O Trofimovi a Naděždě

Lídři USA, Ruska a Číny mají historickou příležitost vytvořit globální řád, který bude více odpovídat realitě 21. století.

Jan Krikke - bývalý vedoucí redaktor Asia 2000 v Hongkongu,  1. února 2025

https://asiatimes.com/2025/02/trump-putin-and-xi-as-co-architects-of-brave-new-multipolar-world

Rozpad Sovětského svazu a současný úpadek Ameriky mají pozoruhodné podobnosti. Sovětský svaz selhal, protože opomíjel

podnikatelskou třídu. Spojené státy se potácejí, protože vládnoucí třída odsunula dělnickou třídu na vedlejší kolej, což vedlo k extrémním ekonomickým rozdílům a politické polarizaci. Donald Trump se ve svém prvním funkčním období podobal Borisi Jelcinovi, ničiteli starých pořádků. Ve svém druhém funkčním období může Trump kopírovat vzor Vladimira Putina - nacionalistického budovatele zaměřeného na domácí záležitosti a obnovu průmyslové základny.

Mohou se Trump a Putin spolu s čínským Si Ťin-pchingem stát spoluarchitekty nového multipolárního světového řádu?

Spojené státy a Rusko mají společného více, než by si chtěly připustit. Jak v 80. letech 20. století upozornil americký futurista Lawrence Taub, obě země se zrodily z revolucí proti evropským impériím a byly založeny na humanitárních politických ideálech (svoboda, respektive sociální rovnost). A obě se v průběhu 19. století rozšířily záborem půdy původních obyvatel. USA i Rusko mají navíc federativní politické struktury a především evropské kulturní kořeny. Obě země jsou multikulturní - mají multietnické obyvatelstvo -, ale kulturně, ekonomicky a politicky v nich dominuje jedna hlavní skupina (v USA WASP - "Bílý anglosaský protestant", v Rusku Rusové).

Kovboj a kozák

Těch paralel je více, donedávna každá z nich věřila, že má svůj zvláštní osud, světovou poslání, a že ta druhá je hlavní překážkou jejího úspěchu. Navíc je spojovala mystika kovbojů a kozáků a s ní související tendence vidět všechny politické a náboženské otázky zjednodušeně a černobíle. Obě země jsou velmoci s velmocenskou mentalitou. Jsou obrovské rozlohou, srovnatelné počtem obyvatel a podobné klimatem, polohou v mírném pásmu a topografií. Obě země mají rozsáhlý zbrojní arzenál a obě mají desítky let zkušeností s výzkumem vesmíru. V 80. letech minulého století navštívil Čínu Michail Gorbačov za vlády Deng Siao-pchinga. Deng úspěšně začlenil kapitalistické principy do čínského socialistického systému, čímž podpořil hospodářský růst a zároveň zachoval centrální kontrolu komunistické strany.

Gorbačov usiloval o podobnou transformaci prostřednictvím perestrojky (hospodářské restrukturalizace) a glasnosti (politické otevřenosti). K realizaci své vize však neměl dostatečnou politickou podporu a ani připravené instituce. Místo řízených reforem jeho politika urychlila hospodářský kolaps a politickou roztříštěnost, což vedlo v roce 1991 k rozpadu Sovětského svazu. Neúspěch Gorbačovových reforem otevřel cestu Jelcinovi, populistovi, který využil všeobecné nespokojenosti s komunistickou vládou. Místo aby socialismus zdokonalil, Jelcin ho raději odstranil. Zrušením kontroly komunistické strany se Jelcin snažil o přechod Ruska k demokracii západního typu a tržnímu hospodářství. Výsledkem však byla rozsáhlá korupce, zbídačení milionů lidí a nekontrolovaný vzestup oligarchů, kteří upevňovali své bohatství na úkor ruského lidu. To připravilo půdu pro vůdce, který znovu nastolil pořádek a obnovil suverenitu Ruska.

Putinův nový řád

Jelcin umožnil oligarchům ovládnout ruskou politiku, ale Vladimir Putin je zkrotil a upevnil moc ve státě. Jeho strategie kombinovala nacionalismus, ekonomickou kontrolu a zejména národní suverenitu, která byla v Jelcinových letech vážně ohrožena. Pod Putinovým vedením se Rusko znovu prosadilo na světové scéně a využilo svých energetických zdrojů a vojenských schopností, aby zpochybnilo dominanci Západu. Jeho autoritářské metody byly sice kontroverzní, ale Rusko se díky němu z chaotického postsovětského státu stalo opět významnou mocností.

Na rozdíl od Sovětského svazu neměly Spojené státy takovou osobnost, jako byl Gorbačov - dostatečně vlivného a odvážného vůdce, který by prosazoval systémové reformy. Barack Obama měl příležitost reformy provést, zejména po finanční krizi v roce 2008. Obama však místo prosazování strukturálních změn raději zachránil Wall Street. Toto rozhodnutí prohloubilo ekonomickou nerovnost a podnítilo populistický odpor, který vedl k Trumpově nástupu k moci. Trumpovo první prezidentství se podobalo Jelcinovu působení. Oba lídři narušili politický establishment, zpochybnili zakořeněné elity a dařilo se jim díky populistické rétorice. Trumpovo první funkční období se vyznačovalo chaosem, institucionálním oslabením a zaměřením na demontáž starých pořádků. Jeho politika - například obchodní války, deregulace a důraz na nacionalismus - odrážela širší odmítnutí globalistického konsenzu po skončení studené války.

Ve svém druhém funkčním období se Trump již uchází o větší kontrolu nad státním aparátem, podobně jako to udělal Putin v Rusku. Navzdory podobnostem se však Trump a Putin liší ve vztahu k superbohatým. Putin po upevnění moci omezil vliv ruských oligarchů a zajistil, aby stát zůstal dominantní. Naproti tomu Trump se spojil s nejbohatšími americkými elitami a zajistil si podporu superbohatých, kteří profitovali z jeho daňové politiky a deregulačního programu. Struktura amerického politického systému - kde je vliv korporací hluboce zakořeněn - činí zásadní změnu nepravděpodobnou. Putin dokázal centralizovat moc způsobem, který Trump, omezovaný americkými institucemi a právními rámci, může jen obtížně zopakovat.

Směrem k multipolárnímu světu

Přesun od soupeření supervelmocí k multipolárnímu světu se stal téměř nevyhnutelným z několika důvodů, mezi něž patří válka na Ukrajině, vznik BRICS, neudržitelné zadlužení americké vlády a rostoucí ekonomický, technologický a geopolitický vliv Číny. Až Trump a Putin vyřeší ukrajinskou krizi, budou mít po dohodě s Čínou příležitost zapsat se do dějin jako spoluarchitekti multipolárního světa. Tyto tři mocnosti by mohly utvářet globální světový řád vhodný pro 21. století. Čína je v jedinečném postavení, neboť integrovala dvě hlavní politické ideologie 20. století - kapitalismus a socialismus. Díky desetiletým, dvacetiletým a dokonce padesátiletým plánům tato země pravděpodobně vymanila miliardu lidí z chudoby, ujala se vedení ve většině technologií Průmyslu 4.0, které budou utvářet 21. století, a stala se nepostradatelnou průmyslovou a obchodní zemí světa. S Dengovými reformami v 70. letech 20. století Číňané znovuobjevili svou 2500 let starou tradici smiřování protikladů (jin-jang), která je základem konfuciánské Střední cesty. Čínský premiér Si Ťin-pching bude moci být prostředníkem mezi Trumpem a Putinem tím, že nabídne konfuciánská slova moudrosti aktualizovaná pro 21. století:

Nebuď kapitalistou ani kolektivistou, buď obojím.

Nebuď nacionalista ani globalista, buď obojím.

Nebuď realista ani idealista, buď obojí.

Donald Trump za pár dní své vlády udělal v mnoha věcech více pořádku než demokratičtí prezidenti za mnoho let vlády. Nelze tvrdit, že úplně vše bude mít stoprocentně rychlý a dobrý dopad na světové dění, nicméně většina toho, co dělá, má své opodstatnění.

Černou kaňkou je atak vojenské helikoptéry řízené transsexuálním vojákem na odchodu z armády namířený na civilní letadlo plné aktivních sportovců. Bohužel ne vše lze předpovídat, spíše je vidět, co vše se může v dnešní době stát. Připomíná to německého druhého pilota, který namířil s civilním letadlem plném lidí do pohoří, čímž vyřešil vlastní psychické problémy. Magorů je stále dost, nejen v naší vládě. Bohužel umírají nevinní lidé a zabránit tomu je nad lidské síly. Trump tuší správně, že problémy s vlastní sexuální orientací mohou bránit ve výkonu služby. Dotyční totiž trpí často psychickou labilitou. Zjednodušeně řečeno, chlap vydávající se za něžné pohlaví, nebo se jím cítící být, má stejné nálady jako většina méně vyrovnaných žen. V kolektivu mužů tak jen těžko obstojí, spíše ho lze považovat za šaška. A v mužské věznici za děvku. Mimochodem, to se v amerických ústavech pro delikventy děje, protože dochází k přesunu těchto individuí z ženských zařízení do mužských. Také na příkaz prezidenta. Jde o návrat k přírodním zákonům. Někoho to bude bolet, další si možná uvědomí, čím při narození byli.

Trump však pokračuje v úklidu v mnoha dalších sférách. Mimo jiné výrazně přiškrtil finanční tok peněz na různé projekty. Spojené státy jsou výrazně zadlužené a musí začít uvažovat více ekonomicky. První kroky prezidenta vedou k záchraně postavení dolaru, které ohrožuje vznik skupiny BRICS uvažující při vzájemném obchodování o přechodu na národní měny, případně na juan či rubl...

...Omezování výdajů na nesmysly zasáhlo i Zelenského a jeho pláč je slyšet po celé Evropě. Nacista, narkoman, defraudant a zločinec vedoucí válku proti Rusku musí vnímat přibližující se ruskou armádu k dalším významným ukrajinským oblastem. Přestože mu ještě chodí peníze z Evropy, výpadek americké podpory je znát. Rusové se navíc zaměřili na tranzitní uzly a cíle, přes které na Ukrajinu směřovala „výpomoc“ ze Západu. Miláčkovi naší liberální vlády začne být brzy Ukrajina malá a možná bude muset následovat své krajany do exilu. Doufejme, že to nebude k nám...

...Po ukončení finanční podpory neziskového sektoru se ozývá pláč i v tom našem. Projekty spolufinancované americkou vládou začínají pociťovat nedostatek. To je obrovské pozitivum. Přiznejme si, že počet neziskových organizací je nesmyslně obrovský, jejich politický vliv má strašidelný dosah. Především tam, kde jsou infiltrovány do výchovy mládeže, tváří se jako humanitární dobro, případně podbízí liberální pohled na širokou problematiku jako jediný správný. V neposlední řadě se to týká i různých organizací podporujících pro přirozený vývoj člověka škodlivou LGBT problematiku.

Bohužel, řada aktivit neziskového sektoru je financována soukromými subjekty a dá se očekávat, že Soros, Gates a další ho budou nadále držet nad vodou. Pokud Trump nedokáže vybojovat vítězství nad Deep State a jeho služebníky, bude se liberalismus šířit pomocí těchto cest dále. Přesto lze jakýkoliv pokrok k omezování prostoru neziskového politického sektoru považovat za úspěch. Jeho likvidace by byla nakonec skutečnou úlevou a velkou úsporou. Všichni lidé v něm zaměstnaní by se navíc mohli vrátit k užitečné práci. Máme pro to i heslo. „Progesivci ke strojům“. Je už třeba se zbavit lehkoživků požadujících navíc vyšší důchody po ukončení své „práce“ v této oblasti. Dokáže se podobně Trumpovi k neziskovkám postavit i naše nová vláda? A co na to Člověk v tísni?

Jindřich Kulhavý        www.inadhled.live

znamená vidět budoucnost. Historie se vždy opakuje, jednou jako tragédie, podruhé jako komedie. Ale i ta se může zvrtnout v tragédii.

Teď jsme ve fázi komedie. Brusel vyhlašuje novou pětiletku, plánované hospodářství čouhá ze všech stran a green, tentokrát zelené místo rudého náboženství vše pohlcuje. Též se mu máme klanět a s ESG na věčné časy a nikdy jinak.

Asi to zásadní je, že zatím nebylo požádáno statků našich. Respektive, jak pravil soudruh Timmermans, těch pár stovek euro za ten green deal každý Evropan rád dá. Zapomněl jen doříct,  že to nebude pár set, ale pěkných pár tisíc euro. Nebude to jednorázovka, ale pravidelný roční desátek. Tedy, kéžby desátek, spíše půl na půl. Půl moje , půl Bruselu. Až nebude co, pak vše Bruselu a nic mě. 

Klasický socialistický scénář,  nejdříve dochází státní peníze, takže si půjčíme, to taky dojde , takže pak už jen sáhneme na cizí a to taky dojde.

V podstatě si opět musíme opět projít cestu, že plánované hospodářství nefunguje, což tady se tak nějak ví. Jenže Brusel tuto medicínu ještě neokusil. Takže když ten naplánovaný  přechod na bezemisní společnost drhne, začneme více plánovat. Léčíme to tím, co nás sem dostalo.

Rétorika nejvyšší Lejnové už začíná připomínat usnesení x-tého sjezdu KSČ. 

Ano, jsme opět v roce 1947. Ty volby ve 48 by komunisti už nevyhráli, tak se to muselo udělat jinak, Vypadá to, že i letošní maratón voleb všude možně bude dost podobný. Když to dopadne blbě (ve smyslu pro Brusel špatenka), udělá se to jinak. Viz Rumunsko, to byl první platný pokus.

Z rétoriky mnoha politiků teď je cítit, jo, Rumunsko, to je ono. Takhle se to musí dělat. Opravdu za chvíli pojedeme trajektorii 50. léta.

Je tu ovšem ta černá labuť zvaná Trump, ale ten je daleko a to se podá.

Já jen doufám , že tenhle marasmus nebude dalších čtyřicet let. I když, mě to už bude stoprocentně jedno. Jenomže našim dětem ne. 

Snad se to podaří otočit. Historická zkušenost, že tohle nikam nevede, by tu byla. Jen jestli jsme ji všeobecně nezapomněli.

Někdo, jak vidno, má tu zkušenost přímo v genech. I proto je tak nebezpečný. Co když se ty věci i dědí....

Krásný vzor k následování. Předpokládám, že děda byl taky jen člověk a občas zdivočelým spratkům nařezal řemenem. Mě se to teda párkrát přihodilo a psychické trauma z toho nemám. Patřilo to k době, taková kombinace Komenského s Makarenkem.

Jenom s jednou věcí nesouhlasím - s tou v závěru článku. Odpouští jenom ten, co rezignoval na budoucnost. Když nedostane krysa, nebo potkan, strychnin do chřtánu, přemnoží se, všechno sežere a ještě přivleče mor. Šmejdi, kteří ucítí možnost soucitu a odpuštění, se začnou chovat ještě daleko víc šmejdovštěji a zlikvidují ty soucitné.

Právě jsem shlédla velmi působivý rozhovor řeckého youtubera s haitským Che.  Myslím si, že stojí za na-sdílení.

Zde je odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=Xxg3WrhfsLI

Ale armáda RF nepřijela v únoru 2022 na Ukrajinu zabíjet, protože politickým cílem bylo urovnání konfliktu. Zabíjet ruskojazyčné obyvatelstvo na Donbase i jinde začali v roce 2014 nacističtí Ukrajinci. A když se do toho záhy zapojily USA a NATO, tak už to nebyl spor mezi dvěma bratrskými národy, je - li pestré etnikum v prostoru mezi Lvovem a Charkovem vůbec nějakým jednotným národem, ale ruská existenční válka.

Jsem přesvědčen, že by se Trofim s Naděždou proti vraždění na Donbase postavili.

Poucny  je pohled na vylevy  protiruske nenavisti  pod clanky o tom, co ne/rekla "pani senatorka" Nemcova . Vyzvy ke genocide a zesmesnovani obeti  minulych genocid,  to vse je dnes v ceskych mediich siroce rozsirene  - a pripustne. Pokud je to tedy smerovano na tu  "spravnou" stranu"   https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/medvedev-nemcova-rusko-leningrad.A250202_083146_zahranicni_hovo   Ne ze bych si nekdy pral pobyt cizich vojsk (z jakekoliv velmoci) na nasem uzemi ale jak by se asi  chovali tihle  internetovi protirusti hrdinove, kdyby se nekdy  dostali Rusum do sparu...

nebral by v úvahu ty velké geopolitické otázky bezpečnosti, či expanze NATO blíž k Moskvě." 

Vidlák touto větou sice jen interpretuje svého ukrajinského dědečka, ale nepřímo se s jeho názorem ztotožňuje. V 80. letech byly sice informační možnosti omezené, ale na druhou stranu pamětníci nezapomněli na závěry Jaltské konference vítězných velmocí z února 1945 (shodou okolností je tomu právě přesně 80 let). Ty byly od 90. let porušovány tím, že Západ začal strkat rypák do prostoru, který patřil SSSR a následně jeho nástupnickému Rusku. Dokonce začal podle Bismarkova návodu připravovat prostor Ukrajiny na nástupiště válečné agrese proti Rusku. Na Krymu měla být americká námořní základna, čemuž bylo geniálním Putinovým tahem naštěstí zabráněno a svět byl zachráněn před jadernou válkou. V Charkově měla být americká vojenská základna, odkud by byly stříleny jaderné rakety na Moskvu. Na celé Ukrajině byly zřízeny četné laboratoře na vývoj biologických zbraní hromadného ničení na vraždění Rusů. Nakonec si ukronacisté chtěli vyrobit jaderné bomby, aby pokořili svobodné obyvatelstvo Donbasu.

Včasný zásah Ruska tak zabránil jaderné apokalypse a zničení lidstva. Trofim s Naděždou by dnes tohle chápali, tak snad k tomu dospěje i autor článku.