Včera jsem nechal ještě jeden den odpočinkové téma o pistolkách s tím, že se ještě nic neděje. No, v době kdy jsem článek psal se ještě nic nedělo. Ale včera už se dějiny zase roztočily. A to takovými fofry, že dnes musím nacpat do jednoho článku tři události ve třech zemích naráz a pokud možno ještě vzpomínat na minulost. Ale nakonec to nebude zase až tak těžké, bo ono nám to vlastně docela souvisí. 

Takže čím byl charakteristický včerejšek? Velkými gesty na všech stranách. 

Včerejší diskuse pod článkem byla zajímavá a tak se u tématu ještě chvíli zdržme. Stejně se nic pořádného neděje. Včera už byly nějaké demonstrace a směrem k víkendu to bude stále zajímavější, ale teď si ještě může chvíli vyprávět o pistolkách.  Já přidám tři krátké příběhy na téma zbraně, které jsem kdysi vyslechl. 

Chtěl jsem původně pokračovat v komentování slovenského příběhu, jak s pravdou nejdál dojdeš, dokud se na obzoru neobjeví dvě pěkné buclaté půlky... Jenže zatím se jen jedná, situace je nepřehledná a v pátek se má zase demonstrovat. Zítra jsem chtěl dát na Kydy svůj článek z Kosy, ale už je to zbytečné, článek jste si mohli přečíst ve včerejších komentářích.  Zkrátka našel se ten aktivní tentononc, co je horší než třídní nepřítel... Ale myslím to v dobrém. 

Představte si to... Je vám znovu osmnáct, devatenáct. a nebo v dnešní době i pětadvacet, protože rodiče vám vyšlapali cestičku, dlouho jste studovali a teď pomaloučku polehoučku našlapujete a vlastních nohách a ono to jde. Člověk opustil školu, odstěhoval se od rodičů a ono to není tak těžké se uživit... Pár brigád a dá se i cestovat, člověk je mladý, nějaká noční služba ho nerozhodí, budoucnost je růžová a otevřená, rodičovská varování před těžkým životem se nenaplnily. 

Chtěl jsem se k tomuto tématu vrátit, až ho ostatní opustí a bude se to hodit. Vzhledem k tomu, jak kolem nás tepou dějiny a chystají se opakovat se, pojďme si to trochu rozebrat. Chtěl bych to tentokrát vzít ze zcela věcné roviny. 

Na Slovensku si pěkně demonstrují, v Bratislavě už bylo na 50 tisíc lidí. Fico musí pryč, předčasné volby jsou ten nejmenší požadavek. K úspěšnému pádu vlády a změně poměrů už chybí jen ti vycvičení Berkuti a oddíly Alfa a nějaká pěkná zastřelená holčina a pak Jaromír Štětina, který to rozpozná na první pohled a podá zprávu v Evropském parlamentu.

Už chybí jen ta krev. 

Na dnešní krátký článek mě přivedl Čmoud ve včerejších komentářích. Naznačil tam jednu důležitou věc. Přes všechny demonstrace, týdny neklidu, protesty, červené karty i trenýrky, přes odsudky médií a přes nepřátelské novináře, Zeman si klidně střihl projev a zároveň věděl, že se teď zase nebude nějakou dobu mluvit o ničem jiném. Zeman prostě v přímém přenosu před celým parlamentem, senátem, veřejnoprávní televizí a dalšími médii a samozřejmě před celou veřejností řekl, že se nikoho nebojí.

Dneska jsem přijel z práce dřív, abych akorát stihl Zemanovu inauguraci. Ne, nespěchal jsem kvůli Zemanovi, ale kvůli malé. Jenže ona je napopáté naprosto protekční dítě a když jsem přijel domů, našel jsem dcerku spící a manželku taky. Ostatní děcka byly po kroužcích a tak jsem si pustil televizi právě ve chvíli, kdy Zeman přísahal. Pak začal svůj inaugurační projev. 

Březen 2016

Před několika lety jsem se nechal zlanařit a stal jsem se členem staršovstva našeho sboru. Staršovstvo je v podstatě taková vláda evangelického sboru. Deset "starších" ale jen titulaturou, ve skutečnosi mohou být sotva plnoletí, kteří jsou voleni na šestileté období a jsou odpovědni celému sboru při výroční schůzi. Kdysi to byla velmi čestná funkce. Dneska už je to jen práce práce a málo vděku.