Polemika s článkem "Nejprimitivnější robotika"

S velkým zájmem jsem si přečetl Vidlákem líčenou story o elektronickém recepisu pořízeném v kompu moderního pána dochtora.

Soudného čtenáře jistě napadne otázka, proč asi tak se zájmem, když se jedná v tomto čase a místě o jev takořka samozřejmý, souhrnně nazývaný slovem digitalizace.

Inu, proto, že už mne jaksi „neba“ furt šmatlat po tomto slzavém údolí s kecafonem v kešeni a neustále se někomu zpovídat, jakéže mám právě aktuální telefonní číslo, případně unavovat svůj slábnoucí zrak čtením slabomyslných shluků písmenek, zasílaných službou Short Message Service, lhostejno, od kterého prudiče pocházejí.

Naopak mne těší hledět na telecí ksichty tazatelů pídících se po digitálním spojení, když jim krátce sdělím, že kecafon jednoduše nemám. Jistěže to není pravda, ale tak nějak mne povzbuzuje a nakopává, že začnou ihned uvažovat – mnozí dokonce i nahlas, jak mohu vůbec existovat.

Zpět k jádru věci – tedy k polemice nad Vidlákovým tvrzením, že průniky digitálního světa do toho člověčího bez ustavičných zásahů nějakého školeného živočicha jaksi moc nefungují.

Není to pravda, i když s uvedenými příklady dysfunkce těchto systémů nelze nesouhlasit.

Vidlák, stejně jako mladičká paní manželka Ekonomického migranta se totiž při svém popisu událostí naprosto neobtěžovali rozklíčovat naprosto zásadní otázku - „CUI BONO“ - tedy v čí prospěch má popsaná aplikace sloužit. Anebo naprosto naivně sežrali i navijákem návnadu v podobě laviny reklamních keců o tom, kolikže erár zavedením takové kraviny ušetří a jak se budou mít zúčastnění pitomci z řad občanské společnosti dobře.

Mám-li vyjít ze svých zkušeností, jakákoli aplikace digitalizace sebraných dat, která má údajně sloužit obecnému blahu, je primárně určena k sosání erárních financí. Kdo se mnou v tomto punktu nesouhlasí, nechť zvedne ruku, tedy vlastně napíše do diskuze, že Targus lže, a nechť to laskavě doloží desítkami skutečných příkladů z praxe, že digitalizace dat znamená nějakou významnou výhodu pro řadového občana za současného zlevnění služby, která je systémem poskytována. Já na oplátku zasviním diskuzi zkratkami systémů, které nefungovaly vůbec nikdy, anebo se je podařilo „rozchodit“ za cenu více než neúměrnou, neboli řádně přifouknutou obřími vícenáklady s odůvodněním, že když už to sežralo tolik peněz, musí se to „nějak“ dodělat (namátkou – Open card, IZIP, registr vozidel, atd.). Pochopitelně nejlépe bez jakékoli sankce vůči privátnímu dodavateli, protože tento by se mohl nasrat a zavařit nám občanům ještě víc prostým složením rukou v klín.

Halt!

A co aplikace, které se takto netváří? A jsou vůbec takové?

Ano, i takové jsou a většina se ani nesnaží přetvařovat, že by snad měly občanovi pomáhat.

Za všechny uvedu tři kousky. Elektronický výběr mýta na českých komunikacích, elektronický výběr pokut za překračování rychlosti v obcích – hard wear namontovaný pokud možno asi tak pět metrů za tabulí označující hranici obce – a podobný systém kasující řidiče a majitele údajně přetížených vozidel.

První kousek dovedl k dokonalosti jistý pan Němec, jehož advokátní kancelář měla exkluzivitu na vymáhání nezaplaceného mýta – a dokázala ho vybírat i tam, kde mýtné brány vůbec nebyly postaveny. A zcela pochopitelně za své pseudoslužby účtovala erární kase daleko více, než kolik vybrala od postižených. No neber to.

S druhým se zřejmě setkala drtivá většina zdejších čtenářů, kteří patří do množiny majitelů řidičského oprávnění. Nemá smysl jej dále rozebírat.

Ten třetí je úplně nejlepší, protože dopis s nepříliš zdvořilou žádostí o výpalné dorazí klidně s dvouletým zpožděním, tudíž bez jakékoli možnosti efektivní obrany. Zkuste dohledat vážní lístek dva roky zpátky, zvláště v případě, kdy se naložené auto prostě neváží, protože k tomu není objektivní důvod, jakým by například byla byť jen teoretická možnost přetížení. A takových aut po našich silnicích jezdí dokonce většina.

Ať pátrám, jak chci, doposud jsem nenarazil na případ, že by někdo zaznamenal chybu či nečinnost těchto plošně bonzujících systémů ve svůj prospěch.

A to je, oč tu běží.

V momentě, kdy se dostává na tapetu slabší – což v praxi znamená zákonem znevýhodněný soupeř - občan, raketýrský systém vymáhání výpalného nechybuje naprosto nikdy.  

Což znamená, že Vidlák prostě pravdu v tomto punktu nemá. V okamžiku, kdy se jedná o prachy do privátních kapes, plošně šmírovací systém začíná bleskově fungovat na jedničku s hvězdičkou. Proto se taky o radary měřící rychlost u hranic obcí a měst starají výhradně soukromé společnosti.

Závěrečné ponaučení z této stati:

Láska je mocná čarodějka – a prachy ještě větší. Jen je občas potřeba bedlivěji sledovat jejich tok a poznání se dostaví.