Vidlák ten tvrdej chleba má

V jednom z posledních článků pana Domácího o preperské bídě vyvstalo jako jediné východisko pro přežití společnosti z krize/nějaké katastrofy -  a sice existence většího množství malých zemědělců (ať už pěstitelů, nebo chovatelů) neboli vidláků. S tímto závěrem se nedá nesouhlasit, ale má to jeden zásadní problém – je to, alespoň v našich podmínkách, absolutně nereálné. A postupem času nejen u nás, ale i tam, kde to byl v podstatě jakýsi standart. Mít malé farmičky a být eko a bio a ještě lépe nemít a nechovat zvířata a konzumovat jen zeleninu je vlhkých snem spousty mladých a jistě progresivních jedinců. Jistě se vám čtenářům dostal do mailu obrázek, resp. družicový snímek česko-rakouské hranice, kde je krásně vidět kde hospodaří Čech a kde rakouský Landwirt. Kdyby existoval nějaký anti-babiš plátek (na snímku je totiž řepkové pole), nebo erotický časopis pro ekosmýšlející, tento snímek by byl jistě na titulní straně a to opakovaně.

Pokusím se zde rozebrat, proč nevěřím na to, že by snad u nás mohly vyvstanout noví vidláci.

1. Nejsou soudruzi. Teda soudruzi..myslím lidi.  Stejně jako pan Vidlák i já mám zvířata, nějaké menší plochy a zahradu. Vím co to je, každé ráno vykydat, nakrmit (ovšem nejprve krmiva nakoupit!), podojit. Den co den, léto, zima svátky nevyjímaje. Poté pojíst a .. jít do zaměstnání. Kolik mladých, velkofarmami znechucených mladých progresivních internetových e-revolucionářů vyplo počítač, koupilo si statek a šlo touhle cestou? I přes podpory, mladé agrárníky se moc lidí nehrne. Je to práce, hlavně ten druh, který mladým moc nevoní – totiž fyzická.  Když se podíváme na Rakousko, je tam asi 7x více zemědělských subjektů, ať už má jakýkoliv historický důvod. Na rovinu si řekněme, že naše země nikdy nebyla agrární zemí. Může mi tedy někdo říct, kde ty farmáře seženeme? Oni ti mladí se totiž do malozemědělství nehrnou nikde. Malé rodinné farmy i přes masivní dotace zanikají všude.

2. Není kvalita – když se někdo nadchne pro to hospodařit, neznamená to apriori úspěch. Samozřejmě že z nebe nikdo učený nespadl, ale chov zvířat a pěstování rostlin vyžaduje alespoň teoretické základy, na základě kterých se člověk zlepšuje a získává zkušenosti. Nemám facebook, ale manželka je v nějaké skupině chovatelů. Někdy zírám, na co se jsou schopni lidi a zároveň chovatelé v jednom zeptat. Občas jsem svědkem, že si někdo koupí kozu a s balíkem sena hodlá krmit celou zimu, nebo že krmí slepice jen pšenicí a po nějaké době jaksi není snáška. Za naším plotem si jedni takoví břídilové pronajali pole. Nechali si službou udělat krásnou jetelotravní směs. Nechali si to službou posíct, a sbalíkovat. Totálně mokré. Z balíků se stala hnijící torza, která tam od půlky května leží dosud.  Mohlo by mi být jedno, že to někdo takto chová, ale tyhle typy jsou ideální objekty pro různé ochránce zvířat a následná opatření a vina padají na všechny chovatele.

3. Není půda – přestože většina půdy je ve vlastnictví, popř. nájmu zemědělských družstev (a jiných subjektů), ještě stále jsou k dispozici tu a tam nějaká pole. Ale člověk nemusí hned kupovat 5 ha (pokud máte jen tak plonkových 1,5 milionu korun), stačí nějaká větší zahrada. Ovšem jen do doby, než to skoupí nějaký zmrd-překupník, nebo se na pozemku postaví krásný placatý barák nebo třeba hala (a záhadně se ze zemědělské půdy stane stavební parcela). Ale rychle, díky těmto denně ubývá denně asi 14 ha půdy. Na druhou stranu už jsem několik ředitelů slyšel hovořit o tom, že některým lidem vypoví nájem z důvodu nezájmu o pronajatou půdu. To máte tak: Babička měla pole, které pronajímala družstvu. Babička odešla do věčných lovišť a pole se zmocnil synáček nebo vnouček, který vycítil příležitost někoho podojit. Tak si řekne o dvakrát vyšší nájem a předseda mu řekne něco ve smyslu..Hele, ten tvůj pozemek stejně není takové rito, je daleko  a díky omezením už na něm nemohu pěstovat ani kukuřici ani řepku (prakticky jediné výdělečné plodiny). Všechno ostatní mi tam dá podprůměrný výnos a tudíž je pro mě ztrátové. Tak si ho nech…Zmrdík najednou zjistí, že vlastnictví majetku nemá jen stránku má dáti, ale také dal.

4. Není poptávka po produktech

Říká se, kde je nabídka, je i poptávka. Zde to ovšem neplatí. Z farem mám potvrzeno, že boom mlékomatů a farmářských trhů (ať už se tam prodává cokoliv) je dávno pryč. Přežít se dá, ale na jásot to není. Nad lidmi opět vyhrála lenost, ale radši si koupí bílou sračku v krabici za 12 Kč nebo farmářské mléko za 25 Kč (ovšem 0,7l) v Globusu, než litr přímo od farmáře za 14 Kč (někde i za 10) . Ať si raději majitel v Německu koupí další, v pořadí už 3 Mercedes, než abych dal vydělat Čechovi. Tuhle zkušenost mám bohužel osobní. Všichni v mém okolí (včetně mé rodiny) vědí, že chováme a jak chováme, ale nikdo nepřišel, jestli bychom neprodali litr mléka. Na druhou stranu k nám přijede pro 3 litry kozího mléka paní z 50 km vzdálené Ostravy, jejíž dcera onemocněla rakovinou. 

5. Nátlakové organizace a maloměšťáci. Přiznám se, že z nich mám trochu lufta. Jsou slyšet, těžko se s nimi diskutuje (oni vlastně diskutovat nechtějí – pouze vás přesvědčit o své pravdě) a útočí v době, kdy se nemůžete bránit. Poslední dobou se jich vyrojila celá řada. Například kdesi v Hranicích na Moravě existuje jeden druhořadý hudebník jménem Vincour, který se na právech zvířat vysloveně pase. V Prahéé například existuje nadace Ochrana zvířat. Velice zajímavý je například kanál veganfest – tam se naučíte, jak správně používat vhodná slova a termíny tak, aby to ve vás vzbudilo ten správný a žádaný pocit. Na jůtubu jsem například viděl video ze švajcu, kde se nějaká mladá ekosebranka vlezla farmáři přímo do baráku a do chlíva, kde choval prasata. Domovní svoboda člověka ve prospěch „práv“ zvířat vzala za své i v tak vyspělých demokratických zemích jako je země helvétského kříže. Tito ovšem útočí zpravidla na velké farmy v konvenčním zemědělství. Ovšem klonem těchto aktivistů proti nám malým jsou maloměšťáci. Buďto jsou to uprchlíci z města, co chtějí na vesnicích žít městský život anebo jsou to venkované, co tento životní styl přijali také (protože je to pohodlnější). Vadí jim vaše slepice a kohouti (kokrhání), vadí jim průjezdy traktorem, upadlý koňský bobek, prostě vše. Jste pro ně podivíni, protože si děláte brambory sami a tak nějak žijete po staru..

Na závěr budu trochu pozitivní. Když jsme s tímto začínaly, lidi se na nás dívali jako na blázny. Dnes mám pocit, že se situace obrací. Ve víru všech těch událostí ve světě, lockdownů, si asi spousta lidí začíná uvědomovat, jak je dnes všechno vratké a křehké…a že je dobré znát někoho, kdo vám v době nejhorší prodá 10 vajec nebo sklenku mléka.