Není jen Vidlák

Kdyby mi někdo řped deseti roky řekl, že budu mít hospodářství, chovat prasata, fušovat do vinaření a dělat zabijačky, nejspíš bych mu doporučil delší pobyt u Chocholouška. To jsem ještě bydlel v malebné Sokolovské pánvi, chodil do Slavkovského lesa ke středověkým vodním dílům, každý silvestr jsem vystoupal na tajemnou keltskou horu Krudum a díval se podél Ohře, jak vybuchují rachejtle od Chebu po Karlovy Vary. 

Pracoval jsem v podniku, kde ještě pamatovali zašlou slávu českého strojírenství a poslouchal historky chlapů z montáží, kteří s vulkanizačnimi lisy pro pneumatiky procestovali celý svět. Využíval jsem svou znalost němčiny a doufal, že si vysuším sklep pod bytem a jednoho dne tam budu mít malý soustruh. 

Těšil jsem se z novomanželky (tři roky po svatbě jsem byl pořád ještě zamilovaný až po uši) a z první dcerky, běhal jsem se sousedem po lešení a spolu jsme opravovali církevní (sborový) dům, kde v přízemí byla modlitebna a my bydleli v prvním a druhém patře nad ní. Vidlák tehdy neexistoval a svou budoucnost jsem viděl úplně jinak. 

Proč to píšu... Doufám, že z předchozích odstavců byla cítit moje láska k rodišti a k údělu, který tam na mě čekal. Nebylo to zemědělské území, kraj byl široký, volný, plný lesů a takřka bez myslivců. Znal jsem místa, kde mohl člověk zmizat na týden a nikoho nepotkat. Nebylo tam sucho, běžně jsme si při táboření dělali v lese oheň a nemuseli se bát požáru, průmysl byl podél Ohře a hned za prvním hřebenem na obě strany začínala divočina s potoky ze kterých se dalo pít. 

Prostě tam bylo krásně a já tam dělal to, co k tomu místu podle mě patřilo. 

Kdybych měl manželku od Ostravy a stěhovali se tam, nejspíš bych dnes mluvil po ostravsku, chodil na Baník (pičo) a snažil se pracovat někde na šachtě nebo v železárnách. Kdybchom měli moře a stěhovali jsme se k němu, pletl bych sítě a dělal zkoušky z navigace. 

Někdy moje vidlácké psaní dělá dojem, že jediné co existuje, je vesnický život, pole, půda a dvousetkilové prase. Že dělat Vidláka je návod na záchranu světa, planety i vesmíru. Skoro to někdy vypadá, že pohrdám Pražáky i Brňáky, že si nevážím duševní práce a vůbec, že jsem ten typický sedlák, který vidí jen svoje pole a podle něj poměřuje všechno a všechny. 

Není to tak. 

Vážím se každé práce, která má smysl. Vážím si, když někdo dokáže rukama a pilníkem opravit šicí stroj stejně tak, jako když někdo napíše báseň a nebo složí písničku. Vážím si lidí, kteří v Praze ještě pořád bydlí i na té Malé Straně a odolali astronomickým nabídkám na odkoupení bytu. Je jich víc, než jsem si myslel. Mám rád Brňáky, kteří oživují Hantec a zachovávají bývalé vesničky, které jsou dneska už vlastně centrum. 

Vážím si lidí, kteří někde u Sázavy dělají tramping pěkně postaru v osadách, kteří si volí šerifa a mají vztah k Posázavskému Pacifiku a přírodě. Mám rád horníky, kteří mají někde ve skříni ještě uniformu a trumpetu a vyšňoří se na každý pohřeb i Prvního máje. Mám rád ty, kteří v dnešní době dělají poctivé neziskovky, které důchodcům utírají zadky a krmí postižené dětičky sondou.  Mám rád ty, kteří udržují folklór, zpívají lidovky, vyrábějí jančary, kteří si hrají na Husity nebo železné pány. Obdivuju lidi, kteří někde opravují zříceninu, staví lávky přes potoky a značí turistické cestičky. 

Mám rád podnikatele, kteří v  hospodě povídají o tom, že by si mohli otevřít páté železářství, ale už by neměli čas chodit na ryby a tak to neudělají.  Mám rád hospodské, kteří mají v neděli zavřeno, protože jsou s dětmi na výletě.  Mám rád sběratele, kteří nedrží svoje poklady doma, ale mají je vystavené v místním kulturáku. 

Mám rád holky, které ve dvaceti řeknou tatínkovi, že dodělají bakaláře a pak toho nechají, protože se chtějí vdát a zajistit rodičům nějaká vnoučata. Mám rád kluky, kteří spřádají plány na rodinu a podle těchto plánů pak teprve vymýšlejí, jak to udělat s kariérou. 

Prostě mám rád každého, komu se život netočí jen okolo peněz a kdo si umí říci, že už má dost a že je už spokojený. Není jen Vidlák a jeho prasátka. Jsem moc rád, že podobných blogů, jako mám já, je v českém interntu hodně. Že je hodně různých Trampů, Havířů, Soustružníků, Vidláků, Mašinkářů, Mlynářů a dalších. 

Ti nám dělají identitu. Ti tu zůstanou navzdory všem Drahošům, Zemanům, Trumpům i Putinům. Ti zachraňují i to, co nenese zisk a zabývají se něčím, co si na sebe nikdy nevydělá.

Přeji vám všem do nového roku spokojenost s tím, kde jste a co děláte. Přeji vám ambice, které neporostou až do nebe s každou splněnou metou. Přeji vám lásku k vašemu domovu ať už jste se v něm narodili, nebo tam přišli teprve nedávno.