Vyšší ideály prosím

Motto:

Velice mnoho lidí pak se svými vyššími ideály bojovali čestně a správně, ale bohužel se špatnými informacemi - za lepší zítřek. Ten lepší zítřek by nenastal v žádném případě, protože ho pohltil buď Sovětský svaz nebo západní Evropa (v alternativní cestě dějin). Nicméně to nijak nesnižuje zásluhu těch, kdo za své vyšší ideály bojovali - včetně Palacha. Ti lidé za něco žili, na rozdíl od dnešní doby, která žije jen pro materii. Pro tyto vyšší ideály existujeme jako národ a stát. Vidlák žije jen pro zabíájačky, a vše řeší zabíjačkami, takže vyšší ideály naprosto nechápe.

Tento komentář včera zazněl i s několika dalšími reakcemi pod článkem o Palachovi. Tož bych si dovolil reagovat samostatným článkem. Když už se mluví o mně. 

Hned na první pohled mě zaujalo, že v diskusi dále zaznělo, co jsou ty nižší ideály, jako se najíst, napít, zasouložit si. Ale kupodivu nikdo neřekl, jaké jsou ty vyšší ideály se kterými se má bojovat čestně a správně za lepší zítřek. Ani se tam nikdo nezmiňuje, jak by měl takový lepší zítřek vypadat. 

Mimochodem, komentář má pravdu... žiju obrazně řečeno  jen pro své zabíjačky. Dokonce i  všechno ostatní pro co žiju, je podobně přízemní.   Skutečně jsem si zvykl, že zabíjačky ledacos řeší. Každé prase má totiž neuvěřitelné množství kamarádů, kteří jsou ochotni jet tisíce kilometrů kvůli pár jelítkům, je s nimi možné strávit večer, popovídat si o všem možném, je možné v jednom dni na jednom place mít dohromady příznivce i odpůrce a světe div se, oni se u špejlování střívek a ochutnávání pálenky nepobijou, ale celkem kultivovaně spolu hovoří. 

Moje další ideály jsou dost podobné a také jsem o nich mockrát psal. Mám pět dětí, úžasnou, pracovitou a tolerantní manželku. Máme maličké hospodářství, obděláváme to, protože si to tak dědeček přál. Dědečka jsme nechali dožít doma. Snažím se, aby z dětí nevyrostli sígři a lenoši. Rád stavím z lega, bo na jiné modelaření nejsem dost zručný. Pokouším se ratolesti dovzdělat v tom, co jim ve škole neřeknou. Pomalu se připravuju na pubertu své první dcery, snažím se ušetřit nějaké ty peníze, aby bylo na vysokou školu, to kdyby některé dítě projevilo zájem, píli a talent.  Chodím do práce, hospodu navštěvuju jen výjimečně, nebyl jsem nikdy nevěrný a před svatbou jsem neměl žádnou jinou holku než svojí ženu. K tomu ještě chodím do kostela, věřím v Boha podobojí způsobem, mám slušně velkou knihovnu, kterou jsem přečetl. Chodím k volbám. 

A samozřejmě píšu tento blog. 

Také mi není lhostejné, co se děje kolem nás. Se znepokojením sleduji směr, kterým se ubírá naše společnost i má církev, vadí mi balkanizace takřka všeho kolem nás, jak postupně nic nefunguje a jediné co bují je byrokracie, nelíbí se mi dělení společnosti na jehož konci vidím občanskou válku a ne smír. Vadí mi dokonce i plundrování přírody a deštných pralesů, vadí mi dezinformace, jen je zpravidla vidím jinde než ČT. Vadí mi dvojí metr ve světové politice, vadí mi mizerná kvalita školství, chtěl bych také lepší a spravedlivější svět. 

Ale nevím, jak to mám udělat. Kdybych věděl, už to dávno dělám. 

A mám pocit, že nejsem sám, kdo to neví. Nějak nám totiž došly -ismy. Už není žádný komunismus, socialismus, kapitalismus nebo darwinismus, o kterém bych si mohl myslet, že je receptem na dnešní dobu a pokud jej budu následovat a žít pro něj, tak se něco změní. Stejně jako nevěděli naši vysokoškolsky vzdělní lidé, jakým způsobem se měl národ vyburcovat za Palacha, stejně tak nevím já a se mnou hodně dalších, jak bychom se měli vyburcovat dneska. Četl jsem Patočku, Bělohradského, Kellera, Umberta Eca  a jestli se pánové na něčem shodnou, tak na tom, že něvědí, co by se mělo dělat. Většinou vědí, co by se mělo nedělat, ale řešení nikdo nezná. Natož pak takový Vidlák jako jsem já. 

Upřímně řečeno, také bych rád žil pro něco. Nějaký ideál, nějaký vznešený a vysoký cíl. Ale vy tu někdo nějaký vidíte? Je tu někde pod mou rozlišovací schopností něco, za co stojí za to žít takovým způsobem, aby za to byl člověk ochoten i umřít? 

Mohl by mi někdo ze čtenářů (a včerejších komentátorů) pomoci? Rád bych věděl, jaké jsou ty vyšší ideály.  Ale ještě raději bych se dozvěděl, jak mám pro takové ideály žít, či zemřít? Co nedělám, ale měl bych to dělat, abych o sobě mohl říci, že nežiju jen pro matérii a pro zabíjačky? Co mám udělat pro to, abych chápal ty vyšší ideály? 

Jednou jsem zkusil mluvit o české Haganě a bylo jasné, že je to pěkná blbost. Nic dalšího mě zatím nenapadlo. Jedině ještě blbějšího. 

Ptám se stejně jako ve včerejším článku...  Jak se mám vyburcovat, aby to splňovalo nároky na vyšší ideály? Mám víc burcovat proti muslimskému nebezpečí? Mám to pojmenovávat jako invaze či zničení Evropy? Nebo mám nějak lépe dělat to, co zkusil důchodce terorista? Nebo mám se postavit spolu s dalšími na demonstraci proti pražské kavárně? Jaké ideály to žil ten Palach? Byl to Dubček, což byla údajně jeho poslední slova? Nebo to byla svoboda  a samostatnost? Cizí vojska už jsou pryč a nemám nějak pocit, že jsme teď svobodnější a samostatnější. Nebo mám více recyklovat? Omezit uhlíkovou stopu? Sázet víc stromů? Nebo se zasazovat o další technický pokrok, aby na silnicích bylo ještě více aut a doma jsme měli ještě více zbytečností? Mám nevolit Babiše a místo něj volit Okamuru? Nebo ještě někoho jiného?  Mám být ochoten zemřít za Zemana, Drahoše , Kalouska či Havla? Je nějaký jiný nositel idejí, který by stál za následování? 

Zkusme to bez frází o vyšších cílech a ideálech, řekněte jednomu vesnickému Vidlákovi, který ještě nevzdal svůj optimismus, co má udělat, aby ty vyšší cíle pochopil. Případně mi popište, jaké vyšší ieály žijete vy ostatní. Můj blog je k dispozici. Každý článek na toto téma rád vydám. Vlastně mi nejde o nic jiného. Rád bych věděl, jak mám žít, aby to bylo v souladu s vyššími ideály, co mám pro to udělat a pokud to bude nutné, pro co mám položit život. Řekněte mi, jak mám bojovat čestně a správně. Řekněte mi, co nedělám, ale dělat bych měl. 

V opačném případě totiž budu stát tam, kam mě Pánbůh postavil. Budu krmit prasátka a zvát stále nové hosty a stále se budu snažit, aby jezdili i z ciziny z co možná největší dálky. Budu psát tento blog a nabízet zájemcům návštěvu u mě. Budu si hrát s dětmi, dělat rovné brázdy na poli a hnojit mrvou.  Když přijdu domů nejdříve se postarám o dobytek, pak o ženu, pak o děti a pak o sebe. Budu směřovat k tomu, abych měl po republice co nejvíce přátel všeho druhu. Budu se snažit být dobrým otcem a manželem, budu se snažit, aby náš dům byl vždycky otevřeným pro každého, kdo přijde s dobrými úmysly.  Ohledně tohoto blogu ponechám otevřené komentáře a pustím na sklo jakýkoliv článek, který bude mít úvod stať a závěr. 

Víc toho neumím. 

PS. Příští víkend mám zabijačku a jednu volnou postel. Pokud by chtěl někdo přijet, přespat, pomoci s čuníkem a odjet s výslužkou, ozvěte se mi.