Kolik je dost?

Ještě na Kose jsem napsal článek se stejným názvem jako dneska. V podstatě jsem se tenkrát zaobíral myšlenkou, kolik migrantů je dost, abychom mohli říci, že už další nepřijmeme. Jaké číslo legální migrace je už tak vysoké, že na to bude třeba reagovat? Kdy je možné říci, že jsme splnili povinnost být dobročinní? Kolik peněz, kolik lidí, kolik sil je třeba věnovat, aby bylo možné uznat, že jsme dostatečně lidští? 

Ale to už je dávno. Tehdy Bartoš ještě tvrdil, že mu muslimská Evropa nevadí, Balda kácel stromy na trať a pomaloučku se rozeběhla ta skvělá německá bodací kultura, kdy do té doby klidný německý mladý muž s olivovou pletí začne z ničeho nic bodat do ženských a dětí ve vlaku. Dneska je to tak běžný německý folklór, že to nedotáhne ani do místních zpráv.  Mimochodem - měli bychom to tak dělat. Když nezáleží na rase a nezáleží na místě původu, tak v tom případě platí, že Němci v posledních pár letech zmagořili a měli bychom si na ně dávat pozor, jestli netasí nože na veřejnosti. Každý Němec může za to že je Němec. 

Dneska mi dovolte, abych se zaobíral myšlenkou opačnou... Kolik migrantů je dost, aby prolomili hranici navzdory technice, policii, vojsku, letadlům vrtulníkům a flintám? Tohle totiž teď víceméně sledujeme na polských hranicích. Hybridní válka se zase ukazuje v plné síle a jak vidno, umí to nejen Carola Rackette (potlesk v Ojroparlamentu ve stoje), ale i Lukašenko a Putin. Evropa vůči zlému běloruskému režimu uplatnila sankce a běloruský režim se rozhodl, že když je zlý, tak opravdu bude zlý. 

A tak se v lesích na běloruských hranicích zvolna hromadí mladí muži, kterým je odepřen vstup do EU, protože když to dělá Lukašenko, tak je migrace zbraň. Když to dělá neziskovka ve středozemním moři, tak je to lidskost. Nic to samozřejmě nemění na tom, že z Bagdádu do Minska lítá letadlo za letadlem a pokud je možné věřit cvrkotu na internetu, tak se létá za směšnou cenu několika tisíc korun na osobu. V Minsku pak jsou iráčtí inženýři nasměrováni směrem na západ a... pak je odhánějí polští pohraničníci zpátky. 

Prosím všichni si povšimněte, jak málo znamená člověk. Jak snadno je možné člověka použít a jak málo na něm záleží, když selže. Iráčtí migranti se zatím odmítají vrhnout holou hrudí proti těžkooděným policajtům a pro tento případ mají za sebou zajišťovací jednotky ostrahu, která je pro změnu nepustí ani zpátky. Nedělejte si nikdo iluze, že pro dnešní velkou politiku máte větší cenu než ti iráčtí kluci. Nedělejte si iluze, že na vás české evropany, případně české podporovatele Ruska někde čekají s otevřenou náručí. Máte přesně tolik ceny, kolik politického zisku z vás vyplyne. Nedělejte si iluze, že pro vás někdo plánuje lepší osud než být použiti. 

Vlastně se tu můžeme jen držet malé naděje, že nenaletíme tak snadno, jako ti iráčtí kluci, co uvěřili v lepší život v Německu a postačí se jen prolomit přes hranice, protože až se tak stane, už je nikdo nezadrží. 

Ale zpět k tématu... kolik je dost? Kolik lidí se musí nahromadit na jednom místě, aby prostě obranu prolomili? Ať už vpřed nebo vzad? Kolik mladých, zpitomělých, hladových a naštvaných lidí stačí, aby jim tam hromadně ruply nervy a tekla krev? A kdo se ukáže tvrdší? Běloruská armáda, nebo ta Polská? 

Víte, já si nejsem ani trochu jistý, že to Lukašenkovi vyjde. Že to tam udrží pod kontrolou, nasměruje irácký hněv tím správným směrem a při dostatečné koncentraci (skoro) bezbranných lidí prostě projdou i  kdyby se střílelo. Ono to může dopadnout i obráceně. Že neprojdou, ale bude nutné s těmi tisíci lidmi něco udělat.  Nějak si nedovedu představit, že by je odlifrovali zase zpátky do Bagdádu. 

Ale my se dívejme. Dívejme se na to, že není kam utéct. Že nikde není lépe a že pro většinu mocných máme pramalou cenu. Že se jim hodíme jako prostředek nátlaku, hodíme se jim na ždímání, hodíme se jim na špinavou práci, ale ve skutečnosti nemáme žádnou hodnotu. Jednou můžeme být v podobné situaci jako ti tam na hranicích. Mezi dvěma mlýnskými koly a hodící se pro něčí špinavou hru. Nedělejme si iluze, že nás někdo bere lépe než ty kluky tam na hranicích.