Rozlučme se se smrkem

Smrk ztepilý roste především v horských a podhorských oblastech na chudých půdách. Ano, je to ten strom, ke kterému se mladé aktivistky přivazují na Šumavě. Kdyby byly hezčí, ponechal bych je tam přivázané jako turistickou atrakci. Bohužel je ale většina z nich vzhledu, že u nich rozumím důvodům zavedení islámského oděvu burka, který halí ženu od hlavy až k patě.

Pěstování smrku ztepilého a borovice lesní v českých zemích nemá překvapivě nijak dlouhou tradici. Dřívější způsob hospodaření zvaný pařezinové hospodaření preferoval stromy buku lesního, lísky obecné, lípy velkolisté i malolisté, jasanu ztepilého a javoru babyky. Je to druh hospodaření zvaný též výmladkový les, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDmladkov%C3%BD_les. Jeho podstata byla prostá. Stromy v těžební velikosti se porazily a pařezy ponechaly v zemi. Z nich vyrazily nové výhony, zvané také vlky a známé především ovocnářům. Ponechaly se růst několik let (obvykle 10 let) a pak se do houštiny vyhnal dobytek, hlavně ovce a kozy. Ty sež raly mladé a tenké výhonky, silné zůstaly. Za 25 let bylo možné kácet dřevo, které se používalo především na topení. Šlo o způsob velice rozšířený a zajišťoval v dobách před rybníkářstvím až polovinu příjmu šlechtického velkostatku. Nevýhodou způsobu využití bylo, že vyčerpával půdu a po dvou až třech obmýtích došlo k vyčerpání půdy a podstatně pomalejšímu růstu stromů.

V dnešní době se jedná o analogii pěstování hybridů topolu, především japonského topolu, kdy cyklus obmýtí také končí po 6-7 obmýtích vyčerpáním půdy, což je za zhruba 25 let.

V roce 1754 vydala Marie Terezie obecně závazné předpisy o lesích vydáním lesních řádů pro Čechy 5. května 1754, pro Moravu 23. listopadu 1754 a pro Slezsko 24. ledna 1756 jako Císařský patent ( lesů a dříví) č. 250 ze 3.12.1852 Ř.S. Tento  lesní zákon byl se svými dodatky a doplňky platný až do vydání nového lesního zákona č. 166/1960 Sb.

Ustanovuje zejména: zákaz odnímání lesní půdy bez úředního povolení, povinnost zalesnění holin po těžbě do 5 let, stanovuje hospodařit v lesích tak, aby jej bylo možno obnovit (vychovávat v něm dříví), hospodařit tak aby sousední les nebyl ohrožen ukládá na extrémních lokalitách pouze úzké seče a takové hospodaření, aby půda nebyla ohrožena, stanoví, že v lesích, na kterých vázne nějaká služebnost, se musí trvale hospodařit vhodným způsobem a mluví o ustanovení výše požitků hospodářským plánem.. Zakazuje pastvu ve zmlazovaných porostech, hrabán í steliva než dřevěnými hráběmi a zákaz hrabání steliva v pasekách, stanoví přednostně těžbu v zimě ( ne tak stroze jako tereziánský patent). Dříví kácené v době mízy se nařizuje ihned oloupat, nemají být vysoké pařezy, dřevo a lesní plodiny se mají vyvážet po cestách a smycích.

Právě tehdy začaly vznikat smrkové a borovicové monokultury. V lepších podmínkách stromy dorostly těžebního velikosti za 80 let, v chudších půdách a horských oblastech třeba až za 115 let. Zkušenosti dnešních generací lesníků a odborných lesních hospodářů mají základ v 18. století a k rozvoji došlo ve století 19., zatímco 20. století kromě vápnění lesů zničených kyselými dešti ničím novým nepřispělo.

Pozorný čtenář jistě objevil fakt, že při obmýtí 80 let se dnes blížíme době 3 generací v úživných půdách zatímco v chudších půdách jde o 2,5 generace. A velmi pozorný čtenář si jistě vzpomene na začátek textu a zkušenosti pařezinového hospodaření, které po 2 až 3 obmýtích vyčerpalo půdu.

My se dostáváme přesně do stejného stavu vyčerpané půdy. Z lesa je odvezena veškerá dřevní hmota a díky dotacím EU zpracována na peletové brikety. Tím z půdy mizí draslík a fosfor.

Doslova debilní jsou plány výsadby, které nutí vlastníky lesů na vytěžených půdách opět pěstovat monokultury smrku a borovice s příměsí melioračních dřevin. Ten plán si zvládne vypracovat kdokoliv, kdo dokáže určit u pozemku nadmořskou výšku a lesnické vzdělání k tomu opravdu nepotřebuje. Je to takto:

Přehled vegetačních lesních stupňů v ČR a jejich charakteristik:

Vegetační lesní stupeň  - Průměrná roční teplota - Průměrný roční úhrn srážek - Hlavní dřeviny - Nadmořská výška

1. dubový (DB) 8 a více °C Méně než 600 mm Dub zimní, šípák, pýřitý Do 350 m n. m.

2. bukodubový (bkDB) 7,5 – 8,0 °C 600 – 650 mm Dub zimní s příměsí buku lesního a habru obecného 350 – 400 m n. m.

3. dubobukový (dbBK) 6,5 – 7,5 °C 650 – 700 mm Buk lesní s příměsí dubu zimního a habru obecného 400 – 550 m n. m.

4. bukový (BK) 6,0 – 6,5 °C 700 – 800 mm Buk lesní v optimu, jedle bělokorá 550 – 600 m n. m.

5. jedlobukový (jdBK) 5,5 – 6,0 °C 800 – 900 mm Převažují buď buk lesní nebo jedle bělokorá, přirozeně též smrk ztepilý 600 – 700 m n. m.

6. smrkobukový (smBK) 4,5 – 5,5 °C 900 – 1050 mm Hercynská směs, tj. smrk, jedle, buk 700 – 900 m n. m.

7. bukosmrkový (bkSM) 4,0 – 4,5 °C 1050 – 1200 mm V hercynské směsi buk ustupuje do podúrovně 900 – 1050 m n. m.

8. smrkový (SM) 2,5 – 4,0 °C 1200 – 1500 mm Smrk zcela dominuje, javor klen, při horní hranici lesa přechod do skupin s borovicí klečí 1050 – 1350 m n. m.

9. klečový Do 2,5 °C Nad 1500 mm Borovice kleč, příměs zakrslého jeřábu ptačího, vrby slezské, břízy pýřité, břízy karpatské Nad 1350 m n. m. 

Odborný lesní hospodář doporučí vlastníku lesa výsadbu 75% borovice lesní a 25% dubu letního pro nejnižší polohy.

V dalším stupni je povolen i dub zimní, vlastník si může vybrat, zda je meliorační dřevinou dub letní nebo zimní. 

Pak je doporučena jen směs borovice a dubu zimního.

V dalším stupni borovici nahrazuje smrk a meliorační dřevinou je dub zimní.

Další stupně jsou už jen smrk ztepilý jako hlavní hospodářská dřevina s melioračními dřevinami jedle bělokoré a buku lesního.

A to je vše až na jednu výjimku. Tou je povolení břízy bělokoré jako meliorační dřeviny na chudých půdách. Odborný lesní hospodář vůbec nebere v úvahu skutečné místní podmínky. Většinou sedí za stolem u počítače. Na ikatastr.cz si najde uvedený lesní pozemek, přepne do geografické mapy a určí nadmořskou výšku. Podívá se do tabulky a předepíše 75% borovice nebo smrku a 25% meliorační dřeviny podle nadmořské výšky (dub letní, dub zimní, buk lesní, jedle bělokorá).

Pak Vás ve spolupráci s úředníkem Odboru životního prostředí bude nutit vysázet tisíce sazenic pod finančními sankcemi. Má to jednu výjimku, můžete využít i sazenic náletů, pokud jde o vhodné dřeviny dle lesního plánu. Většinou nejde. Vy sazenice vysadíte v potu tváře a potom sledujete, jak v suchých letech uhynou.

Příčiny jsou dvě. Tou první je vyčerpaná půda, na které prostě po 3 generacích pěstování smrku smrk znovu neporoste. Je to stjené, jako když hospodář na poli sází obilí neustále po sobě.Po 3 letech půdu vyčerpá. Buď začne sázet něco jiného nebo bude mít mizerné výnosy až do úrody na hranici výsevu. Nic nového, první zemědělci něco takového zjistili velmi brzy. Ministerští úředníci z odboru lesního hospodaření, pokud takovou znalost nemají (a podle jejich činosti ji opravdu nemají), se mohou zeptat zkušenějších kolegů zabývajících se osevními postupy zemědělské půdy. Ti by jim takovou samozřejmost určitě řekli, když už na ni lesníci nedovedou přijít sami.

Jenže odborný lesní hospodář vychází z toho, že když tam smrk rostl 3 předchozí generace, zřejmě se mu v dané lokalitě mimořádně daří a poroste tam i ve čtvrté generaci. Neporoste, uschne.

Druhou příčinou jsou samotné sazenice z lesních školek. Jsou pěstovány v optimálních podmínkách s dostatkem vláhy a po přesazení jich velká většina uhyne. Obzvláště v suchých letech.

Pak je zde ještě třetí příčina a tou je přemnožená spárkatá zvěř (srnky, daňci, mufloni a jeleni). Jsou to takové lesní kozy, které mají spadeno především na malé semenáčky. Při rovnovážném stavu zvěře žádná tragédie, to je jich málo a moc toho nesežerou. V české kulturní krajině chybí predátoři a nahrazují je myslivecká sdružení, jejichž zájmem jsou početná stáda spárkaté zvěře, která dokáží zdevastovat cokoliv.

Smrk i borovice rostou rychle a právě kolem roku 1754 začaly vznikat širé smrkové a borovicové monokultury. Díky rychlému růstu a rovnému dřevu se smrk původního horského druhu stal hlavní hospodářskou dřevinou nejen v podhůří, ale i v rovinách, jemuž konkurenci dělala jen borovice na obzvláště chudých půdách. Obě monokultury prosperovaly a to dlouho, byly součástí průmyslové revoluce.

Až ve druhé polovině 19. století se objevil takový malý nenápadný motýlek. Mniška se jmenuje. Jeho larvy napadaly smrky, jejich jehličí. Přišly holožíry a k nim přibyl ještě brouk kůrovec. Smrky chřadly. Nic nepomáhala jejich obnova, chtělo to něco jiného.

Až v polovině minulého století se přistoupilo k obnově lesa tak, že vedle jehličnanů se začaly sázet listnáče. Takové, jaké tady kdysi rostly. A hle, smrk byl zachráněn. Jen tam, kde zůstaly jeho monokultury, pokračovalo jeho ničení. Přírodní zákony nelze obcházet, a když se poruší, právních důkazů netřeba.

Jenže my jsme se nepoučili, protože přišla další rána. Globální změna klimatu, neboli nárůst teplot a sucha je prostým faktem. Smrkové stromy s mělkým kořenovým systémem, milující humózní půdy, v zimě prochlazené, ve kterých se tvoří surový humus, potřebují trvalé mírné deště. Především v létě. Nu, a my máme tropická léta, horká a bez srážek. To má vliv na smrk. Nejen malé sazenice, ale i vzrostlé stromy z předchozích desetilet&iacut e;. Především mělké půdy, tj. slabá vrstvička půdy na skále, snadno prosychají. Smrku a mladým borovicím stačí, když půdy proschnou jednou. Sazenice i vzrostlé stromy končí svoji životní pouť.

Jenže přijde odborný lesní hospodář s referentem odboru životního prostředí a upozorní vlastníka lesa na vznik mýtiny a povinnost mýtinu zalesnit podle lesního zákona č. 289/1995 Sb. Tedy přijímaného v době, kdy nějaké sucho ještě nehrozilo. A tak je vlastník lesního pozemku nucen k nákupům sazenic smrků a borovic a jejich výsadbě na vyčerpané půdě, kde stejně neporostou, do lokalit, kde jsou nevhodné, a místo pestré směsi lesa je nucen k výsadbě monokultur pod kuratelou státu. Původní záměr přispět k obnově lesa se tak stal brzdou, kdy pře devším odbor lesního hospodářství na ministerstvu zemědělství nese hlavní vinu na neutěšeném stavu lesa. Ten bude stejně neutěšený i v budoucnu a milé sazenice stejně neporostou.

Díky tomu lesní půda neplní svoji funkci jako zásobárna vody z dešťů v příznivějších obdobích a nás čeká čím dál větší sucho. Ono totiž nesouvisí jen s hospodařením na polích, ale také v lesích, kterých je přes 30%. Ve změněných klimatických podmínkách jsou zkušenosti generací předchozích lesníků dost k ničemu. Mohli bychom jej přirovnat k dovednostem Eskymáka při lovu tuleňů na řeckém ostrově. Moře tam sice je, existují i středomořští tuleni, ale způsob jejich lovu se dost liš í. Stejně tak zkušenosti lesníků z dob, kdy hojně pršelo, nestačí na změněné podmínky v dnešní době, kdy opravdu neprší a především v létě.

Retenční kapacita půd v ČR je 8,5 miliard m3 vody. Ve skutečnosti půda zadržuje jen 5 miliard m3 vody. A naše roční spotřeba je 1,5 miliardy m3 vody. Něco naprší, ale jen málo se skutečně vsákne do země. Příčinou jsou monokultury na polích i v lesích. Půda je čím dál více vyprahlá, ale naše spotřeba je konstantní. Pokud ji i snížíme, vůbec si nepomůžeme, protože ji vodárny ve francouzském vlastnictví okamžitě zdraží. Zatím ještě vodu máme, ale každý rok méně a méně. Do 5 let máme potenciál vyčerpat vešker&ea cute; zásoby vody v půdě. Díky tomu opět vzroste průměrná teplota, protože hnědá suchá zem sice špatně pohlcuje vodu, ale výborně pohlcuje a akumuluje teplo. Průměrná teplota opět vzroste.

Smrk ztepilý nemá šanci v takovém prostředí přežít. Dnes usychají smrky staré 40 let, plně vzrostlé. Smrk se opět vrátí na horské vrcholky, kde často prší. Můžeme se s ním začít loučit. Doba mu už nepřeje.

A co my, abychom nezhynuli žízní? O opatřeních pro zemědělskou půdu jsem psal ještě na https://vlkovobloguje.wordpress.com/2015/08/31/sucho-a-povodne/ a https://vlkovobloguje.wordpress.com/2016/06/10/likvidace-skotu-a-pokles-hladiny-spodnich-vod-v-cr/. Chystal jsem se napsat i pokračování se zaměřením na lesní půdu, ale vlk se rozhodl své stránky nadále ponechat jen pro své články, a tak děkuji Vidlákovi, že mohu poslední díl trilogie uvést právě zde. 

Pro lesy je opatření dost jednoduché. Stačí ponechat lesní pozemky na vůli přírodě. Vhodné lesní dřeviny přiletí samy. Pokud je zapotřebí zasadit nějaký druh stromu, který se zde běžně nevyskytuje, např. lípu malolistou, je vhodné zasadit menší skupinku např. 5-10 stormů na vhodné místo. Z nich se potom za pár desetiletí namnoží další stromy. A mezitím musíme vzít za vděk opovrhovanou břízou, přestože jde o skvělý strom. Ještě před 100 lety byl ceněný pro své dřevo na zemědělské nářadí. Jde o pio nýrskou dřevinu rostoucí i na chudých půdách. Evapotranspirací dostává do ovzduší dostatečná množství vody a tak obnovuje malý vodní cyklus. Po vrbě nejvíce ze všech druhů stromů.

Lesníci se obvykle obávají, že na holinách převládně buřeň, především ostružiník a maliník. Jenže ostružiník doroste jen do určité velikosti a pak uschne. Jeho mělký kořenový systém už nedovede uživit celou rostlinu a tak uschne naráz. Uschlý ostružiník poskytuje tu nejlepší ochranu malým stromkům proti okusu zvěří. Maliník se většinou proti ostružiníku neprosadí, ostružiník jej zahubí. Dalším opatřením je neodvážet z lesa větve po těžbě. Do 5 let zarostou trávou a shnijí. Ještě předt&iac ute;m poskytnou ochranu malým stromkům, protože se v nich spárkaté zvěři zamotávají nohy stejně jako ve šlahounech ostružiníku. 

Příroda si sama poradí. Stačí, dát jí k tomu možnost a prostor. Výsadba podle rad odborných lesních hospodářů je zcela zbytečná. Nakonec přežijí jen sazenice, které pochází z náletů z okolních stromů už přizpůsobených místním podmínkám. Na vyčerpaných půdách se prosadí ty druhy stromů, které tam mají nejlepší podmínky. Stačí je ponechat. Dosavadní způsob obnovy lesa se podobá pěstování řepky olejky na polích neustále po sobě. Takovou chybu žádný zemědělec neděl&aac ute;, i ta zatracovaná řepka je střídána kukuřicí a obilím. Tak proč stát nutí vlastníky lesů k výsadbě pořád stejných monokultur?

Zemědělská půda začíná být také vyčerpaná a s postupujícím suchem se bude její cena snižovat a nabídka vzrůstat. Pokud budou mít čtenáři možnost koupě, doporučuji zakoupení menší výměry a navrhnu postup její obnovy.

Nejdříve ze všeho ji nechejte zorat hlubším způsobem orby. Na jaře podmítnout a zasázet luštěniny. Ty mají schopnost vázat vzdušný dusík. Na podzim nechat zaorat a zasadit jeteloviny ve směsi s vojtěškou. Ponechte 2 roky, pak nechte zaorat a osejte vojtěškou. Na podzim zaorat. Pak ještě jednou vojtěškou, zaorat. Tím do půdy dostanete dostatek dusíku i potřebné organické hmoty. Pak ji už můžete využívat podle běžných agrotechnických postupů.

Možná daný postup nebudete nikdy potřebovat, protože dostatek potravy si dovezeme ze zahrnaičí, jak říkal Václav Klaus a Josef Lux. Díky tomu došlo ke snížení stavu skotu na minimum. Důsledkem byl nedostatek hnoje. Slámu místo podestýlání dobytku pálíme v bioplynkách. Kukuřici pěstujeme už jen pro bioplynky a řepku pro přísady do paliv. Důsledkem je desertifikace krajiny a pokračující sucho. Třeba přijdeme o možnost dovážet potraviny. Pak se může vrátit doba 2. světové války, kdy lidé z velkých měst jezdili na venkov a prosili místní, a by jim prodali trochu jídla. V takové chvíli se vlastní políčko hodí.

Mezitím by postačilo, kdyby odborníci na ministerstvu zemědělství, především v části zabývající se obhospodařováním zemědělské půdy a lesním hospodářstvím, dostali rozum a zrušili zákony a ministerské vyhlášky, které do dob změněných teplotních a srážkových podmínek už dávno nepatří. Pokud nedostanou rozum oni, měl by jej mít ministr zemědělství. Ovšem to možná chci moc. Ministr je především politikem a státní úředníci dodržují ministerské vyhlá&s caron;ky, i když někteří z nich už dávno tuší, že nemají předpokládaný účinek. Nechme přírodu, aby za nás spravila naši neschopnost správně hospodařit s půdou na polích a v lesích, Ona to umí a už to několikrát prokázala!