Gulášová volba

Když dělám zabijačku, sejde se mi na ní vždycky fůra lidí. Staří kamarádi, kamarádi kamarádů, nové tváře, hosté ze vzdálené ciziny, chlapi, ženský, matky, dcerušky, dokonce i vegetariáni. Jeden můj kamarád má jaterní chorobu, kterou si uhnal návštěvou Michelinských restaurací... Když si to tak vezmu, dneska je asi v módě, že každý něco nejí. Ten nejí maso, ten nejí jen vepřové, ten se nemůže ani podívat na vnitřnosti, další z rituálních důvodů nejí krev, pak tu a tam někdo nepije kořalku, jiný zase víno a někdo nemá rád coca-colu. Jeden z nejtěžších úkolů je tedy vymyslet zabijačkový oběd. 

To víte, všichni jsou od rána na nohou, snídani spíš odbyli, protože byli zvědaví jaké to bude, pak pěkně čistili štětiny, prali střeva, nosili vodu a v poledne mají hlad jako vlci. Prasátko je v tu dobu sice už rozbourané, ovar se bude vyndavat z kotle, ale po několika hodinách krájení špeku, vypírání žaludku a míchání krve  člověka spíš přejde chuť. O zabijačce se vždycky zbaští nejvíc bábovky.

Každopádně nějaký vydatný oběd to chce. A skoro každý něco nejí nebo něco nemusí.  Když dám návštěvníkům vybrat z deseti variant, nakonec se mi sejdou dvě, které mají nejvíc příznivců. Většinou jednu preferují chlapi, zpravidla nějaký zabijačkový guláš, párky nebo sekaná, a tak. Druhé jídlo preferují  ženy a to bývá zase nějaký zeleninový vývar, čočka na kyselo, bavorské vdolečky a podobně.  Když pak dám hlasovat o těchto dvou jídlech, vyhraje to, kterých je víc. Když je víc chlapů, dojde na guláš, když je víc ženských dojde na fazolovou čalamádu. Ať už je to jakkoliv, půlka osazenstva je spokojená a druhá o maličko menší půlka je naštvaná, protože dostali něco, co se jim úplně příčí. Příště je to zase naopak. Hosté se obmění, přibude opačného pohlaví a zase je půlka nespokojená. 

Takhle nějak funguje u nás přímá volba prezidenta. dáte voličům vybrat deset jídel a ti vyberou dvě, které chutnají malé většině. A z principu to budou kandidáti, kteří jsou od sebe odlišní jako den od noci, každý má své zaryté příznivce a každý má své zaryté odpůrce. Ženská co má ráda lososa na másle těžko bude spokojená s hovězím stejkem a havíř z Ostravy se sotva bude rozplývat nad křehkým salátem s černými olivami. Kandidáti jsou výrazní, protože se nějak museli vyhoupnout nad průměr ostatních a čím jsou výraznější, tím odhodlanější jsou jejich příznivci i odpůrci. Pak dojde na druhé kolo, kde jeden z kandidátů zvítězí o kousilínek. Milovníků guláše bude trochu víc než zastánců salátu a nebo tam budou takoví,  co sice nemusí guláš, ale salát je pro ně mnohem nechutnější a tak se spokojí s gulášem.  Pak začne pětiletá hostina během které je dvacet procent lidí spokojených, protože dostali to co chtěli, dalších čtyřicet moc spokojených není, ale je to lepší než salát a ti ostatní běhají a vykřikují, že guláš není jejich jídlo. Mají pravdu, není to jejich jídlo, nikdy by si ho nedali a nevím proč bych se měl zlobit na někoho, že mu guláš nechutná. 

Samozřejmě, já nejsem tak přízemní, abych měl nespokojené hosty a stejně jako stát nejsem tak bohatý, abych dal každému na co má chuť.  Proto při výběru jídla nedělám dvoukolovou volbu, nechci mít na dvorku revoluci. Jednoduše se zeptám všech gulášistů i salátistů, jaké další jídlo by si dali, protože i ten nejzarytější Zemanista, pardon gulášista, jí kromě guláše i něco jiného. Je to sice poněkud složitější proces, musí se při něm víc mluvit s lidma a nedá se předvádět arogance moci, ale zpravidla se ukáže, že gulášisti by si dali třeba čočkovou polívku s hovězím vývarem a těm salátistkám to taky vyhovuje. Jo, nikdo není super nadšený, ale nikdo mi taky neběhá po dvoře a nevypráví na potkání, že ode mě emigruje, protože se tu nedá žít. 

Přímá volba prezidenta u nás bude vždycky budit vášně, protože nevygeneruje kandidáta na kterém se shodne většina, ale pouze kandidáta, který má nejsilnější menšinu. A čím víc kandidátů, tím menší menšina stačí na zvolení. Stačilo by lidem rozdat volební lístek, kde by každému kandidátovi přidělili známku jak ve škole podle přijatelnosti. Pravděpodobně by do druhého kola postoupili úplně jiní kandidáti než posledně. Bylo by to řešení, které by nikoho úplně neuspokojilo, ale zároveň by tu neudělalo stav jak před občanskou válkou. Každý Zemanista dokáže určit, kdo je pro něj po Zemanovi ještě přijatelný a totéž dokáže i každý Volímkarel.

Slavná prezidentská volba tedy dopadne tak, že se nad průměr zlehka vyhoupnou ti dva nejviditelnější kandidáti a z těch si budeme vybírat všichni. A když se podívám na výběr, jednoznačně mi vychází Zeman a Topolánek. A rozhodne se to na tom, který z dvou kandidátů bude pro většinu lépe nebo hůře stravitelný.