Z Vidlákova textu:

Zkrátka a dobře, opatření vydržela týden docela obstojně, pak druhý týden už jen ležérně a teď už zbyl jen vztek, že to stejně nemělo žádný význam, že další pokles nákaz se v podstatě nekoná a pravdu má i velekněz svědků covidových Prymula, když říká, že lockdowny už stejně nezaberou, protože není morálka na jejich dodržování. 

----------

Zkrátka "Opatření nefungují, protože je nedodržujeme a nedoržujeme je, protože nefungují". - Argumentace v kruhu. 

Tohle teď není o tom, kde je pravda ohledně v poslední době velmi oblíbeného tématu. 

I když nechám stranou, co je můj osobní názor a zahraju si na Sokrata prohlášením "Vím, že nic nevím," tak nejde přehlédnout, že se ani jedné straně nedaří přesvědčit tu druhou. 

To je problém. 

Víte, co se stane, když se zaseknete na nějakém názoru a pro jistotu nechcete ustoupit ani o kousek, protože se vám nelíbí, co všechno by to vlastně znamenalo? 

Dříve nebo později se vám začne lhát. 

Je to samozřejmě zase o covidu, ale jen okrajově. 

Všiml jsem si toho už při první vlně. I když to bylo formulováno tak, že lidem chybí širší rodina, fitko, příroda, kultura, přátelé atd., tak ve skutečnosti se jednalo o to, že lidé nedokáží být sami. 

Nejvíc bych to asi připodobnil k závislostem. Kubáč pěkně do detailu popisoval jak fungujou v mozku neuroreceptory, které pak drogy kopírují a mají takový a makový efekt. Pak jak se mozek snaží se s "podvodem" ve formě drogy vyrovnat, přenastavuje si citlivost a tak vzniká závislost. 

NA PRÁCI PRO KAŽDÉHO za důstojnou mzdu stála levice po celou dobu své existence až donedávna

----

Určitě ne. 

Teda alespoň pokud počítáme komunistickou stranu do levice. 

Všechny ty Gulagy, kde se stavěly silnice, vlakové tratě, dopravní kanály, kácely stromy na Sibiři, plácaly cihly a plat tam nebyl žádnej a dvě misky kaše k obědu místo jedný už byla událost tak pamětihodná, která se objevila hned v několika románech. Byla to otrocká práce. Nic důstojného a už vůbec ne za důstojný plat. 

Pár let před koncem socialismu dávali v kinech film Pokání. Dnes je ten film vedený jako gruzínský, ale tehdy byla Gruzie součást Sovětského svazu a tak se to presentovalo jako sovětský film.

Film měl sice normální strukturu, ale působil vizuálně dost fantasmagoricky. Aby nemuseli přiznat, že řeší přímo stalinismus a mohli se vymlouvat, že to je o diktaturách obecně, tak tam dali plno anachronismů, takže jste tam mohli vidět strážné ve zbroji tak doby Bílé hory, prokurátora s rubikovou kostkou. Takovýhle věci.

V debatách o tom, jak to jde krásně s naší civilizací do prdele, chce občas někdo návod, co by se teda mělo dělat. 

Návod je to, co můžete následovat krok za krokem bez jakéhokoli pochopení a stejně se dopracujete žádaného výsledku. - Běžně třeba kuchařské recepty, návody k použití, nejrůznější IT podpory po telefonu.

Jenže návody fungují jen na určité problémy. 

Na to, co má charakter hry, návody nefungují.

Zaprvé: Už jste někdy viděli plážový volejbal ?

Robertík napsal, že babyboxy jsou pro něj syndromem nemocné civilizace. 

Je to pravda jen z části. Žádné zdravé civilizace totiž nejsou a nikdy nebyly a ty nejméně nemocné se starají dokonce i o děti, které by jinak čekalo odložení i smrt. 

Ve starých civilizacích se děti běžně zabíjely a není to zdaleka jen Sparta. 

Příklady jsou ve starých mýtech a náboženství. Abrahám ve skutečnosti prováděl rituální oběť Izáka a v záblesku lidskosti a zdravého rozumu dítě nezabil (jak bylo zvykem) ale ušetřil a pak si vymyslel povídačku, že ho zastavil bůh. 

Viděli jste to video z Buffala?

Ulicí postupovala zásahová policejní jednotka ve volnější rojnici, vytáhlej bílej stařík (75 let) o hlavu větší než většina policajtů, v záběru není žádnej jinej protestující vidět.

Moc je, když jeden jedinec je schopen ovlivňovat chování druhého. (Vědomě či nevědomě).

Vše začíná u biologie. 

Tvorové mohou žít buď jako samotáři nebo ve skupinách s různou mírou a konstelací organizace.