Vepřín v Letech u Písku zmizí

Na téma vepřína v Letech u Písku, který stojí na místě bývalého Romského koncentračního tábora jsem už jednou psal. Zde odkaz: 

https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/proc-si-ho-nezbourate-sami

Gerd nyní shrnuje nejnovější události v této záležitosti. Gerde je to Vaše:  

Společnost AGPI souhlasila s nabídkou vlády na odkup vepřína v Letech u Písku. Původně požadovali přesun na jiné místo. Vhodné místo je už od 90. let vytipováno o několik kilometrů dále. Místo toho došlo na klasický výkup firmy. Areál AGPI svou zatravněnou plochou a částí 5 budov (severozápadní část areálu dnešního vepřína) stojí na větší části bývalého pracovního tábora vedeného českými četníky. Jen menší část tábora je mimo areál dnešního vepřína. Areál byl postaven v roce 1972 ve dvou etapách (10 a 3 haly) na ploše 7,1 ha, v každé hale 1000 prasat. Kupní cena by neměla přesáhnout 500 milionů Kč placených z našich daní.

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/spolecnost-agpi-souhlasila-s-nabidkou-vlady-na-odkup-veprina/r~d84313347b5b11e7b564002590604f2e/

Tábor byl založen jako pracovní od srpna 1940 a zřídily jej protektorátní úřady jako kárný pracovní pro muže, kteří nemohou prokázat zdroj obživy. Byl určen i pro tuláky a kočovníky, což byli v českých podmínkách cikáni (dnešní název Romové je až z roku 1971) a Sinti (Sinti jsou jen jedním z mnoha cikánských/romských kmenů, ale nejčastěji zastoupeným na územích Německa, Rakouska a Československa v době před a v průběhu 2. světové války, proto jej uvádím pro zvýrazěnní samostatně. Osudy SInti jsou mnohem tragičtější než osudy ostatních cikánských/romských kmenů. Sinti ma jí klasická česká příjmení anpř. Holomek, Růžička a byli plně asimilovanou skupinou). V lednu 1942 se tábor změnil na sběrný a v srpnu 1942 na cikánský, který fungoval až do května 1943. Prošlo jím 1308 Romů, 327 Romů (z nich 241 dětí) zahynulo v táboře v Letech, asi 500 Romů v koncentračním táboře v Osvětimi. Podobný tábor se shodnými osudy byl zřízen v Hodoníně u Kunštátu. nejvíce romů v táboře zahynulo při epidemii skvrnitého a břišního tyfu v zimě 1942-1943, jehož průběh zhoršil postoj a nečinnost velitele tábora Josefa Janovského.

Celkem se počty Romů na území protektorátu odhadujína 6500 osob odvezených do koncentračních táborů. Po válce se z koncentračních táborů vrátilo necelých 600 Romů. Zbytek nacisté v koncentračních táborech vyvraždili nebo zemřeli cestou do koncentračních táborů.

O životě v táboře se zájemci mohou dočíst zde http://www.romea.cz/cz/zpravy/koncentrak-v-letech-a-romsky-holokaust

Zajímavé je sledovat osudy Romů a Sinti v Německu. 

http://www.druhasvetova.com/?p=armada/nemecka/Romove-a-Sintove-v-nemecke-armade

Za 1. světové války sloužili poměrně asimilovaní Sintové a Romové v německé císařské armádě bez problémů, stejně jako němečtí Židé. Nástup nacistů k moci pro ně však znamenal nevratnou změnu. První deportace části německých Sintů se uskutečnila v roce 1936, cílovou stanicí byl koncentrační tábor Dachau. V témže roce se začal v praxi uplatňovat program rasové hygieny pod vedením Roberta Rittera. Jako první se v izolaci ocitali němečtí a později rakouští Sintové a Židé. Přišli o hlasovací právo a postupně docházelo k jejich vyloučení z veřejného života. Roku 1 935 říšský kancléř Adolf Hitler rozhodl o obnovení povinné roční služby a vzápětí ji prodloužil na dva roky. Wehrmacht tehdy sdružoval přes 1 000 000 mužů ve zbrani. V roce 1937 vydalo ministerstvo války dekret, který Romům a Sintům zakazoval vykonávat aktivní vojenskou službu. Armáda měla jedince romského původu vyloučit, ale přesto v některých případech sloužili dál. Zastávali většinou podřadné posty a v některých případech se asimilovaní a k režimu loajální jedinci těšili podpoře nižších složek velení. V roce 1939 narostla armáda na 50 a po připojení Rakouska na 58 divizí. Zlepšovala se organizace a výbava letectva a námořnictva. Také u těchto složek v tomto obdob&i acute; Romové a Sintové sloužili.

V roce 1940 přišel rozkaz Romy vyloučit z důležitých míst v ozbrojených složkách. Zároveň však bylo ve stejné době například jen v Berlburgu v Severním Porýní – Vestfálsku odvedeno 26 Sintů. Podle dalšího nařízení přihlížejícího k praktickým potřebám měli Romové a Sintové v pozemním vojsku sloužit už jen v postavení náhradních rezervních sil. V následujícím roce armádní velitelství potvrdilo platnost říšského dekretu a nechalo všechny Romy a Sinty z Wehrmachtu vyloučit. Jejich osudy se ubíraly různými směry. U někter&yacu te;ch došlo okamžitě k deportacím, do vyhlazovacího tábora v Osvětimi odjížděli dokonce v uniformách. V Německu se rozpoutalo pronásledování celých romských rodin. Docházelo k vylučování Sintů jak z Hitlerjugend, tak z církevních společností, k jejich nasazování na nucené práce či přímo k transportům do koncentračních táborů. Jiné čekalo nasazení v první linii na frontě. Další se ocitli v pracovních táborech. Přitom všem bylo zároveň mnoho dalších Sintů odvedeno do německé armády.

Jak je možné, že v době rasových represí povolávání Romů a Sintů do Wehrmachtu pokračovalo? Nejspíš proto, že se ztrátami německé armády na frontách přísnost podmínek pro vstup do armády slábla. Také výcvik nováčků se změnil. Původní vyřazovací síto časem přestalo existovat. Na počátku války v německé armádě působili většinou důkladně vycvičení, zdatní, motivovaní a sebevědomí vojáci pod kvalitním velením. Fanatičtí mladí nacisté však nepatřili k těm, kteří přežívali nejdéle. Také proto se kritéria náboru změnila. Ve Waffen SS se uplatnili i muži z okupovaných území a dobrovolníci z rasově přijatelných oblastí, tedy severských a západoevropských států. Později se nábor rozšířil o další země a oblasti označené za rasově nevhodné, což znamenalo pro některé velitele nepřímý pokyn k přijetí Sintů a Romů. 

A tak se někteří Romové a Sinti ocitli také v divizích Waffen - SS v době, kdy jiní Romové umírali ve vyhlazovacích koncentračních táborech.

Romové budou mít už druhý památník. Jeden již mají na místě tábora v Hodoníně u Kunštátu, druhý bude v Letech u Písku. Prostřednictvím svých daní se jim na něj složí populace celé ČR. Při cca. 5 milionech pracujících osob v ČR to znamená, že každý na Lety u Písku věnuje stovku. Je to něco podobného jako dobrovolně povinné příspěvky na pracující v zemích lidově demokratických za dob komunismu. Budiž, proč ne.

Postrádám ale informaci, že by sami Romové nějak přispěli byť symbolickou částkou na výkup areálu AGPI  v Letech. Tedy, že by probíhala nějaká sbírka mezi nimi a Romové na památník romských obětí vybírají peníze mezi svými. Ti by si odepřeli 2-4 krabičky cigaret, nešli by jednou večer do herny nebo by ze své výplaty dali pár stokorun na památník. Nečekám horentní sumu, stačí jen symbolická částka, aby se také podíleli a nebyli příživníky, kdy i jejich vlastní památník jim úplně zaplatí někdo jiný.

Místo toho jsme se dočkali slov Čeňka Růžičky, předsedy Výboru pro odškodnění romského holokaustu:

"Je to pro mě zpráva dne, zpráva par excellence! O to silnější, že i v tuto chvíli jsem právě v Letech u Písku, se židovskou delegací. Doufal jsem celý život zejména, že se toho dožiju, a z toho mám největší radost. Pokud se vše potvrdí, rád seženu finanční zdroje na oslavu - pro širokou veřejnost. Může se jí zúčastnit kdokoli, každý soudný občan této republiky," uvedl pro server Romea.cz Čeněk Růžička, předseda Výboru pro odškodnění romského holokaustu.

http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/spolecnost-agpi-akceptovala-nabidku-statu-na-odkup-veprina

Snad jeho slova vytryskla z euforie nad řešením celé záležitosti. Postrádám v nich však slova, že uspořádá sbírku, aby vládě ČR ukázal, že Romové na odkup také chtějí přispět. Místo toho jsme se dočkali slov, že sežene zdroje na oslavu. Alespoň, že pro všechny obyvatele ČR. Přitom ještě v roce 2010 Čeněk Růžička (Sinti) navrhoval zřízení sbírky na odkup areálu vepřína, do níž by většinu prostředků vložil stát. Otázkou je, zda Romové a Sinti do takové sbírky vložili alespoň nějaké prostředky za těch minimálně 7 let existence nápadu. Přitom kdyby při odhadovaném počtu Romů v ČR 250 - 300 tisíc osob každý z ni ch vložil 2 až 3 tisíce Kč. mohli si vepřín odkoupit od majitelů už dávno. Zatím to ovšem vypadá, že vepřín, jeho zbourání a výstavbu památníku zaplatí český stát ze svého rozpočtu. Asi se ještě dočkáme obecných keců, že jde o památník všeho obyvatelstva v ČR, že stát má odpovědnost za způsob řešení problému a dlouhou dobu trvání problému, atd. Vše jen zástupné argumenty ke zdůvodnění, že státní rozpočet má zaplatit úplně vše kolem výkupu vepřína a výstavby památníku v Letech u Písku.

Český, moravský a slezský národ se složil na Národní divadlo. V roce 1844 vznikla myšlenka, v dubnu 1851 byly zahájeny první sbírky, později i loterie, prostředky dalo Rakouské císařství i císař František Josef I. přispěl, peníze poslal ruský car, česká šlechta, obyčejní lidé. Vše trvalo až do června 1884. Celých 40 let Češi, Moravané a Slezané střádali, aby v roce 1852 zakoupili pozemek a v roce 1862 postavili Prozatímní divadlo. Co udělali za 27 let od roku 1990 Romové kromě apelů na vládu ČR, aby vepřín zrušila? Kolik nastřádali mezi sebou, jaké sbírky udělali? Obávám se, že vůbec nic. 

Pokud romský památník v Letech považují Romové za důležitou podmínku své integrace, dokážou nyní uspořádat nějakou sbírku na výkup areálu a vybudování památníku? dokážou přijít za vládou ČR a říct: "Zde jsou prostředky vybrané Romy na odkup vepřína v Letech a dáváme je vládě ČR jako příspěvek Romů k odkupu vepřína na místě pietním pro Romy." Tím by totiž dokázali, že jsou opravdu národ a ne jen tlupa navzájem znepřátelených klanů.

Bude hezké sledovat, zda se Romové vzchopí k nějaké symbolické akci mezi sebou a začnou vybírat peníze, nebo si nechají památník postavit někým jiným jako v Hodoníně u Kunštátu. Nejde o výši vybrané částky, ta bude mít spíše symbolický význam, ale o samotný fakt, zda jsou Romové schopni pro nějakou myšlenku pracovat jako národ za stejným cílem a s hrdostí samostatného národa.

Přispějí Romové ze svých prostředků, a nemyslím tím prostředky romských neziskovek stejně placených ze státního rozpočtu, ale samotné Romy a jejich osobní finance, nějakou symbolickou částkou na romský památník?