Tenhle čtvrtek se v USA bude slavit Den díkůvzdání. Co jsem tak mohla pozorovat, je tenhle svátek pro Američany důležitější než Vánoce. Aspoň v mé sociální bublině neexistuje, že by se široké rodiny nesešly. Klasikou je společný oběd, kdy, v případě velkých rodin, každý přispěje několika chody plus prací na organizaci celé akce, takže pro hostitelku to nepředstavuje nadbytečnou finanční i fyzickou zátěž. Klasickým chodem je pečená nebo smažená krůta (Na smažení krůty v oleji v celku si můžete pořídit dostatečně velký hrnec i s hořákem, který se napojí na plynovou bombu.). To se dělá venku a bývá to práce pro silnější polovičku rodiny. Pánové se seskupí kolem krůty a u piva probírají důležité věci jako například lov, úrodu, potíže se strojním parkem, sport či rodinné problémy. Vedle krůty se podávají zelené fazolky, brusinkový rosol (vypadá jako nakládaná červená řepa), kukuřičný chléb, zapékané fazole, ovocné nákypy a co kdo dalšího přinese. Bývá zvykem u stolu říct, za co je člověk vděčný. Když se ohlédnu , uvědomuju si, že pro vás poslední dva roky opravdu nebyly procházkou růžovým sadem a možná někdo pocítí osten hořkosti - za co že má v poslední době být vděčný. Moc vám všem přeju, abyste v následujícím roce nacházeli hodně důvodů k vděčnosti.
Co žije v Mississippi I
První, co člověka při příjezdu do Mississippi udeří do očí jsou ptáci v naprosto jiném, a řekla bych pestrobarevnějším složení, s kardinálem v čele. Tady mu ale kardinál neříkají. Je to obyčejný redbird (červený ptáček). Když jsem ještě učila angličtinu, četli jsme se studenty různé knížky v originále. Mezi nimi na významné místo řadím knížku od Fannie Flagg - "Redbird Christmas". Knížka vyšla i česky pod názvem Vánoční kouzlení. Ptáček kardinál tam hraje velkou roli v celém příběhu. Během četby této knížky markantně stoupla docházka. Nepřišel jen ten, kdo skutečně nemohl a při další hodině se okamžitě domáhal děje, o který přišel. Je to pohodové čtení, jehož předností je, že narozdíl od jiných příběhů, neodhadnete po deseti stránkách následující děj. Pravda je ale také ta, že být to ještě trošku pohodovější, bude to "kýč jak bič". Celá knížka je ztělesněním jižanského života, což jsem pochopila až když jsme poprvé přijeli do Mississippi. Redbird je pták velikosti kosa a jeho zpěv na jaře zní jako "Dobrý den, dobrý den" nebo "Tatínek, tatínek". Někteří kardinálové to ale někdy odfláknou a pak to zní jako "Zbytek, zbytek". Dalším typickým zvukem pozdního jara a začátku léta je volání křepela virginského, zvaného bobwhite. Křepelky bobwhite bývaly hojným ptákem a dodnes jsou ceněny pro lov. Bohužel, se změnou biotopu (původní pole byla zásahem státu z větší části přeměněna na lesy) a s rozšířením fire ants (ohnivých mravenců - říkají jim tak, protože jejich štípnutí je jako když vás spálí jiskra a na místě štípnutí vyskočí puchýřek s hnisem), kteří žerou křepelčí vajíčka, se jejich populace značně zmenšila a proto se dnes křepelky chovají uměle a do přírody se vypouští. Křepelka volá: "Bobwhite? Are the beans all right? No, not quite. They'll be ready tomorrow night" (Bobwhite, jsou fazole hotové? Ne tak docela. Budou hotové zítra večer.) Tedy to tvrdí Američané. Já tam slyším "Co si dáš?" "Zmrzlinu?" Pokud byste si to sami chtěli poslechnout a posoudit jak zpěv těchto ptáků zní, tady je odkaz na stránku "Audubon" (Průvodce ptáky Severní Ameriky). https://www.audubon.
Lov vůbec hraje velkou roli v životě Jižanů. Není to jen kratochvíle, ale také způsob, jak si přilepšit k rodinnému rozpočtu. Existuje vtip: Paní učitelka se ptá dětí, jaká že jsou roční období. Malý Joe se hrdě hlásí, a když ho paní učitelka vyvolá hrdě prohlásí: "Vysoká, krůty, kachny, veverky". Možná jsem nevyjmenovala ty tvory správně, ale jde o to, že malý Joe má roční období spojená s loveckými sezónami. Momentálně se nacházíme uprostřed sezóny pro lov vysoké. Pro lov existují přesná, ale poněkud složitá pravidla, na která dohlíží hajný (game warden). Samozřejmě, pro lov potřebujete povolenku, kterou lze získat ve Walmartu v oddělení sportovních potřeb. Na stejném místě můžete získat i návnadu na ryby i rybářský lístek (pokud budete rybařit u soukromého rybníku, pak lístek nepotřebujete. Jenom majiteli zaplatíte chycené ryby). Nejčastěji chytanou rybou je catfish. Tady u toho názvu je trochu zrada. Slovník vám řekne, že catfish je sumec. Ale tady pod slovem catfish nejčastěji narazíte na pangase. Ostatně, město Belzoni v mississippské Deltě se chlubí názvem Hlavní město světa uměle chovaných pangasů. Dalšími rybami, které jsou ceněnými rybářskými úlovky jsou bream [brim], bass [bés], okounci (crappie), okouni (perch). Můžete tu chytit i kapra, ale ten je považován za plevel a tím nikoho neoslníte.
Nedávno nám čeští politici předestřeli otázku státního ptáka. Skutečně to je naprosto klíčový problém, protože nic jiného teď občany nesvrbí. Mississippi to už řešit naštěstí nemusí, Tady už mají státních symbolů víc než dost. Nejenom zpěvného ptáka, ale i vodního, rybu, dva pozemské savce, jednoho savce vodního, motýla, hmyz, plaza a strom. Abych byla konkrétní tak co se týká živých tvorů jsou to kachnička karolínská, delfín, ryba bass, liška, jelenec, aligátor, včela a mockingbird. Mockingbird je bílo-černo-šedý zpěvný pták, který je tu poměrně hojný. Co mu chybí na pestrosti, to vynahrazuje nádherným zpěvem. Zpívá nejenom trylky, ale celé sloky. (I když na slavíka nemá. Jako holka jsem jednou slyšela zpívat slavíka a ten zážitek ve mě zůstává dodnes.) Ostatně, mockingbird se stal i součástí názvu dnes už klasického románu "To Kill a Mockingbird" (Jako zabít ptáčka) v jehož filmové verzi zazářil Gregory Peck.
A ještě jednoho ptáčka nemůžu opominout - kolibříka, konkrétně ruby-throated (rubínohrdlý) hummingbird - krátce zvaný hummer. Patří k létu jako vůně k růži. Přilétají v dubnu a zůstává až do začátku října. Lidé je milují, a stejně jako Češi dávají v zimě na okna krmítka, tak tady lidé přes léto zavěšují speciální krmítka pro kolibříky, která plní roztokem cukru. Zdejší kolibříci neměří víc než 5 cm a jejich křídla vydávají tiché vrčení, které asi inspirovalo výrobce Harley-Davidson k názvu Hummer pro svou řadu motorek. (Tady je odkaz na video, kde si můžete udělat vlastní představu. https://www.
Vedle lovců, rybářů a ornitologů by si tu přišli na své i entomologové a herpetologové, protože hmyzem i plazy se to tu jen hemží. Různé ještěrky, žabky, ropuchy, želvy - to je roztomilé, ale hady nemusím. I když i u nich je třeba rozlišovat. Na jedné straně tu máme 4 druhy jedovatých hadů - chřestýše, cottonmouth (ploskolebec vodní), copperhead (ploskolebec americký) a korálovce, který, naštěstí, žije pouze na jihu Mississippi. Kdykoliv vidím hada, napadá mě veršík z Mateřídoušky, který sice byl myšlen v jiném kontextu, ale tady taky platí: "Ať si jsou, kde si jsou, ať sem na nás nelezou." A na druhou stranu tu jsou i hadi prospěšní - konkrétně kingsnake (korálovka), která se živí jinými druhy hadů nebo chicken snake, který požírá myši a krysy (požírání vajíček a křepelek by si ale ten had odpustit mohl).
Co se týká hmyzu, mám smíšené pocity. Na jednu stranu jsou tu hmyzouci, které nemusím, například tomato hornworm, což je housenka můry, která se živí listy rajčete a během několika mála dnů je vám schopná celou rostlinu zdecimovat. Dalším hmyzem, u kterého bych byla nejraději, kdyby tu vůbec nebyl je redbug nebo taky chigger. Když jsme sem poprvé přijeli, poslouchala jsem s despektem povídání domorodců o chiggers. O tom, jak je snadné je chytit z vysoké trávy nebo při sběru ostružin, kterými to tu kolem nás oplývá. Říkala jsem si: "Ti s tím nadělají, pár štípanců!" a vydala jsem se trhat ostružiny. V noci to začalo. Poštípaná jsem byla v pase kolem dokola a taky v místech, kde se kůže překrývá. V koupelně jsem na sebe plácala cokoliv, co by mohlo to příšerné svědění zastavit. (Časem jsem zjistila, že na to dobře funguje ústní voda. :)) Od té doby mám před chiggers respekt. Na druhou stranu se to tu hemží motýly všech barev a velikostí. Objevují se postupně od jara do podzimu a nepřestávají mě fascinovat. Bohužel, nejsem odborník, takže vám toho k motýlům moc neřeknu. Ale aspoň si vychutnejte fotky, jak jsem je nafotila převážně kolem našeho domu, s několika výjimkami, kdy jsem fotila na cestách.
A pokud si někdo povzdechne, že jsem se vůbec nezmínila o domácích zvířatech, má pravdu. Ta si necháme na příště.
Na prvním obrázku si můžete vychutnat pohled na zdejší ptactvo. Jsou tam i ptáci, o kterých jsem se v textu nezmínila. Všimněte si ptáka, který se jmenuje buzzard - je to typ supa. Buzzards jsou tady všudypřítomní. Nejsou to sice žádní krasavci, ale umí překrásně plachtit a můžeme jim být vděční, že likvidují veškeré mršiny. A ještě si povšimněte toho obrázku ptáků, kteří se nazývají martins. Jsou příbuzní vlaštovkám. Narozdíl od nich si nestaví hnízda pod střechou, ale osídlují buď domky, které jim lidé staví, nebo duté tykve zavěšené nad pastvinami. Druhý snímek zobrazuje motýly a můry, většinu z nichž jsem vyfotila kolem našeho domu. Na posledním snímku je tabulka lovecké sezóny. Z ní možná pochopíte, proč jsem tvrdila, že pravidla pro lov jsou složitá.
- Log in to post comments
Komentáře
Obdobně to je s hygienickými normami.
Před pěti lety jsme se stavili v Rakousku v jedné venkovské hospodě na oběd. Byla to typická venkovská hospoda - vepředu výčep s jedním stolem a lavicemi, za ním jídelna (spíš jídelnička, protože nás bylo dvanáct a skoro jsme ji zaplnili) a za jídelnou sálek.
Byla to "řízková hospoda", kde měli v jídelíčku asi 15 druhů řízků a nic jiného. K tomu brkaši, dva dombrsaly (s majonézou a "kyselé brambory"), zelný salát, fazolkový salát a chleba.
Myslím, že jsem to tu už jednou popisoval...
Nejdřív vařila máma a ve výčepu byla dcera. Pak dcera zavřela výčep a zmizela v kuchyni, odkud e ozývaly libé zvuky naklepávání a smažení. Ale protože to šlo pomalu, tak povolaly tátu. Přijel rovnou z pole na traktoru a tak, jak byl vč. typických ohrnutých holin, se jal pomáhat. Možná si umyl ruce.
Ta kuchyně byla velikosti cca panelákové s jídelním koutem - do 15 m2 a vybavení dost podobné. Nějaké konvektomaty, bezdotykové baterie a nerezové udělátory viděla možná tak na obrázku.
No, sice jsme na jídlo čekali skoro hodinu, ale stálo to za to. Jak řízky, tak přílohy. Jídlo jsme dostali každý na dvou talířích - na jednom tři veleřízky a na menším skvělé saláty. Nešlo to sníst najednou, ačkoli nás hospodyně chodila kontrolovat :o)) Nakonec jsme museli poprosit o ubrousky na řízky a na zelný salát (toho nám trošku zbylo) jsme nafasovali malou pikslu od hořčice.
Zajímavé také bylo, že než šla dcera vařit, před hospodou co chvíli zastavil traktor nebo nějaká agroobluda, do výčepu nakráčel řidič, kopl do sebe cosi na posilněou a zase odjel. Nevím, kolik alkoholu v krvi je povoleno v Rakousku, ale tamní vidláci si zjevně stanovují vlastní normy a vůbec nikomu to nerve žíly.
V Rakousích je myslím povoleno
do 1 promile
Ba ne,
jenom půl. Ale pokud nejste příčinou (zřejmě i následkem) havárie, nikdo vás kontoloat nebude. Takže jedno i více není až tak nezvyklé.
Takhle nějak?
https://radio-kreta.de/wp-content/uploads/Paleochora-Richtung-Hafen-820…
https://mapio.net/images-p/17970594.jpg
Re: Občan Velmi, velmi
slabé.
Já obdivoval sloupy, které nesly až patnáct kusů kabelů a navrch tam byly stočeny dvě klubka, bo každý elekritkář vám poví, že "škoda stříhat".
Samozřejmě, že při takové zátěži nebylo půlmetrové vychýlení sloupu nic mimořádného, stejně jako nějaká ta hnilobička či houbička...
Ne, ale skoro jste mě rozplakal...
Ta vedení, to je slabý odvar toho, co mnohde jinde.
Ale ten roh vpravo je od kavárny (Music bar), kam jsem chodil každé ráno po prvním velkém plavání na "kafe eliniko sketo" a "ouzo me pago" - sedával jsem ale za rohem směrem na "agoru" - malé náměstíčko.
Roh vlevo je od spíše cukrárny než kavárny, kam jsme chodili s vnuky (když ještě neměřili skoro metr devadesát) večer, cestou z nějaké večeře "domů", na zmrzlinu nebo něco sladkého - třeba "katajfí", čemuž jsme říkali "kadáfí" ( https://www.recky-obchod.cz/blog/znate-recke-sladkosti-a-napoje/ ).
Zlaté časy.
Občane, vy jste mi dal....
….. tohle nemůžete starému člověku dělat.
Zapátral jsem a tady na osmé fotografii s popiskem "Levné taverny...." je dost starý záběr na agoru, ještě než ji nově stylově vydláždili. Vpravo je tzv. "Modrý růžek", kam jsme se synky občas skočili na pivo (Amstel).
Tam je to všechno na pětníku - vlevo je mimo záběr gyrosárna bratrů Stefanose a Adonise a hned pod ní ta moje oblíbená ranní kavárna
https://kreta.rovnou.cz/cile/paleochora.html
Re: Vlastimil Čech
S těmi panty máte pravdu. Schválně jsem se na to šla podívat.
Re: Horal
To opravdu nevím. Nedokážu si představit, jak tam do toho zámku kreditku narvat. Ale pamatuju se, že jako malá jsem si otvírala dveře našeho bytu upraveným listem pilky na železo.
Upraveným plátkem pilky na železo
se otevíraly zaklapnuté dveře přes štítek zámku kde byl ten čtyřhran, na kterém byla zevnitř klika a zvenku se na něm protáčela koule. Plátek se zastrčil mezi štítek zámku a dveře. Kreditka se strkala mezi dveře a rám a zastrkávala se jí západka zámku, která při zavření zacvakla do zadlabacího plechu v rámu dveří. Obojí fungovalo jen na zabouchnuté, ne na zamknuté dveře, kde byla vysunuta i závora.
Re: nemesis Kreditka na zastrkávání západky může fungovat jen
na dveřích, které nemají falc.
Jak se správně řekne česky "falc", to naprosto netuším. Je to pevná součást dveří, která nahoře a na bocích dveří překrývá zárubně.
Přeloženo do češtiny, kreditka je vám v Česku k hovnu, bo tu máme skoro všude dveře s falcama.. Dveře bez falců se montují pouze do tzv. lítaček, neboli odjištěných dvoukřídlých dveří bez prahu a bez vzájemného přesahu, jejichž křídla se dají otevřít na obě strany a do zavřené polohy (proti sobě) je vracejí pružiny.
Mississipi
Paní Petra.
Také pochválím za článek a o přírodě,krajině se dobře čte.
Tak mne tak napadlo,že tu přírodu,nemáte tak zdevastovanou kdejakou chemii,když je tam tolik všelijakých živočichů.
Snad se i pan Admirál zeptá,jak je to tam se včelstvem.
Re: Zemědělec
To je těžké soudit. Je to velká země a možná se tu ta aplikovaná chemie jen víc rozprostře do prostoru. U nás se snažíme chemii vynechávat, ale úplně vysadit nejde.
Zpravy z domova. Moskva ...
V Estonsku začalo budování 40 km dočasných plotů na hranicích s Ruskem. Estonští vojáci společně s policisty a pracovníky pohraniční ochrany republiky zahájili výstavbu plotu na hranici s Ruskem.
Britský premiér Boris Johnson nevyloučil možnost diplomatického bojkotu Zimní Olympiády v Pekingu.
V Rusku navrhli zpřístupnit hromadnou dopravu bezplatně dětem až do 16 let.
Přicházejí zprávy o zhoršení zdravotního stavu Joe Bidena. Zhoršil se mu kašel, hůř chodí, léčí se na srdeční arytmii (fibrilaci srdečních síní).
Ve výzkumném centru Gamaleji předpověděli pokles vlny COVID-19 už na příští týden. Maximálních hodnot křivka dosahuje od počátku listopadu.
Šéf Pentagonu slíbil, že nedopustí znovuzrození Islámského státu v Iráku. USA mají v úmyslu poskytnout v tomto ohledu maximální podporu vládě této země.
Úřady Singapuru zakáží neočkovaným obyvatelům chodit na návštěvy a do knihoven.
Z kamionu se v USA v San Diegu na dálnici vysypaly tisíce dolarových bankovek.
Tři soudky s prachem. Komentátor francouzského listu Ouest-France vyjmenoval regiony, ve kterých by mohla začít velká válka: Donbas, Bosna a polsko-běloruské pomezí.
V Bělorusku zjistili 109 zraněných v důsledku akcí polské strany na hranicích. Mezi zraněnými je 15 dětí.
V Rusku se rozhodli standardizovat testy na koronavirus. Plánuje se, že výsledky všech testů na protilátky budou posuzovány podle jednotných pravidel.
Finsko se hodlá oddělit od Ruska plotem kvůli nebezpečí přílivu migrantů.
Stávkující Kyjevané zablokovali ulici kvůli nevytápění bytů.
Šéf Pentagonu potvrdil svému iráckému kolegovi, že USA ještě letos ukončí misi v Iráku.
opoziční vůdce Donald Tusk přišel o řidičák kvůli překročení maximální povolené rychlosti.
Polsko okupovalo v Iráku celý region. Irák velmi trpěl západní okupací, a to i ze strany polských vojáků. Ale nyní to v Polsku najednou neoznačují za okupaci, prohlásila Marija Zacharova.
Americká média označují „Lukašenkův gambit“ za neúspěch. Estonská ministryně zahraničí prozradila, že požadoval Lukašenko od Merkelové výměnou za urovnání migrační krize zrušení sankcí a uznání jeho osoby za prezidenta Běloruska.
Ukrajinský statistický úřad oznámil, že 43,5% obchodní výměny země připadá na evropské země.
EU je připravena odepřít Polsku a Maďarsku financování. Procedura byla již zahájena. Varšava a Budapešť mohou dostat tzv. „modré dopisy“.
Byla zjištěna „nulová“ pacientka s koronavirem. Prodavačka mořských plodů ve Wu-chanu se jako první člověk nakazila 11. prosince 2019.
V Bruselu už definitivně ztratili kontakt s realitou. Podle Gavrilova si Stoltenberg musí uvědomovat, jaké následky by mohl mít takový krok, kterým vyhrožuje. Jde o výhrůžku, že NATO rozmístí jaderné zbraně ve Východní Evropě.
https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=3105518079681822&id=1…
Zoombík je věčný, jako Lenin!
Biden hodlá kandidovat v roce 2024
21. 11. 2021 - 11:10
Joe Biden hodlá kandidovat na druhé prezidentské období v roce 2024. Informuje o tom americký The Washington Post s odvoláním na okruh šéfa Bílého domu.
Včera, 20. listopadu, Biden oslavil 79 let a je již nejstarším prezidentem v historii USA. Publikace ale přesto tvrdí, že právě jeho kandidaturu podpoří Demokratická strana, nikoli další demokratické nominanty.
https://rusvesna.su/news/1637482156
Rekordmankou mezi monarchistickými panovníky...
....je současná britská Elisabeth. Biden už předstihl Reagana ?
I bibličtí monarchové jsou oproti nim vesměs nezralí junáci.
Ovšem na stejné straně, např. : Dianne Feinstein, senátorka, 88 let, prý vyplnila jakési papíry , které předesílají její kandidaturu ve volbách roku 2024....
U nás má zaděláno premierka stojedničky, Kabrhelovou už trumfla (co se týče doby poslancování) , teď už jen např. toho Masaryka (to není mnoho, kolem roku 2040 to má).
A pak že prý jen mladí volí rozumně.
Volí.....ale starce a stařeny....(nic proti starším lidem, stáří má zkušenosti, kontextualní myšlení je proto vyvinutější....ale nic se nemá přehánět....).
Volby
J.Chlorků.
Proto jsou tajné volby,ty se dají lépe zfalšovat
US zákonodárné i výkonné orgány
obecně působí spíš jako gerontologický ústav.
Takže se presidentský dědouš nijak zvlášť nevymyká z průměru.
Průser nastane, až po osmé dávce vakcíny...
...získají všichni očkovaní nesmrtelnost.
To pak se už vůbec nikdy nedočkáme žádné změny - tam nahoře.
Leda by někdo z nich u vakcinační komise podváděl.
To smažení celé krůty v hrnci zaparkovaném
na plynové bombě je na YT.
Čtyři veselí taťkové s pivem v rukou, hrnec s olejem postavený na cca "PB vařiči".
Zda byl hrnec moc plný oleje, nebo tam tu krůtu hodili moc zprudka, není z videa zřejmé. Každopádně bylo výsledkem vystříknutí horkého oleje, vzplanutí celého hrnce i s vařičem a následný výbuch bomby. Výbuch paradoxně zachránil ptakouna, neb ten odletěl i s hrncem stranou a vypadl na trávník.
Taťkové stihli včas zdrhnout, takže vlastně hepáč - nikdo nezraněn a ptakoun po opláchnutí způsobilý k dalšímu pokusu :o)))
No, a my jsme jednou zrušili při pečení krůty elektrickou troubu.
Nebyla to krůta ledajaká - zkoušeli jsme totiž pro potřeby hostiny krůtu naditou kachnou naditou kuřetem naditém křepelkou. kachna se nevešla, tak jsme zredukovali nádivku na kuře s křepelkou. V křepelce obalené slaninou bylo jablko s rozinkami, v kuřeti jsme ji ještě obložili plátky cibule. Kuře bylo marinované v bylinkách. Krůta (23 kg) pak klasicky jenom osolená a pokmínovaná.
Po 14ti hodinách pečení se odporoučelo tepelné tělísko v troubě :o))
Tak jsme obludu hbitě přestěhovali do krbu v hodovní síni a pokračovali v pomalém pečení na roštu dalších cca 5 hodin.
Výsledek byl skvostným chuťovým zážitkem! Na stole jsme pak ptakouna ještě obložili pečenými křepelkami s mandlovou nádivkou a pečenými hruškami s medovo-ořechovou nádivkou.
Fuj
hledat trochu masa v té hromadě kostí
hledat trochu masa v té hromadě kostí
... tomuto "výtvoru" se říkalo "pták v ptákovi, v ptákovi pták" (recept z Dorsetu v Anglii) ... a vnitřní části se vkládali vykostěné, takže v tam těch kostí zas tak moc nebylo. Těch ptáků se tam vešlo 7. Poslední vnitřní byla sluka.
Tak.
Teda tu křepelku jsem nevykošťoval, bo by z ní nic nezbylo. Je totiž dost blanitá, bestie mrňavá (proto se taky pečou stejně dlouho jako několikanásobně větší kuře).
To vícenadití je mým snem, tak doufám, že se snad ještě někdy poštěstí příležitost. Covid nám udělal přes společenské akce dost významný škrt a zatím to moc nevypadá na změnu k lepšímu.
Re: Občan
Tedy, kdo umí, ten umí. Ten recept zní moc hezky. Pokud budete recept opakovat, přeji Vám dobrou chuť.
Občane....
….. pletete se mi do řemesla. Mazejte zpátky do své školy..... :-)
:o))
Začátkem června jsem dělal projektový den ke každodennímu životu měšťanské rodiny ve středověku, protože se to zrovna hodilo k látce ve vlastivědě a naše městečko má zajímavou historii.
Vyzkoušeli jsme si tanec, odívání (kluci se mohli zvencnout ze "sukní" :o))) ), ukázal jsem jim psaní brkem a zachovalou černou kuchyni v jednom historickém domě a na závěr byla minihostinka podávaná v dobovém nádobí.
Udělal jsem dětem chlebové placičky, tvaroh s česnekem, tvaroh s medem, vařenou pohanku a nakrájel několik druhů sýrů. K tomu směs rozinek, hroznového vína, sušených švestek a jablečných křížal. Byl jsem docela zvědavý, jestli to vůbec budou jíst, ale výsledek mě šokoval. Sežrali to málem i s miskami :o))) Domů jsem v koši nesl čistě vylízané nádobí a nezbylo vůbec nic.
Stařec a náš drahej kocour, aneb jak já k tomu přijdu!
Náš kocour (=velkej a až skoro 7 kg)
- krevní testy + 1. injekce /antibiotika/ + klinická prohlídka = 1100,- Kč
- 2. injekce /antibiotika/= 200,- Kč
- uspání + vyčištění oušek + zubní kámen =800,- Kč
- musel jsem jeho paničkou 2x odvést autem a trávit tam s nima 2x4 hodiny = 8 hodin
- musel jsem shánět u neochotných prodavaček v Penny bednu od banánů a dělat do ní otvory, aby se prej kocour nedusil
- a protože se prej dusil a měl klaustrofobii (neměl, pouze hysterčil), musel jsem na druhou návštěvu k veterináři koupit Tašku MenaVET skládací Felix M 62x42x46 cm, šedá 807 + 100/poštovné/= 907,- Kč, protože do levnějších boxů se ten vyžranej, vlastně jak říká stále ještě ta moje žerna, udělanej a velkej kocour prostě nevešel
Poznámka:
s bedny v čekárně vyskočil a začal masakrovat všechny tam pokojně čekající psy i s páníčky. Když nám toho pacholka vrátili po veter. zákroku, musel jsem pro změnu odvést manželku na lidskou chirurgii, kde jí museli sešít hlubokou tržnou ránu na prstě = dva stehy
- pak jsem mu musel koupit nějakej Wiskas na uklidnění těch veterinářkou ošetřených dásní taky pěkná pálka, ale jsem grand = to mu/jim nepočítám!
- druhá návštěva na dočištění oušek 200,- Kč, ale už v tašce, kde sice běsnil jak idiot, protože ta taška měla okýnka a on na ty psy viděl, ale nedostal se z ní, protože ho zip nepustil na ty čokly, takže se to tentokrát obešlo bez chirurgie
- pak nějaký tablety s vitamíny co mu doporučila veterinářka = 199,- = nežral to a do tlamy jsme mu to prostě nedali jak výhružně se na nás tvářil
-tabletky proti odčervení 649,- Kč (4 tubičky = 1 na 2,5 kg hmotnosti čili 3 tubičky na jednoho blbýho kocoura) ofrňoval se, ale nakonec to vytlačený do držky slízl (kdyby ne, asi bych ho už zabil)
Tak si to pojďme cvičně sečíst:
1100+200+800+(4 hodiny plat uklízečky auto nepočítám 8x150,-)=1200+907+200+199+649 = 5255,- Kč
A co já:
- minulý týden jsem byl bez snídaní
- pouze 4 teplé obědy 3 jsem musel řešit sám spolu s lednicí
- pouze 1 (!!!) teplá večeře – 6 studených večeří a ty jsem si musel opět sám řešit s ledničkou
- kocour mě přehlíží ani nevstane ze země, musím ho překračovat
- ani jedno ucho na mě nenatočí, když mu něco vykládám
- při jediné mé TV (=Herculu Poirotovi) mu musím celou tu dobu drbat bříško
- jeho máma (= jinak hodná kočička) mě taky zcela ignoruje, ale tý stačí, když ji při Poirotovi drbu jen ouška druhou rukou
- protože oba rádi leží na zádech na vyhřívané podlaze, musím jim topit a přetápět podlahu, že i náš Ládik by se z toho zcvoknul
- mě v projekci zebou nohy, jednak stářím od neuropatie a jednak i proto, že tam nemám podlahové topení, natož přetápěné
- nikdo si mě z rodiny nevšímá a skoro neprohodí slovo, natož aby mi podrbali bříško, nebo jen ouško
Kdysi
jsme měli psí spřežení - haskouny - a teď už jenom srny. To je zadarmo. V mládí jsem krmil jeleny (brali kvašáky a vařenou rýži) za jejich shozy.
prasata, nikoli vidláka
srnky jsou víc ofouklý, když ležím ve skleníku (součást domu =obývák) kolem 3-4 ráno, tak přijdou téměř na podání ruky, za ty roky si zvykli, že u nás (kromě koček a kcoura) nikdo nic neloví a tak se pasou na tom, co žena v potu tváře pěstuje. Ještě nikdy jsme nic nedopěstvali, snad jen trochu jahod, ale i o ty se zdatně starají opeřenci. A mně je to jedno, mně stačí se jen koukat a snít.
Zato prasata chodí pravidelně i s tou jejich srandovní drobotinou, dokonce jim jako malým srnečkům chutnaj manželčiny mečíky:
http://imgway.cz/v/d3eT.jpg
Nám srnec žere i
třešně se stromu. http://imgway.cz/s/d3eX
...
Svině jedna. Tedy vlastně srnec.
A zajíci se nemohou dočkat,
až na záhoně něco vyroste. Trápí je jednotvárnost louky.
http://imgway.cz/s/d3eY
Re: blbíš To chce pořádnou
malorážku a upilované hroty projektilů.
Pokud jste trochu zdatný manuálně, ideál je zepředu navrtat malou dírku. tedy spíše důlek.
Nadělá to netušený maras.
malorážka na svini
... malorážku na svini byť s navrtaným projektilem?
No nevím, ale radši to nechám Godotovi!
...
to se zase Luboš zcvokne, protože to dělám, jak jinak, schválně, ale byl jsem to opět já,
ale úplně vidím toho mého "číču"
není sice tak "vykrmený" má jen 4,5 kg. Samozřejmě já bydlím u něho, a bere mne jako "nutné zlo". Zvykl si sedět v chodbě na rohožce (na chodbě je 8 partají) a dvěře přiřené. Když někdo jde "odchází" za dveře a "hlídá", popřípadě přijde "oznámit", že tento soused se mu ale vůbec nelíbí. Návštěva u "lékaře" obdoba; sice se mi vejde do "kočičí přenosky", ale dostat ho z ní velký problém ... a tak bych mohl pokračovat dále ... finance na případnou léčbu radši nezveřejním.
Kočka u doktora
Známí měli kočku - krásnou pálenou peršanku. Vypadala jako mramorová bábovka.
Navenek to byla ušlechtilá dáma, ale vnitřně normální "venkovní" kočka. Takže několik let každoročně koťata; až do jejích sedmi let. Pak tomu museli učinit přítrž, protože její děti už měla skoro celá vesnice.
Když jeli na veterinu, vozili ji v měkkém silonovém báglu. A jakmile vystoupili z auta, kočka se stala tekutou. Najednou jako by neměla v tělě kosti; v báglu rázem byla jen kožešina, která se tvářila jako dávno mrtvá.
Takže u doktora ji z báglu doslova vylili na stůl a doktor si s ní mohl dělat, co chtěl. Problém byl s napytlováním, protože do silonového pytle se tekutá kočka nakládá dost blbě. Ale nakonec si vytvořili nějaký grif.
V okamžiku, kdy ji doma opět vylili do pelíšku, vyndala dáma zuby a drápy a ztrestala celou rodinu vč. případné návštěvy. Pak důstojně odkráčela na zálety :o)))
Jednou jsem byl osobně svědkem toho vylévání po návratu a fakt se chovala jako prázdný kožešinový pytel. Z toho báglu opravdu doslova vytekla. Pak nás pokousala, podrápala a šla :o))
ivestice a vidlákova prasátka
My si kočky nepořizujeme, ony k nám prostě tak nějak vždycky přijdou, manželka s nimi hodí řeč a pak už nechtějí odejít. Měli jsme najednou i 6 koček, ale u nás se to ztratí, máme 2 ha zahradu bez plotů a kočkám necháváme prostor a samozřejmě krmíme.
Kocoura jsme letos, tj. v 6 letech, nechali kastrovat, je to typickej vesnickej rváč. Asi proto, že se jeho máma spustila z nějakým rysem či co, je prostě ohromnej. Bylo zajímavý ho sledovat, byl třeba tejden doma, neskutečně se přežíral a tloustl, pak zmizel na 4-5 dnů, že manželka chodila strachy bez sebe, všude ho hledala a po těch pár dnech přišel naprosto vyhublej, servanej a zesláblej tak, že ho žena dávala zase min 10 dnů do cajku a tak to chodilo rok co rok. Jenže, letos (po těch 6 letech!!! = což si neumíme vysvětlit) začal značkovat i doma a neúnosně páchl a tak jsme byli nuceni mu nechat ufiknout koule. Dost dlouho s náma nemluvil, což jsem naprosto respektoval, ale po tom ufiknutí nejenže přestal značkovat a zapáchat, ale ani nevytáhne paty z domu. Prostě = ufikli jste mi koule, tak mě tady máte a starejte se! Jó a ještě začal štěkat, mňoukání to není ani náhodou a běda, kdyby se kolem prohnal pes, v tomhle je furt neoblomnej a nic ze svý rvavosti neztratil. Sousedovic hodná picbulka by mohla vyprávět, jak ji zrychtoval. Museli ji odvést k veterináři a bylo to s ní nahnutý, protože rány od kočky se všeobecně blbě hojej a jí se to zanítilo a měla to jen tak tak a mě to stálo 3,5 tis. Kč!!!, neb se rvačka uskutečnila na jejich zahradě a tam je doma holt picbulka. Náš kocour, pravda, taky asi 2-3 dny nevyskočil ani na židli, ale to asi tak bylo všechno, po těch 3 dnech už zase začal hlídkovat u sousedovic plotu. Mezi tím málem roztrhal kamarádovu malou psici, kdybych u toho nebyl, nevím - nevím kolik by mě to stálo. Když jsem kosil celej zpocenej kosou trávu a šel kocour kolem mu říkám, ...“debile, kdyby ses nerval, mohl jsem si koupit už dávno nejmíň deset sekaček“, ale evidentně to s ním nehlo. Ale jinak se z něj stalo, jak říká ta furt moje žena, hodné koťátko, kam se hne manželka - tam on, ona reje záhonek - on se povaluje v brázdě, ona sedí u televize - on ji leží na klíně, já jdu kolem a ... a mě má akorát tak na háku. Oni si úplně vystačí sami, takže znovu, jak já k tomu přijdu!
P.S.
To jsem napsal Petře a vidlákovi jako reakci na ty ceny těch psů v Mississippi a těch prasátek. Je to prostě naprosto jistá investice, téměř stejná jako vidlákovo prasátka!
.
Krmení a všelijaké podstrkování toulavým kočkám, je jeden z nejblbější nápadů, jaký může člověk dostat.
Měli jsme v ulici jednu takovou pizdu. Zřejmě měla zbytečně vysoký důchod a tak nakupovala a tahala týden co týden, v kolečkové tašce kočičí žrádlo po 10kg pytlech a sypala jim to hned za symbolickou brankou do několika misek. Dokonce i vodičku tam měly, kdyby měly chuderky toulavé žízeň po takové hostině. V době, kdy se ty toulavý bestie mrouskaly, se nedalo spát s otevřeným oknem, jak to po nocích nejprv vřeštělo a následně se pět až sedm koček rvalo, jak cigoši o fet.
Rvačky a řev byly na denním pořádku. Asi tak rok byl od nich klid, když už to nervově nevydržel jeden ze sousedů odnaproti a mezi ty svině hodil fízlácký dělobuch.
Její potomci naštěstí sami dostali rozum. Krmení nějakým způsobem zlikvidovali a pominutou matku zpacifikovali, takže už je tu po nocích konečně klid, ale táhlo se to snad pět let.
Problém je v tom, že se pak tyhle ludry různě toulají po zahradách a záhumenkách - a loví tam z dlouhé chvíle ptáky. Vždycky, když slyším ze zahrady řvát ptáky jako pominuté, tak se tam flákají nejmíň dvě nějaké takové potvory.
To totiž nejsou kočky, které by byly člověku čímkoliv užitečné, narozdíl od naprosté většiny těch ptáků.
Toulavá kočka je prostě škodná a myslím, že i myslivci se na to dívají nějak podobně. Kočka, co sama nechytá myši či hraboše, je kočka na hovno a patří utopit, ne vykrmovat. Přijde mi to úplně stejně uhozené, jako kdyby si chovatelé slepic vykrmovali kuny tím, že jim vždycky jednu nechají venku. Škodná se má likvidovat, ne vykrmovat.
Jsou tady v další řadě i starší baráky, které mají ze dvorků a z humen, pro výborně šplhající kočky různě přístupné půdy, třeba jen tím, že ty starší druhy sedlových střech nemají podbití, přičemž barák stojí nízko pod břehem humna, co se táhne za celou řadou domků.
Je to fakt radost, když se někomu taková toulavá nekastrovaná kočka na té půdě usadila, nebo se tam začaly rvát s jinými a posléze se tam někde okotily.
Myslím, že se máme ještě příliš dobře, když si lidé mohou dovolit vrážet notné tisíce do těchhle "mazlíků".
Proti psům v každé rodině, kterým se mnohdy dostává větší pozornosti, nežli dětem, toho tak moc nemám. Ale kočky? Vyčůrané blboně, které ani nejde nic kloudného naučit?
Jestli je fakt pravda všecko to, co blbíši píšete, tak...uff. Je mi Vás vážně líto, ale je Vaše vina, že jste to nechal zajít tak daleko.
pochopení psaného není dáno každému
no jo, no ... co s tím blbíš nadělá
Leoš smovozvoleným arbitrem.
Chápu, Leoši, že některé jedince může přivádět až k šílenství, když je někdo neposlouchá, tedy když může existovat něco, co, jak píšete, .."nejde nic kloudného naučit". Pak není divu, že tací na všechno reagují jako býk v aréně na červený hadr a jsou frustrovaní, což tady prokazujete mírou více než ubohou. Ano uznávám, obecně lze říci, že lidé jsou různí, ale že bych zrovna musel nutně někoho nazývat "pizdou" (i když po dnešku ...) ... no, to spíš napovídá něco o Vás.
Obecný problém s divoce žijícími kočkami se řeší odchytem a kastrací, nebo, bohužel, i absolutním řešením, to už tak prostě je. Něco o tom vím, ale proč bych zrovna Vám to měl vykládat. Rozhodně není pravdou, jak píšete, že:
...“ nějakým způsobem zlikvidovali a pominutou matku zpacifikovali, takže už je tu po nocích konečně klid, ale táhlo se to snad pět let...“ !!!
Protože však nepředpokládám, že sám přijdete na to, v čem ta Vaše hovězina tkví, tak Vám prozradím, že všechna ta negativa, která jste zde expresivně popsal, se JEN přesunula “o číslo dál”, ale nic se tím nevyřešilo. Pravda ale je, a to je specifické všem Vám podobným Leošům, že se problém s divoce žijícími kočkami pouze odsunul od Vás jako Leoše čili, že Leoš má klídeček a tabáček, jak se taky výstižně říká!
Ano, 80% našich koček byly toulavé a přišly k nám samy. Byly však námi téměř bez problémů „domestifikovány“, tušíte-li vůbec, co všechno to obnáší. Pokud ano, pak asi přijdete sám na to, v což nevěřím, že to neznamená krmení toulavých koček, to opravdu ani náhodou.
Taky Vám prozradím, že naše kočky, které „nás sice neposlouchají“, přece jen k něčemu jsou, tj. k chytání myší! Jen si to představte a to je krmíme!!! Kdybyste mi stál za to, mohl bych Vám povyprávět, že za těch 30 let co žijeme na venkově na “kraji divočiny”, tj. u luk, polí, jsem v domě ANI JEDNOU nezaznamenali ANI JEDNU, ještě jednou speciálně pro Vás, ani ANI JEDNU myš, potkana, rejska, krtka, dokonce ani tu svini kunu, jak správně píše berkowitz. Na louce krtka ano, ale to byly spíš okrajové epizody! Závěr = prostě se jim všem u nás NEDAŘÍ!!!
Ano, kočky chytají ptáčky, to už tak bývá, ale zase třeba Leoš každodenně hromadí odpadky, ono si zas tak moc nevyberete, žejo?
Píšete, že “zajít tak daleko ... a že Vám mě je líto” ... tak znovu, už jsem to psal mirkovi58, že to děláme za SVÉ a i když Vám to může připadat líto, nám rozhodně NE, protože když můžeme, tak musíme, i když připouštím, že tohle jájíkům jako jste Vy může připadat divný, ale furt je Vám po tom šumák!
Co se týče lásky ke kočkám a jejím upřednostňování před dětmi. Ano, i o tom jsem slyšel, ale za to kočky ani ostatní zvířata opravdu nemohou. Vyprošuji si však, Leoši, tentokrát bez vší úcty, abyste si mě bral do svých nevymáchaných sprostých úst, máte-li vůbec nějaká, neboť já se svou ženou své děti vychoval (snad) dobře. Rozhodně Vy nebudete nějakým tady samonastolovacím arbitrem, abyste si tohle mohl dovolit. Moje děti, dokonce ani ta nejstarší malá vnučka, by rozhodně nedokázaly napsat něco tak uboze sprostého a pokud by přece jenom, buďte si jistý, že i přes můj zchátralý stav by dostaly přes zadek, čehož se Vám, soudě podle té sprosťárny, nedostávalo vrchovatě.
A ještě si neodpustím pro vás ostatní závěrečný doják, jak by zase trefně napsal Luboš = doslova vymyšlený:
Požádali mě z domu sociálních služeb, že chtějí vyřezat v ž.b. panelu v mnohapatrovém paneláku velký otvor pro dveře. A jak chodím po tom domě smutku, dostal jsem se mimo jiné i do tzv. společenské místnosti. Nemohl jsem si nevšimnout v rukou těch starců a stařenek (kurva, o kolik víc jim je než mě?) dvou kočiček a jednoho labradora. Mlčky jsem se tázavě podíval na tu ošetřovatelku, která mě doprovázela a aniž bych cokoli řekl, sama spustila: „VÍM, ŽE VÁM TO PŘIJDE DIVNÝ, KDYŽ JSEM OD VÁS CHTĚLA PŘI VSTUPU SEM, ABYSTE SI VYDESINFIKOVAL RUCE A NASADIL ROUŠKU A NAJEDNOU KOČKY A PES, ŽE? BUĎME RADI ZA TA ZVÍŘATA, PANE INŽENÝRE, KDYBY ALESPOŇ Z 10% BYLI LIDÉ JAKO TY KOČKY, BYLO BY TO TADY ÚNOSNĚJŠÍ A VESELEJŠÍ!“ (mohu potvrdit, že se tam fakt dodržovaly ta přísná hygienická opatření). Když jsem s ní pak seděl v kanceláři a dojednávali detaily, tak jsem přivedl řeč opět na ty kočičky, ona se na mě podívala zase tím smutným pohledem a pravila...“ JÁ KAŠLU NA HYGIENU A VÍTE PROČ? PROTOŽE PRO MNOHÉ Z NICH JE TO POSLEDNÍ, CO Z TÉ LÁSKY A NĚHY JEŠTĚ ZAŽIJÍ, VŽDYŤ ZA MNOHÝMI UŽ VŮBEC NIKDO NECHODÍ!“
Ani netušíte, jak rád jsem odtamtud vypadl a těšil se domů na tu svoji ženu, byť by byla, jako obvykle, zcela obležená těma našema kočkama:
....
samozvoleným arbitrem,
...
nikoliv Luboš, ale Leoš
Já vám nevím,
proč si pořizujete tak drahý kočičáky
Já měl chodbového sebrance kočku Mícu a její potomky. Míca spolehlivě signalizovala začátek topné sezony, začala bydlet na topení a její potomek Honzík, zrzavej jako liška zase byl chalupářskej rváč a tulák. Co se ztratil z jara a objevil se s příšerným mňoukáním s prvním sněhem.
drahota koček
… nečtete pozorně, mirku58, nepořizujeme si drahé kočky, ale když už se u nás rozhodnou zůstat, stávají se respektovanými členy naší rodiny a my je ve štychu holt nenecháváme, i kdyby někdy na tu snídani nemělo zbýt.
Ale furt se jedná o moje a manželčiny prostředky, bych si dovolil upozornit, prostě za SVÉ, pokud byste to chtěl vypíchnout.
Není vůbec zajímavé, že takový přístup však nemám ke všemu, natož k lidem, neboť si uvědomuji, že moje možnosti i ochota jsou konečné, nikoliv nekonečné, jak se nám snaží různí dobroseři mezi námi namluvit, zejména když jsou přesvědčený, že se má brát z cizího. Ty jimi nám ze všech stran nám servírované všechny krásy světa se dají opěvovat leda tak v básních, protože mnohým z nás jsou úmyslně a plánovitě odpírají a ... a zvířata v žádných takových sviňárnách nejedou, tak jestli to stačilo k tý drahotě koček, budu rád.
...
je úmyslně odpírají
Kočka, která mě milovala
Měli jsme chalupu u silnice a tam byly kočky spotřební zboží, každou dříve nebo později přejelo auto. Byly to kočky obyčejné, venkovské a koťata měly co chvíli nějaká.
Jednou nás ráno jedna přišla poprosit o pomoc, ani snad nemňoukala, ale naříkala, což jinak nebylo jejím zvykem. Moje tehdejší hodná žena Ivanka (kterou už máme my, přeživší, jen ve vzpomínkách) podnikla ve své laskavosti průzkum a dopátrala se, že jedno z koťat, vržených asi celkem čerstvě na vodru v kolně (pro neznalé nářečí - na prkenném patře, kam se odkládaly zbytné věci, které už nikdy nikdo nebude potřeboval, ale co kdyby) propadlo dírou do starého a už léta nepoužívaného komína za stejně dlouho nepoužívaná kamna v tzv. prádelně, která sloužila k praní "velkého prádla" a kterou o existenci připravila babiččina pračko Romo Fulnek.
Byl jsem donucen uchopit kladivo a majzlík, vybourat v komínu za kamny cihlu a předat Ivance do rukou zapopelené kotě. Celou tu dobu kočka přihlížela mé činnosti a překážela třením se mi o nohy.
Mé záchranné činnosti nebyl ovšem konec. Dámská číst osazenstva konstatovala, že je třeba nalezenci vymýt očka, a to borovou vodou, která ovšem v lékárničce chyběla. Vzhledem k předcházejícímu bujarému večeru jsem neměl odvahu sednout za volant, i osedlal jsem svého Favorita (rozuměl - bicykl) a jel šest kilometrů do pohotovostní lékárny do Strakonic.
Několik let jsem byl za to všechno oceňován (než ji přejelo auto) neuvěřitelnou přítulností té matky, která mi dávala najevo, že i kočky mají paměť a cit. Nejraději mi při tehdy ještě jen občasném odpoledním spánku, za nemilého počasí, vlezla pod kožešinovou vestu a hlasitým předením mi dávala najevo svou přízeň.
O tom, kocourkovi, kterému zachránila život moje Labuť, zase někdy příště, až přijde řeč na kočičí věci.
hmm, jen tak něcco
https://www.poznatsvet.cz/clanek/posilani-deti-postou-30001109.html
Kočka je jen kočka, ale kuna je prevít.
Kuna skalní (chráněna zákonem) je prevít, měl jsem ji na půdě chalupy, kterou obývám 7 měsíců v roce (kraj Vysočina). Dá se to rozpoznat spatřením howen a vřeštěním v noci, párkrát jsem ji i zahlédl a na mé zakřičení se ani neobtěžovala ohlédnou, kdo to na ni křičí. Jal jsem se ji vypudit pomocí různých návodů. První byl ten, že jsem odjel na pár dnů a na půdu instaloval rádio, které vyluzovalo zvuky na plné pecky (asi jsem nepoužil správný žánr muziky), asi se to kuně líbilo a procvičovala si nějaký tanec Dervišů. Chytit ji do pasti je naprosto neúčinné, pozná, že tu past instalovala lidská ruka. Taky je prý vhodné umístit do její trasy pohybu tygří howno (silnější predátor), ale shánějte tygra. Soused měl chlupatého psa (berndský salašnický) z kterého jsem vyčesal igelitku chlupů a ty vhodně rozložil, pak se neukázala. Jako KPZ mi dal místní myslivec tři kuličky sušeného rybího masa napuštěného jedem (kumarin), ale při pokládce se musí použít rukavice. Taky nesnáší naftalin, ale ten naše moudrá EUhnije zakázala, abychom netrápili moly (dá se nahradit smradlavými kuličkami do pisoáru). V okolí chalupy je povícero nepoužívaných stodol, kde se v noci ozývá jejich specifické vřeštění při hrách. Naštěstí je v okolí dostatek materiálu ke kousání, takže mne minulo potěšení z rozkousaných kabelu v automobilu.
Pozn.: na pohled je to roztomilé zvířátko s bílou náprsenkou a huňatým ocasem.
K neteři se před lety…
K neteři se před lety připlazila kočka, chudák přišla o jednu zadní zadní nohu; kde a jak nikdo neví. Neteř ji vypiplala (a ona se jí pak pravidelně odvděčovala novými a novými koťátky, až se podniklo opatření), ale asi před dvěma měsíci kočka zmizela a objevila se až po týdnu. Mezitím ji málem oplakali, což ona asi tušila, a tak na usmířenou přinesla trofej - ulovenou kunu. Některé kočky loví potkany, to jo, ale o kuně jsem reálně nikdy neslyšel.