Všechno dobré, Ještěre!

Prezident Miloš Zeman se nejspíš poprvé dotkl aktivní politiky před rokem 1968, kdy byl přijat za kandidáta KSČ. (Před přijetím za člena KSČ bylo nutno absolvovat dvouletou kandidátskou lhůtu, během níž se měl uchazeč o členství osvědčit. Během lhůty měl pouze tři výhody. Mohl se účastnit členských schůzí, vystupovat na nich v diskuzi a platiti členské příspěvky.) Po několika měsících, po okupaci 1968, ale kandidátem být přestal, protože s okupací nesouhlasil, na rozdíl od Gumáka, který jej dnes na Hradě ve funkci nahrazuje. Gumák naopak aktivně s okupací souhlasil a až do plyšáku věrně platil stranické příspěvky a aktivně zastával funkci předseda ZO KSČ, kromě toho, že se iniciativně ještě v roce 1990 školil na špiona pod dozorem GRU, v budoucnu jako ilegála vyslaného na Západ.

V létě roku 1989 uveřejnil Zeman kritický článek v Technickém magazínu s názvem Prognostika a přestavba. Tím vytočil tehdejší představitele režimu do běla a zároveň přišel o zaměstnání. Mezi sebe jej nepřijali ani disidenti – havloidi, ani děti docenta Valtra Komárka, šéfa Prognostického ústavu, kam nastoupil nakrátko až v roce 1990, kdy tato instituce ztratila svůj původní účel a hlavní osobnosti z konce osmdesátých let zastávaly již prestižní místa ve státní správě. Pozornost na sebe upoutal projevem na demonstraci na Letenské pláni, ve kterém pronesl vědomě několik lží o stavu československé ekonomiky a úrovni vzdělání. Ani pokřik demonstrantů "Kdo za to může?" jej ale nepomohlo do jádra havloidů dostat. Pokusil se ještě koncem roku 1989 vytvořit platformu Ekonomické fórum, aby převzal iniciativu v tehdejším boji o moc, ale tento projekt se mu nezdařil dotáhnout do úspěšného konce. V politice pokračoval jako poslanec, úspěšný předseda ČSSD, předseda vlády a konečně jako dvakrát za sebou v přímé volbě zvolený prezident.

Absolvoval vysokou školu ekonomickou prý s červeným diplomem, o které Andrej Babiš prohlásil, že ji nedokončili pouze lidé, které srazila električka. Nicméně Miloš Zeman byl a je náruživý čtenář a tak sice není vzdělancem – intelektuálem, ale rozhodně je sečtělý, takže se mu s ohledem na jeho sloní paměť dařilo přivádět do rozpaků řadu politických soupeřů, včetně rychlokvašených novinářů. Téměř jako Fidel Castro dokázal pronášet projevy, aniž je potřeboval mít před sebou sepsané na papíře. Tím si vytvořil mnoho nepřátel mezi hlupáky a polovzdělanci.

Zemanovou známou hláškou byla věta: „Vládnout se musí umět.“ Tou častoval amatérské a neúspěšné politiky. Koncem své prezidentské kariery udělal ve svých názorech obrat o 180 stupňů. Příčinou bylo možná, že jeho poslední obraty v tom, co zastával, byly jen mdlé pokusy v reakci na změny ve světové politice, aby až zemře, vezli jej na dělové lafetě. Celý politický život tu více, tu méně provozoval slalom mezi tím, co mohl a co chtěl, ostatně jako každý dlouhodobě působící politik. Jeho důraz na ekonomickou diplomacii a zaměření se na politiku všech azimutů byl nepochybně správný, konečně jeho kolegové v zahraničí byli v tomto ještě mnohem aktivnější.

Zeman byl označován za mstivého až nenávistného aroganta, opět spíše lidmi, kteří nedosahovali jeho intelektuální úrovně. Stačí si přečíst knihu Machiavelliho Vladař a jen pravdoláskařům se mohou zdát postupy Miloše Zemana jako nepřijatelné.

Se Zemanem, zejména jako prezidentem, byla jistě i legrace, to když vypouštěl provokativní balónky a potom se bavil, jak se takto vypuštěným kauzám dařilo ve veřejnosti, zejména jak na ně reagovali jím oprávněně zesměšňovaní novináři a politici. Naposledy takový balónek Miloš Zeman vypustil ve věci předčasné náhrady Rychetského na postu předsedy Ústavního soudu. Zejména během druhého funkčního období vedl boj s pravicí privatizovanou Českou televizí (podobně jako Babiš).

Mezi jeho přínosy určitě patří hájení českých národních zájmů. Rozhodně jej, až na pár posledních měsíců, nelze obvinit z podlézání USákovi a obecně Západu. Jeho majstrštykem bylo odmítnutí pověřit absolventku havlíčkobrodské střední kydárny, zděšenou Milku, funkcí předsedkyně vlády. Je zajímavé, že si jej přesto právě někteří politici z USákova vážili a ještě, když nebyl prezidentem, ale pouhým důchodcem na tvrzi na Vysočině, se neváhali za ním vydat stovky kilometrů na besprechuňk.

Mezi prezidentská selhání lze zařadit jeho uznání jakéhosi Guadia prezidentem Venezuely, nebo vynášení nuly Čichanovské. Ale také mnohem závažnější povolení přeletu bombardérů USáků na Bělehrad.

Československo i Česko už mají ve své historii řadu prezidentů, mezi nimiž nebude patřit jistě Miloš Zeman k těm méně významným a hůř hodnoceným. Jistě nebyl vzdělancem a národem i celosvětově uznávaným politikem jako TGM, či Edvard Beneš. Z období po roce 1948 se mu mohl rovnat v umění pragmatické vlády pouze vyučený truhlář Klement Gottwald. Určitě Zemana svým angažováním v období druhé světové války zastínil Ludvík Svoboda. Zeman naštěstí nemusel uvažovat o osobní aktivní účasti ve válce, nehledě na skutečnost, že si opatřil modrou knížku. Ze Zemanových předchůdců stojí za zmínku určitě intelektuálně vybavený Gustáv Husák a Václav Klaus, se kterým se navzájem respektují dodnes. Kromě krátkého angažmá během druhé republiky mu byl intelektuálně roven také prezident Emil Hácha. A tím seznam jeho konkurentů končí.

Dnes jej na Hradě nahradil jakýsi bývalý člen KSČ a školený rozvědčík Varšavské smlouvy, který stejně jako jeho manželka, vystudovaná vojenská propagandistka – politručka, včas převlékli kabáty a prý si již svá politická provinění odpracovali ve prospěch Západu a NATO. Po zkušenostech s intelektuální úrovní většiny vojáků z povolání během mé základní vojenské služby je onen nástupce Miloše Zemana pro mne zatím Gumák. Ale dávám mu ještě šanci, aby si v očistci reálné politiky odpracoval mnou zatím nastavenou charakteristiku oportunisty a křivopřísežníka. První příležitost bude mít brzy. Stačí počkat 14 dní a teprve poté vetovat nový zákon o krácení důchodů.

Jako také náruživý bibliofil, přeji prezidentu Milošovi Zemanovi ještě dlouhá léta strávená s jeho milenkami knihami v jeho lánském bungalovu.

vlastenec a methanol. Pro oba tyto obhájce křivopřísežníka a převlékače kabátů platí to, co jsem napsal o odpůrcích Miloše Zemana,

intelektuální spodina, maximálně polovzdělanci. Ale to bych ta dvě voka zde cajchnoval příliš vlídně.