Bylo mi čerstvě sedmnáct, pomalu mi končil třetí ročník na průmyslovce, což byl asi nejlepší rok mého mládí. První holka mi dala opravdovou pusu a říkala mi takové ty hezké věci, že mě miluje, psal jsem básničky, které měly u děvčat úspěch, přestal jsem být ten uťáplý puberťák a pomalu jsem se měnil v mladého muže. Ve škole jsem se už učil ty věci, které dodnes uplatňuji v praxi, ale ještě jsem neměl žádnou odpovědnost a maturita byla daleko. Velmi slušně jsem vydělával na kreslení a kopírování výkresů pro línější spolužáky a měl jsem před sebou naprosto volné prázdniny a nemusel jsem na žádnou brigádu.
Měli jsme úžasnou učitelku češtiny. Po mnoha letech jsem chodil do práce s jejím manželem a sblížili jsme se. Jednou mi nabídla tykání a musím říci, že bych si mnohem snadněji potykal s prezidentem než s učitelkou. Trvalo mi dlouho, než jsem jí běžně oslovoval jménem a ne obligátním: paní učitelko. Ale zpět. Byl konec roku, známky už byly napsané, nebylo co dělat a tak jsme jednu hodinu češtiny věnovali povídáním o našich plánech do budoucna.
Byla to docela zajímavá hodina. Třída plná kluků, kteří si plánují, jak jednou postaví nejvyšší dům v Česku, budou projektovat mosty, uchytí se v zahraničním obchodu, převezmou byznys svého táty, budou dělat projekty v Africe, vynaleznou vlastní produkt a samozřejmě si z vedlejší třídy rovnou rozeberou sekretářky, protože jsme tam měli zase holčičí třídu managementu obchodu. Mezi námi třiceti kluky bylo vlastně jen pár takových, co neměli žádné plány. Budoucnost jsme si představovali velkolepou, tak jak to mládí dovede, všichni jsme byli připraveni to světu nandat, prosadit se, uspět a udělat si velká jména. Každý z nás se za dvacet let viděl na vrcholu společenské i profesní pyramidy.
Svět nás pak samozřejmě semlel. Dopadli jsme zcela podle očekávání a statistického průměru. Pár vysokoškoláků, jeden učitel, běžná práce na středoškolských postech, pokusy o rodinu, svatby, rozvody, kariéra u policie i armády (samozřejmě ti největší pitomci), ale v podstatě běžný boj živobytí - průměrný český příběh. Do vysokého byznysu prorazil jen jeden do kterého bychom to nikdy neřekli a já jsem jediný, kdo si k manželce pořídil čtyři děti.
Na našich setkáních a profilech na sociálních sítích se to hemží nostalgií. Přece jenom jsme už zkušení a životem protřelí mazáci, už dávno nemáme ty mladické iluze, už víme, že svět je někdy docela kruté místo, víme, že každá výhra si žádá několik proher téměř ve všem je kus nespravedlnosti. Ale pořád vzpomínáme na naše velké plány. Bavíme se o nich s pochopením,víme že už se nesplní,vlastně většina z nás už šplhá někde pod svým životním vrcholem a co nevidět se přehoupnou na druhou stranu a začne dlouhý sešup tam někam, kde jednou bude náš roztomilý kašpárkův hrobeček.
Náš neformální třídní kapitán mě před nedávnem upozornil na jednu docela zajímavou věc. Tenkrát, když jsme si malovali budoucnost, prakticky všichni jsme ji viděli v práci a prosazení se. Vlastně nikdo nemluvil o cestování, poznávání světa, neviděli jsme cíl života ve vystřídání hromady slečen, neplánovali jsme prožít život někde na baru, nečekali jsme, že se budeme flákat a prostě nějak ten život zplichtíme. Stejně tak, ať už nás svět semlel jakkoliv, prakticky nikdo nenadáváme. Nesvádíme naše neúspěchy na okolnosti, falešné kamarády a cizí zrady. Vysokou školu jsme neudělali kvůli lenosti a ne kvůli blbým profesorům. Bankéři jsme se nestali kvůli neznalosti jazyka, ne kvůli kamarádšoftům při přijímacích pohovorech. Nestali jsme se kapitány průmyslu prostě proto, že jsme tomu nedali všechno. Nechtěli jsme pracovat denně čtrnáct hodin.
Byli jsme ten poslední ročník, co ještě vycházel z osmé třídy základky. Po nás byla roční pauza a pak se to všechno nějak zvrtlo. Jak říká naše češtinářka, uplynuly dva roky a studenti začali ve svých životních plánech mluvit o cestování, programech Erasmus, začali řešit, jak se dopracovat snadno a rychle k penězům. Jak teďaktuálně zpívá písničkář Pokáč, najednou chtějí milovt, poznat svět, lítat na měsíc, drink na pláž a hlavně žádnou kancelář. Dnešní budoucnost je bezpracná, vyplněná dlouhým studiem, které pak plynule přejde v práci plné nových zážitků a cestování. Možná prorazit v politice nebo aktivismu, ale plány něco vyrobit či dokázat, ty nějak zmizely.
Já mám děti ještě malé, nevím, jestli je to pravda. Ale jednu věc vidím... je mi třicet šest, pracuju od devatenácti a pořád jsem v práci nejmladší. Není žádný jiný středoškolák, ale ani inženýr, kterého bych se měl bát, že je mladej dravej a jednou mi moji práci vyfoukne. Naopak, když jsem měnil práci a předával jsem své místo nástupci, vždycky jsem ho předával staršímu. Jen jednou na mé místo měl přijít mladší, ale ten jakmile zjistil,co to obnáší, okamžitě utekl.
Přemýšlím, co se změnilo. Fakt se o tolik změnil celospolečenský koncenzus? Fakt už dneska puberťáci nechtějí nic vymýšlet? Fakt čekají, že jejich život bude bezpracný a na pohodu? Fakt se o tolik zhoršily vztahy ve školách a o tolik poklesla kvalita výuky? A nebo si to celé jen namlouvám, jako každá generace, která má pocit že s ní odchází ta kvalita?
- Log in to post comments
Komentáře
Klobouk dolů, Vidláku.
Myslel jsem, že jste starší - a vy jste akorát moudřejší.
Já už mám na dohled ten kašpárkův hrobeček, respektive rozptylovou loučku... Strašně by mě nudilo osamoceně šumět v plechovce.
36 a 4 deti
to Vidlak este stihnes do futbalovej jedenastky :-D - uz iba sedem kuskov. Ja mam len 2 deti a som z toho sedivy....aktualna puberta na socialnych sietach je sialena.
V kazdom pripade, nastoleny system... nieco urob (je jedno co) - rychlo zbohatni - vykasli sa na zvysok - len si uzivaj .... je lakavy ale nerealny. A realita potom tieto sny pomelie. Bohuzial, to formuje aj podnikatelske prostredie, kde v zaujme rychleho zisku frcia podvody, uvery, machinacie. Jednemu to vyjde, dalsi sa s tym naucia chodit a zit a ostatni dostanu po papuli - vacsinou od policie. Ale... ruku na srdce... ked niekto vidi, ako sa da - napriklad taky Vahostav - pouzit a ze nic sa nedeje, ked firma dlzi 60 mil euro a ze sa to potom nazve restrukturalizaciou a sud to odobri. Oficialna zlodejina. Niekto ziskal prave 60 melko. No.... nemaj ambicie toto zopakovat :-/
Vidlak vynikajuci ako vzdy…
Vidlak vynikajuci ako vzdy. Co by som za to dal vediet tak pekne usporiadat svoje myslienky a hodit ich na papier..
Ale k veci - Vidlaku vsetko je nasledok niecoho. Mam o nejaky ten rok viac a strednu skolu som koncil este za sociku, takze som zazil klasicku socialisticku skolu. Brigady nielen letne ale aj cez skolsky rok, letne aktivity, pomoc polnohospodarom, sem-tam pracovne soboty (pamatnici poznaju) aka manualna praca bola pre nas bezna vec. Prakticky od prveho rocnika na strednej skole sme (drviva vacsina) minimalne mesiac makali kazde prazdniny vramci tzv. letnej aktivity. Organizovala nam to skola. Bolo to viac-menej povinne a vlastne sme to brali ako samozrejmost. Na vysokej skole to samozrejme pokracovalo podobne, cez skolsky rok pomoc polnohospodarom, v lete brigady v ramci letnej aktivity. Cez skolsky rok sme si chodili privyrabat na nocne napr. do pekarni, vykladta vagony atd.
Na gymnaziu sme mali v prvom rocniku dokonca polytechnicku vychovu, kde sa bez rozdielu dievcata aj chlapci ucili sit, chlapci si sili vestu, dievcata suknu a vramci toho predmetu sme mali aj prace v skolskej zahrade.
Ked zacala dcera chodit na strednu skolu s udivom som zistil, ze ziadna z takychto aktivit uz na strednych skolach neexistuje. Ziadna brigada, ziadna manualna praca, nic. Ale za to mali hodiny etiky, nabozenstvo, debatny kruzok. Kde teda mlady clovek nadobudne nejaky vztah k praci? Na socialnych sietach asi tazko.
Co som tym chcel povedat - mladi ludia uz nie su vychovavani k praci. Nemyslim akurat tu manualnu, ale ku ziadnej. Ako pracu si predstavuju sediet v kancelarii bez predstavy o tom co by robili, proste praca v kancelarii. Ked som sa viacerych mladsich rocnikov pytal co by chceli v zivote robit, dostal som neuveritelne odpovede a ti ludia to povedali s uplnou vaznostou, bez stipky hanby. Mam zafixovane 2 odpovede:
1.mojim cielom je jazdit na motorke ako v tom filme Renegat - respondent mal 18r - teraz robi manualnu pracu pre automobilku
2.mojim cielom je mat jachtu a na nej aspon 10 peknych zien - respondent mal vtedy dokonca 32r - dodnes robi podomoveho obchodnika a predava take tie lacne veci priamo na ulici z kartonovej skatule.
Viem, ze z dvoch odpovedi sa neda generalizovat ale ako odpoved sa da pouzit Tvoja otazka bez otaznika: "Fakt čekají, že jejich život bude bezpracný a na pohodu."
Aniž bych to chtěl házet na…
Aniž bych to chtěl házet na jednen konkrétní jev, několikrát jsem slyšel, jak lidem ublížila znovuzavedené devátá třída. Tedy zejména v rané době, kdy to byl rok "opakovací", protože osnovy prostě byly psané na osm tříd. Byl to zásek, rok úplně o ničem, a ten rok pak vždycky prý někde chyběl. A vlastně to byl i začátek ředění kvality školství. Alespoň to jsem slyšel.
K té deváté třídě.
Já jsem do devítky chodila v letech 1958/59 a bylo to v Praze, tam tehdy byla ta devítka zkušebně zavedena. Když jsem šla po letech do důchodu, tak jsem si vůbec nevšimla, že tento školní rok nemám započítaný, prostě se vypařil. Až jednou jsem na internetu narazila na článek, který radil lidem narozeným v roce 1944-1946, že je možné na důchodovém požádat o započítání tohoto školního roku, tehdy jsem teprve zjistila, že ten rok započítaný nemám. Takže, v Brně na důchodovém jsem si nechala ověřit vysvědčení, poslala jsem žádost a výsledek byl docela milý. Důchod se mi zvedl asi 200 Kč/měsíc plus doplatek za tři roky. Tolik k devítce, snad se tato informace bude někomu hodit. Jak jsem později zjistila, bylo nás více, kteří jsme tu zkušební devítku neměli započítanou.
Vidláku, tvůj pohled je sice…
Vidláku, tvůj pohled je sice moudrý, ale občas zapomínáš na okolnosti. Já končil stejně jako ty základku, jenom sem šel dál na VŠ. Ten erasmus a to cestování bylo i za nás na střední, jediné co se změnilo je svět o pár let později. Z Erasmu/WorkAndTravel apod. se začali vracet první "pionýři" a řekli jak je to skvělý a začali jezdit ve velkým i ostatní. Mi začali zjišťovat něco o "partnerských universitách" a že je možnost tam strávit z úznáním předmětů semestr (mimo erasmu) když si zaplatíme ubytování a tak člověk byl tu ve finsku tu v rusku tu v anglii... Cestování mimo "školu" zase začalo ve velkým, protože ve velkém začaly nízkonákladovky. A člověk když nebyl naučen/lenošný, že musí mít vše zajištěno najednou zjistil, že za stejné peníze či menší může odletět do jiné země a vidět v konečném důsledku násobně víc a co chce on bnez přízpůsobování tomu co nalajnovala cestovka...
A to že na dané místo nenastoupí mladej člověk či když nastoupí tak odejde? Nevím co je tvůj obor, ale v mém se vlastně ani nedivím, proč by tam zůstal? Pro nás dělají zhotovitelé a mají odborné zaměstnance co potřebují padesátku a základní plat bez přečasů jim dají +-17kKč. Dělají v zimě/létě/dešti/víkendech, protože dodávka musí být co nejkratším čase. Když ve skladě nebo i upokladny v lídlu dostane nástupák 20kKč, je v teple má úvazek 35hodin týdně co musí odmakat?
To samé projektanti, proč u nás dělat po zaučení za 25kKč s bohovskou odpovědností, když v ABB dostanou víc a odpovědnost skoro žádná?
Nebo kamoš, co by sice mohl v IBM postoupit na vyšší pozicu a místo 28kKč brát o 1/3 víc, řekne proč když bych v práci byl déle a měl odpovědnost, když mě to k životu stačí a mám čas na rodinu a koníčky? (Jadně nemá hypo apod. půjčky co mají jiní, tak je jeho situaci jená, ale...)
Oni mladí chtějí budovat, když se s nima u piva bavím ten svět stejně jako mi, jenom teď zároveň řeknou, proč bych dělal co jsem vystudoval, když vedle sype něco více? My jsme si to mysleli taky, jenom jsme díky výchově něříkali nahlas...
On není kdo nás nahradí dnes, ale co když ti bude 60 a budeš před důchodem a svět kolem tebe se změní a začnou v tvém oboru lépe platit, že nebude lepší dělat pojladní či skladníka nebo pracovat u ABB a tvoje pozice začne být žádáná a zrovna v tom nejhorším čase z tvého pohledu, kdy ti budou ubývat síly na boj aby jsi ukázal, že jsi lepší než 25 letý ucho co se chce prosadit?
Historie ukázala, že tvůj závěr platí, že každá generace si to myslí, ale realita je jiná. "před Batěm" byla každá bota kvalitnější než co dodával on, ale ruku na srdce při zpětném pohledu bylo to lepší? Nebo se jenom změnil svět okolo a lidi se vždy kromě mladých nechtějí přizpůsobit, protože si zvykli na to co je? (jasně někdo víc, někdo míň).
Podívej se na Youtube, i ti youtubeři jsou vlastně jenom variace na Přemka Podlahu, když se podíváš na videa co mladí dávají návodů jak udělat to či ono? Komunikace, u mladých přešla na facebook, twiter apod. já přechod trochu zachytil a nemyslím si že komunikují méně jinak, či nechtějí něco vymyslet, jenom to říkají jinde, kde to není slyšet pro starší část obyvatel nebo si toříkají na specializovaných fórech a na jiných se jenom baví o životě...
Svět zůstává stejný, mění se jenom jaký druh práce vykonáváme(přišli stroje), mění se forma jak komunikujeme(přišli počítače), mění se cíle (co byl cíl pro nás už existuje...), lidé se, ale nemění, mění se jenom jejich životní zkušenost a tak i jejich reakce, ale Vidláku, když se přestěhuješ do města a nebudeš na svém statku, tak ti bývalí sousedéí řeknou, že jsi jiný taky... Je to špatně nebo budeš pak horší člověk?
Dodatek:…
Dodatek:
Ještě bych dodal co říkala moje učitelka ze čtvrté třídy rodičům, že u mužů se ukáže co z nich v životě bude až po vojně a tím nemyslela, že je změní vojna (tím nechci říci, že by ji dost lidí nepotřebovalo jako prase drbání), ale že se profilují mezi 18-21 rokem života. Ne nadarmo dospělost v minulosti zákon uvozoval věkem 21. Četl studii psychologů, že člověk se utváří do 21 let (pohled na svět a základní reakce na okolní svět) a pak se mu to v hlavě zadrátuje do konce života.
Zaujala mě, Vidláku, vaše…
Zaujala mě, Vidláku, vaše slova:
"Není žádný jiný středoškolák, ale ani inženýr, kterého bych se měl bát, že je mladej dravej a jednou mi moji práci vyfoukne."
Přestože jsem o generaci starší než vy, mám obdobnou zkušenost. Být na začátku 90.let za hvězdu v oboru nebyl žádný zázrak a velký kumšt, to se dalo. Říkal jsem si ale, že až přijdou ti mladí, jazykově vybavení, v zahraničí vystudovaní.... ti se nezakecaj a pěkně se mnou (s námi) zatočej, předběhnou, odstrčí.
90.léta se přehoupla do nového tisíciletí.... a ono nic. Uplynulo dalších deset let a jen vlastní lenost a pohodlnost mě vedla k vystoupení z vlaku velkého byznysu a vládních kruhů. A teď, když je důchod na spadnutí a jsem ještě o něco línější a pohodlnější, ubírám plyn a koukám už na přistávací dráhu, tři zelené svítí.... a pořád mi nikdo mladý nešlape na přezky, nikdo mě neválcuje.
Nevím úplně přesně čím to je a zda je to jev obecný. Podle svých kamarádů vrstevníků ale soudím, že v takové situaci zdaleka nejsem sám. Vy mi to jen potvrzujete, leč překvapujete, že to platí i o generaci níže.
Zlatá devadesátá
Jestli správně počítám, porovnáváš dnešní dobu s druhou polovinou devadesátých let. To byla léta všeobecného nadšení, kdy zde bylo mnoho malých a středních českých firem, které jako štiky v rybníce skutečně díru do světa dělaly. Byla to doba, řekl bych, naivního tvůrčího kapitalismu volné soutěže. Každý podnikal, už jen proto, aby měl vizitku a mohl nakupovat v Makru. Trh byl nenasycený. Očekával se příchod věku vodnáře a všeobecné duchovní povznesení. Kdo si na to dnes vzpomene? Jenže pak přišla bankovní krize a výprodej bank do zahraničí, investiční pobídky, stále větší ztráta suverenity. Začalo vyplouvat, kolik zlodějen se odehrálo za privatizace. Vývoj šel přesně podle zavrhovaného Marxe směrem ke korporátnímu imperialismu, ve kterém trčíme teď. Nihilismus dneška se blíží době normalizace, jen máme trochu víc v peněžence a komu se chce a má za co, může cestovat. Doba je těhotná změnou, jako v osmdesátých letech. Jen se zdá, že teď ta změna bude spíš taková Šivova pomsta. :)
..a nezmenili sme sa my?
Podľa mňa decká vychovávame v najväčšej miere našimi činmi.. ..môžme hovoriť čo len chceme a opakovať to tisíckrát,dieťa sa zachová presne tak,ako sa v danej situácii zachováme my.Chcem tým povedať,že hoci sa verbálne,vedome správame podľa nejakej nami zaužívanej šablóny,predstave o nás samých - podvedome konáme v interakcii s "okolím" odlišne od tejto šablóny.A to zrejme v oveľa väčšej miere,akú si vieme,alebo chceme pripustiť.A keďže sa "okolie" počas jednej generácie razantne zmenilo,i keď to mnohí nepripúšťame zmenili sme sa aj my.Samozrejme,že sa mnohí zmenili viditeľne a vedome či zámerne.. ja mám na mysli tých z nás,ktorí žijú v ilúzii,že ostali v zásade rovnakí ako predtým.Niektorým výsledok tej zmeny "okolia"priniesol ľahký a rýchly prospech,iným stratu ilúzií a ideálov..To všetko sa na našom chovaní podpisuje,i keď si toho nie sme,alebo nechceme byť vedomí.A deti to jasne vnímajú a učia sa.Aj čestný a zásadový občas využije "skratku" cez trávnik. Dnes sa zdá,že skratkou ide celý svet.Decká nechcú byť mimo.. minimálne do určitého veku - potom zase niektorí rôzne dlho mimo byť chcú.. ,aby sa nakoniec každý chlapec raz stal svojim otcom a dievča svojou mamou.. iba že nie tak,ako si to oni o sebe mysleli,ale tak ako to ten chlapec a dievča zažili.. Každý z nás tvorí niečie "okolie" :-)