, že svět se v p…(doplňte název sedací části lidského těla) obrací. Proto rád chodím na Kydy, kde mě naopak uklidní, že ještě existují lidé se zdravým selským rozumem. Vidláka obdivuji za jeho široký rozhled a s jeho názory velmi často souhlasím.
Všem návštěvníkům tohoto webu přeji pohodové Vánoce v přítomnosti těch nejbližších a v novém roce zejména pevné zdraví i nervy a pořádnou dávku štěstí!

přišel jsem z Kosy kvůli Vidlákovi kterého jsem tam rád četl.Je mě něco pod 60,Vyučen,večerní strojní průmyslovka.Z velkého města na Moravě.Kořeny po rodičích na Valašsku a Slovácku.Ženatý 30 let s jednou ženou,jeden syn zatím bez vnuků.Celý život v jedné strojírenské firmě.

I já doplňuji řady „starých, hloupých a škaredých“ – vystudovaná zemědělka, majitelka zahrádky s několika slepicemi, želvami a psem, středočeška, 2 dospělé dcery, 35leté, bohužel, pouze formální manželství. Moje nesplněná tajná touha -chaloupka „na samotě u lesa“. Kydy jsou první stránka, kterou otevírám po spuštění PC.
Děkuji Vidlákovi i všem Kydačům za skvostné články a diskuze, Všem přeji pohodové Vánoce a v roce 2020 stálé zdraví )

lesník na prahu seniorského věku, bílý heterosexuál, otec dvou de facto dospělých dětí z Jeseníků.

Příslušník utlačované většiny, tj. bílý, pracující heterosexuál, věkem pade plus. Aby těch negativ nebylo málo, tak se živím jako ajťák.
Žiju v "kraji razovytem", kde se čeština mísí s polštinou, ale na rozdil od Targusova, nám tu lišky nedávají dobrou noc.
O nervy se mě snaží připravit papírově dospělý syn.
Na Kydy chodím pro vyváženou směs "obyčejné" lidské moudrosti a selského rozumu.
Vidlákovi velký dík za vytvoření virtuáního prostředí, kde lidé diskutují bez urážek a osobních invektiv.

a všechny příznivce jeho dvorku. Jsem z jihomoravského městyse, 73 let, vychovali jsme 3 syny.
Přeji všem pohodové svátky.

přeju. Jsem žena, momentálně (pro mne) v tom nejkrásnějším věku. Těsně po 65 a tím pádem autobusy a vlaky za čtvrtinovou cenu než ještě před nedávnem.(Onehdá jsem v jedné hospůdce nahlásila, že je mi už těch pětašedesát a že jsem si zvykla na čtvrtinové ceny a jestli , s ohledem na věk by i to pivko nemohlo být taky s patřičnou slevou, bohužel neuspěla jsem...) A tak z toho svého maličkého vidlákova teď častěji vyrážím než dříve.
Taky chodím pěšky každou středu s partou mladodůchodců na vycházky v blízkém i trošku vzdálenějším okolí. Bydlím 60 km na sever od Brna na hranicích Čech a Moravy. Bydlím už pět let sama v domku, tak dlouho už můj manžel nežije. Dnes se pod stromečkem v mém obýváku sejdu s mým bratrem, se svými dvěma syny, snachou a vnoučaty Katkou a Vojtíškem. Jo a ještě vnuččin pejsek s námi bude. Sama pejska už nemám i přesto, že si myslím, že jsou to naši přátelé nejvěrnější a nikdo nám lidem nedá tolik lásky jako právě oni. Ale zatím mne to ještě pořád táhne mezi lidi, a tak nechci aby na mne pes čekal sám doma, když vyrazím pryč na vícero dní.
Kydy si dopřávám každý den. Je zde spousta úžasných diskutérů, člověk se zde dozví spoustu věcí a při čtení tohohle blogu, nebo třeba PanaBavora, Tarase, Janiky mám pocit, že se ten dnešní svět ještě úplně nezbláznil.
Tak díky všem návštěvníkům tohoto dvorku ale hlavně Hlavním Kydačovi Vidlákovi, protože bez něho bychom těžko hledali podobný prostor...

Jsme starší manželé, 3 děti, 6 vnoučat, domek v Břeclavi, čteme Vidláka každý den, světu rozumíme čím dál méně, takže, když se to tady probere, je to jasnější, že špatně. Ale co jsme si vychovali, to máme, kdo jim říkal, že na západě lépe? Ale je zde hodně mladých, chytrých a krásných lidí se zdravým rozumem, za což velký dík. Krásné svátky ...

Tak teď já.

Blížím se k šedesátce, dcera, syn, dvě vnoučata. Celý život žiju v bývalém okresním městě na severní straně Brd.

Vzděláním a většinu života jsem technik, velel jsem jakosti ve větší německé firmě, díky tomu jsme byl nucen se dopřivzdělat ve statistice, co ž mi velmi podstatně změnilo pohled na dění okolo sebe (statistiku by měli elfové zakázat). Podnikal jsem, ale neúspěšně, páč mě nebaví se dohadovat o peníze. Rád hledám u dění kolem sebe smysl a z jednotlivých střípků dovozuji algoritmus.

Admirál - to je moje trampská přezdívka, co jsem si ji vysloužil nejdřív na řekách divokých v kánoi a pak na velké lodi sestrojené z nafukovacích buřtů na velkých řekách a jezerech po celé Evropě.

Přes Stejskala, vlka jsem se dostal sem. Rád snáším slámu Vidlákovi do chlívka a rád se v ní přehrabuji a hledám nevymlácené klásky.

Zdravím všechny, co se zde s nimi potkávám a přeji jim spokojené prožití svátku a hodně zdravíčka do nového roku.

Jak známo, perličky jsou opeřenci toulaví, nějakým nedopatřením jsem přelétla plot a ocitla se na dvorku u Vidláka. Wikipedie se u mne zmýlila, nevypadám okrasně, zde na dvorku nepůsobím dekorativně a ke své lítosti ani moudře. Moc nepípám, čtu psaní a pípání moudřejších a pořád se učím, i když čas za sebou vidím delší, než před sebou. Jedno zaměstnání. Vydrželo po celý čas, na rozdíl od největší fluktuace ministrů v našem rezortu.
Protože ostatní tady jsou krásnější, chytřejší a mladší a napsali všechno za mne, tak jen:
Krásné Vánoce

Pěkné vánoce a hodně radosti v roce 2020 přeje Jirka z Podkrkonoší - 67 let, manželka Anička a dva dospělí synové ve světě. Rád si čtu články a diskusi na těchto stránkách – nějak mě to hladí po duši. Tak díky za Vás!!!

Dnes poprvé, 44 let, středoškolák pracující v zemědělství. Momentálně žijící na Valašsku v okolí Zlína, ale narodil jsem se ve Znojmě. Na Kydy chodím pravidelně a od začátku. Děkuji Vidlákovy a také děkuji všem přispěvatelům a diskutérům. Kydy jsou pro mě prostorem, kde se schází lidská slušnost, inteligence, nadhled, otevřenost, pochopení, životní moudro a zkušenost. Přeji všem na zdejším dvorku šťastné a pohodové prožití vánočních svátků.

Původně z Prahy, ale už jsem z ní dávno utekl. Na kraji menšího města na severu, 48 let,knihomol, dvě děti, kočka Gertrůda (jmenuje se mojí učitelce fyziky)a na zahradě spousta hryzců, kteří se nedají chytit, ani do pastí, ani Gertrůdou. Měli jsme po souisedce, která zemřela i čtyři slepice, ale postupně je zakousla kuna. Kydy čtu rád, nejsem ale schopný se tak dobře vyjádřit a pak ta vrozená lenost.....Snad, kdyby na kydech byla nějaká možnost dát tip na zajímavou knížku......

Zkusil sem prozkoumat místní hromadu nakydanýho hnoja, každj den něco přibyde, ale smrdí mě to furt stejně. Že bych se do ní chtěl zavrtat a libydovat si tam s vostatníma blboňama a přizvůkovat mi připadá jako obroditelská dřina, kerá se po smrti, po zapravení do naší neprodejné půdy jednou vyplatí. Hmm. Těch srdceryvnejch keců u zapíchnutýho beránka koncem roka sem slyšel taky dost, takže vím, že blboni dycky zjihnou a přejou si do dalšího roka hodně klidu k beránčímu zapíchávání a k zásluhovýmu okrádání našich synů a dcer od naší mámy a našeho taty, že tím jako budují naše důchodové hospodářství a nevinně se u teho gsichtí jako všichni svatí. Heh

Web chválit nebudu, páč, vím že se de bez těch anglickejch nadávek obejít, i hvězdičky, třeba deset, de do kódu vrazit, ale proti vkusu nejde nic dělat, někeří blboni temu říkaj práce na sobě... Ale snažím se neklesat s myšlením, páč sem dycky slýchával, že blboňům roste mozek na úkolech a taky vím, že až se to podělá, bude úkolů zase plná podělaná hromada na kerou shora zase budou přisírávat ti zasluhoví, slušní a do ničeho nevrtající slušňáci co nic v životě jako nepokazili a keré budou zase chtít blboni volit. Takže navrhovat jim aby přestali už s tou komedií a začali konečně svoje potřeby psát na papír, sečítat je se všema a na základě sečtených výsledků tady statečně postojovali ku prospěchu našich synů a dcer, se mi jeví jako slušnej masochistickej závazek nejen na příští rok.

su důchodkyně, občas něco napíši, nyní jen popřeji hezké svátky všem tu,.... Zdena
P.S. Su tu ráda.

Veselé vánoční hody a klidné svátky všem zde na hnojišti.

Vidlákovy Kydy jsou ta nejlepší neziskovka, kterou znám. Pečují o duše různého věku a já sama se sem denně chodím ujišťovat, že je někde svět ještě normální. Je tu bezvadná parta štamgastů a Vidlák pořád čepuje další myšlenky a názory.

Když mi bylo tak 18 let, viděla jsem 30-tileté jako poloviční mrtvoly a staré lidi jako něco, co je z jiného světa, co se mě netýká. Letos to bude už 64 let, co jsem na světě, a kupodivu i dnes vidím mnoho 30-letých jako poloviční mrtvoly a připadá mi, že mnoho 18-tiletých přišlo z jiného světa, kterému nerozumím. Bohužel se v mnoha názorech rozcházím i se svými dvěma dospělými syny, zatímco se čtyřletou vnučkou si zcela rozumím.

Zůstávám pracující důchodce. I když moje práce je práce na počítači (analýzy, kalkulace, rozpočty, plány...), tak mě stále více láká práce na zahradě za domem. V dalším životě bych chtěla být tanečnicí, spisovatelkou a hrát závodně ping-pong.

Ve své podstatě sem vůbec nepatřím, přesto sem chodím často, avšak selektivně. Smýšlením jsem nesystémový pravičák (laissez-faire, laissez-vivre, antietatismus), který považuje sociální demokracii za zdroj mnohého zla 20. století, přesto jsem chodil k Vlkovi na jeho rozbory dění na Ukrajině, a chodím k Vidlákovi, protože hezky zpracovává témata zemědělství, záhumenkaření a přirozené ekologie, což mne zajímá. Jen tak dál!

tak já se tedy taky přidám: věk něco přes 50 (furt se to mění), životním osudem téměř přesný opak Vidláka, ale názorově se až překvapivě shodujeme - už jsem to kdysi psal do svého chlívku "o autorech" či jak se ta honosná kolonka jmenuje. Jinak jako autor nejsem moc hoden toho jména - napíšu něco jen když se dost na...u, a to se mi stává málo, a když už k tomu na nějaké aktuální téma dojde, tak už většinou byl někdo rychlejší a napsal to za mne, takže jsem spíše pravidelný čtenář a pozorovatel. Sem jsem zavítal obvyklou oklikou přes pasivní sledování aktuálně a vlkovobloguje (na nepřiléhavý název kosa jsem si nikdy nezvyknul a teď už je to fuk).
Omlouvám se, že nepřidělím žádnou slepici, ale nemám toto zvířectvo rád, neb se.e kudy chodí, a pokud ponechám garážodílnu na chalupě jen na dvě minuty omylem otevřenou, neomylně mi tito zvědaví tvorové vniknou dovnitř a jejich návštěva nikdy nezůstane bez následků (nechápu jak to mohou stihnout). Jinak s ostatními domácími živočichy problém nemám :-). Hezké Vánoce...

Již ze jména je zřejmé, že jsem vznikl taky zcela náhodně, kdy + - na měsíc skoro přesně , jeden z miliónů bičíkovců vyhrál závody a schoval se do očekávajícího vajíčka. Jo,jo je to 77 let. Tolerantní, pracovitá a šikovná žena, 3 děti, vychované a vzdělané, 4 vnuci, 2 čuby, jeden kocour, 4 slepice, pohodlný domov se zahradou...Co si, dědek můžu více přát? Snad jen, aby Vidlák vydržel.
Hezký vánoce

Nepotěším asi nikoho, ale jako už 17 let i nadále se budu držet své zásady ve virtuálním světě - kromě vlastních názorů o sobě nic neprozrazovat. Promiňte. Snad jen, že jsem mladá a krásná a ten stav mi trvá už hezkou řádku let :-). 
To ale nemění nic na tom, že od doby kdy jsem vás objevila, čtu tady skoro denně. Jste bezvadní, témata mi často „nepadnou“ (moje chyba, nemám vaše znalosti a nejspíš žiji trochu "jinde"), ale občas dumám, zda Ládik i přemýšlí (nebo dokonce i sní) ve verších, nebo zda se Targus s Holubem konečně shodnou, když i mně je jasné, že od začátku tomu tak je a že se jen popichují, :-) atd. Stejně tak je mi záhadou, jak v dnešní době mohl vzniknout tak fantastický ostrůvek rozdílných názorů, bez znaků naší doby – urážení se a nenávisti. Karel Kryl zpíval : „Výsměch a potíže s kázní, jste snílci a blázni tří generací…“. A já vám všem za to děkuji. Nesmím však s díky zapomenout na pana domácího – Vidláka, bez něj bych vás neznala, bez něj by byl můj svět chudší a hlavně nejspíš už bez víry, že lidé jsou ještě lidmi.

Vánoční čas je příležitostí uklidit si i sám v sobě, aby Nový rok přicházel do „čistého“. Všem vám vidlákům od srdce přeji, aby se to každému z vás podařilo a ten příští rok 2020 byl velkorysý a rozdal vám plnými hrstmi jen zdraví a štěstí.
Krásné vánoční svátky přeje Alice

čtu od Stejskala, Kosu a teď Kydy a vše poctivě a pomalu, abych vše pochopil. Je to můj denní chléb a děkuji za něj. Bylo mě 61 a už 15 let žiji na malé usedlosti, 11 ha, 5 km od Berouna. Co jsem ovdověl, seknul jsem s projektováním RD a čtu Kydy. Mám 11 slepic, psy, kočky, 2 dcery a 3 vnoučata. Dění kolem slunovratu nemám už moc rád, ale přeji všem štěstí a zdraví.

...se kterým jsem už v podstatě skončil, kvůli jeho nenávisti. Sem nakukuji (a občas i diskutuji) něco kolem roku. Věkově přesně ten silný ročník Husákových dětí, povoláním každou chvíli něco jiného (novinář, učitel, pomocný dělník na stavbě i vratné láhve :)), vzděláním nedostudovaný učitel dějepisu. Dva více, či méně dospělí synové mne už moc nepotřebují a tak se věnuji i jiným dětem, jako posledních šestatřicet let svého života. Nějaký ten pátek už jsem vlk samotář. Přezdívka vychází z toho, že se občas potuluji polem ve zbroji a s kopím v ruce a hulákám na ten houf kolem sebe ("svých hejtmanů pozorujte a retuj druh druhého"). Hrdý vlastenec. K soutoku Labe a Orlice mám z bytu asi kilometr.
Tady miluji názory lidí, se kterými se ve svém okolí moc nepotkávám, je to nádherná duševní hygiena, vědět, že někde je svět ještě v pořádku. A že zdravý selský rozum stále ještě není v zemědělském muzeu!

Když se člověk postí
zbudou jenom kosti;
kapr tiše chladne -
bylo to tak snadné.
Prasátko je v kališti
už se těším na příští
tradiční svátky;
základ světa vratký
bude někde v Medíně
pevný je ve Vsetíně.

Mám dát kebab v tortile
zatvářit se zdvořile
nebo z káefcéčka twistr
co ho dělá mistr
vyučený za pět minut?
Nechci takhle zhynut....
Dám si kobzolový placek
aby to byl macek
aby z něho tekl fet;
zvykl jsem si na bufet
na Hladové window
s hudbou Metalindou.

a precital vsetky dotazniky ku ktorym vyzval Vidlak.

Je to smutne a komorne. Ludkovia - trochu fantazie, tvorivosti. Inak naplnite maximalne jednu krcmu. A mozete sa poplacavat na rameni.
A vidlak nech duma, kde sa deje chyba...

Něco o sobě už jsem prozradil, když jsem před několika měsíci pod tímto pseudonymem začal navštěvovat Kydy. Proto se tím nebudu dnes
zdržovat. To, s čím se s vámi chci podělit, jsem chtěl napsat už o pár hodin dřív, kdy ale byla diskuse bohužel zavřená. V tuto hodinu je
sice na následující rady poněkud pozdě, ale jistě přispějí k atmosféře Vánoc a taky k zamyšlení nad tím, jestli jsme to dnes zvládli. Ne, že bych
nedokázal napsat něco z vlastní hlavy, ale dnes opět něco výstižně napsaného opíšu. Jsou to slova spisovatele Františka Nepila:
"Až dostanete dárek, nezačínejte ho honem honem rozbalovat, jako by bylo samozřejmé, že máte dostat vlastně všechno, co je pod stromečkem. Nejdříve se zeptejte: "Cože, tohle je pro mne?:" Pak si přečtěte jmenovku a řekněte: "Vidíte, že to není pro mne!" A když vám budou říkat: Je! Je! Je!", přečtěte si ji ještě jednou a opravte se: "Ba jo, je to pro mne!" Mějte totiž na paměti, že předehra ku spatření dárku je více vzrušující než jeho vlastní prohlížení. I když je tedy jasné, že dárek je opravdu váš, nesmíte se na něj vrhnout jako nedočkavý hafan na hozený kousek klobásy. Kruťte nad ním ještě chvilku hlavou se slovy: "To jsem blázen, co to může být!" Ani nadále však nepospíchejte! Mašličku rozvazujte pomalu a stočte ji do klubíčka s tím, že tak pěknou stužku si musíte schovat na příští Vánoce. Přesně totéž, ale ještě mnohem pomaleji, to pak uděláte s papírem, ve kterém je dárek zhabalen. A teprve pak přijde chvíle, na kterou čeká dychtivěji dárce než obdarovaný: otevřte krabičku a vyjměte dárek".
Tyhle Nepilovy rady ještě krásně pokračují, ale musím už bohužel zkončit. Chci zajít na "půlnoční ", která začíná samozřejmě už ve 22.00.
Takže vám všem přeji krásný zbytek Štědrého večera i noci a následující sváteční dny podle vašich představ. Tak pa, pa, a když bude zájem, dopíšu to v noci, až se vrátím z kostele nebo i zítra.

Jsem 62 letý mladík, praštěný do makovice, šťastně rozvedený, jedna dcerka, dva vnoučci.
Plánoval jsem své akce na "zralý věk"( jako třeba kopat zlato na Yukonu ), skutečnost je taková, že půjdu požádat o plnou invalidku. Žiji nyní asi týden v okresním městě na severu, kam jsem musel prchnout z hor. Jen jsem se přesunul pod kopce, tam, kde jsem trávil mládí.
Ale hlavně všem chci poděkovat za pohodu, nadhled, který zde vládne, to je to koření co je potřebné k životu.

Vaše a nejen tyto příspěvky jsou pefrektní. Ne vždy se vším souhlasím (ale vzhledem k mému věku 78 je to už skoro jedno), nicméně vidím, že existuje dost mladých (tedy maldších) lidí, kteří nejen mají mozek v pořádku, ale mají i velmi dobrý pohled na svět i život. Přeji Vám hodně zdraví a k provozování Kydů též odvahy.

Jsem 73+, Pražák, znám dobu, kdy rodiny některých mých spužáků bydlely v suterénu domů s oknem těsně nad ulicí nebo s okny do průjezdu. Jiní v mnohopokojových bytech ve vyšších patrech s výtahy, pro dnes překvapivě "lepší lidé", žádní funkcionáři KSČ - rodíče se občas uřeknou i před dětmi. Zřejmě mne to v době, kdy jsem začal trochu myslet v širších souvislostech poněkud poznamenalo. Stejně tak báječná studentská 60tá léta a zahořklost spolu se zoufalstvím v 68mém.
Dnes ale vím, že i období "Husákovo" mělo své klady, zdaleka převyšující proklamované jupíí současnosti.
Technik, dvě zaměstnání v životě, letecké motory profesí, TZB vedlejší dodnes.
Děti tři, ale až na jedno z nich naprosto souznějící se současným stavem naší společnosti, kupodivu Rusy mají za normální lidi.
Na Kydech se cítím báječně ve společnosti zcela normálních lidí, což je dnes, i mezi mými přáteli od studentských let, překvapivá úleva.
Děkuji Vidlákovi, na první našlápnutí startující Krasoňovi Targusovi, uvážlivému Gerdovi i AH a ostří otupující Majce. Je Váš tolik, že další nejmenuji, abych nezapomněl.
Přeji krásné Vánoční svátky, jsem s Vámi rád

Přeju požehnané svátky vidlákovi a jeho rodině, stejně jako všem kydačům. Už mi není padesát a časem jsem se pročetl až na tyhle stránky. Jsem tu v podstatě denně, i když se diskuzí neúčastním. Blanensko.

Sedmdesátka se blíží, ale stále se snažím řídit středně velkou SW firmu a zatím dobrý. Chápající žena, pět dětí a osm vnoučat a celkem spokojená občas i šťastná rodina. Přišel jsem sem kydat z Kosy, asi proto, co většina z vás. Od svých dětí jsem slyšel, že sem taky občas zajdou...
K Vidlákovi se chodím přesvědčovat, že přece jen existují obyčejný lidi, normálních názorů, kteří si taky myslí, že se ženeme (jsme hnáni) do velkých průserů a nikdo jiný nás nevyslyší a na palubě se stále zběsileji tančí. A i když s tím ani na kydech moc nezmůžem, tak si to aspoň mezi sebou řeknem.
Všem přeji jen, aby dělali jen dobré věci dobře a Vidláku - díky.

S psaním u mě bída, soukám ze sebe všechno jak z chlupatý deky, tak jen krátce. Chodím sem pravidelně pročítat, k Vidlákovi velkej obdiv všeobecně a jemu dík, že tyhle stránky existujou tak jak jsou. S velkým zájmem si pročítám i ostatní kydače, není to u nich mlácení prázdný slámy (až na toho škebloňovýho flašinetáře a jeho kamaráda), je vidět, že maj stejně jako Vidlák co říct - takže i jim dík.

Statistika údaje: Východočech, čerstvej 6. křížek, městys, jedna žena, 2 potomci vylítlí z hnízda (dcera, syn) a mám z nich docela dobrej pocit, vydržel jsem s jednou ženou (nebo ona se mnou??? :)). První roky po revoluci
jsem zkoušel něco rozjet a strašně se finančně zabořil (bože ty naivní představy), teď házím lopatou a mám klid.

Přeju všem hezké svátky a v příštím roce všechno nej.
Vidlákov pro mě za 5 slepic

Jsem pětapadesátileta učitelka, matka třech dospělých synů a již dvacet pět let vdova. Žiji celý svůj život v malé vesnici na Mělnicku. Kydy čtu od začátku, ale až v září jsem se ozvala, když tady řádil scallop. Každé ráno si otevřu dveře zdejšího chlívku a jsem vždy mile překvapena, že je tu stále hezky, mile a tak mi moc pěkně začíná den. Moc díky. V současném světě je to pro mě pohlazení po duši, které je mezi dospělými velmi vzácné. Ještě jednou díky.