Děvkaři a ti druzí aneb přetížení - Díl II.

"Emoční inteligence" a děvkaři aneb už je to tu zas

 Tím, jak se cvikem zlepšují společenské schopnosti děvkařů úplně padají nějaké teorie o vrozené emoční inteligenci jako totální nesmysl.

 Jak by to mohlo bejt s emoční inteligenci děvkařů? Přijdou tam jako společenští nemotorové, jejich emoční inteligence u země a po zaškolení a tréningu jim najednou emoční inteligence vyletí ke stropu, že to většina lidí ani nestačí sledovat? Včerejší nemotorové působí skvěle a přirozeně?

 A co naopak ty ženský s děsně kvalitní emoční inteligencí, který vyletí komínem, když nemůžou uplatnit prsa, frndu,  ksichtík, kámošky a nohsledy. Jaktože jejich emoční inteligenci je najednou pryč? 

 Protože žádná není.

 Žádné EQ, žádná emoční inteligence. - Prostě to jen umíte nebo ne. Znáte fígl nebo ne. Tréning dělá mistra. Bez znalosti fígle a bez tréningu jste jen předchozím životem náhodně ustavený soubor reflexů a reakcí, podle toho, co vám procházelo doma a ve vašem okolí.
 Jakmile víte, o co jde, všechno je jinak. Lusknutím prstů. Věci se přenastaví. - Kdyby byla nějaká emoční inteligence, tak by to tak nemohlo fungovat. IQ se taky někomu skokově nezvětší jen proto, že mu řeknete ten fígl.

 Je to jak říkat, že jeden druh inteligence je kuchařská inteligence, měříme ji CQ a kupříkladu ve Francii, Itálii, Tajsku a v Čímě se rodí lidé s vyším CQ (Coock Quocientem, ustaveným doktorem Fartersteinem z Univerzity of Shitpitham v New Jersey v roce 1984) Samozřejmě ženy mají CQ větší všude po světě. Blá-blá-blá. - Žádná CQ žádná kuchařská inteligence. Prostě se jen někteří naučili vařit. Tréning dělá mistra.

 Žádné EQ, žádná emoční inteligence. Prostě to jen umíte nebo ne a tréning dělá mistra.

A zas skok do politiky.

 Zeman, že podceňuje EQ ? Jako emoce? Jaktože byl teda zvolenej? Získal ty příznivce tak, že appeloval na jejich ROZUM? To pro to za ním chodili na náměstí po českejch městečkách?
  To ho volili, jen ti analyzující z nás? To jich je v tomhle národě nadpoloviční většina? Hmmmm, to jsme na tom dobře. Že podle toho nevypadá naše ekonomika, komunikace a postavení ve světě.

 Jenže podle téhle teze: Zemana volili ti staří, hloupí, nevzdělaní a ANALYZUJÍCÍ, kdežto Drahoše ti mladí, krásní, vzdělaní a ó jak EMOTIVNÍ? - He he. Z téhle myšlenky se v kavárnách museli všichni šokem zakuckat a pobryndat si svým latté bez kofeinu tričko od Gucciho. Možná i poprskat obrazovku Applu. V tomhle úhlu se asi vidět nechtěli.

 Zeman komunikoval samozřejmě i přes emoce a velice dobře. Protože voliče naladil tak, jak to potřeboval, alespoň u minima, které potřeboval. Mohl to udělat líp, ale udělal to i tak nejlíp ze všech.

 No a jestli je na něj nasraná PAL/kavárna/havlérka - ti na něj budou totiž nasraný vždycky a vyhovět se jim nedá. Oni na něj totiž nasraný bejt chtěj. - Ze zemanova pohledu analýza emocí na jedničku z hvězdičkou: Když je výsledek stále stejný, není třeba se tím dál zabývat.

 Líbit se jim znamená poslouchat je a bejt jejich loutka.

 Nicméně i s jejich emocema manipuluje Zeman docela dobře a vykazuje v tom až genialitu. Místo emoční inteligence řekněme inteligence aplikovaná na emoce - není o tom, aby vás měli všichni rádi. Tak nikam nedojdete, všem se nikdy nezalíbíte a budou váma pohrdat.
 Jestli můžu svého dosáhnout tak, že někoho naseru, tak co bych ho nenasral, když pak půjde udělat to, co chci. - A pak jim můžete ještě otevřeně říct, že jsou pitomci, protože a) je to pravda b) oni vám to stejně nikdy nebudou věřit c) nebudou hledat tu chybu, kde jste je převezl - protože to pitomci jsou a ti jak známo příliš nemyslí. Příště to stejně udělají zas. Můžete jima manipulovat donekonečna. Všichni vidíme - 6 let a nic se nemění.

 
 To co dělá Zeman s novináři/kavárnou, tak to můžete dělat v bledě modrým i při svádění. Když se vám podaří vytočit nějakou ženskou, tak se jí pak můžete omluvit, uznat svoji chybu a dát ji pocit vítězství a iluzi, že si něco vybojovala, něco si prosadila, bude vás pak mít radši a myslet si, jak má navrch.... a zatím běží labyrintem přesně tak, jak jste to pro ni připravil.
 

  Zeman taky nechává běhat novináře přesně kudy chce. Kdyby přišel, že chce v ČT mluvit o tom a tom, tak ho samozřejmě nenechaj. Když jim to šikovně naservíruje, tak prostě neodolaj a sami o tom vztekle mektaj několik měsíců a pak to ještě periodicky připomínaj, takže Zemanův názor pak zná úplně každej. Úkol splněn.
 Prosit je nebo platit, aby to udělali, tak to neudělaj.

 Všiml si někdo, jak moc se o Zemanovi mluví v porovnání s Klausem za jeho prezidentování. Přitom Klaus měl skoro stejný názory. Vlastně pro kavárnu ještě horší. Byl proti euru, víc kritizoval EU, víc pohrdal Havlem, stín korupce byl na něm větší atd.
 Jestli při první Zemanově volbě mohli bejt nasraní, že porazil knížete, tak v druhý jim porazil jen trapnýho náhradníka, na kterým jim ani nezáleželo. Stejně jsou na něj nasraný.

 Když si představíte, že emoce vynesete do křivky, tak u normálního člověka to bude dělat nějakou křivku, jak se emoce mění podle okolní situace. Když si vynesete do křivky emoce praždký kavárny, tak to bude rovná linka. Oni nereagují na něj.

 Podle principu akce a reakce by měli bejt nasraný míň a ne víc. Takže skutečnej důvod je někde skrytej a jak oni, tak Zeman o něm z různejch důvodů nemohou mluvit otevřeně. - Je to jak v manželství, kde se hádaj o psa, ale důvod hádek leží v sexuálním životě. Do toho se ani jednomu nechce, tak vzájemnou frustraci vybíjejí kýženýma hádkama, ale na jiné téma.

 Když hošík Mišík junior říká tátovi, že si přeci od "takového člověka" nedá nadělit metál, tak hošík Mišík vůbec neví, jakej je Zeman člověk. Kde by na to svým mozečkem pódiovýho hopsálka pro puberťačky přišel. To je jak dávat Klusovi zkotrolovat vyřešení Fermatova teorému. Zrovna tak můžete dávat makakovi přepočítat motory ke stíhačkám, jestli tam není chyba. Maximálně rozkouše papír.

 Emoce kterou v ten moment hošík Mišík předváděl nebyla emoce nějak raněného nebo ublíženého člověka, kterémi právě Zeman nějak ublížil. (Vis pro srovnání Vlk a poranění z Opoziční smlouvy). Emoce, kterou Mišík v ten moment měl, byla emoce někoho v bezpečí své skupiny, kde se cítí nadřazení okolí, pochopitelně tam chtějí zůstat a rituálné kváká za skupinu. Mišíkovu skupinu evidentně vedou jiní. -

 Podivná byla emoce jeho otce. On věděl, že mu Zeman nedává tu medajli za sebe nebo za nějakou osobní službu, ale že ho, Mišíka, navrhli mišíkovi fandové, Zeman se projevil jako státník, respektoval to a dal mu presidentskou medajli za ně, za něco, co má svou platnost. Proto si ji Mišík senior vzít chtěl.
 Neudělal to, protože se bál svého hloupého, povrchního syna a jeho party. Tím se předvedl jako totální slaboch. On zpěváček hrdina z dob totality a bojí se svýho synka jak Pavky Morozova. To dopadl. To jsou ti kumpání jeho kamaráda Venci Flašky děsivější než celá totalita. To to bylo za totáče jednodušší. Zeman vedle něj vypadá jak charakter.
 Kdo to ví, může ze starým Mišíkem mávat jak s hadrem na holi. Jako se báťuška Stalin ptal Beneše "A proč jste se vy češi vlastně v osmatřicátém nebránili?" tak se kdokoliv může ptát Mišíka sr. "A proč vy jste si vlastně tu medajli tehdy nepřebral osobně?" - moc neprohádám, že by se kroutil úplně stejně.

 To důležité ovšem je, že Mišík je autor zpěvák, vlastně by jeho "EQ" mělo být oooobrovská, protože se přece živí vytvářením emocí, cítěním emocí publika. - Měl by být kápo přes emoce, měl by být King of EQ - a nic. Zase mě vychází, že žádná EQ není.

 Jestli se teď v někom všechno vzpírá, že tak to nemůže být, tak to vzpírání se, to je právě emoce vycházející z toho rozporu mezi vnitřně zažitou představou a tím co si čte tady.- To ale jen mluví o rozporu a ne o tom, co je vlastně pravda. Emocema se to nedá vyřešit, protože nejsou schopné rozhodnout, která verze je správná. Emoce nedělaj rozbory. Jít se na to může jen rozumem/analýzou/inteligencí.
 

 Samozřejmě, emocema můžete prostě rozhodnout, že to není pravda a pak použír rozum, abyste to nějak zpětně zdůvodnili. Děje se to dnes a denně. Ale to váma mávaj vaše emoce a každej, kdo umí mačkat vaše knoflíky - ne že máte nějakou emoční inteligenci.
 

 
 
 Pokračování příště