Remarquovský pocit

Já bych to vlastně ani neměl říkat, protože mě zase budou obviňovat, že kopu za Rajchla, ale bez tohoto úvodu to nepůjde. Byl jsem se totiž tento týden podívat na další „spanilé jízdě“ strany PRO. Jihomoravská buňka PRO je velmi aktivní, takřka všichni se už u mě doma dávno vystřídali, já to k nim nemám daleko, a tak jsem už poněkolikáté přijal jejich pozvání. Koneckonců, už dávno jsem avizoval, že budu Rajchla sledovat, a jednou vidět je lepší než sto hlášení.

Hele, on má pokaždé plný sál. Tentokrát to začalo v šest večer a končilo to v deset. Čtyři hodiny. A čtyři hodiny to lidi poslouchali a bavilo je to. A pak ještě hodinu pokračovala neformální debata. Stejné složení lidí jako na demonstracích. A stejná nálada. V jedné vesničce u Břeclavi. Sokolovna natřískaná, že se musely donést další židle.

Co vy ostatní? Máte také plné sály? Také už objíždíte každou díru v republice několikrát týdně? Měli byste.

Já to nepíšu jako reklamu na PRO, spíš jako ilustraci toho, co se v naší zemi děje. Před rokem by v té sokolovně bylo dvacet lidí, z toho deset členů krajského vedení. A teď… starší osoby nižšího vzdělání si mezi sebou nějak vyšeptají, že přijede Rajchl, naplní sál, tři hodiny poslouchají, tleskají a baví se, pak ještě hodinu diskutují a pak Rajchla nechtějí pustit domů. To už prostě není náhoda. Jestli za těchto okolností nemají i ostatní neparlamentní straničky plné sály, tak je to organizační neschopnost, nikoliv nechuť obyvatelstva.

Já jsem tam tak seděl a měl jsem pocit, jako bych seděl v některém z Remarquových románů, když popisoval dvacátá a třicátá léta ve Výmarském Německu. Ne, není to ještě stejné, ale už chápu, proč se tehdy stalo to, co se pak stalo. Oni také měli inflaci, také měli neschopnou vládu, také byli poražená země, která musela dělat na vítěze. A v obyčejných lidech kvasil vztek. Přicházeli o všechno a v Berlíně se tančilo. Hyperinflace zlikvidovala úspory a jednání o zvýšení důchodů se táhla půl roku přesně stejně, jako to dneska dělá ministr Hýkela, když slavnostně oznámí, že se podařilo dojednat termín setkání.

Dneska ještě nemáme hyperinflaci a nezaměstnanost se teprve rozjíždí, ale už to prostě bylo cítit. Lidi přišli, protože už to není abstraktní boj za abstraktní svobodu. Když člověk přichází o svobodu, tak se to blbě kvantifikuje. O kolik svobody jste přišli díky lockdownům? Kolik svobody jste ztratili zavedením nouzového stavu? Jak kdo, jak kde. Ale je to ještě 80% svobody, nebo už jen 30%?

Zato naprosto přesně víte, o kolik peněz jste přišli díky Fialově drahotě. Naprosto přesně víte, o kolik víc vás stojí energie díky neschopnosti vlády s tím něco udělat. Každá cenovka, každý účet, každá faktura vám to ukazuje jako ohnivým písmem. Už teď to plní sály. Co teprve, až se to projeví ještě víc. Tenkrát v Německu lidé také začali být hodně političtí a chtěli řešení. A stejně jako tehdy, na vině nebyla silná vláda dělající chyby, ale slabá vláda myslící to dobře.

Tohle přece Babišovi nikdo nemůžeme upřít, ne? Když byl premiér, tak zaváděl covidová opatření, která lidi nesnášeli. Zaváděl nouzové stavy, které lidi nechtěli. Dělal spoustu nepopulárních opatření a dělal je naprosto nesmlouvavě. Ale jediné, co neměl pod kontrolou, byl virus. Jinak to pod kontrolou měl. Měl přehled, tvrdou rukou měnil ministry, posílal policajty na kontroly… zaklekával na firmy, zavedl EET, ale také valorizoval důchody a zvyšoval přídavky. Babiš nebyl slabá vláda. V podstatě si poradil i s opozicí, která na něm nenechala nit suchou, vedl celkem vyrovnaný boj s médii a snažil se do nějaké míry manévrovat i v Bruseli. Ano, nakonec se stal nepopulárním, ale nepůsobil slabě.

Chvilkaři sice dostali na Letnou tři sta tisíc lidí, ale dál to nevedlo. Všechny ty avizované spanilé jízdy na venkov, jak budou chudákům pomýleným vysvětlovat, co je pravá demokracie, to vzalo velmi rychle za své. Jednak by dostali po hubě a jednak by na ně nikdo ani nepřišel. Lidi nepřicházeli o peníz, Babiš nebyl slabý na ulicích byl pořádek, těžkooděnců bylo všude dost.

Pak přišel Fiala a během jednoho roku dokázal ukázat celému národu, koho poslouchá. Na to musíte mít vskutku politický talent, abyste řekli veřejně, že se o českých drahých energiích pojedete poradit s německým kancléřem. Co mu tak asi může Scholz říct? Řekne mu, ať Česko odejde z lipské burzy, protože v té chvíli bude mít elektřinu levnou a Německo mnohem dražší? Dovedu si představit ledacos, ale na tohle fantazii nemám. Stejně tak nechápu, jak se máme dohodnout s Bruselí na tom, aby z naší země neodcházely dividendy… Vždyť jsme jejich krmelec. Jejich zájem je, aby to tak zůstalo, a přesně podle toho budou Fialovi radit.

Nevím, jak to řešil Babiš… je pravděpodobné, že si zřejmě moc na Merkelovou dupnout nemohl, ale alespoň se pokoušel. Musely přijít Vrbětice, aby se začalo ukazovat, kdo je tady v zemi pánem… Ale ani to nestačilo. Abychom zjistili, jak na to jsme, to musel přijít Fiala a poklonit se našim protektorům dobrovolně a s radostí.

A je to tu – českovýmarská republika. Slabá vláda sloužící vítězům. Proč lidi plní sály? Proč demonstrují na náměstích? Protože jsme poražená země a naše vláda se odkopala ve své závislosti na západních protektorech. „Nemůžeme jinak,“ řekne nám Fiala. Ale lidi chtějí, aby to šlo. Lidi prostě budou hledat někoho, kdo neví, že to nejde, a tak půjde a udělá to.

Výmarská republika nedojela na silnou a pevnou ruku. Dojela na slabou vládu a aroganci vítězů. Dojela na neschopnost a neochotu řešit problémy obyčejných lidí. Dojela na to, že její vláda dovolila drancování běžného středostavovského Němce. A bylo úplně jedno, že pak povolávali policii i okleštěné vojsko ve snaze zjednat pořádek. Jednoho dne toho lidi měli prostě dost a nebyli k zastavení. Ani tehdy jim nepomohla žádná cenzura ani mimořádná opatření.

Ne, u nás to ještě nenastalo, ale Fiala, to je jak reinkarnace Heinricha Brüninga. Také vládne v pětikoalici, také si musí pomáhat různými nouzovými nařízeními, a s demokracií to má společného míň a míň. Také se tehdy snažili kriminalizovat odpůrce, ale dosáhli jen toho, že povstávali odhodlanější bojovníci a větší sekáči. Také tehdy požadovali po národu oběti a odříkání a dosáhli jen toho, že je lid začal nenávidět až za hrob.

Přitom řešení existuje – použilo se po Druhé světové válce – stabilita a prosperita. Když se lidi mají dobře, tak nemají důvod demonstrovat. Když mají lidi svobodu, tak bývají vynalézaví a kreativní. Když jsou lidé vynalézaví, tak na tom vydělají všichni. Takhle to tehdy spojenci vykoumali. Až mnohem později z toho udělali předmět na vysoké škole a začali se dohadovat, co přesně způsobilo těch třicet zázračných poválečných let. Na začátku byla prostě jen ta strašná zkušenost, že když uvrhnete lidi do bídy, tak se vám to nakonec vymstí.

Zatím se jen volá po změně a předčasných volbách. Nikdo z politiků, kteří teď objíždějí republiku, nehlásá, že demokracie je přežitek a za všechno můžou židáci. Zatím se nevolá po převratu, ale po předčasných volbách. Ano, už se mluví o frustraci, ale ještě není tak velká, aby byla demokracie odkopnuta na smetiště. Vlastně, pokud by se Fiala začal bít za český národ a českou zemi, zřejmě by dost ubylo chuti, ho vynést v zubech.

Ale pokud budou pokračovat v tom, že lidi, co nemají na energie, jsou dezoláti a proruská pátá kolona, pokud budou dělat opatření na vypínání webů, pokud budou kriminalizovat tribuny lidu, pokud budou tvrdit, že za všechno může Putin, tak toho démona nakonec vyvolají. Jestli budou potlačovat stále zesilující názor, že jdeme do háje, jestli nezačnou skutečně řešit problémy obyčejných lidí, pokud budou říkat, že Rajchl či Okamura nepatří do české politiky, tak přijde někdo jiný. Někdo, kdo se fakt nezakecá. Někdo, kdo pak vyhlásí, že svoboda spát pod mostem, není žádná svoboda a režim, který to dovolí, je režim zločinný, i kdyby se stokrát zaklínal demokracií. Nebo v krajním případě řekne, že je-li toto demokracie, tak pryč s ní. Přijde někdo, kdo řekne, že řešením nejsou volby, ale Vůdce. Přijde někdo, kdo pak využije všechny ty cenzurní mechanismy proti těm, co je zaváděli.

Teď ještě stačí volby, které trochu pootočí kormidlem. Teď se v sálech mluví změnách v politice. Teď ještě se mluví o naději, která se zhmotní nejpozději po volbách. Teď ještě všichni nabízejí demokratická a zákonná řešení. Teď je východiskem, skončit s lokajskou politikou vůči Německu i Bruseli. Ještě pořád je východiskem pár kroků zpět, aby se dalo znovu vyrazit kupředu.

Ale jestli bude vláda mermomocí pevně držet tenhle kurz, tak se jim podaří totéž co Brüningovi. Mají k tomu našlápnuto.