Jedovatá pšenice

Na Zvědavci vyšel článek o pšenici. Zřejmě zaujal dost lidí, protože mi včera přišlo několik desítek dotazů, zda je článek pravdivý, že bych to jako Vidlák a zemědělec mohl vědět.  Nejprve zmíněný článek: 

https://www.zvedavec.org/komentare/2019/06/7933-skutecny-duvod-proc-je-psenice-toxicka-a-neni-to-lepek-ani-slechteni.htm

A nyní Vidlákova odpověď:

Článek v principu nelže, ale autorka tam motá dohromady páté přes deváté. Zkusím to pro vás čtenáře maličko rozklíčovat. 

Příroda jaksi nepracuje podle lidských pracovních norem.  Žádné pole nikdy a nikde nedozrává stejnoměrně. Někde jsou kopečky, někde jsou údolíčka, někde meze, jinde stromy, často se také mění půda a to všechno má samozřejmě vliv na dozrávání úrody. Dokud bylo třicet a více procent obyvatelstva zaměstnáno v zemědělství, problém se neprojevoval. Sekáči prostě ráno došli na místo, které jim hospodář určil a sekali a sekali. Sekali celý boží den a večer neměli skoro nic hotového. Šlo to pomalu, ztuha, bylo na to zapotřebí fakt hodně lidí a obilí se sekalo ještě nezralé, aby se zrno nedrolilo z klásku. Pak se posekané obilí svázalo do snopů a panáků a nechalo se doschnout. Až doschlo, odvezlo se do stodoly a mlátilo se až v zimě. 

Pak doba pokročila, pole se zvětšila, objevily se samovazače a první kombajny. Žně se daly dělat rychleji s menším počtem lidí, ale pořád ten boj o zrno trval celé měsíce. Pršelo do toho, měnily se podmínky, ale pořád bylo možné poslat lidi i stroje právě na to pole, které bylo ideálně zralé, protože políčka byla proti těm dnešním ještě stále maličká a proměnlivá kvalita při dozrávání se moc neprojevovala. 

Pak přišla doba rozorávání mezí, zcelování pozemků a tato zemědělská revoluce proběhla úplně všude na světě, dokonce i v západní Evropě, ale nejvíc se to projevilo ve stepích - tedy v USA a Rusku a do jisté míry třeba i u nás. Pole najednou už nemělo jeden až dva hektary jako na začátku, ani pět hektarů jako za první republiky, ale najednou mělo klidně i sto hektarů a v USA a Rusku klidně i tisíce hektarů. 

A teď si vezměte ty stroje. Kombajny, náklaďáky, odvozy, organizace práce... Obrovské pole -  když vám do toho ve žních naprší, tak jde kvalita dolů, začne vám to tam podrůstat, kombajny stojí, náklaďáky stojí, mzdy běží, obilná burza ale klesá s cenou, protože jinde neprší... 

V USA tohle vyřešili už za Druhé světové a celý svět je brzy napodobil. Prostě se nějaký ten týden před žněmi stříkne na pole nějaký herbicid. Ten rostliny zabije, ale ne hned... je třeba to udělat malou dávkou, aby rostliny všechny živiny ještě rychle nalily do semen  a zároveň i kdyby na ně stokrát napršelo, tak nepodrostou, nezačnou dělat nové výhonky a nezačnou oslabovat zrno. Navíc se dostaví malý zázrak... Bez ohledu na umístění, bez ohledu na půdu, dolíky vršíčky, množství vody v půdě, celé pole dozraje ve stejný den. Pět hektarů nebo deset, sto nebo pět set - je to jedno. Kombajny mohou najet na minutu přesně a jedno zrníčko je jako druhé. 

Nejsou v nich zelená zrna, která se nedají mlít, nejsou v nich nedozrálá zrna, která se snadno zapaří a rychle plesniví, celé pole o libovolné velikosti  se poseče a kvalita zrna v prvním odvozu je stejná jako v posledním. 

Nedělá se to vždycky. Jsou pole, která mají půdu stejnou i vodní poměry (především ta rovná), jsou roky, kdy je červen suchý a horký a tak vše dozraje stejně (především na jižní moravě) a jsou roky, kdy ty dnešní obrovské kombajny sklidí úrodu dřív, než do uzrálého pole zaprší (opět jižní morava). V takovém případě se žádný herbicid nepoužívá, protože to stojí peníze, traktor s postřikovačem a strojníka.

Ovšem pokud je mokrý červen, prší do žní a pole je ve svahu, tak se desikuje a desikuje. Takhle se to jmenuje odborně u nás. Desikování. 

Nedělá se to jen s pšenicí, ale prakticky se všemi plodinami na stejném principu - ječmen, řepka, hrášek, fazole, apod apod. 

A dělá se to už od padesátých let. Pokud jste se narodili v roce  1949, žerete to celý život. A nejedli jste jen roundup, ten je relativně nový, ale baštili jste přípravky na principu Agent Orange i další druhy herbicidů, protože principů, jak hubit rostliny, je spousta. Roundup je z nich ještě relativně neškodný - zabraňuje buněčnému dýchání. Leckterá rostlina už si na něj vypěstovala odolnost. 

Pokud bude Roundup zakázán, neklesejte na mysli, už nyní jsou v prodeji další přípravky ještě účinnější se stejnými vlastnostmi jakou glyfosát, jen se to jmenuje jinak, je to stejný jed, ale pokud nejste chemici, stejně tomu budete prd rozumět. Na ty se žádné jednání v Evropské komisi nevztahuje a i kdyby, největší biologické a lékařské mozky v těch největších farmaceutických firmách jako je třeba Bayer  (Ten Bayer, který dělá léky na nachlazení, ale také mu patří Monsanto vyrábějící ten Roundup) dnem i nocí pracují na dalších recepturách a poučeni bojem aktivistů mají i kvalitní marketingová oddělení, která už nepoužívají slova jako Glyfosát, Fosfát, Gastoxin, Cyklon B, Kyanovodík a podobně, ale jmenuje se to dneska Natursan, Biogen, Florapertum a jiné názvy které evokují tu ochranu přírody. Ale uvnitř je úplně normální chemie. 

Nic si z toho nedělejte. Zrno je vystaveno ještě dalším přípravkům, protože má své cizopasníky a brouky, které je třeba hubit různými druhy plynů na principu kyanidu, je třeba je vykuřovat ze skladů a ze sil, rezidua těchto látek se dají v chlebu také detekovat. Koneckonců snad si nemyslíte, že kapky Muconasal plus obsahují samé zdravé věci a že psí obojek proti blechám je napuštěný svěcenou vodou. Pokud používáte vůni domova jak se dává do zásuvky, tak je to v podstatě voňavé ředidlo, asi by vás překvapilo, co je v dětském šamponu, případně jak funguje projímadlo. A voda se ve vodovodu také prosypává celou řadou chemických látek. 

Zkrátka a dobře, všechno je chemie, ve všem je chemie a přirozeně možná hospodaří nějaký mužik někde pod Bajkalem nebo domorodec v Etiopii. Pokud z toho nebudete spát, doporučuji vám návštěvu nejbližšího vesnického vidláka - ten vás vybaví motykou, lahví vody a ukáže vám řádek brambor nebo řepy, který je zapotřebí vysbírat od mandelinek nebo okopat. Pokud budete mít štěstí, možná vás posadí na malý traktor bez klimatizace nebo vám dá do ruky řídítka nějakého kultivátoru, protože malá políčka a velký podíl ruční práce šetří uhlíkovou stopu v naftě a chemickou stopu v postřicích.

Kdo si po dvanácti hodinách na poli v tomto horku řekne, že to za ty zdravé potraviny stálo, ten má vyhráno. Máme celou řadu vylidňujících se vesnic, kde koupíte dům hluboko pod milionem korun, pokud v Praze prodáte garsonku, budete mít i na základní nářadí a dva tři hektary, které obděláte i s jednoosým malotraktorem a zahradu rýčem. Pokud se nebudete eklovat hnoje, budete mít i vajíčka a maso z bioprasátka, budete slušně při síle z fyzické práce, od jara do podzimu budete venku na zdravém vzduchu a v noci budete dobře spát, protože budete skutečně unaveni. 

Pokud ale potřebujete mít kolem sebe ruch velkoměsta, oblékat se podle poslední módy, nesnášíte rozpraskané ruce plné mozolů, vadí vám sluneční úpal a bláto na botách, jste lidsky a přirozeně líní a nechcete vidlákům zaplatit za potraviny trojnásobek dnešních cen (i více) tak vám nezbude než nadále konzumovat desikovanou pšenici a chleba z ní, desikovaný ječmen a pivo z něj, a tak dále a tak dále.

A klidně proti Roudupu bojujte, už dávno je vynalezeno něco dalšího a ještě více jedovatého. Už vznikly stovky lékařských studií, které stejně jako u hormonální antikoncepce nade vší pochybnost prokázaly naprostou neškodnost, ty studie podepsali ti nejlepší doktoři a jeli pak na sponzorovanou dovolenou na Bahamy. 

Psaní článků o škodlivosti herbicidů a demonstrování na náměstích je totiž mnohem příjemnější, než se ohýbat na poli, trhat plevel rukama a ohánět se motykou. A ježdění s postřikovačem je mnohem pohodlnější než ruční obírání madelinek. A navíc - je mnohem levnější stříkat roundup než pálit naftu při hluboké orbě, která zlikviduje plevel zaoráním do hloubky. 

Kdyby ale někdo chtěl opravdu vážně něco udělat pro sebe a svojí rodinu, rád ho uvítám a ukážu mu, co to obnáší. Pochybuji ale, že za svůj život potkám víc jak dva takové.  I u nás ve Vidlákově totiž utíkají mladí do Brna před těžkou nekončící prací na záhumencích, aby tam řvali, jak je chemie škodlivá, ale rýč do ruky nevezmou.  Je to stejné jako s těmi studenty stávkujícími za záchranu klimatu, ale kteří zároveň nejsou schopní ve své třídě udržet naživu pár kytiček.