Není konec dějin, ale konec idejí

V předchozích dnech jsme si zde na Kydech celkem hezky probrali situaci. Celkem jsme se shodli na tom, co nás obklopuje, možná bych si troufl říci, že sdílíme leckteré "styčné body". Přesto nám tyto styčné body (které sdílíme celkem univerzálně napříč republikou) nepomohou v žádném řešení. V tom, co dále dělat, už se shodujeme méně ba skoro vůbec, ale jestli z předchozích článků a komentářů něco vyplývá, tak je to nemožnost kolektivního postupu. Dovolte mi proto shrnutí: 

1. Uvědomujeme si nebezpečí, které nás obklopuje. Má mnoho podob, ale nejsme opiti rohlíkem. Člověk v tísni, Evropské hodnoty, Ojroparlament, Petříček, vláda, ani Babiš nás nepřesvědčili o žádných světlých zítřcích. Ne, nemáme klapky na očích a jsme skeptičtí ke všem výzvám jak zachránit svět. 

2. Svým způsobem se na budoucnost připravujeme. Minimálně duševně. Nejsme za vodou, nemáme plné trezory peněz, za které bychom mohli nakoupit zlato a brilianty. Nemůžeme si postavit ani betonové kryty, nemáme kam schovat zásoby potravin a vody, nejsme v žádné polovojenské organizaci. Tu a tam někdo dělá preppera, někdo má doma pistoli, já mám na dvoře studnu, krmení pro prasata na rok dopředu, zásoby uhlí na dva roky, kotel který funguje bez elektriky, mám plotnu pod kterou se dá topit dřevem a nevyhodil jsem rýče a hrábě i když sám potřebuju jen jeden. Ovšem pokud bydlíte v paneláku, těžko si doma chystat ohniště. Prostě povaha nebezpečí je pro každého jiná a jiné jsou i limity ve kterých se pohybujeme. 

3. V podstatě se ale shodujeme, že v budoucnosti nás nečeká nová operace Bagration, ale spíš plíživé přistěhovalectví a pozvolná ztráta svobody, ale i civilizačních vymožeností. Bude to taková balkanizace světa kolem nás. Vlaky budou mít pořád víc zpoždění, dálnice zkolabují při sebemenším sněhu, proud bude vypadávat nejdřív občas a pak stále častěji a najednou zjistíme, že jsou v Praze a Brně čtvrti, kde se nedomluvíme česky a kam není radno chodit. Žil jsem u Sokolova, vím jak vypadá gheto... ale s Romy se člověk alespoň domluvil... K tomu se děti ve škole nic nenaučí, ale o to víc bude nutné korigovat nalejvárnu různých školských neziskovek a pokud to půjde dostatečně pomalu, ani si neuvědomíme, že už máme zase středověk a jsme obklopeni pomníky zašlých časů, které nám připadají jako z jiného světa.  

4. Stát bude tohle všechno vydávat za pokrok a leckdo tomu bude halasně přizvukovat. Minimálně do doby, dokud to bude sypat. 

Když se na to tak dívám, tak svým způsobem hyneme na medicínu, kterou používáme proti tomu všemu, co se na nás valí. Jsme skeptičtí. Přijďte si za námi s čímkoliv, všechno rozebereme, promyslíme, na všem najdeme chyby. Ne, já nemyslím nějaké kverulanství. Prostě nepřijímáme nadšeně žádné novoty a blbosti, které se dneska vydávají za pokrok. Už jsme viděli hodně nadšenců, viděli jsme jejich velkolepé vize, pak realizační vystříslivění, pak hluboké pády a leckdy i žalostné konce. 

Ale podívejte se na ty druhé... Nějaký placený aktivista něco kvákne a druhý den se sejdou stovky lidí na demonstraci. Jo, je to pěkně vyfutrované penězi, ale většina těch skandujících, že Babiš musí odstoupit, ti to dělají zadarmo a s dobrým pocitem, jak slouží lásce, pravdě a demokracii. Podobné to mají ti klimatičtí aktivisti. Ti také nepřemýšlí o tom, jak se vlastně měří ty stoupající teploty, či koncentrace CO2, ale nadšeně přijímají interpretaci výsledků. Ti nejsou skeptičtí ani trochu. A přitom leckdy věří pěkným blbostem. 

Takoví Kurdové se pro vizi jejich vůdce Ocalana (která je podobná jako Leninismus) nechávají už léta letoucí zabít v bojích. Muslimští radikálové byli schopní odjíždět z Nizozemska a Francie do rozstřílené Sýrie, protože uvěřili něčemu, co byla blbost už od prvního dne. 

My tohle neděláme. My si dáváme pozor a stojíme stranou. Ale nestojíme tak daleko, aby se nám vyhnuly žalostné konce těch nadšených. Radikálové vzali sebou do ráje hromadu místních skeptiků. Vedlejší škody... Ti naši liberální demokraté uskutečňující u nás Barnevernet, lokajskou politiku vůči USA, ekologické vypínání jaderných elektráren, ničení tradičních rodin a boj proti plastovým brčkům, ti nás jaksi vezmou sebou. Můžeme si být skeptičtí od rána do večera, ale nevyhneme se ničemu, co přijde. 

V naší zemi těch idealistických aktivistů není moc, protože tu máme hodně skeptiků. Ale ono jich moc být nemusí. Mají tu svojí ideologii a jsouo schopní za ní stát. Je to sice blbost, ale kolektivní blbostí se daly nasypat velké hráze i slušné pyramidy. Oběti se nepočítají. Oni už svoje Hagany postavili. Blbost za kterou jde hodně lidí se (bohužel pro nás) také počítá. 

My pořád vidíme ty problémy. Vidíme ty budoucí žalostné konce, které přijdou, ale jsme tak skeptičtí, že žádnou vlastní Haganu nepostavíme. nezorganizujeme se. Dokonce se nezorganizujeme ani blbě. Oni se také hádají a rozpadají. Oni se také udávají a dávají si do tlamy. Ale pořád se organizují znovu a znovu. My se sice nehádáme a neudáváme, protože je zbytečné dělat ty jejich chyby... ale také nic nevznikne.  

Přes všechnu předběžnou opatrnost nedokážeme ani stát dostatečně stranou, aby se nám budoucnost vyhnula.   Pro nás platí Fukuyamova vize o konci dějin. Jen s tím rozdílem, že dějiny pojedou dál, ale nám došly ideje. Není nic pro co se dokážeme my skeptici nadchnout. Už jsme opravdu poučení, prošli jsme si školou dějin a máme důvod pro to, co jsme. Ale zdá se, že není nic co by s námi pohnulo.