Je to ode mne asi trošku odvážné psát Vidlákovi, s jeho rodinnými kořeny na Ukrajině, článek o svém pohledu na ukrajinskou situaci, ale přesto se o to pokusím. Vůbec přitom netvrdím nic o své absolutní pravdě a absolutním chápání všech souvislostí, ale na Ukrajinu pracovně jezdím, byl jsem na severu, západu, východě i jihu, a ačkoliv u takto velké země nelze tvrdit, že bych ji snad znal, něco o ní vím.
Především musím říci, že je mi Ukrajinců opravdu líto. Je to země s neskutečně trpkou historií, kdy si s Ukrajinci utírali boty (ne-li něco jiného) vlastně všichni jejich sousedé a to i ti, kteří už dávno s Ukrajinou nesousedí. A ať už šlo o Rusy, Poláky, Litevce, Tatary či Turky, všichni zdejší zemi a lid pouze využívali a nikdy se jej nesnažili chápat, nebo pro něj nedejbože dokonce něco udělat. Ukrajinci patří k těm pár národům v Evropě, které vlastně nikdy neměly své národní dějiny. Podobně jsou na tom třeba Slováci, ale i další. Toto je třeba velmi vzít v úvahu, když se začneme pohoršovat nad některými současnými aspekty.
Vztah k Tatarům, Litevcům či Turkům už dnes Ukrajinci řešit nemusí, takže zbývají dva problematičtí sousedé - Poláci a Rusové. Oba ve dvacátém století Ukrajincům více či méně ubližovali, zabírali jejich zemi a snažili se místní přesvědčit, že vlastně nejsou Ukrajinci. Rusové v tomto směru byli mnohem vytrvalejší, protože na to prostě měli daleko více času. Vypadalo to, že CCCP bude trvat věčně, což ruskému imperialistickému smyšlení absolutně vyhovovalo, proto se realizovaly akce jako darování Krymu apod, které reálně neměly žádný význam, neboť všechno stejně rozhodovala Moskva.
Konec komunismu znamenal pro Rusy absolutní ponížení. Dost mi to připomíná situaci u Němců po první světové válce. I Němci uvěřili tvrzení, že jejich slavná armáda vlastně v poli nebyla poražena a mír byl “kudlou do zad” vraženou Židy, zednáři či bůhvíkým, no a smlouva z Versailles je absolutně nespravedlivá a pro Německo drtivá. Už jsem na vlkovi psal, že podle mého skromného názoru je absolutně mylná teze, že Německo bylo po I.sv.v. potrestáno příliš přísně. Právě naopak, Německo vlastně nijak přísně potrestáno nebylo a vzhledem k tomu, že ve chvíli míru na německou půdu ještě nevstoupili nepřátelští vojáci, tak Němci uvěřili, že by vlastně mohli vyhrát, jen kdyby se ta válka vedla trošku jinak. Muselo dojít k dalšímu vraždění a totální likvidaci Německa, aby i ten poslední Němec pochopil, že tudy cesta nevede.
No a s Ruskem je to velmi podobné. I Rusko tak nějak “prohrálo” studenou válku, ovšem byla to taková “prohra”, kterou vlastně nikdo moc nepochopil. Prostě to Gorbačov najednou vzdal a bylo to. Starší generace Rusů si dodnes myslí, že šlo o bůhvíjaké spiknutí, že vůbec nebylo nutné “házet flintu do žita” atd. No a rozpad CCCP, to už je, jak řekl Vladimír Putin, největší katastrofa 20. století. (přemýšlím, jaké rodeo by vypuklo, pokud by se stejně vyjádřil nějaký britský politik o jejich bývalé koloniální říši) Tak to značná část Rusů, minimálně těch starších, dodnes chápe. Nevím, jak je přesvědčit, že CCCP byl vnitřně tak předlužený, že ten krach by dříve či později přijít musel tak jako tak (ovšem je pravda, že ještě pár let by to asi vydrželo). Stejně tak nevím, jak je přesvědčit, že rozpad CCCP byl dán faktem, že se národy prostě chtěly emancipovat a osamostatnit, a že na tom koneckonců není nic špatného, a že Rusové by měli být rádi, že mohou konečně budovat svůj stát v relativní svobodě, určitě největší, jakou tato země za staletí své existence zažila. Bohužel, v ruské mentalitě je zakódováno, že co je velké, to je dobré. Fakt, že jedním z nejbohatších a nejspokojenějších národů jsou Švýcaři, takže o té velikosti to tak zas úplně není, to v Rusku ještě nevzali na vědomí.
O ruském imperialistickém myšlení dnes ale psát nechci, vraťme se k Ukrajině. Ukrajinci mají tu “smůlu”, že jejich jazyk i zvyky jsou ruským velice blízké. Toto platí ovšem jen na východě Ukrajiny, na západě je situace dost odlišná. Ukrajina je hluboce rozdělená země, kde západ a východ jsou z historických důvodů značně jiné, zatímco Lvov vypadá jako každé středoevropské město, takový Dněpropetrovsk je typicky ruský. Tvrdí se, že je to dáno tím, že na východě Ukrajiny vlastně nežijí Ukrajinci, ale Rusové, to je ovšem mylné. Byl jsem nedávno v Mariupolu, mluvil jsem s místními. Mé největší překvapení je, že zdejší mluví rusky, mají ruskou kulturu atd, ale považují se za Ukrajince. Neptejte se mě proč. Nechápu. Ale tak to je. Musím říct, že to ve mne vzbudilo otázku, kolik tam těch “Rusů” opravdu je. Protože je od sebe nerozeznáte. Kolik je tedy na východní Ukrajině opravdu Rusů, tedy těch, kteří by chtěli být součástí Ruska? Já to nevím a obávám se, že to vlastně neví nikdo z těch velkých hráčů, kteří o něčem rozhodují. A i kdyby to věděli, bylo by jim to jedno…
Ať už se to Ukrajincům líbí či ne, jsou po hospodářské stránce zásadně navázáni na Rusko. Poznal jsem na Ukrajině pár firem a jen asi 2 měly i jiné klienty, než státy bývalého CCCP. Ukrajinci si přitom vůbec nejsou vědomí, jak náročné je změnit orientaci hospodářství. Stačí si uvědomit, kolik potíží s tím měly naše firmy v devadesátých letech, kdy zde německé či americké normy téměř nikdo neznal a najednou bylo nutné podle nich vyrábět. Pamatuji si svou anabázi v roce 1997 v Transportě Chrudim, kde na obchodním oddělení (!) uměl jen jeden člověk anglicky, a to byla sekretářka. Budujte s něčím takovým kapitalismus, že…
Ukrajinci vůbec netuší, jak jsou v tomto směru pozadu, a že na ně nikdo na západě nečeká. Mají stále pocit, že EU či USA či kdoví kdo jim pomůže. Tvrdí, že jsou připraveni si utahovat opasky, ale vůbec nechápou, že by to taky mohlo znamenat vyrazit do opasku hodně zcela nových dírek.
Pokud se s nimi dáte do debaty o Majdanu, tak vám všichni řeknou, že Majdan byl v zásadě správný. Bavil jsem se o tomto tématu s mnoha lidmi, ale nikdo, zdůrazňuji nikdo Majdan jako takový nezpochybnil. Ano, dá se možná souhlasit s teorií, že Majdan byl zorganizován Západem, ale podle mých zkušeností Majdan respektoval vůli lidu. Byl tedy špatný? Proč?
Samozřejmě, navazující otázkou je, zda Majdan jako symbol opravdu všichni chápali stejně, respektive, zda nastolený směr byl právě tím, v který Majdanisté a jejich sympatizanti doufali. Osobně jsem poněkud skeptický k představě, že lze proti oligarchům bojovat s pomocí jiného oligarchy, zvoleného za prezidenta. Leč o tom zásadním, tedy ve větším příklonu k Západu, se asi pochybovat nedá. Ten je pochopitelný u západních Ukrajinců, kteří se sami považují za integrální součást Západu (stejně jako se tak považujeme i my), ovšem i na severu i jihu Ukrajiny jsem se setkal s jistým nekritickým nadšením ze Západu, který byl známý dříve i nám a třeba Rumunům, než nás z toho EU realita vyléčila. Je to asi obecná lidská tendence očekávat v trpkých chvílích zmaru pomoc zvenčí, že tam někde bude něco (Bůh) či někdo (Západ), kdo nám naše vlastní problémy pomůže zvládnout.
Je jasné, že Rusko vnímalo možnost zapojení Ukrajiny do užší spolupráce s EU jako ohrožení svých imperiálních ambic. Trošku mi to připomíná dávnou reakci Stalina na Marshallův plán, ačkoliv Západ pro Ukrajinu ani zdaleka nechtěl udělat nic tak velkorysého, jako kdysi generál Marshall. Rusko se rozhodlo jednat a výsledkem je Krym a opolčenci. Nechci nijak bagatelizovat nacionalismus na Ukrajině, stejně jako onen schválený a posléze zrušený zákon o nutnosti mluvit ukrajinsky. Ostatně, i v Mariupolu jsem slyšel na toto téma nářky, protože oni ukrajinsky prostě mluvit neumí a nechápou, proč by se to měli učit.
Problém ovšem je, že Rusko si tuto situaci vzalo jako záminku k akci, čímž se stalo spoluzodpovědným za situaci na Ukrajině. Je velkou a marnou otázkou, zda by se bez ruského zásahu vše postupně neuklidnilo. Podle mého názoru šlo z dlouhodobého hlediska o hrubou chybu. Z “taktického” hlediska sice Putin získal Krym, ale z hlediska “strategického”, dlouhodobého, ztratil Ukrajinu. Protože pokud by nechal věci být, nová ukrajinská garnitura by se znemožnila sama. Lidé jí sice zprvu fandili, ale velmi rychle by viděli, že nic nového nezajistí, takže by se k moci dostaly realističtější síly. Nevím, kdo by tam mohl být po Janukovyčovi, ten sám by asi šanci neměl, ale myslím, že někdo by se našel. Po desetiletí se ty váhy houpaly zleva doprava, jednou vyhrála prozápadní frakce, jednou proruská. Pokračovalo by to i nadále.
Krym, to je pro Ukrajince naprosto zásadní trauma. Ano, znám všechny argumenty, proč prý Rusové “museli” zasáhnout, ovšem nesouhlasím s nimi. Pomiňme fakt, že šlo o akci zcela mimo mezinárodní právo, především šlo o akt, který jen těžko mohou Ukrajinci jen tak přejít. Rusko se zkrátka rozhodlo hájit ruské menšiny v sousedních zemích, což je věc nesmírně nebezpečná a nemusím připínat jistého chlapa s knírkem, který na tomto založil první kroky k velké válce. Ne, nechci toto nijak srovnávat, ale prostě soudím, že Rusko nemá žádné právo se zajímat o to, jak jsou na tom Rusové na Ukrajině, v Číně či na severní točně. Maximálně může v tomto směru vydávat rezoluce, ale to je asi tak vše. Ve chvíli, kdy zorganizuje jak “puč” na Krymu, tak celou opolčeneckou akci, nelze to chápat jinak než jako nepřátelský krok směrem k Ukrajině, přičemž Ukrajina sama do té chvíle vůči Rusku žádný nepřátelský krok neudělala. Ano, znám teorie, že nebýt Ruska, na Krymu by se střílelo atd, Ukrajina by prý byla v NATO atd, ale to je takové to možná kdyby tak. K tomu všemu nedošlo. Pokud by snad vypukla na Ukrajině nějaká forma občanské války, dala by se ruská akce pochopit. Ale ono na Krymu nevypuklo vůbec nic, no a co se týče opolčenců…
To je další velká otázka. Kdo jsou skutečně ti opolčenci? A co chtějí? A hlavně - chtějí ti místní, ti, kdo původně žili v Doněcku atd, to, co opolčenci? Ano, jistá část určitě, s tím souhlasím, ale jak velká část? Každému je asi jasné, že bez podpory z Ruska by se opolčenci vůbec nedali dohromady, a pokud snad ano, udrželi by se pár dní. Co tedy měla Ukrajina dělat? Jak má stát reagovat v podobné situaci? Ze zahraničí je na vašem území podporováno povstalecké hnutí a vy chcete obnovit kontrolu nad územím státu. Co máte dělat? Ne, samozřejmě, střílet raketami do obytných čtvrtí je exces, to se shodneme, ale nějakou sílu by pravděpodobně užil každý stát (vzpomeňme na Katalánsko). No a když se podívám na Rusko, nemyslím si, že by se v situaci Ukrajiny zachovalo jinak. Groznyj byl srovnán se zemí (a to říkám, ačkoliv mi Čečenci vůbec nejsou sympatičtí a na Kavkaze mají tu nejhorší pověst). Takže Rusové sami mohou k rozbombardovanému Doněcku tak leda mlčet.
Zda u Vidláka se často nadává na USA a mnozí se ptají, kdo dal USA právo zasahovat v různých koutech světa, často pod průhlednými záminkami. Zajímavé je, že ti samí se neptají, kdo dal to samé právo Rusku. Kdo dal Rusku právo být četníkem v postsovětském prostoru? Protože jeho akce proti Ukrajině je akcí zcela srovnatelnou s tím, co dělají ti, které Rusko hlasitě kritizuje. Osobně bych řekl, že je to akce dokonce ještě brutálnější, protože Rusko se po dlouhou dobu stavělo jako přítel Ukrajinců a nyní dokonale otočilo. To zcela změnilo názor obyčejných Ukrajinců na tohoto velkého bratra. Nyní s Krymem a ruskou podporou opolčenců i ten poslední Ukrajinec vidí Rusko kriticky. Dříve to tak nebylo - Rusko nebylo milováno na západě Ukrajiny, ovšem na východě s ním neměli zásadní problém. Teď je to jiné a i ukrajinští Rusové se k Rusku dle mých zkušeností staví odmítavě. Je to paradoxní, ale Putinovi se podařilo dříve v podstatě nemyslitelné - zásadně rozdělený národ dokázal svou akcí alespoň v nějakém názoru dokonale sjednotit. V jistém směru se dá říci, že i ti na východě, kteří dříve nepřemýšleli nad tím, jestli se cítí spíše jako Rusové, či jako Ukrajinci, se nyní rozhodli, kým chtějí být. To bohužel znamená konec realismu na ukrajinské straně. Část Ukrajinců věří, že jsou ve válce. Pro jejich vládnoucí věrchušku jde o skvělou výmluvu (ale jak vidno, ani to nezabírá). Akci “Krym” chápou všichni jako absolutní ponížení, a nelze se jim divit. Můžeme si představit, jak bychom se cítili, kdyby nám něco podobného udělalo v Těšíně Polsko…
Co se Krymu samotného týče, je velmi paradoxní, že dle mých zkušeností nemá tato akce mezi normálními Rusy zdaleka takovou podporu, jak by někdo možná čekal. Bavil jsem se s mnoha a reakcí bývá obvykle mávnutí rukou. Tak máme Krym, no a co? Samozřejmě, to se nebavíme o nacionalistech, ale o normálních lidech, kteří mají dojem, že celá ta eskapáda se sankcemi atd. za vlastnictví Krymu dost možná nestála.
Na svých cestách po různých postosvětských zemích, od Litvy přes Bělorusko, Ázerbájdžán po Kazachstán, všude dle mých zkušeností ruskou anexi Krymu odsuzují. Kazaši mi jasně řekli, že s podobným přístupem by jim Rusko mohlo sebrat rozsáhlá pohraniční území, kde žije ruská menšina. Bělorusové zase tvrdili, že Ukrajince a jejich snahu po emancipaci od Ruska chápou, ale šlo o naivní pokus a oni raději k Rusku přistupují realističtěji. A zcela mimochodem, pokud se někdo pohoršuje nad ukrajinskou (ale třeba i pobaltskou) snahou nutit ruské menšiny ke znalosti místních jazyků, upozorňuji, že na to už se najelo i v Ázerbájdžánu i Kazachstánu a bůhví, kam to povede. Ještě před pár lety byla v Baku ruština běžným jazykem, ale postupně ji nahrazuje angličtina a místní Rusové, ne moc ochotně, se s tím smiřují. Kazaši pro změnu plánují přechod na latinku, což pro místní Rusy bude velmi nepříjemné. Azerové už toto provedli. Podle toho, co jsem slyšel, se z Kazachstánu dost Rusů stěhuje zpět do Ruska. Vůbec nemluvím o státní motivaci místních firem v Kazachstánu přejít od ruských norem GOST na americké API. Prostě a jednoduše, ta emancipace od Ruska postupuje všude a ani báťuška Putin s tím nic neudělá.
Samozřejmě, že nelze bezvýhradně souhlasit s probuzeným nacionalismem Ukrajinců, ale opět je třeba jej zasadit do rámce. Jednak jde o jev v postkomunistickém prostoru poměrně běžný - stačí si připomenout například Maďarsko a jeho tendence rehabilitovat Horthyho a svalit veškerou vinu za maďarský holocaust na Němce. Kromě toho, jak jsem zmínil, Ukrajinci nemají vlastní svobodnou historii, proto zoufale hledají nějaké historické hrdiny, ke kterým by se mohli upínat. Bohdan Chmelnický se sice dá takto chápat, ale to byl primárně kozák, ne Ukrajinec. Koho zvolit jiného? Mám připomenout, že ze soutěže o nejvýznamnějšího Slováka byl pro jistotu předem vyloučen Tiso (a v Německu AH)? Čímž opět vůbec nechci srovnávat, jen zdůrazňuji, že my, Češi, s našimi tisíciletými dějinami, to v tomto směru máme mnohem snazší. Ukrajinci jsou zkrátka v období “národní emancipace”, což si prožil snad každý evropský národ. Na rozdíl od Němců a Francouzů, kteří kvůli tomu převálcovali celou Evropu, musíme doufat, že na Ukrajině se to obejde bez podobných excesů.
- Log in to post comments
Komentáře
Ja, genau
Ja, genau.
Re: rk K MP si dovolím drze připomenout, že
tento zafungoval pouze v Říši - pardon - v Německu, jinak byly jeho výsledky rozpačité, neřku-li přímo zoufalé. To jen tak na okraj.
Dále si znova přeříkejme, čím ve skutečnosti MP byl.
US výrobcům válečného matroše, kteří nebyli schopni najet na konkurenceschopnou (!!!) mírovou výrobu, vláda USA proplatila dodávky zboží do států, jejichž vlády se zavázaly tuto poněkud zvláštní pomoc zaplatit.
Stalinovi se taková pomoc opravdu moc nelíbila, protože kromě splácení bylo nutno ještě před započetím plnění - a v průběhu plnění rovněž - poskytovat pravidelná hlášení nejen o stavu hospodaření státu, jakož i všech větších továren, ale i dále zpřesňovat data o zásobách státu. A o zásobách nejen strategických, nýbrž i např. nerostných...
Jen taková perlička, o které se dnes pilně mlčí - Československo bylo z jednání "odejito" s poukazem, že o uzavření smlouvy se bude jednat nejdříve v den, kdy budou vyrovnány všechny pohledávky US občanů vyplývající z utrpěných válečných škod a znárodnění v r. 1946, kteréžto dozajista dílem komunistů nebylo...
Nedávno v TV
Na ČT2 či na Zoomu byl dokument o tom, jak Marshallův plán pomohl hlavně USA.
Měli spoustu volného kapitálu, válečný průmysl na steroidech, kořist dovezenou z Německa a Evropa neměla prachy na to u nich nakupovat.
Bingo!
A přece Usáci vydělali. Koupili si politický vliv a ten jim to už sakra vrátil x krát!
Čína
Tak to jsou teď USA v pozici Evropy po WWII a Čína v pozici USA. taky musí USA půjčovat, aby si mohli její výrobky koupit. Zatím ej ještě USD držen tím politickým vlivem, ale jednoho dne dojde ke srovnání kurzu USD na reálnou hodnotu.
Zatím jen k několika prvním…
Zatím jen k několika prvním odstavcům: Bude skvělé, až Ukrajinci "vyřadí ze své historie" Banderu a spol.
Byl bych opatrnější na figuru SSSR=Rusko
1.pavt mluví o historických Ukrajincích
Ukrajinci trpěli od Tatarů, Poláků, trpěli od Poláků, Turků, Tatarů, Rusů, Litevců....nikdy neměli svůj národní stát....
Boha. Argumentace jako řemen. Netrpěli, ani nic neměli, protože prostě neexistovali.
Území SOUČASNÉ UK, bylo v ranném středověku součástí Rusi, ať sjednocené nebo rozdrobené. Se Lvovem, patřila tam i dokonce část dnešního východu Polska. Obyvatelstvo mluví rusky, má ruskou identitu, je pravoslavné.
Na severozápadě získává pozice rod, původem z Litvy. Podmaňuje si jednotlivá knížectví, zatím na místní bázi. Po porážce Rusi od Mongolů využívá situace a rozšiřuje se hluboko na východ a jih. Úředním jazykem je ruština, dokonce dodnes není znám litevský název tehdejšího státu, jen ruský, náboženství nikdo neřeší. Část vládnoucího rodu jsou pravoslavní, část pohané.
Litevský rod získává polský uprázdněný trůn, pod podmínkou přestupu ke katolictví. Litva a Polsko, které předtím získalo ruské knížectví Halič, vstupují do unie. Dochází k podpoře šíření katolicismu na východ, přes pokatoličtělé šlechtické litevské rody nebo příchozí katolické polské. Poddaní ve městech i na venkově reagují místními vzpourami. Katolíci jsou státem zvýhodňováni ve státních funkcích, podobný vývoj můžeme pozorovat i v předbělohorských českých zemích.
Polsko, s královským titulem, začíná dominovat unii. Rozdělení sfér vlivu, litevský na dnešní Bělorusko, zbytek Polsko. Katolizace východních území, spojená s polonifikací. Brutální, až do roku 1939, mj vyhánění původního obyvatelstva z půdy a kolonizace katolíky = Poláky, místně násilná rekatolizace, ekonomické zvýhodnění katolíků, mnohdy to překonává germanizaci na území bývalého východního Německa nebo islamizaci Španělska. Odtud pramení dnešní
polsko-ukrajinská etnická nenávist, ze které se zrodil Bandera. Ruské obyvatelstvo si stovky let zachovává identitu díky pravoslavné církvi, církevnímu jazyku, odkazům na Rus a ruským svatým.
V Rusku, po osvobození se od Hordy, a sjednocujícím, z jejich pohledu osvobozujícím(!), bývalé ruské země, se z jejich pohledu území bývalé Rusi, nyní okupované Polskem, nazývá Ukrajina, tedy území "na kraji" jejich, ruského území. Jde o název zeměpisný, Ukrajina se nazývalo i území za Bajkalem u Amuru, než se stalo ruským.
2.
Dnešní východní a jižní Ukrajina je území, které bylo vybojované Ruskem na Turcích a Tatarech. Muselo být vybojovano. Stejně jako jih dnešního Ruska. Odtud totiž kočovníci, podporováni Tureckem, napadali usedlé obyvatelstvo, vraždili, pálili, brali dobytek, zásoby, majetek a otroky a rozvoj území byl nemožný. Nedalo se nereagovat. Reagoval by každý stát. Např. jih a východ dnešní Ukrajiny, byla tzv. Divoká Pole. Zde Tataři každý rok lovili otroky. Říkali tomu "sklízení stepi". Celkem to bylo asi 3 000 000 lidí. Na to navazuje 12 000 000 následujících úmrtí - přímo Tatary zmasakrovaných, zemřelých hladem, zimou, na nemoci po zrekvirování majetku a zasob, starých lidí a dětí, co se jim podařilo uniknout, bez péče. Na tu dobu to je nepředstavitelný počet lidí!! ( muslimové takto lovili v té době otroky na celém středomořském a atlantském pobřeží Evropy. U moře ve Středozemí nebyly osady jako dnes, jen opevněné přístavy. Po celém jižním italském pobřeží můžeme shlédnout obranný systém proti lovcům otroků, sestávajícím se že strážních (tzv. Saracénských) věží. Václav Šašek popisuje napadení české diplomatické výpravy lovci otroků v zemi španělské. On se zachránil, jeho kolega ne. Otrokáři napadali dokonce i sever Evropy, např. sever Británie a Irsko. Jedná teorie o zániku grónských osad zmiňuje muslimskou otrokářskou výpravu, kdy po odvlečení práceschopného obyvatelstva zbytek zemřel hladem. To si nemyslím, nicméně to dokládá rozsah a intenzitu otrokářských útoků.) Charkov na severu, byl původně vojenská ruská pevnost v pusté zemi, stejně jako další města, Lugansk byla stanice donských kozáků.
Pochopíme tedy, že po vítězství nad Turky Kateřina Veliká dostávala děkovné dopisy z celé Evropy a dokonce i z Ameriky.
Po eliminaci tatarských vpádů je oblast kratší dobu nazývána Novorusko, Krym spolu s rozsáhlejším územím na pevnině tvoří provincii Tavrida. Území je přiděleno ruským šlechtickým rodům, ti organizují jeho znovuosídlení z Ruska. Zároveň na osvobozené území prchají, poněkud unavení muslimským multikulturalismem, poddaní Osmanské říše. Řekové, Bulhaři, Srbové, Arméni. Řekové se soustřeďují u moře, je jich hodně např. v Oděsse, Srbové a Bulhaři osidlují Novorusko. Několik vesnic se nazývalo Srbské Selo, osvědčují se jako pohraničníci a Polskem. Dnes jsou vesnice přejmenovány.
V boji proti Tatarům vzniklo společenství Záporožských kozáků. Nejprve bojovali proti Tatarům, poté se jako pravoslavní obrátili proti polské šlechtě, která, jak už z napsaného vyplývá, byla domorodci brána jako okupační element. Kozáci dosáhli nad Poláky vítězství, ale dlouhodobě se nemohli udržet. Při volbě mezi polským králem, tatarským chánem, tureckým sultánem a ruským carem se rozhodli pro ruského cara jako jejich pána, který je měl chránit před Poláky a s čímž lid "davově souhlasil." V Perejaslavi to přivítali ruskými prapory, zvoněním chrámů a bujným lidovým veselím. Stejně, jako později v Kyjevě...
HISTORICKÉ FAULY
Např na české Wikipedii i na těch se západních zemí se dočteme, že Andruševským mírem se " k Rusku připojila Ukrajina. Že Rusko udělalo gigantický krok k územní expanzi, že osudy ruského a ukrajinského národa byly v dobrém i zlém staletí spojeny. "
1. Nejednalo se o dnešní Ukrajinu, ale Hetmanát, poměrně malé území, i z evropského hlediska, na levém břehu Dněpru. Žádná gigantická expanze.
2. Slova o expanzích atd., nejsou na Wikipedii psána u USA, Británie, Francie, a možná dnes i Německa. Kde to rozhodně nebylo v souladu s vůlí původních obyvatel. Proč, víme všichni.
3. Nejednalo se o ukrajinský národ. Zadne prameny to nemohou doložit. Přes staletou okupaci si obyvatelé přes pravoslavnou církev udržují povědomí o příslušnosti k ruskému světu.
4. Na území dnešního Doněcka a Luganska vznikla krátce gubernie, tzv. Slobodská Ukrajina. Bylo to u kraje a osadníci tudíž byli na nějakou dobu osvobození z platby daní. S dnešní Ukrajinou nebo ukrajinským národem to nemá nic společného.
Přeneseme se dále...
3.Situace v letech před I. světovou válkou a během ní.
U Rusínů, žijících v Haliči, začalo probíhat národní obrození. Směřovalo k ruskému národu. Rakousko se tím cítilo ohroženo, jako i polská zpráva Haliče. Reagovaly umělým vytvořením ukrajinského národa a ukrajinizací terorem.
Protože píšu z mobilu, nedaří se mi vložit odkazy takže:
Zadejte do Google společně slova "Vavrik Ukrajina". Vyhledá to články jako
Utrpení Haliče (České národní listy).
Tábor smrti Talerhof aneb utrpení Haliče (Leva-Net_ více dílů)
Tábor smrti Talerhof (3) (Zvědavec) více dílů
Utrpení Haliče (libribostri.catholica.cz) s předmluvou autorky.
A co je DŮLEŽITÉ, je zde uvedena i řeč CS poslance Jiřího Stříbrného k uvedeným událostem. Lze to stáhnout jako PDF.
____________
Něco se možná najde i na "Trampská nit". (Autor má přehled, byl v Sýrii pomáhat za západní démonizace Assada skutečně potřebným s francouzskou nevládní charitou. Dobře např. popisoval vztah Němců k Čechům a Slovanům před I. světovou. Včetně citací Marxe a Luxemburgové... ) Jen je potřeba se proklikat, nemá to vyhledávání.
Sám Vavrik prošel rakouským koncentrákem a poznal na Haliči teror. Vystudoval v UK v ČSR, do konce života žil v Polskem obsazené Haliči.
Pátral jsem po tom před 4 lety a Vavrik je skutečně se svými publikacemi v knihovním seznamu Polska uveden. Uvádějí ho i ruské zdroje.
Četba je to výživná, převzaly to alternativní weby... Etnocida Rusínů měla být zapomenuta, stejně jako Arménů, Řeků, Asyřanů v Turecku (zde proto, že USA Turky potřebovaly, území a vojáky, proti Rusku. (Před týdnem Kongres uznal genocidu Arménů, jako trest vzpurnému Erdoganovi, a Trumpovi, který chce s Turky dobré vztahy. Po více jak 100 letech, to je od nejdemokratičtější země světa, našeho vzoru, sakra rychlost)
Ješte pár věcí:
"Ukrajinština" je haličské nářečí, uměle násilím vnucené celé dnešní Ukrajině, viz dále. Kde se také mluvilo nářečími (jako všude), ale bližšími spisovné ruštině, která byla oficiálním jazykem země a vedle staroruštiny i církevním jazykem.
V národnostních mapách dané oblasti nelze před rokem 1900 (a možná i do roku 1914 nebo i později?) najít mapu, která udává Ukrajince. Např. na polské mapě, na kterou jsem zde dal kdysi odkaz, když se mluvilo o válce, která je uvedena na polských stránkách o projektu Mezimoří (Opavsko a zbytek Těšínska udává jako součást Polska) jsou v dnešním Bělorusku uvedení Rusiči a v Haliči Rusíni.
Vavrik objasňuje, proč...
"Ukrajinský" pravopis je daleko jednodušší než soudobá ruština v době jeho vzniku. Jeho autor byl Rusín a jeho záměrem bylo vlastenecky pozvednout negramotné rusínské obyvatelstvo Haliče ( o jeho vzdělání a uvědomění nemělo Rakousko zájem a státní správa s převahou Poláků už vůbec ne.) Nezdržoval se tedy komplikovaným pravopisem.
Po I. světové válce se v Rusku zhroutil stát a nastal chaos. Vyhlašovaly se jednotlivé republiky a zase zanikly při sjednocování země.
Na území dnešní Ukrajiny vznikla na jihu Oděsská republika, na východě Doněcko-krivorožská republika se silným průmyslem, kolem Kyjeva pak Ukrajinská republika. Vznik ukrajinské republiky po roce 1918 svědčí o tom, že tento zeměpisný název se do určité míry etabloval. Nic neříká o národnostním cítění z naprosté většiny pravoslavného obyvatelstva. Můžeme, bez seriózního výzkumu, jen spekulovat. (Každopádně, masivní ukrajinizace za SSSR, ještě neproběhla) Zato vypovídá o tom, že jih a východ, tedy oblasti, které vybojovalo Rusko v těžkých bojích na Turcích a které byly osídleny z Ruska a uprchlíky z osmanské říše, necítí sounáležitost s Kyjevem.
Po vzniku SSSR
Pokračování.
Poláci a Rakušané prosazovali zeměpisný název Ukrajina také proto, že historické názvy Bílá Rus, Malá Rus, Červená Rus přímo ukazovaly na historii a skutečnou etnicitu obyvatelstva..
Obyvatelstvo si neříkalo Rusové, ale Rusíni, Rusiči, Rusnaci a nebezpečně hledalo kulturní, jazykovou a náboženskou spřízněnost na východě.
Malá poznámka:
okolní národnosti se všude dostaly do příjmení. U nás např. máme Uher, Němec, Rakušan, Moravec, Čech, Slezák, Slovák (obyvatel Uher byl tehdy pro Moravany Uher, bez ohledu na etnicitu. Je tedy otázkou, jestli se nejedná o obyvatele původem ze Slovácka), Lužičan, uprchlíci z Balkánu před Turky - Srb, Charvát, kameníci, malíři Vlach, dobyvatelská tažení Švéda, Turek. A máme i Rusín, Rusnák nebo Rusňák. Jak se nazývali obyvatelé Haliče a Podkarpatské Rusi. Ukrajinec tam chybí. Podobně je tomu v Polsku, Maďarsku, Slovensku. Je zřejmé, že obyvatelé Haliče (Červené Rusi) ani Malé Rusi se Ukrajinci až do nedávné doby nenazývali a nenazývali je tak ani v sousedních zemích.
V Rusku se dostali ke korytům komunisté. Podporovani západními mocnostmi, jako Německem a později i USA. (Západ se proti nim postavil až poté, když se nesplnily naděje rozpadu Ruska nebo krachu SSSR )
Národnostněně byli nejvíce komisaři Židé ( i z území dnešní UK), dost bylo Němců a menšin, Rusů byli mezi nimi, vzhledem k počtu, poměrně málo.
Byla zavedena progresivní národnostní politika, dnes by se dalo říct zvýhodňování menšin. Ruský národ byl spojován se starými pořádky, šlechta byla i z menšin, ale cítila se ruská.
Takže se bralo z ruského. Části Ruska získal v novém SSSR dnešní Kazachstán.
Bělorusko mělo mít Smolensk, patřil přece kdysi Litvě (ale předtím zase Rusi) než ho Rusko vybojovalo zpět (Bělorusové tehdy samozřejmě neexistovali) a mělo sahat až k Leningradu. Naštěstí, tento šílený projekt se neuskutečnil. Uskutečnil se však jiný šílený projekt - Ukrajina.
Učitel dějepisu na základce, milovník SSSR a účastník slovenského povstání, toho času
přesluhoval v důchodu, nám vždy říkal, že Ukrajinu a UK národ stvořili komunisté, jako nutnou protiváhu k Rusku (v rámci SSSR), protože jen z Ruska přicházelo nebezpečí pádu komunismu a návratu starých pořádků. Jednalo se o všeruské kapitalisty a ruskou šlechtu. Aby byla jinak zemědělská UK zivotaschopná, průmyslové oblasti východu se sokly jako na zavolanou. A bylo stvořeno tolik republik a v nich zase autonomních oblastí...
Zdá se to hodně pravděpodobné...
(Samozřejmě, někdy to neplatilo. Lokalita muslimských Azerů byla koupena arménským Karabachem, Uzbeků nepřiznáním republiky Karakalpakům a Gruzie schlamstla Adžarii, Jižní Osetii a Abcházii. Měla mocného zastánce.
Ostatně, ani v naší demokracii žádné zásady a lidská práva často neplatí a lidskoprávníci neziskovek i států se příliš často dívají jinam. Turecko bylo příliš strategicky důležité proti SSSR a Saúdové maj sakra hodně ropy, bývalou Jugoslávii jsme potřebovali rozbít a vyměnit jeden vliv za druhý, a i s Islámským státem jsme obchodovali černé zlato a tak neviděli masakry křesťanů, jako dnes nevidíme útlak a masakry na původních Evropanech ...)
Rozmělnit a ovládat. Rozdělit a panovat, jako za Říma. Nebo rozmělnit etnicky, tím eliminovat možný odpor a panovat, jako za Brusele...
No, tak vznikl SSSR a komunisté stvořili UK. Obyvatelstvo mluví rusky. Stát školí učitele a začíná organizovaná výuka ukrajinského jazyka. Proti tomu se lidé místně bouří. Ve 30 tých letech budovatelské úsilí státu polevuje, znalost ukrajinštiny se sice ze západu ostrůvkovitě rozšiřuje do celé země, přesto lidé běžně i na úřadech mluví stále rusky. Jen se rozšířil místní pidgin, suržik.
Navíc, jako na potvoru, Halič, tedy po rakouské etnocidě echtukrajinská, zůstala v Polsku.
(Část Haličanů v předvečer II. světové neměla ráda Rusko, protože přijeli rudí komisaři a začali zavádět sovětské pořádky. Navíc je pravdou, že po likvidaci rusínského (proruského) a instalaci ukrajinského sebeuvědomění, ve kterém pokračovala polská vláda až do roku 39, se Halič v národním cítění oproti roku 1900 hodně posunula.)
Po II. světové je Halič součástí SSSR a UK. Začíná druhé kolo ukrajinizace. Ale ruština není zakázána, tak je obyvatelstvo imunní. Chruščov dává Ukrajině Krym, v rozporu s vyjádřením tamního obyvatelstva i v rozporu se zákony SSSR, které souhlas obyvatel vyžadují.
V echtukrajinství vynikají Haličané a salámovou metodou se snaží změnit dějepis, školství zákony. Po rozpadu SSSR jsou k tomu jakoby oprávněni, vždyť žijí na UK... Převratem se dostali k moci a přestali si brát servítky. Útočí zejména na dobu SSSR, což je nelogické, protože právě SSSR vděčí UK za svou existenci.
Ukrajinizace je úsilí, vnutit násilně menšinovou identitu Haliče celému, uměle vzniklému útvaru.
Agresivita je tam i proto, že exhtukři vědí, že identita většiny obyvatel státu je jiná...
A taky opakují postup Poláků, jak ho zažili v Haliči.
Současnost
Už odpověděli jiní.
Co se týče tamních obyvatel, co si myslí:
byl jsem na Podkarpatské Rusi těsně, před rozpadem SSSR, jako ještě sotva dospělý kluk. Jeli jsme tam 4, víza jsme získali všelijak.
NIKDO, OPAKUJI NIKDO, se necítil jako Ukrajinec, pokud se z UK nepřistěhoval. Všichni byli Rusíni nebo Maďaři, vzpomínali na ČSR v dobrém, že se republika o ně starala, stavěly se silnice, mosty, zpracovávalo se dřevo... Někteří dokonce snili o připojení k ČSFR...!
V místních novinách, mám někde schované, byly kreslené politické vtipy o Ukrajině, třeba jak Zakarpatí oběsí na větvích ukrajinského dubu, a tak...
Před 3 lety jsem pokecal s mladou ženou, která pocházela z míst, která jsem navštívil. Povídali jsme si o horách, místech, byla zrovna z vesnice, kterou jsem navštívil. Učitelka mateřské školy, zde si přivydělávala jako uklízečka. Ptala se mne, jestli vím, že Zakarpatí bylo součást ČSR. A tak. Fajn pokec. I o tehdejší situaci na UK. Pak řekla " přišli jsme o Krym". Řekl jsem "však nejste Ukrajinci, třeba se taky dočkáte samostatnosti" nebo tak něco. Vyvalila na mne oči. Slova Rusín, Rusnak prý vůbec nikdy neslyšela, na Zakarpatí už v době Maďarska žili jen Ukrajinci.
Je to jen jeden vzorek, ale je to velká změna proti 90tym letům. Zřejmě tam došlo k masivnímu vymytí školství a ukrajinizaci.
Ptal jsem se dalších lidí ze Zakarpatí a starší věděli, že kdysi byli Rusíni. Dnes jsou Ukrajinci, ale cítí se jinak a chtěli by samosprávu. Kterou jim Halič nikdy nedá.
Ukrajinifikace je neminula. Jen o hodně později než Halič. Vzpomínám, že když jsme se na PR zmínili o Haliči, jestli nechce k Polsku, když lidí ze Zakarpatí říkali, že by chtěli k ČR, tak se na nás dívali jako na blázny. Prý zde jsou Rusíni a na severu v Haliči Banderovci. A měli z Haličanů nefalšovaný strach.
A jak se cítili Ukrajinci v roce 2014??
Stačí přečíst článek "Všichni jsme Rusové" 19.3.2014 Britské listy
( nedlouho po tom Čulík otočil)
Co Vy na to, Pavte? 🙈🙉🙊
Reakce
Pavt nic, tak já. Dobrý dexxte.
Ještě by to chtělo doplnit jak to bylo s Krymem po rozpadu SSSR. Krym byl sice pod Ukrajinou, ale jako samostatný stát. Jak to bylo? 20.lrdna 1991 refrendum na Krymu, 93% obyvatelstva rozhodlo o obnovení Krymské autonomní republiky . Pak se ale dostává k moci Jelcin a nastal rozpad SSSR..srpna 1991 přijal Krymský parlament Deklaraci o státní suverenitě Krymu. 6 .května 1992 přijal Krymský parlament ˇUstavu Krymu ve které se hovoří o že Krym je je samostatným státem ve společném svazku s Ukrajinou s body o suverenitě a sebeurčení, což Ukrajinci nerespektovali a v roce 1995 Ukrajinský parlament zrušil ˇUstavu Krymu a změnil jeho statut na autonomní republiku v rámci Ukrajiny. Jenže co je na tom demokratického? Tak ať se Ukrajinci nediví, že jim Krym utekl.
Zajímavá série. Někdy si to…
Zajímavá série. Někdy si to zkusím prověřit.
Áááá...
Áááá, dneska máme na pořadu dne kavárenskej blábol... To abych si radši šel opravdu uvařit kafe, než abych to četl.
Anexe Krymu Ruskem je lež, jako věž !
Vezmeme v úvahu jen nedávnou historii.
Vycházel jsem jen z toho, co publikovaly naše veřejnoprávní a částečně z wikipedie.
Snaha o větší samostatnost Krymské autonomní republiky vznikla hned po rozpadu CCCP. Úsilí bylo trochu omezeno v době, kdy na Ukrajině prezidentoval proruský Kravčuk.
Události v Kyjevě, které teď zveme Majdan, snahu o ostamostatnění znovu oživily. Krymský parlament vyhlásil referendum o osamostatnění. Vyzval také OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě), aby na regulérnost dohlédla, což organizace demokraticky a promptně odmítla.
Výsledek byl jednoznačný, naprostá většina obyvatel Krymu byla pro. Pokusy o zpochybnění výsledků byly, ale německá organizace pro výzkům veřejného mínění ( GfK - čtvrtá největší organizace prto výzkum trhu na světě) zveřejnila své výsledky ( 82 % pro, 11 % převážně souhlasí, 7 % nesouhlasí) a bylo po žížalkách, protože s tím se těžko manipuluje.
Na základě těchto výsledků požádala Krymská vláda Ruskou federaci o připojení Krymu. A Rusko žádosti vyhovělo. Republika Krym a Federální město Sevastopol byly do Ruské federace přijaty, jako dva samostatné subjekty.
To je tak všechno k průběhu osamostatnění.
Často se poukazuje na to, že něco podobného proběhlo před II. sv. válkou v Československu. Když Hitler na žádost sudetských Němců připojil Sudety k říši. Jde, samozřejmě, o nesmyslné přirovnání.
Sudety za Rakouska, a ani pak za Československa, nebyly uznávanou jednotnou oblastí a nikdy v historii nebyly tyto oblasti součástí Německa. Československo zahrnovalo území Čech, Moravy, Českého Slezska (jihovýchodní část Slezska), Slovenska a Podkarpatské Rusi. O Sudetech žádná zmínka. Dějiny Krymu naopak obsahují staletí, kdy byl Krym součástí Ruska.
Propaganda je prevít ! Málokdo si uvědomuje, že anexe území vypadá jinak, než to, co proběhlo na Krymu.
Pavt vynechává, že převrat…
Pavt vynechává, že převrat na Ukrajině byl organizovaný a dlouhodobě připravovaný Američany, důvodem k tomu bylo americké strategické zájmy. O zájmy Ukrajinců nešlo v žádném případě. O zájmy EU také ne (Nulandová se vyjádřila velmi pregnantně).
Z ruského pohledu bylo připojení Krymu a podpora povstalců v Doněcku sice efektivní ale vynucený krok. Američané už si na Krymu chystali základnu. Rusové nemohli nereagovat.
Pro Ukrajince by bývalo bylo mnohem výhodnější, být spojovníkem, mostem mezi EU a Ruskem. Bylo by to výhodné pro Ukrajince, Rusy i EU. USA do tohoto schématu hodily vidle. To se jim povedlo. Nyní je Ukrajina rozdělovník.
Tenkrát, v roce 14, jsem u vlka napsal, chudáci Ukrajinci, bude to jako v té pohádce, jak chudák do ještě větší bídy přišel a že na Ukrajině bude občanská válka Jugoslávie hadr. Bohužel jsem se 100% trefil.
Pavt píše:
Mé největší překvapení je, že zdejší mluví rusky, mají ruskou kulturu atd, ale považují se za Ukrajince. Neptejte se mě proč. Nechápu...no nevím co je na tom k nepochopení, u nás na hranicích také lidé mluví německy, bydlí v domech s německou architekturou, kultury jsme podobné(tady se to nedá tak brát), v Německu mají spoustu přátel atd..atd.., ale cítí se býti čechy... anebo naopak v době Sudet se někteří češi cítili býti němci ... z celého článku na mě působí že Pavtovi trochu chybí geopolitický nadhled, pak by možná různé kroky Ruska dokázal lépe pochopit
Re: Anonym Totéž u nás na
"Zauolžu" (Záolší). Zdejší Poláci se také - naštěstí - cítí být příslušníky ČR, resp. mají takové státní občanství. Navíc máme společný problém - oni moc neumějí polsky, my zase mluvíme mizerně česky.
:-)
A za nějakých třicet let neštěkne po našem společném nářečí ani pes...
To nic,
to když současní sudetáci z karlovarského pohraničí přijeli do Dráždan a začali německy, občas jim prodavačky v krámech říkali, aby radši mluvili česky.
Re: Laco Možná nebudete věřit, ale
totéž jsem zažil v Polsku, když se tam pokoušeli moji "zemljaci" mluvit polsky.
Znají na Ukrajině
Rusalku?
Kořalku.
Kořalku.
I samohonku. A pak v lesích…
I samohonku.
A pak v lesích u jezer a jiných vod
s pláčem jak mátoha
Rusalka tančí
v tváři divný úšklebek
snad že bosa je
hledá, kdo by jí
botky daroval,
či ušil.
Ještě přihodím ukrajinskou realitu roku 2019,
kterou jsem se shodou okolností dozvěděl.
Právě ode mne odešla dcera, stavila se za mnou, neb má dnes tzv. trhačku, neboli přerušenou směnu.
Přišla ubrečená, takže jsem měl v tu ránu nervy v prdeli, co se zase stalo.
Její kamarádka ze Žitomiru se stěhuje do Izraele.
Znaly se od dětství, kdy spolu strávily dva letní tábory pro česky mluvící děti z Ukrajiny (dcera se tam vyskytovala coby obyvatelka vedlejšího domku u střediska, v němž byly děti ubytovány). Kamarádství několika děvčat přetrvalo do doby dospělosti, dcera si s nimi píše, volá, občas se vzájemně navštěvují.
Takže prarodiče kamarádky zůstávají v Žitomiru, rodiče dotyčné slečny jsou ve Francii, bratr v Německu, sestra v Polsku a ona při návštěvě Izraele před půl rokem klofla nějakého maníka, který je usazen tam. Samozřejmě, že je to Rus, jak jinak.
Tož tak soudruzi ze země zaslíbené. Kdysi skuhrali, že nemají svobodu. Dnes, bych tak řekl, že je té svobody nějak moc...
Já už myslel, že
dcera zase přišla o práci, neb je krize. Včera ale na ARD hlásili, že IV. Říše se o fous vyhnula recesi.
Re: Laco Já mám
těch dcer povícero. Tahle zatím vyhazov nedostala.
Sousedka (80 let)
včera říkala, že byla na výběrovém řízení na trhačku lístků v kině. Trvalo to prý 4 hodiny, ptali se na všechno a nevzali ji... ale nemá kam utéct, bude sedět doma a živořit.
Re: Ládik!!! Tak ať se přihlásí do
bordelu pro pány jako natrhávačka prdelí. To by mohla dát, hrábě jsou lehké...
No, nic mi po tom není, ale v osmdesáti asi fakt nebudu řešit přivýdělky...
V jednom městě velikém,…
V jednom městě velikém, jehož sláva hvězd se dotýká, kdysi dávno píše dopisy stařenka, plete si nejen červený pruh s modrým,
nutno si přivydělávat, a proto nechat odoperovat kroutící se prstíky, aby se jí lépe psalo, na tom stařičkém stroji psacím.
Že s ní mládež na obědy nechce chodit? Dostane to příkazem od jejího synka, hlavního šéfa toho soudu, či co,...?
Korunky jsou přece potřeba, děvčata po ní vše opraví,...
menší byt k dispozici není?
..
Před pár dny jsem stál ve frontě v supermarketu. Za mnou se bavila nějaká čerstvá důchodkyně s nějakým párem důchodců a debatovali o cizincích, drahotě a tak.
Najednou pán z toho páru říká, že se u nich v činžáku už oběsilo 8 důchodců. Neutáhli to finančně.
Děkuju pěkně. Tedy u nás se…
Děkuju pěkně.
Tedy u nás se měl stavět pod záštitou (financováním) krajského úřadu domov důchodců.
Za pobyt v domovech se platí různě. Ve státních je to nižší taxa, než v soukromých + domovy si vyřizují příspěvek na pečování o toho konkrétního přijatého klienta.
Nevím přesně, jaké jsou výdaje na život ve větších městech, ale pokud má jeden sám důchodce platit nájem, stravu, dopravu,... nemusí vyjít s důchodem. A pokud nemá rezervy, tak je zle. A že by měl možnost jít do menšího bytu, nebo na ubytovnu? Netuším, asi takovou změnu není snadné zvládnout. A ani bych se nedivila těm sebevraždám, i když nerada bych něco takového opět a zase zažila :-( Znám to, znám,...
Otevřeně říkám, pokud bych neměla rezervy a byla sama, těžko bych si bez přemýšlení mohla dovolit život v baráku a můj důchod by mi případně nestačil ani na poplatek v jednom nedalekém státním domovu důchodců (cca 9500,- Kč).
Řešení? Pokud nemůže pomoci rodina, nebo je člověk osamělý, musí dát bokem veškerou hrdost a žádat o příspěvky na bydlení, sehnat menší byt, jít do DPS, domova důchodců a žádat na to vše příspěvky, protože pokud se tento stát angažuje kdekoliv v Evropě či u nás v pomoci imigrantům a jiným flákačům, musí nejdříve umět postarat o své nejslabší občany, kteří již tempu doby nestačí.
P.S. A pro (ne)ziskovky tito lidé nejsou atraktivní? Existuje některá, která by jim pomáhala?
Jedna záhada
Když tak čtu zde o židech na Ukrajině dnes, nějak mi to nesedí s jejich vyvražďováním za války.
Kde tam vyloupli po válce?
ono jich tam už tolik není
Např ve Lvově měli Židé nejsilnější národnostní zastoupení. A v pár dalších městech. Byly i většinově židovské vesnice. Židovská populace na západě Ukrajiny od středověku rostla početně rychleji než rusínská nebo polská a byla také ekonomicky úspěšnější. V podstatě vytlačila ostatní "od koryt".
(Jinde to samé. Na Ostravsko přišli Židé z Haliče a postupem doby jim patřily hutě, železárny, průmyslové podniky, obchody, banky.
V Německu před válkou ze 7 největších bankovních domů patřilo 6 Židům. O dnešních USA radši nemluvě.)
To už dávno není pravda. Většina Židů zemřela v táborech. Část se vrátila z koncentráků, velká část se zachránila v Rusku, část se po rozpadu SSSR přistěhovala ze střední Asie. Dnes Židé na UK tvoří jen několik procent obyvatel.
Ale jsou ekonomicky úspěšnější než jejich okolí, jako tehdy i dnes. Jako o za SSSR, než upadli u Stalina v nemilost.
Mají prostě úspěšnější skupinovou životní strategii, než okolí.
Pozn.
to platí jak pro Východ tak Západ Evropy, tak USA. Nebo spíše platilo. V západních státech EU jsou v posledních letech Židé do značné míry eliminováni z veřejného i ekonomického života muslimy.
Dvě Ukrajiny
Ukrajina je uměle vytvořený stát dvou národů - Ukrajinců na západě a Rusů na východě. Jak správně píše Pavt. Už ale nedodává, že v rámci Majdanu měli kyjevští Ukrajinci šanci na přátelský rozchod, podobně jako my se Slováky. Šanci nevyužili a teď budou muset všichni pospolu a v nepřátelství čekat a trpět až do příští dějinné příležitosti. Asi neměli svého Klause.
Ukrajina
Vlastimil.
Rozdělení Ukrajiny nebylo v plánu USA,to by vůbec přišli o mnoho.
O Krym,USA židé usilovali už dávněji,snad hned po první světové válce.
Jak se někde psalo,Stalin tomu vůbec nebyl nakloněn,to raději nechal lidi hladovět,jen aby splatil Leninove dluhy pšenicí.
Na Ukrajině je tolik národností,že se těžko domluví na smysluplném soužití.
Možná to dopadne tak,jak píše pan Gerd,že si každý sousední stát něco urve z Ukrajiny a zbytek se domluví s Ruskem.
Přátelský rozchod byl nemožný
Bohužel. Svidomye (echtukři) požadovali zemi, ti, co jim zpoza oceánu platili, nerostné bohatství a průmysl, a ti, kteří těm zpoza oceánu dělají generály nebo mají akcie ve zbrojním průmyslu, parcely na zakladny. 🙄
Asi tak.
O Ukrajině jsem se nedozvěděla nic, je to už vše desetkrát přemlácená sláma a propaganda.
Pokud je to jen sdělení soukromého názoru Pavta, tak právo na to samozřejmě má, nemám ani jeho ambice nikoho o ničem přesvědčovat. Poznámka rk, že sem někdo něco vpašoval..... je zbytečná a trapná, ale rk asi ví, proč si nemohl pomoci!
Článek říká vždy spíše víc o autorovi a nějak se mi nechce věřit, že by ty dedukce byly pouhá naivita....
Ale i rodině máme jednoho hodně až neuvěřitelně jazykově vybaveného, vzdělaného, sečtělého, zcestovaného celoživotního šedesátiletého naivu, takže možné to je.... ☺
Absolutně za sebe nechápu, proč má autor potřebu někoho dokonce v Rusku přesvědčovat o čemkoliv, viz to jeho
" nevím, jak je přesvědčit" 2x k CCCR...(nemaká pro Pánka?)
Toto z článku na mne "přímo řve":
- "ruské imperialistické smýšlení 2x".
- "ohrožení ruských imperiálních ambic".
- "Rusko nemá žádné právo se zajímat o to, jak jsou na tom Rusové na Ukrajině, v Číně či na severní točně."
- "Rusko se po dlouhou dobu stavělo jako přítel Ukrajinců a nyní dokonale otočilo."
- "Putin získal Krym, ale z hlediska “strategického”, dlouhodobého, ztratil Ukrajinu"
Jestli on to není článek spíš o Pavtově nesouhlasu s čímkoliv, co dělá Rusko a Putin.
PS: Ještě jste minimálně zapomněl, že ti zlí Rusové obejdou možná transport plynu přes tu oběť jejich "imperiálního smýšlení"- Ukrajinu a to je další důkaz jak se Rusko "nesnaží Ukrajinu chápat nebo pro ni nedejbože dokonce něco udělat".......Zlatí chápající a dělající Američani, že....☺
A tak Ukrajinci poznají, jak to vypadá, když se do země pustí "demo-kradi."
Ze září, ale střípek k tématu Ukrajina, zejména o tom záměru "ekologického" frakování pod Opolčenci "hodnými a pomáhajícími" Američany:
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Zbynek-Fiala-Kdo-…
Jen stručně
Máte naprostou pravdu, myslím si totéž.
Majko, taky to na mne tak působilo
Jen slepý může nevidět, že USA financovaná "revoluce" Ukrajincům nijak nepomohla. Jen způsobila definitivně vykradení země, která se za vlády Janukovyčovy Strany regionů zvolna dostávala nahoru. Předtím ji totiž dostal na kolena ekonomicky Juščenko, kterého vynesla k moci PRVNÍ oranžová revoluce. A jeho spolupracovnice plynová princezna Tymošenková...
Co se týče Pavtova tvrzení, že "Rusko získalo Krym, ale ztratilo ztratilo z dlouhodobého hlediska Ukrajinu" a že se "tvářilo dlouho jako přítel Ukrajinců a
pak otočilo", tak je to neuvěřitelně naivní.
Pokud hrozilo, že USA zbudují na Krymu námořní a raketovou základnu, byla ohrožena jeho bezprostřední existence, rakety by zlikvidovaly evropskou část Ruska bez možnosti reakce, je zde příliš krátká reakční doba. V rámci sebezáchovy mělo Rusko "právo" podniknout cokoliv na eliminaci této hrozby. To, že místní obyvatelé chtěli do Ruska a že mezinárodní právo bylo na jejich straně, byla šťastná shoda. A to, že se to povedlo čistě, bez obětí, byl majsterstick.
Na UK byl za 5 miliard dolarů, v zájmu cizí mocnosti, proveden Majdan. Krvavým fašistickým pučem byla svržena vláda, poslanci zastrašováni, teror ovládl ulice, nebyly svobodné volby, někteří lidé a strany nemohli kandidovat. Vláda rozpoutala teror proti vlastním občanům, kteří s pučem nesouhlasili.
Rusko se drží překvapivě zpátky. Nevzalo si a nevezme ani píď ukrajinského území, i když je to ruské historické území. Podporuje, třeba nepřímo Opolčence, ale chce, aby si to tam lidi vyřešili mezi sebou. Jak Krym, tak další kroky BYLY VYNUCENÉ, první šly od vlády UK fašistické chunty, podporované USA.
Myslí si Pavt, že fašistická chunta, co spáchala nelegální a nelegitimní násilný puč = Ukrajina a Ukrajinci ??
Jak si Pavt vysvětluje, že první vojáci ze západní UK, vyslaní na Donbas, odmítli střílet do civilistů a radši dezertovali, takže museli přijít EchtUkři z ATO?
Jak si Pavt vysvětluje, že vojáci na Krymu se vzdali a nestříleli a že po nabídce pokračovat v ozbrojených silách Ruska jich naprostá většina přijala?
Jak si Pavt vysvětluje, že za referenda na Donbase většina lidí hlasovala pro sebeurčení?
Pánové a dámy Omlouvám se,…
Pánové a dámy
Omlouvám se, ale uveřejnil jsem článek, který tu už byl před rokem. Ani já, ani nikdo jiný to nezaznamenal, Pavt se mi musel sám ozvat na mail. Čili jeho nový článek vyjde někdy v týdnu. Pavtovi se omlouvám a všem čtenářům také.
Vidlák
Ukrajina
Pane Vidlák.
Omlouvat se nemusíte,považuji to ne jako provokaci,ale v hodné posouzení událostí na Ukrajině před rokem a teď.
Takže jsem zvědav,jestli se něco změnilo na postoji pavta a třeba i diskutujících na jeho nový článek.
reakce
No sice jsem se původně zařekl, že reagovat nebudu, zvláště ne na článek téměř rok starý, ale je to vlastně zajímavá otázka na změnu postojů. Takže - ten článek byl tehdy sepsán v atmosféře velkých zdejších diskusích o Ukrajině (už netuším, co to vlastně způsobilo), kdy jsem se tu snažil hájit poněkud jiný postoj, než je mínění zdejší většiny, přičemž ve svých tehdejších komentářích jsem vůbec nezpochybňoval to, co v tom článku dnes mnozí postrádají - například neblahý vliv USA na události na Ukrajině. Vidlák mne tehdy vyzval (nejen mne, ale ještě i Sartra, kde je mu konec:-) ať o tom napíšu článek a já se toho chopil. Takže mají kritikové pravdu, že tato část v článku není dostatečně zdůrazněna, protože byl vlastně reakcí (a nyní tam tento kontext chybí). Tudíž kdybych jej psal dnes, toto by se tam objevilo. Nicméně nic bych neměnil na svých zážitcích a zkušenostech z Ukrajiny, protože to jsem tam zkrátka slyšel, tohle tam lidé říkají a tak to vidí.
Nezměnil jsem ani pohled na Rusko. Opět netvrdím, že tu zemi znám (u takto velké země to prostě není možné), ale byl jsem tam minulý týden (Perm), jedu tam příští týden (Jekatěrinburg), bude to tento rok po 6 a upřímně, už mi to leze krkem. Byl jsem na Sibiři, na Sachalinu, u Kaspického moře, o Moskvě nemluvě a ve spoustě různých malých městeček, která nám nic neříkají (třeba Orsk či Věrchnaja Salda). Vůči Rusům jako národu či obyčejným lidem nic nemám, ale ono “imperiální” smyšlení tam prostě cítím (minimálně u starší generace, mám pocit, že ta mladší takto už neuvažuje). Možná, že se někdy pustím do článku, jak nás vlastně Rusové vidí, protože to je dle mne velice zajímavé. Liší se to v závislosti na věku (ti starší u nás často sloužili, ti mladší nás znají jako turisté) a mění se to s postupem doby. Do Ruska jezdím od roku 2000 a ta země se neskutečně změnila k lepšímu. Ovšem zde na kydech mám pocit, že někteří jakoby si Rusko idealizovali. I proto byl ten minulý článek k Rusku dost kritický, protože já si nemyslím, že by ruská politika byla ideální a soudím, že kdyby Rusko mohlo a mělo prostředky, jeho chování bude od chování USA k nerozeznání.
Re: pavt Za sebe napíšu asi tolik.
1/ Rusko mám u zádele.
2/ Nechce se mi pochodovat, střílet, mrznout, anebo se smažit kdekoli na východ od hranice dané řekami Tisa a Bug.
3/ Totéž nechci ani pro své příbuzné a známé.
4/ Rusáci nikdy nedělali takové podrazy, jako soudruzi z USA. O tom, co, kdo, kdyby, jestli a tak dále diskutovat nebudeme, protože jedna stránka jsou slova, druhá stránka jsou činy.
5/ Co by Rusáci mohli či nemohli, nám ukázali v praxi, když obsadili se ztrátou jednoho jediného lidského života (sic) Krym a zachránili před komandem Pravého sektoru ukrajinského prezidenta Janukoviče.
pavte
panejo, tam všude člověk v tísni působí?
Dobrý vtip😎
😀😀😀👍
Rok
Ono se za ten rok na Ukrajině vlastně nic nezměnilo, ne? Jen Porošenka vystřídal Zelenskij.
no, jistý pohyb tu je
Zelenskij, mimochodem, stejně jako "náš chlapec Jac" tedy bývalý premiér Jacenjuk, Porošenko ( vl. jménem Waltzmann) Žid, pochopil, že když nemá přímou podporu z USA, válka na Donbase je nerentabilní. A odvolává vojáky i Svidomye z linie dotyku. Však mu EchtUkři vyhrožovali.
Nebo Žid Kolomojskij a ekonomický soupeř Poroše chce s Ruskem obchodovat a protože platil Zelenáči volební kampaň, ovládá ho jako marionettu?
Tak či tak, už se na linii s Donbasem téměř nestřílí...
Ano, ano,
Vidlák dí pravdu. Tento článek vyšel na Kydech 21. 1. 2019. Tak jsem se alespoň podíval do diskuse, zda jsem byl tehdy a dnes konzistentní. Tehdy jsem napsal:
Napsal uživatel Laco G. Mlynář (neověřeno) dne Po, 21. 01. 2019, 09:52Trvalý odkaz
On je ten pohled autora na Ukrajinu podobný tomu našemu
To se takhle vyleze na Říp a odtud je vidět vše jak je na tom Česko správně. Od Ještědu, po katedrálu sv. Víta až po Milešovku. Za pěkné viditelnosti.
Hlavní je ale pohled globální a ten o chování Ruska říká, že nejméně 2 x v minulém století mu cizí moc devastovala obyvatelstvo a území. Není jiná země na světě, která tak dopadla. Proto Rusko, které se ještě ze všeho toho neotřepalo, nyní pod Putinem nedovolí, aby stát na jeho hranici byl v NATO. Rusko je na tom totiž strategicky hůř než za Hitlera. Když obsadil Hitler Charkov, letěl bombarďák z Charkova nad Kreml asi hodinu. Dneska, pokud by byl Charkov (Ukrajina) v NATO, tak by to bylo pár minut. Takže strategicky Rusko nikdy nedovolí, aby sousední země byla v NATO. Nikdy. Bude v těchto zemích udržovat otevřené konflikty. To není imperialismus, to je obrana před imperialismem. Jediná správná cesta souseda Ruska je politika Finska. Takže co Ukrajina? Ráda by do NATO? No samozřejmě, že ano. Takže co? Bude tam pořád otevřený konflikt s Ruskem a není se co divit. 70 milionů z obou válek z minulého století za to Rusku stojí. A přes to nejede vlak.
Jaště dnešní dodatek. Teprve před pár dny jsem se dočetl, že nad Moskvu se v zimě 1941 dostalo několik bombardáků Luftwaffe a dokonce shodily jednu docela těžkou pumu na velký sál Kremlu. Puma prorazila střechu, ale neexplodovala. Takže další důvod proč má Ukrajina s NATO utrum.
Takže ano, pořád si myslím to samé.
Koller
Pan Koller o listopadu v listopadu:
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Narez-Martina-Kol…
Je to delší. ale "výživné"!
Omlouvám se Pavtovi, jestli…
Omlouvám se Pavtovi, jestli se mýlím, ale článek mi připadá jak napsán nějakým thinktankem. Ty obraty, přesně mířené podpásovky, vynechávání nepříjemných fakt. Cestování sever jih tam a zpět a všichni mluvili tak a jen tak......
Byl jsem v Rusku poslední dobou dvakrát, jednou na ose Petrohrad - Bílé moře asi týden, podruhé - nedávno Irkuts - Bajkal. Rusko a jeho lidé jak jsem za krátkou dobu viděl, bylo vše možné jenom ne to co se o nich oficiálně píše tady. Co mi nejvíce utkvělo je vzdělanost (a z toho plynoucí schopnost dlouze, široce rozprávět), která se samozřejmě týkala lidí v mém okolí (byli jsme se tam potápět) a určitá "volnost" či svoboda, jakoby je stát nechával a oni ten volný prostor naplňovali svým větším či menším tvůrčím-obchodním potenciálem. Ale můžu se mýlit, je to jen můj dojem. S nikým jsme nezabředli do politických debat a dle mého dojmu ani o to nikdo nestál. Spíš byla vidět určitá radost, když nás mohli pozdravit a říct, že byli v Československu (někteří jako voláci) a že znají Jiržiho Korna (údržbář v Irkutsku).
Píšu to proto, že si myslím, že i v jiných postsovětských republikách to bude vypadat obdobně, mají svých starostí dost a politika je moc nezajímá a určitě nemají názory stejné až totožné jako Jandovi Evropské hodnoty. Na tak velkou shodu prostě nevěřím.