Srdeční záležitost - doplněno o číslo účtu

 

Poslali dopis na Karlovarský kraj, který přidám dole pod čarou. Obracejí se na všechny strany, aby se nějak zachránili. A samozřejmě mají kolena ošoupaná od modlení.

My jsme tu povětšinou samí neznabozi, ale vím, že Vidlákovy Kydy čtou na počítačích v podstatě všech ministerstev. Není tam někdo, kdo by s tím mohl něco udělat? Nečte mě čirou náhodou nějaký vysoce postavený frajer, který by se chtěl stát v podstatě Božím zázrakem? Není mezi vámi čtenáři někdo, kdo má podobně postaveného kamaráda, aby mu zavolal? 

 

 

 

 

 

 

 

V Kořeni dne 8.3.2018

Pan Tomáš Rusňák,

15.Přední hlídka Royal Rangers

Kořen 60, Olbramov, 349 53

Žádost

Vážení zastupitelé Karlovarského kraje,

Jmenuji se Tomáš Rusňák a oslovuji vás tímto netradičním způsobem, protože vás chci požádat o pomoc.

Dlouhou dobu jsem pracoval jako policista a věřím, že jsem touto cestou pomáhal lidem. Před sedmnácti lety se mi narodil syn, který byl vážně nemocný. Již jako policista jsem vedl dětský klub Royal Rangers (skaut), do kterého docházely i děti s různými zdravotními problémy. Po narození našeho syna Vítečka nás zachvátila hluboká bezmoc nad nemožností změnit status věci. Velmi vážné metabolické onemocnění, které se vyskytuje jen zhruba u 0,001 % populace, mu nedávalo šanci na život. S rodinou a okruhem nejbližších přátel a Rangerů jsme o jeho život začali bojovat.

V průběhu dalších let jsme založili Středisko Víteček, nazvané právě po něm, které mělo jediný cíl – pomáhat těžce nemocným lidem a jejich rodinám lépe snášet utrpení, kterým museli procházet. Začátky byly velmi náročné, učili jsme se vést profesionálně neziskovou organizaci, zaměstnávat lidi a vše, co s tím souvisí. Kdybych měl specifikovat cíle práce, kterou jsme před sedmnácti lety začali, tak hlavním cílem byla pomoc dětem, dospělým a jejich rodinám s primárním zaměřením na venkovské oblasti. Nejen proto, že z těchto oblastí sami pocházíme, ale hluboce jsme si uvědomili, jak nedostatečně a prázdně působí oblasti Chebska, Tachovska a Stříbrska, ve smyslu dostupnosti jakékoliv pomoci.

Postupně se nám podařilo začlenit se do projektů MPSV a následně Plzeňského a Karlovarského kraje a získat tak významnou finanční podporu na provozování těchto služeb, která pokrývá 70-90% nákladů.

Po několika letech zemřel náš syn – primárně v důsledku svého vážného onemocnění, nicméně chybou lékaře, který nenaordinoval potřebné léky, které by běžné zdravé dítě dostalo. Nepřeji nikomu zažít vidět umírat své dítě. Je to to nejhorší, co se člověku může v životě na této zemi stát. Je možné na to reagovat dvěma způsoby. Buď se uzavřít do sebe a rezignovat na vše, nebo se vybičovat a začít podávat nadlidské výkony. Jako by toho nebylo dost, tak jsme dostali od osudu další ránu - narodilo se nám další těžce nemocné dítě. Je to holčička, jmenuje se Violka a dnes je jí již 12 let. Ve dne v noci bojujeme o její život a snažíme se jej pro ni udělat krásný a naplněný. Dohromady tak mám pět dětí, z toho jedno dítě u Pána Boha a jedno dítě adoptované.

Dodnes trpím posttraumatickým stresovým syndromem, ale zároveň jsem rozhodnutý bojovat za děti, dospělé lidi, babičky a dědečky, kteří musí vést bitvu se svou nemocí, postižením

nebo jinou osudovou ranou, potřebují pomoct, ale jsou na všechno sami a pomoci se jim nedostává.

Dalších 15 let „Středisko Víteček“ poskytovalo nadstandardní péči svým klientům (kterým říkáme kamarádi) a jejich rodinám. V průběhu let jsme naše služby rozšiřovali, protože se ukazovaly další a další potřeby těchto lidí. Zaregistrovali jsme postupně tři sociální služby. Denní stacionář se zvláštním důrazem na pomoc dětem s velmi těžkým kombinovaným postižením, Sociálně terapeutické dílny pro lidi se zdravotním postižením a Osobní asistenci pro všechny, kteří chtějí žít v domácím prostředí a ne v ústavech, nemocnicích nebo domovech důchodců – děti, dospělé, seniory i umírající.

Pro všechny tyto klienty již 17 let tvrdě pracujeme. Ne proto, že bychom si chtěli něco dokazovat, ale proto, že by nám náš život jinak nedával smysl. Je to naše poslání a nikdo z vedoucích pracovníků (členů rady) tuto práci nedělá pro peníze. Každý z nich do toho dává, bez jediného zrnka nadsázky, celý svůj život.

Za ty roky jsme získali několik partnerů, kteří nás aktivně podporují a pomáhají nám překonávat základní problémy. Primárně jsou to firmy PP Metall a Vltavín Leas, a.s. Jsem vděčný Bohu za tyto lidi, neboť díky nim jsme mohli těch 17 let vydržet. Každý rok mezi lednem a koncem března je hluché období, kdy – i když jste zařazeni v dotačním systému – nemáte ani halíř na účtu, a díky těmto firmám jsme těch 17 let mohli přežít. Za ty roky jsme prošli desítkami kontrol od poskytovatelů dotací – z MPSV, krajských úřadů Karlovarského i Plzeňského kraje, finančních úřadů… Nemusím zdůrazňovat, jak tyto kontroly byly vždy náročné, nicméně zjištěné nedostatky byly vždy pouze administrativního charakteru a podařilo se nám je v krátké době vždy odstranit.

V roce 2016 jsem bohužel vážně onemocněl. Velkou část svých rozhodovacích povinností a různých pravomocí jsem delegoval na našeho projektového manažera. Sám jsem zůstával ve vedení, ale primárně jsem se zabýval dalším rozvojem organizace, získávání nových pracovníků a také nových partnerů a kontaktů.

Na přelomu roku 2016 a 2017 u nás Plzeňský kraj zahájil další sérii kontrol. Podobně jako v předchozích letech jsme očekávali, že do poloviny roku 2017 kontrola vše uzavře, případně dá podnět k odstranění zjištěných nedostatků a budeme moci dále fungovat. Nicméně ve chvíli, kdy jsme v září 2017 nedostali finanční prostředky na další půlrok, zdálo se nám to být velice nezvyklé, a tak jsme vše začali řešit. Až v listopadu přišly kontrolní protokoly, ke kterým byl přiložen rozsáhlý seznam zjištěných nedostatků. Většina z nich se váže k vysvětlitelným nejasnostem v rozúčtování nákladů mezi jednotlivé služby, cílové skupiny a poskytovatele dotací.

Po poradě s jedním z našich velkých přátel a podporovatelů nad závěry kontroly, 22. 12. 2017, se náš projektový manažer přiznal k manipulaci s některými účetními doklady za hotovostní platby v roce 2016, tedy v roce, který byl předmětem současně probíhající kontroly na Plzeňském i Karlovarském kraji. Myslel si, že tím naší organizaci pomůže dostat se z nekonečných kontrol. Jak mi to řekl, okamžitě se zhroutil. Uvědomil si, že tak zničil a zdiskreditoval vše, co jsme dělali. Chtěl se jít zabít. Byla to velmi hraniční zkušenost pro nás

oba. Po těchto zjištěních jsme na tohoto zaměstnance museli podat trestní oznámení. Jedno je jasné. Celá tato věc dodala probíhajícím kontrolám patřičný punc, a – budu upřímný – pokud předtím někdo pochyboval, teď už k tomu neměl důvod. Pokus o dotační podvod je zřejmý. Nikdo z nás nepředpokládal, že náš zaměstnanec, který pro nás pracuje již 15 let, a snaží se odvádět tu nejlepší práci, něco takového udělá.

Nyní jsme v situaci, kdy oba kraje, které nám poskytují primární prostředky, nám financování zastavily. Protože chceme fungování naší organizace udržet a věříme, že se celá situace vysvětlí, financujeme služby v Plzeňském kraji již devět měsíců a v Karlovarském kraji již tři měsíce z vlastních zdrojů, půjček a všeho možného.

Náš projektový manažer udělal opravdu neuváženou a špatnou věc. Všichni jsme si toho vědomi. Nicméně si myslím, že by pochybení jednotlivce nemělo vést k tomu, abychom nesli kolektivní vinu – jak všichni zaměstnanci, tak téměř osmdesát našich klientů. Vím, že tento čin nelze jednoduše obhájit. Nicméně manažer hned druhý den vše osobně oznámil na policii a odevzdal všechny doklady, které v účetnictví pozměnil. Dodnes svého činu nesmírně lituje. Jsme připraveni poskytnout veškerou součinnost pro další vyšetřování.

Celá tato situace ovšem nemění nic na tom, že nechceme přestat dělat svou práci, a věřím, že i vy, které oslovujeme, uděláte vše pro to, abyste nám pomohli. Naše služby proto poskytujeme i nadále a snažíme se je zatím financovat ze soukromých půjček a darů, dle našeho odhadu jsme schopni tímto způsobem udržet fungování střediska maximálně do června 2018. Také věřím v Boží prozřetelnost a věřím, že to, co je napsáno v Bibli, je pravda. Jedna taková pravda říká, že když chtěli lidé kamenovat hříšnici, Ježíš přišel, a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď kamenem.“ Chci tím říct, že všichni děláme chyby, ale měli bychom mít šanci je napravit a fungovat dál.

Touto cestou vás chci tedy požádat o to, aby Karlovarský kraj a krajský úřad umožnil další provoz našeho střediska a poskytování sociálních služeb a uvolnil finanční prostředky pro pokrytí provozních nákladů v co nejkratší době a nepodmiňoval je ukončením probíhajících kontrol, uhrazením případné vratky finančních prostředků nebo šetření Policie ČR, které nemůžeme žádným způsobem uspíšit. Zároveň bych Vás chtěl požádat o překlenovací finanční pomoc do té doby, než se podaří znovu nastartovat běžné fungování organizace v rámci dotačních řízení.

Věřím, že vám to, co jsem zde napsal, nezůstane lhostejné, a že vaše srdce budou otevřená.

S pozdravem

Tomáš Rusňák, ředitel „Střediska Víteček“