Z důvodů které neprozradím

Autor

Štítky

Ta věta není z mé hlavy, ale nepřestává mne fascinovat. Já vím, co mi chceš říct, můj milý deníčku: měl bych to vzít trochu obšírněji. Tak dobře.

To bylo v těch krásných časech, kdy jedna z bezpočtu mých přítelkyň studovala žurnalistiku. S velkou dávkou neskromnosti si dovolím říct, že jsem jí u toho občas trochu asistoval – jednak proto, že to byl humanitní obor, o jehož obsahu a vlastně i existenci jsem do té doby měl jen velmi matné tušení, a taky – a především – proto, že mě zajímala má přítelkyně. Já už to tak mám: zajímají mě věci, které zajímají lidi, kteří zajímají mne. Líp je tak poznám – ty lidi, i ty věci.

Schopná novinářka potřebuje fotografa, aby ke svým reportážím měla dostatečný obrazový materiál. Spoušť fotoaparátu mačkat umím, i zcela přirozeně jsem budoucí novinářce (jak jsme se tehdy oba mylně domnívali) nabídl své služby. Na pořadu dne bylo interview s jistým známým léčitelem.

Interview nestálo za mnoho, a nebylo to zásluhou mladé žurnalistky. Fotky nestály za nic, a bylo to zásluhou fotografa. Přesto naše autorská dvojice z celé akce vytěžila perlu, kterou se dodnes při stále méně častých setkáních nad čajem bavíme. Zpovídaný léčitel se kroutil jako přetržený červ a na vcelku přátelské a dobře míněné otázky nakonec odpověděl takto: „Z důvodů, které neprozradím, vám příčinu utajení nesdělím.“

Sleduješ, deníčku? Ta vzácná symbióza obsahu a formy! Mohl prostě říct: „Nic vám neřeknu.“ Takhle brutálně to dělám já, když mně zavolá obchodník s deštěm nebo cennými papíry, a řeč zapřádá otázkou: „Měl byste čas na krátký monitorovaný rozhovor?“

Ale náš léčitelský subjekt vybral zatáčku vskutku elegantně: z důvodů, které neprozradím, vám příčinu utajení nesdělím.

To bych fakt nevymyslel.

---ﬡ---

Kdybych vyšel jen ze svých skromných osobních zkušeností a zobecnil, musel bych napsat: každý Američan je pako. Což je pravděpodobně nemožné; jistě existuje alespoň jeden Američan, který není pako, ale já jsem doposud takového nepotkal. Potkal jsem jich celkem asi pět.

Ten zatím poslední se jmenoval Garry, a dokonale mne utvrdil v dosavadní zkušenosti s Američany.

Setkali jsme se v jednom nevelkém jihočínském městečku, které se rozkládá mezi malebnými skalními homolemi na stoku dvou řek. Byli jsme vlastně tři: já (Čech), Garry (Američan) a Saša (Švýcar). Konverzovali jsme anglicky, protože Garry ani já jsme – na rozdíl od Saši – rakousky, německy, ani švýcarsky neuměli, a to se vůbec nezmiňuji o francouzštině.

Saša je finančník, který cestuje po světě pro zábavu. Dodnes si píšeme a v Číně se podruhé asi nepotkáme; tak-nějak jsem pochopil, že Saša v Říši středu už viděl a zažil to, co chtěl, a na zeměkouli je ještě spousta jiných míst, na které stojí za to položit nohu.

Kdo je Garry, vlastně nevím; a nevím ani, jestli to věděl on. Určitě něco hledal. Nikdy neprozradil, kolik je mu let; hodně a velmi zasvěceně mluvil o józe, tai-či a energiích, a bylo vidět, že jeho klouby mají to nejlepší dávno za sebou. Pojídal chilli papričky, až mu slzy tekly z očí (nedivím se), a vytrvale se sháněl po nějakých čínských masážích. Neustále a každému udílel dobré rady na jakékoli téma.

Saša a Garry byli v místě poprvé a tak mi nezbylo, než ujmout se alespoň občas role turistického průvodce.

Tuhle službu já obvykle poskytuju dost nerad. Je to především z důvodu, že moje chodecké tempo je od přírody ostré, a když už mě okolnosti donutí šourat se pomalu, jak zpravidla bloumající turisté činí, začnou mě z toho bolet nohy. – Obětoval jsem se tedy. Jak jsme tak korzovali městem a prohlíželi stánky, plné předražených kýčů pro turisty, rozvinuli jsme mezi sebou i rozhovor. Moji přátelé celkem nepřekvapivě nakonec sklouzli k politice, a Garry Sašu naprosto vyvrátil, když prohlásil:

„Moje vláda mě absolutně nereprezentuje.“

Saša vyvalil své švýcarské bulvy, ohromeně polknul, a kontroval:

„Jak – nereprezentuje? Ty nechodíš k volbám? Když chceš vládu, která by tě reprezentovala, měl by ses voleb účastnit.“

„Já se účastním, k volbám chodím,“ pravil Garry, „ale prostě mě vláda absolutně nereprezentuje.“

„A tak proč jsi nevolil někoho jiného, kdo by tě reprezentoval?“ následoval další Sašův nevěřícný dotaz.

Tak nějak, pomyslel jsem si, mohl by probíhat rozhovor dvou mimozemšťanů ze dvou sousedních galaxií. Poslouchal jsem mlčky – co taky k tomu říct, že? Dva světy narážely na vzájemné nepochopení a já jsem to zaujatě sledoval. Ale když ke mně Saša obrátil zrak v němém gestu, hledaje u Čecha alespoň morální podporu, musel jsem ho zklamat:

„He's right. I understand him very well. It's exactly the same for me, I don't have it different in our country,“ a tím jsem Sašu defifnitivně dorazil.

Taky jsem nevycházel z údivu: nikdy by mě nenapadlo, že se v nějakém politickém tématu shodnu s Američanem proti Švýcarovi.

To už jsme došli cestou mezi rýžovými políčky a pomelovými sady až k řece, kde je pěkná písčitá pláž. Saša se rozmluvil, teprve když přeplaval na protější břeh a zpět.

Vidíš, deníčku? Proud mého lucidního snění volně splynul s proudem řeky. Jako bych tam byl.

---ﬡ---

Citrusové sady voní dvakrát: poprvé na jaře, když kvetou, podruhé na podzim, když dozrávají. Tehdy, mám-li tu možnost, osedlám bicykl a osamocen vyrážím do kraje.

Ne že bych o to usiloval – ale při svých toulkách jihočínskou krajinou si jasně uvědomuju, že navzdory pokročilé sinizaci Číňan ze mě nikdy nebude. Kromě jiných zásadních daností je tu něco, co nikdy nezměním, protože nechci. Číňan je kolektivní hráč, a já jsem nenapravitelný sólista.

Moji čínští přátelé se baví zásadně v kolektivu. Štěbetají jako vlaštovky na drátech, je jich všude plno. Vyrazit s nimi na výlet není špatné – člověk tak uvidí a zažije věci, které by jako cizinec jen těžko hledal. Ale moje přirozenost je úplně jinde.

---ﬡ---

Jedu sám, v dálce utichají hlasy města. Pod širokými pneumatikami horského kola skřípe štěrk a písek. V příbřežních bambusech ševelí vítr a nad planinami se prohánějí hejna kobylek. V mělčinách protějšího břehu polehává několik buvolů. Daleko proti proudu řeky pluje vor. Na tu vzdálenost vidím jen široký klobouk a bidlo, které posouvá vor podél břehu. Vím, kdo to je: stařík, který turistům – samozřejmě za poplatek – předvádí rybolov pomocí kormoránů. Ve všední den o polednách není po turistech vidu ani slechu, tak podél břehu sbírá naplavené dříví.

Já podél břehu sbírám vůně a poklady života.

Až se den nachýlí k časnému odpoledni, otočím se a vezmu to přes město. Na trhu koupím ovoce, v supermarketu sušenky k čaji a kokosový džus. Ty sušenky chutnají podobně jako Club Opavia u nás doma, jenom jsou navíc sypané sezamem. Kokosový džus u nás nemá ekvivalent a je to třetí věc, kterou si vždycky hned po příjezdu koupím. Proč třetí? Protože jako první si kupuju čaj a jako druhé – horské kolo.

Večer, až se setmí, zajdu na večeři a navštívím kamarádku Yanzhen, která má čajovnu U sedmi hvězd. Než pojedu domů (myslím domů – do vlasti; jinak je „doma“ tam, kde zrovna spím), většinu šatstva pošlu napřed, v balíku poštou, a U sedmi hvězd nakoupím dvacet kilo čaje, které si domů – do vlasti přivezu v kufru.

Ale to je daleko, v mlhách budoucího času.

Noc je teplá a plná vůní a ty vůně jsou úplně jiné, než byly za denního světla. Nemůžu odolat: sedám na terasu a piju ještě jeden šálek čaje, k němu sušenky. Nebe je plné hvězd. V koutě terasy, tam, kam dosahují větve pnoucí vistárie, zaznamenám pohyb: je to krysa, která šmejdí, nenalezne-li něco k snědku. Nenalezla, a zase mizí ve stínu.

Ráno se v údolí nad řekou válí mlha. Hned poté, co ji slunce vypije, přiletí sršeň. Je to krásný, veliký, výstavní, nádherně zbarvený exemplář sršně mandarínské. Otevřenými dveřmi vletí dovnitř, ale neví, kudy vede cesta zpět. Z terasy přes sklo sršně chvíli obdivuju, pak ho chytím do sklenice a pustím ven. Takhle to spolu děláme dvakrát do týdne, někdy i obden. – Divné, že? Spousta lidí to má nastaveno jinak, ale moje slabost pro sršně má svou příčinu. To ti musím vysvětlit.

Když jsem já byl tenkrát kluk, svět na dlani jsem měl a k nebi měl jsem blíž, a tak jsem jednou lezl na posed, kde sršni (moravští) měli hnízdo a já jsem jim (nerad) hlavou do toho hnízda vrazil. A oni mně pak na oplátku vrazili do hlavy několik žihadel. Hlavu jsem měl pár dní jako kbelík, což má prateta léčila obklady z cibule, a opravdu – otok časem zmizel, ale trvalé následky ve formě nevysvětlitelné slabosti pro sršně a obdivu k nim přetrvaly podnes. Projevuje se to i v Číně. Sršeň to ví a občas přilétá na návštěvu, abychom se viděli a stvrdili své zvláštní něcojakopřátelství.

Sluneční vůz na své denní cestě mezitím vystoupá výš a svět zaplaví vůně citrusových sadů, tržnic, řeky, kuchyní, dvorků se slepicemi a prasaty, a také vůně smaženého smradlavého tofu, bez něhož určitá sorta turistů nedokáže žít... Napsal bych, že se tam vrátím, že se tam i poslepu vrátím, ale bylo by to příliš patetické a nebylo by to moje.

Číňan ze mě nikdy nebude, ale na některá místa v Číně mne to táhne, skoro jako bych jím byl. A ty se ptáš, můj deníčku, jak se to tak může stát? Kde se bere ta prázdnota, která volá po zaplnění duše vůněmi řeky, tržnice, citrusů a smaženého tofu...? Je to snad tajemství?

To je věru otázka. Starý mistr, Lao-C', v Tao-Te-Ťing říká, že pravé úplnosti lze dosáhnout pouze návratem, je to tuším verš 22, a s odpovědí se tedy musíme vrátit na začátek.

Je to tak, můj milý deníčku. Úplně tak, jak to říkal ten léčitel: je to tajemství.

A z důvodů, které neprozradím, příčinu utajení nesdělím.

---ﬡ---

Hodnocení

Komentáře

Napsal byste

stejné i před 30 lety?

Já vím, že by jsme se neměli…

Já vím, že by jsme se neměli lekat a na množství nehledět, přesto musím říct - i před 30 moc.

Možná ale, kdyby jsem na to dostal v těch kasárnách ne 1 ale 2 dny...

Kůůůůůrnik!

Ty v Kantonu tak pěkné nebyly. Ani jich nebylo tolik, alespoň ne v továrně... :-)

Ale Ládikovi by prý vadilo, že nemají mimiku....

Jedna

mrkla okem.

Asi....

....výběr z hroznů. Koukly se, jak vypadá parádní uniforma a šup zpátky do maskáčů :)

Uniformy pjenkne

tvare tyz.

A az by to bol mars v v neglize a na vysokych podpatkoch :D :D :D .......

Vzhladom na svoj vek mozem mat i taketo slintave dumky.... alezejednespeknyden :D :D :D

naše písně pro pochod jsou…

naše písně pro pochod jsou daleko lepší :-)

Tak nám dnes na hnoji…

Tak nám dnes na hnoji vyrostla moc hezká květina. Čekám jak dlouho vydrží, než ji na českém dvoře zaházejí hovnem. Díky!

dnešní Ivan David

MUDr. Ivan David
51 min

Povídání o přírodní rozmanitosti 🐄🦆🦟🦅🐋

Že mizí z přírody živočišné a rostlinné druhy, o tom není pochyb. To ale neznamená, že jakákoli akce, která je deklarována jako pomoc přírodní rozmanitosti, je skutečně užitečná pro ohrožené druhy. Vedle toho je dobré se zamyslet, zda má mezi ohrožené druhy patřit i člověk. Má zahodit svůj vývoj a vylézt na stromy a zalézt do jeskyní? Neměl by spíš využít vědeckého a technického pokroku k udržitelné existenci nejen živočišného druhu Homo sapiens, ale i jeho kultury, aby zabránil její degradaci?

Včera 22. června se konalo setkání členů Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova s komisařem pro životní prostředí, oceány a rybolov Virginijusem Sinkevičiusem. Tématem byla biodiverzita, neboli přírodní rozmanitost. Po dvacetiminutovém úvodu komisaře měli možnost pohovořit minutu a půl koordinátoři frakcí a pak po minutě ostatní členové výboru.

V českém překladu jsem jako koordinátor frakce Identita a demokracie řekl toto:

"Nejen podle oficiálních zpráv, ale také jako turista a bývalý amatérský entomolog pozoruji během posledních padesáti let zřetelný úbytek rozmanitosti v přírodě. V dokumentech Evropské komise nalézám seznam cílů a zdůrazňování jejich důležitosti, ale nic o proveditelnosti a efektivnosti.
Některá opatření jdou proti sobě. Například navrhované omezování chovu hospodářských zvířat snižuje možnost hnojení organickými hnojivy, tím snižuje výnosy a zvyšuje potřebu orné půdy. Je méně koprofágního hmyzu a s ním mizí ptáci, kteří se jím živí. Navíc půda ztrácí schopnost pojímat vodu. Nebo bezvýhradná ochrana vlků, vyder a kormoránů likviduje nejen hospodářská, ale i divoce žijící zvířata.
Máme odpovědnost nejen k přírodě, ale i k hospodářství a jsme povinni nakládat hospodárně se svěřenými penězi. Všechny peníze ve veřejných fondech patří občanům, ne poslancům nebo úředníkům.

❓ První otázka. Máte pro své ambiciózní plány na utrácení veřejných peněz projekty, u kterých byla potvrzena efektivita? Kde je možné si to ověřit?
❓ Druhá otázka: Jakým systémem mají být fondy rozdělovány?
❓ Třetí otázka: Jak byly cíle projednány se zástupci států, od kterých se očekává plnění požadavků?
❓ Čtvrtá otázka: Nakolik vede podpora biodiverzity v Evropě k ničení přírody v zemích mimo Evropu?
❓Pátá otázka: Jak bude kompenzováno zdražení zemědělského hospodaření a snížení výnosů?"

Boj za přírodní rozmanitost je součástí programu Green Deal (Zelený úděl), na která má jít v novém Víceletém finančním rámci asi třetina všech peněz. Jak je z členských států dostat, o to se vede spor. Na první pohled zní „Zelený úděl“ bohulibě. Všichni přece máme rádi přírodu. To jen na první pohled. Ani mě, pokud bych nebyl ze své činnosti obeznámen, by nenapadlo, že neexistuje vůbec žádný projekt, tedy skutečný plán, co je kde třeba udělat, jakým způsobem, v jakém pořadí a navíc s předem známým výsledkem.

Existují dokumenty plné vzletných frází o potřebách a cílech, ale žádný projekt. Bude se tedy postupovat eurounijním způsobem. Vyberou se peníze, dají se na hromadu, úředníci napíší výzvy (třeba záchrana mokřadů, ochrany vlků, odškodnění majitelů zavřených elektráren, dotace na nákup elektromobilů…) a o peníze se budou hlásit čilí zájemci, kteří napíší, co hodlají v té věci činit. Peníze jim budou přiděleny, nebo jejich žádosti zamítnuty podle kritérií stanovených bruselskými úředníky.

Funguje to skvěle, známe přece budování fotovoltaických elektráren, cyklostezek, po nichž skoro nikdo nejezdí, rozhleden, z nichž není nic vidět, atd. K tomu připočtěme korupci a její ozdravný vliv na společnost. Je to jako stavět dům bez projektu a najímat řemeslníky, aby realizovali práce podle vlastní fantazie a bez ohledu na ostatní.

Dlužno konstatovat, že jsem obdržel k věci přírodní rozmanitosti velmi rozumné stanovisko od Ministerstva zahraničních věcí ČR. Obávám se, že je pro Evropskou komisi a zelené fanatiky zcela nepřijatelné.

Na své otázky jsem nedostal odpověď, protože komisař byl vyzván předsedou, aby odpovídání na otázky zkrátil a komisař se rozhodl své vystoupení zkrátit právě o odpovědi na moje otázky.

I tak jsem se dozvěděl mnoho zajímavého, například že omezení hnojení a používání chemických postřiků zajistí kvalitnější produkci, takže ji zemědělci budou moci prodávat dráže a navíc budou občané zdravější a tak se ušetří na zdravotnictví. Jedním z cest jak snížit přírodě škodlivou a zdraví nebezpečnou živočišnou výrobu je zákaz reklamy na masné výrobky.

Příště se budu věnovat Zelenému údělu systematičtěji, aby si občané uvědomili, kam nás vede Evropská unie.

"Příště se budu věnovat Zelenému údělu systematičtěji,

.., aby si občané uvědomili, kam nás vede Evropská unie."

Takže příště hodinka rektoskopie s Dr. Ivanem Davidem!
(Ale furt lepší než anállíza!)

Aniž...

Aniž bych chtěl rušit poetiku textu, případně dělat ze sebe odborníka, kterým nejsem, Starý mistr měl spíš na mysli nikoli návrat, ale neúplnost, případně odstoupení (od věcí, chtění něčeho) nebo vzdání se všeho, který nás vrátí k podstatě bytí a umožní nám dokonale splynout se světem, s jeho přirozeným řádem.

Několik překladů téhož z http://tao.kvalitne.cz:

"Co steří říkali: Neplné se stává plným!
Je to snad prázdný tlach?
Neboť se opravdová plnost dosahuje jen návratem k ní!"
(překlad Oldřich Král)

"Jestliže staří říkali:
'Co je neúplné, dojde úplnosti' -
zdaž to byla jen prázdná slova ?

Vpravdě, dovršujíce úplnost,
vracíme se k prazákladu."
(překlad Berta Krebsová)

"Staré rčení praví: „Ustup a zůstaneš celý.“
Je to snad prázdná fráze?
Vzdej se všeho a získáš vše."
(překlad Viktor Horák)

...

Lev je králem zvířat, to Ti přeje Mařena
...........
(Zápis do památníčku, který učinil Jan Werich neodbytné sběratelce autogramů. Všimli jste si, že měl trochu čínské oči ?)

Mít čínské oči...

... nemusí být nutně známka čínského myšlení :-) Pro Evropana asi nikdy nebude plně pochopitelné, už jen pro svou principiální odlišnost. Jen jsem shodou okolností upadl před pár dny v souvislosti s něčím, co mi prošlo životem, do jistých úvah, abych si po chvíli uvědomil, že se mé myšlenky možná ubírají (zcela nezávisle) stejným směrem jako v Tao Te Ťing. A po opětovném čtení po letech jsem nabyl dojmu, že možná chápu trochu hlouběji než dřív, co se tam praví. A sepnulo se mi pár možných souvislostí se západní filozofií. Ale třeba se ve všem mýlím, pořád jsem jen Evropan :-)

Lev

Lev je králem zvířat, to Ti přeje Mařena.
Tohle psával pravidelně pod Stejskalem řepův přicmrndálek Jáchym.

To měl ode mě.

A vpodstatě přicmrndával každýmu,kdo nebyl blbej, nejvíc brutálnímu cenzorovi Stejskalovi.

Pokaždé, když měl Pepa Řepa zaracha, orodoval za něj pravidelně u Stejskala přes mail. Protože byl Jáchym tehdy proslulý svou spanilou mluvou a tím, že se snažil být maximálně sprostej bez použití sprostých slov, cenzor Stejskal na něj dal.
Jáchym byl jedním ze dvou zakládajících členů Klubu přátel spanilé mluvy (druhý jsem byl já a cca deset mých nicků, z nicž některé/ří byly/i ovšem nepolepšitelně vulgární a byly/i vyloučeni/y.

Kde jsou ty doby.

To jsem zajel k wbgardenovi na čarověníky.

Dnes tu není taková smršť…

Dnes tu není taková smršť komentářů, tak snad nezapadne zajímavý (to je fakt slabé slovo) Kechlibar :
https://neviditelnypes.lidovky.cz/zahranici/kanada-cesky-chemik-rozpust…

Našel jsem k tomu zajímavou reakci

https://blogs.sciencemag.org/pipeline/archives/2020/06/08/not-winning-f…
Za přečtení stojí i diskuse pod článkem.

Kechlibar se plete, když se domnívá, že si kauzy nikdo nevšiml. Stačí mrknout na google za poslední měsíc :o)

A pak prý...

... že jen u nás máme problémy s porozuměním textu. Vztah učeň a mistr je přece totéž jako otrok a otrokář. Není den, abych se nedozvěděl něco nového 😮

Asfaltový holub 13:32

"O Číńanech se říká, že pojídají všechno co plave - s výjimkou utopených námořníků, jakož i všechno co létá - s výjimkou havarovaných letadel a jejich obsahu".

K tomu Vančura:
"Jezme a pijme," řekl Hugo. "Dejte sem večeři! Tučný sýr, zvěřinu, ptáky, jehňata, vše co se líhne živé a vše, co se líhne z vejce. Dejte sem vše, co zraje jedlého, vše, co je oploutveno, a všechny druhy plžů, kteří se pojídají ve vzdělaných zemích. Dejte to sem! Je večer, země se otočila a tu bývá obyčej jísti."

Všimně te si, prosím,

že Vančura nejenže tíhl k čínské všežravosti, ale navíc byl prokazatelně i muslim!
Kombinace květnaté arabské mluvy, hodování po západu slunce jako u příležitosti největšího muslimského svátku.... navíc ani zmínka o pivu!

Prostě typický čecháčkovský Ujgur !

Vančura je nádhera.

mimo téma

ale opět lahůdka z júesej - vždy jsem si myslela, že klasická hudba bude umírat z důvodu povrchnosti a nevzdělanosti mladé generace, ale že bude označená také jako "rasistická", to mne nikdy nenapadlo - a vida, už je to tady - http://www.nwoo.org/2020/06/23/p-c-roberts-paul-may-klasicka-hudba-se-r…

Správně

Gangsta hip hop do každé rodiny.

Zároveň

Zároveň mě napadá otázka, je Pražské jaro rasistické?

Myslím, že bůh přírody nás…

Myslím, že bůh přírody nás jednoho dne potrestá za tuhle dekadenci, dopadneme jak Sodoma a Gomora.

Jako první varování už na lidstvo poslal koronavíru a když mlčící konzervativní lidstvo nechá zdegenerované aktivisty dál demolovat zákony přirozenosti, tak potom přijde ten pravý hněv přírody.

Mimochodem mě udivuje, že ještě nikdo z těch pitomců nenapadl šachy. Přece není možné, aby každou hru zahajovaly jen bílé figury. A dále, černé figury by měly být pozitivně diskriminované, to znamená, že by třeba mohly semtam táhnout 2x za sebou.

A ještě navíc by kterýkoli

ze skleněných nebo dřevěných či plastových šachovnicových afroameričanů mohl táhnou kam by se mu rovna zachtělo a tam vyhodit jednu či dvě tvarohové dršky.

Na ptáky jste krátký !

Maneco,
nemáte pravdu,
Vaše námitka diskriminace černých figur a šachů coby principiálně rasistické hry už několikrát v USA oficiálně uplatněna.
Podle mého názoru budou šachy dříve nebo později zakázány.

Já osobně se chystám vznést požadavek na spálení veškerých knih i jiných papírových písemností ve všech soukromých i veřejných knihovnách této planety.
Běžná kniha je totiž z 95% bílá, jen pouhých cca 5% plochy je pokryto černou barvou.

(Věřím, že většině inteligentnějších jedinců už svítá, že jediní holubi, kterým bude povoleno srát na hlavy těch několika málo nesvržených soch, budou ti asfaltoví.)

Po Legendariu

jede Kapitán Morgan a není to ono. Zítra dovalím Diplomatico.

Jack Sparrow...

... by takové vyškovské patoky nechlasčil. https://i.pinimg.com/originals/1a/71/ed/1a71ed51fe92af51163d29d37c302f1…

Mám slíbené,

že mě vezmou zítra do hrabárny a koupím si sako za 15 korun. Moje druhé, to bude už do truhly.

Mně tyhle vyjemněné…

Mně tyhle vyjemněné třtinovky až ta moc nevábí.

Onehdá jsem dostal Zacapa a neocenil jsem.

Škoda, že v rumotéce

nejde ochutnávat.

https://www.youtube.com…

https://www.youtube.com/watch?v=dbWA51VwTHU

Ještě k odkazu, upřímně jim závidím. Fakt hluboce. A to není má převažující vlastnost -závist. Vůbec, vůbec ne. Jen bych strašně rád viděl takhle mašírovat po náměstí naše holky a zejména kluky. Hrdé na svou zem, na zvolený životní program za ni bojovat. Upřímně jim závidím.

Z toho

už jsme vyrostli

Nerozumím. Kam jsme z toho…

Nerozumím. Kam jsme z toho vyrostli?

Bojovat

za zájmy bůh ví koho a být hrdí na Kocourkov.

Tady

už není co ukrást tak zač bojovat.

A já pořád, pomatenec, věřím…

A já pořád, pomatenec, věřím v transformaci tohoto bordelu, v národní stát. A taky věřím, že tahle myšlenka, bojování za naše, někde v hloubce všech, pořád doutná.

Blboni sou schopni…

Blboni sou schopni diskutovat o všem. Gdyž jim něgdo nasere z výšky do postele, vystartujou s diskusními otázkami. Vzpomenou si na vlastní howno v gaťách a začnou to poměřovat. Mluví s hownem o zásadních otázkách na keré si howno vzpomene. A nakonec to padlé howno řekne, že jen spadlo. Muheeeee

Pane/paní/ 52 pohlaví/…

Pane/paní/ 52 pohlaví/
Sasine, Vy jste tak chytrý!!, to je veliká radost, číst Vaše příspěvky.

Blboni si mě dlouho…

Blboni si mě dlouho pamatujou. Je to ale malej náskok. Heh

To je dost dobrá

myšlenka.

Kde?

To o tom

z výšky.

Že jo, z čeho by jinak žili…

Že jo, z čeho by jinak žili oni posvátní vrubouni (tedy hovniválové), jak jsem už kdysi psala....

Pozdrav všem, kteří přišli a četli.

Snad nebude vadit, když odpovím (na některé komentáře) takto hromadně.

@ Godot, kolibří vydání Tao-Te-Ťing:
Jedná se patrně o překlad z pera Jiřího Navrátila, nakladatelství Odeon (nejsem si jist). První verze překladu, který se mi dostal do ruky, a ten jsem si opsal. Je to můj nejmilejší. Dokonce jsem si kvůli němu tehdy naprogramoval vlastní textový procesor, abych ho si mohl vytisknout a dát vyvázat. Tisk byl na jehličkové tiskárně bez diakritiky. Ta se tiskla dodatečně dalším průjezdem tiskové hlavy, skládaná z apostrofů a jiných nesmyslů tak, aby vznikly háčky a čárky. Největší mazec bylo "ů". Výtisků vzniklo 7, pro mne a přátele, vyvázal nám je kamarád knihař. Uplatili jsme ho - jak jinak - jedním z výtisků. Tento exemplář Tao-Te-Ťingu je dodnes na čestném místě mé knihovny.

@ Gerd, pragmatik, insegnante: Alef Nula
Já premiéra zmáknutýho nemám a s oním spolkem kromě nicku nemám společného nic. Svou přezdívku jsem si vybral asi proto, že jednak zní téměř jako normální jméno, jednak proto, že odkazuje na svého uživatele jakožto na člověka, trochu postiženého matematikou. To jméno má i spoustu dalších výhod. Například slovo na pozici příjmení (Nula) umožňuje různým veleduchům dát zazářit svým rozsáhlým znalostem všehomíra, přesně v duchu rčení "Hlupáka se neptej, poví sám." Po dlouhé době jsem na ve Vidlákových kydech nalezl diskusní platformu, kde se tento fenomén zatím neprojevuje.

@ Vidlák, přehmat s autorem
Absolutně v pohodě, nic se nestalo. Ačkoli vím, že je to dvousečné, nedá mi, abych se necítil polichocen: poznali mě jako autora, ač mi bylo Vidlákem (nechtěně) poskytnuto diplomatické krytí :-)

@ berkowitz, Havran57 a další: military girls v Číně
Číňanky jsou krásné, ale samozřejmě je to moje subjektivní hodnocení, třeba Ládik!!! si může myslet něco jiného. Číňanky jsou krásné takovým obyčejným a milým způsobem, podobně, jak to známe u nás doma. Je to krása různorodá, u které si každý amateur ženské krásy najde to své, snad s jedinou výjimkou: nejsou tam k vidění děvčata s nadváhou.

Holky na videu určitě prošly po všech stránkách přísným výběrem. Není to běžný vzorek.

Military girls nejsou moje gusto. V dřevních dobách, kdy jsem konal ZVS, jsem vezl materiál do Vojenských opravárenských závodů (tuším v Martině) a v tamních kasárnách byla m.j. i ženská posádka. Pozorovat ženy při buzeraci během pořadové přípravy... hmm. S některými vojákyněmi jsem se dal i do řeči... hmm. Radši to nebudu rozebírat.

@ tdx, Dao De Jing:
Já myslím, že odborníky na Sarého mistra ze sebe klidně dělat můžeme. Je jich totiž tolik, že na skutečnosti, jestli o dva odborníky (Vy a já) přibude nebo ubude, vůbec nezáleží :-)
Pokud jde o "návrat" v dvaadvacátem verši, soukromě se domnívám, že jde o cykličnost dějů obecně. V každém cyklickém ději je návrat implicitně obsažen. Jiná věc samozřejmě je, jak konkrétně se ten či onen "návrat" manifestuje. - Ve svém textu ale do takových hloubek nemířím, se slovy Starého mistra si jenom lehkomyslně pohrávám, protože se mi to zrovna hodí.
Překladů DDJ je strašně moc, ale - zase jen soukromý názor - čím víc jich člověk přelouská, tím blíž se k významu toho starého textu posune (možná). Mé nejoblíbenější překlady jsou tyto tři: Navrátil, Král, Krebsová. Každý má něco, co nemají ty druhé. Když cituju, cituju Navrátila. Navrátila mám vůbec nejradši, ačkoli právě on při překladu nevyšel z originálu. Zalíbení nepotřebuje zdůvodnění, ale přesto, verš 23:

Málo mluvit, toť ve shodě s přírodou.
Vichřice netrvá celé ráno,
příval deště netrvá celý den.
A kdo je to, jenž je způsobuje?
Nebe a země.
Čeho nedokáží nadlouho ani nebe a země,
jak by mohl dokázat člověk?

Poetika Navrátilova překladu připomíná úsporné tahy štětcem, z nichž vystoupí úchvatná scenérie: krajina, která v neprojevené formě obsahuje vše. Esence Taa.

A zase: je to jen můj názor, jiný to jistě vnímá nějak jinak.

Odpověď

Děkuji za komentář :-)

"Překladů DDJ je strašně moc, ale - zase jen soukromý názor - čím víc jich člověk přelouská, tím blíž se k významu toho starého textu posune (možná)." Toť můj názor taktéž.

http://tao.kvalitne.cz/ …

http://tao.kvalitne.cz/ (ve všech čs. překladech)

Josef Zentrich

23. Prázdnota nebytí

Vědoucí – většinou mlčí !
Ví, že bouře netrvá celý den.
Ani nebe a země
se neprojevují bez ustání

Ten, kdo následuje TAO –
vyjadřuje vědění svým bytím.
Jeho mlčení je víc,
než tisíce obyčejných slov.
Proto bude brzy následován.

Ale kdo ztrácí víru v Kosmický Řád,
sám se stává nedůvěryhodným…