Děvkaři a ti druzí aneb přetížení - Díl IV. (a poslední)

Ježyšmarjájozef!!!

Čmoude, celý ten seriál je jen teorie nebo i praxe? Kolik jste jich svedl, jaké je to procento ze všech sváděných, po kolika úspěších už to přestane bavit? Kolik svedených žen vydá za jednu manželku, kterou po dětech už moc sex nebaví? Máte ženy (aspoň nějakou) rád, nebo jste totální mysogyn?

Já bych uvedl na pravou míru to tvrzení v článku. Žena mi řekla, že se o mně píše. Byla to poslední fáze procesu, kdy jsem vyhodnotil, že drtivá většina článků nestojí ani za přečtení. Protože je píší sebevědomí lidé jako je Vidlák nebo Čmoud - kteří to chtějí furiantsky natřít všem ostatním, ale přitom svět vidí černobíle a jednoduše jako tříleté děcko. Bez pochopení souvislostí. Nešvidí drtivou většinu proměnných.

Není potom divu, že poslední dobu Vidlákovy články začínají čím dál častěji stylem: "Turecko udělalo to a to, a přiznám se, že jsem odhadoval něco jiného". Protože jalovost analytických úvah nejlépe poznáte tak, že vám nevycházejí předpovědi až příliš často.

Podstata mého výstřelu vůči Rejpalce byla to, že její lživý seznam vin US army začínal událostmi, které nastaly 150 let před vznikem US army. To si uvědomíte, že Rejpalka je totálně nesoudná osoba. No nic, Rejpalka i Vidlák se s tím drobnou nesrovnalostí popasovali tak, že oni jsou nad věcí nad nějakým blbcem, který je upozornil, že Rejpalka lže, co se do ní vejde. Problém Čmouda je, že do všeho strká emoce - konkrétně nesmyslně vyčaroval mou sounáležitost z USA. Jinak řečeno, nebylo to o Rejpalce, ale spíše poslední kapka, kdy jsem si uvědomil, že Vidlákovy kydy nestojí za čtení.

Moje žena má přikázáno, aby mi dala vědět, když článek nebo delší komentář napíše Targus. Ostatní pisatele ignoruji.

Mimochodem, zkusil jsem po vzoru poslat dva články polemizující s názory Vidlákovi, který neustále vykřikuje, jak otiskne všechno. Ale mně Vidlák nic neotiskl a nijak nereagoval. Je to už několik měsíců.

Právě na Vidlákových kydech si uvědomíte, že integence různých druhů existuje. A že prostě jen minimum lidí má "strategickou inteligenci", to jest inteligenci pochopit přesně význam daného okamžiku, času, místa a souvislostí. A najít jejich výslednici. Když se o analýzy pokoušejí lidé bez tého schopnosti výsledkem je dlouhá řada přiznání "všechno se děje jinak než jsem čekal". A ne, strategická inteligence nejde nahradit ani furiantsvím, ani černobílým viděním.

Přečetl jsem si zpětně Čmoudovy články o ženách, a jsou to totální pitomosti na kvadrát. Pokud si chcete najít ženu na sex, je to ta nejjednodušší disciplína na nejnižším stupni soužití se ženou. V životě jsem potkal tisíce "Casanovů", co sice osouložili spousty žen, ale v zásadě je vůbec neznali. První, která se rozhodla je zcela ovládla, hůř než obyčejného muže. Ženy velice rády vzpomínají na hezké svedení mužem, i když je pak kopl do háje. Ženy si občas potřebují, stejně jako muži, zvednout sebevědomí. Ženy mají také rády sex. Ženám se také někteří muži líbí sami o sobě. Ženy se umí prodat. Ženy umí ovládat, být hodné i být svině. Ženy umí obdivovat i kritizovat. Jen je u žen mnohem větší rozpětí "parametrů osobnosti" a variabilita než u mužů. Ženy se umí na někoho pověsit, a děláním chudinky se stát čistokrevným parazitem. Ženy se také umí totálně obětovat a rozdat všechno.

150 let před vznikem USA?

Po vzniku Júesej se píše o Američanech. Aspoň v češtině.

Před jejich vznikem o Královských Američanech.
Tj. jako americké, částečně samosprávné osady, pod králem Británie.
A tyhle osady se mydlily s Ftantikama

Nezapomněla jenon Rejpalka napsat

že takový co by měl "strategickou inteligenci" ve všem, se ještě nenarodil. Můžte vidět do ženských či do politiky, či do života či do vědy a techniky, mít analytické schopnosti ale je to jen v něčem, musíte být "insider" a takový a ve všem se ještě nenarodil.
Skoro každej je v něčem dobrej a v něčem "blbej". Proto tak rád čtu různé názory (a ty co považuji za blbé ani nedočtu či je ignoruju).

150 let před vznikem USA?

Po vzniku Júesej se píše o Američanech. Aspoň v češtině.

Před jejich vznikem o Královských Američanech.
Tj. jako americké, samosprávné osady, pod králem Británie.
A tyhle osady se mydlily s Frantíkama, Španihelama, Holanďanama a Indošama ostošest. Pokud šlo o ty Indoše, iniciovali to místňáci a z Evropy jim do toho nekecali a bylo to totální, taková malá genocidka...

Nezapomněla třeba Rejpalka jenom napsat to "Královští"???

V tom baru by to dopadlo úplně jinak. Ten soud je vedle, nebyl jste v ostravské hospě.
Jinak - u prvního článku mě provázela zvědavost, u druhého nedůvěra, u třetího pochybnost a u tohoto se ptám na jejich smysl.

ale počíst si, pobavit se.

"ženy chtějí mít může pod kontrolou, aby si s ním mohly dělat, co chtějí". :-)))

Naprosto normální, u všech párových obratlovců. Od ryb, přes ptáky, po savce a i člověka. Dominantní partner kontroluje submisivního.
Ale V TOMTO je něco, co by se dalo nazvat "irish elkism", prostě něco, co může naší západní civilizací pěkně zamávat. Narážím na to ve II., ale napíšu to tady.

To máte(nejen Čmoude) tak:
V každé ženě je kus muže a v každém muži kus ženy. Jako ženy mají také testosteron, i muži mají ženské pohlavní hormony. Freud, kterého neuznáváte, z něj vyšel Jung. A ten nazval to mužské v ženě Animus a to ženské v muži Anima.

Jsou 3 základní emoce. Jednou z nich je agrese. Pokud žijete v páru, vždy musí být někdo dominantní. Muž ženě imponuje silou, dovednostmi, schopností opatřit zdroje, přeneseně, když něco umí, ostatní ho uznávají, třeba, že dobře lepí letadélka.
(Žena také imponuje, ale úplně jinak.)

Přesto i ženy bojují o hierarchii v páru (nebo ve skupině). Jako třeba ryby nebo ptáci.

TEĎ přijde to zajímavé.
Pokud samička v hierarchii vyhraje, třeba u nějakého halančíka, pár se rozpadne a z tření není nic.
Ptáci jsou vývojově výše. Vezměme obyčejnou pěnkavu. Pár musí mít své rituály, které ho drží pohromadě. Např. většina agrese musí jít ritualizovaně ven, mimo pár. Jinak ho rozbije. A základní rituál je, že sameček krmí samičku. Ten výše postavený toho níže. (U lidí je to podobné, jen ten dominantní opatřuje zdroje - a je dominantní, právě proto, že je má.)
Pár je spolu roky, namlouvací rituál složitý, Společná výchova mláďat. Jsou tam vazby.
Co se stane, když sameček třeba onemocní? Samička krmí samečka. Může mu to pomocí přežít.
Rozum? Láska? Ne. Tohle chování patří dominantnímu jedinci a spouští ho to, že sameček je slabší.

Je zde jedno úskalí. Být samičí, znamená být submisivní, být samčí, dominantní. Základní emoce strach a sexualita (u samičky) x sexualita a agrese opačně. Samozřejmě v ritualizované formě. Přehodit to nelze. U samičky se může projevovat v dominanci agrese, ale potlačí to její sexualitu. Prostě se se samcem nebude pářit. A pokud bude v submisivním postavení, bude se pářit a pečovat společně o mláďata, ale bude se pořád snažit své postavení změnit.

Namlouvací rituál, třeba u těch halančíků, začíná tím, že samička napadne samečka, který projeví zájem. Když dostane "nakládačku", začne se chovat submisivně a samečka "svádět".
Z evolučního hlediska prostě prověří kvalitu samečka.
U ptáků to začíná podobně. (U malých pěvců. U jeřábů např. stačí imponování. Protože jsou schopní se klovnutím zabít. V tanci si nastavují jeden druhému temena hlav jako projev důvěry a přebytečnou agresi vybíjejí na větvičkách mimo jejich osobní prostor.) Až po tomto úvodu začíná normální namlouvání.

U emancipovaných Američanek ve filmech (když filmy, tak filmy, Čmoude ;) z posledních 20 let vidíme, jak ženská na nápadníka vztekle štěká a někdy ho i mlátí,pomlouvá ho před kamarádkama, řádí jako fúrie, chlap nesmí ani ceknout. On pak přes všechen nevděk projeví chytrost, hrdinství, něco vyřeší, pomůže jí nebo blízkým a ona se začne chovat jako ženská. Sameček zaimponoval, projevil kvalitu.
V Evropě tohle snad tohle ještě tak není. Imponovat se dá jinak. Jemněji. Třeba si udělat z protějšku srandu, pak zabrzdit a přehodit. Provokovat a pak být nevšímavě nad věcí. Okouzlit vědomostma, nahodit kladné emoce, ukázat Lamborghini jako symbol zdrojů. Jiní by mohli vyprávět.

Odbočíme. Jsou zde následky. S tímto třeba souvisí, proč vzdělanější ženy v dobrých pozicích mají menší výběr partnerů. Protože to jsou znaky dominance a většina mužů je považuje za dominantní a na druhé straně ony nevědomě hledají někoho stejně nebo lépe postaveného. Zde je výběr malý a navíc i tito muži preferují submisivnějsí ženy. A tento typ žen, pokud najdou partnera a stačí založit rodinu, mívá oproti zbytku populace málo dětí. Čas a testosteron u těchto, třeba nuceně dominantních žen, plození dětí nepřejí.
Píšu o tom, protože je zde, jako na Západě, evoluční past. Geny pro vysoké IQ, pilnost, plánování budoucnosti, odpovědnost, tedy pro K strategii, z populace tímto vypadávají...

TOHLE VŠE nahoře, příciny i následky, JE DANÉ GENETICKY A PROBÍHÁ NA NEVĚDOMÉ EMOČNÍ BÁZI. S rozumem to nemá nic společného, byť to možná někdo neskousne.
(A patří do toho i péče o potomky, tj. mateřská láska, partnerská láska, a tak dále.)

S těma vzdělanýma, výše postavenyma ženskýma je to zádrhel. Ale malý.

Jenže, s napsaného pro naši civilizaci vyplývá ACHILLOVA PATA.
V čem a jak se začala projevovat???

Se vznikem ženského emancipačního hnutí. Které v POČÁTKU bylo naprosto oprávněné a přispělo k západnímu rozvoji.

Ale o tom třeba zítra...
Kdo chce, může to domyslet, není to tak složité...

měřit úspěch v životě počtem svedených žen. Myslím, že člověk je společenský tvor a měl by mít vyšší cíle, než pudy. V prvé řadě by měl být pro ostatní jasně čitelný. Ve druhé řadě by měl být prospěšný, pokud je zdravý; ve třetí by se měl snažit neškodit. Dále by neměl soudit druhé (podle sebe) a o sebe by se měl starat do ré míry, aby byl vitální a soběstačný do smrti.