Tento článek nevyjadřuje oficiální názor Evropského parlamentu

Přátelé… jsem v Bruseli. Ale musím začít od začátku…

Máme půlku července a volá mi Ondra Dostál, že se mu jeho europarlamentní pracovníci poskládali takovým způsobem, že mu tam na půl roku vyzbylo ještě na jednoho člověka. A tak jestli bych se nechtěl podívat, jak to s tím europarlamentem v praxi chodí. Koneckonců, je to instituce mimořádně komplikovaná, těžkopádná, problematická, ale pořád vládne nad prostorem pěti set milionů lidí a hospodářstvím, které se počítá v trilionech peněz. „Lidé se už teď ptají, co tam vlastně děláme, tak co kdybys nepsal o tom, co o europarlamentu uslyšíš, ale o tom, co uvidíš na vlastní oči?“

„Ondro,“ říkám mu, „moje angličtina je horší než Kláry Dostálové.“

„Chci, abys komunikoval pro Čechy, ne pro Belgičany… na anglickou komunikaci tu mám zase někoho jiného. Navíc, umíš německy a s lidmi od Sáry Wagenknecht si popovídáš dostatečně a Slováci od Fica sedí hned vedle.“

„…Mám doma hospodářství, teď na podzim mám šňůru po divadlech s Ládikem Větvičkou…“

„Napíšeme to na půl úvazku…“

„… no, dobře, tak o bruselských patáliích napíšu nějaké články, přinesu nějaké informace, popíšu čtenářům, jak to tam chodí, aby si dovedli představit, jak vypadá práce europoslance… ale co z toho budeš mít Ty?“

„Zpětnou vazbu. Máš dosah na spoustu sociálních bublin a já chci vědět, co si o naší práci myslí. Chci vědět, co na to říkají, jestli jsou spokojení, jak se staví k tomu, co děláme… zároveň jim občas rozebereš, proč a jak jsme hlasovali. On tu spletitost málokdo vidí. Podíváš se na to zblízka a nebudeš odkázaný na to, co ti kdo řekne.“

No, byl úporný jak střevní choroba, poslal mi spoustu papírů pro informaci a pak ještě více papírů na vyplnění, zařídil, abych měl starostlivé průvodce a naopak mě málo varoval před byrokratickou mašinérii, kterou jsem musel absolvovat. Ale co bych vám povídal, Ondra sedí vedle mě, tak ať vám to napíše sám. Ondro, máš slovo:

„Protože nemůžu po mém novém asistentovi chtít, aby chválil sám sebe, musím si tento odstavec odpracovat sám.

Proč stojím o právě o spolupráci s Danem:

V Evropském parlamentu nejsme za sebe, ale za občany. Je naší povinností dávat jim přesné informace o naší práci a získávat od nich zpětnou vazbu. Dan umí perfektně vysvětlit i složitá témata, přesně a pravdivě, ale současně tak, aby jim lidé rozuměli. V tom je lepší než já. Může říct podobně jako Mozart: Moji Pražané (Moravané, Slezané, Češi) mi rozumějí.

A také Slováci, Maďaři, Němci a další. Dalším naším úkolem je dávat v rámci střední Evropy dohromady politiky, europoslance a aktivní lidi tak, abychom spolupracovali, nehádali se, naopak byli schopni společně prosazovat důležitá témata – snahu o mír, omezení migrace či grýndýlů. Ač se to neví, Dan mluví perfektně německy a pomůže mi při spolupráci například z BSW Sahry Wagenknecht, velmi úspěšné v nedělních volbách. Tudy cesta vede

A protože bylo psáno, že máme milovat své bližní, přemýšlel jsem dlouho, čím bych potěšil Jindřicha Šídla, komentátora ze Seznamu, a další přátele z progresivního Twitteru. Myslím, že spolupráce s Danem „Vidlákem“ na europarlamentní úrovni pro ně bude tím nejlepším dárkem ode mne.

Těším se na úspěšnou spolupráci i na Vaše reakce!!“

Tolik Ondra…

Já mu to navíc nijak neusnadňoval a hned na začátku jsem zaměstnal etické komise, protože jsem, co jsem a Institutu českého venkova se prostě nevzdám.

Mimochodem… z darů, které jste poslali na Institut, jsem pro sebe ještě neutratil ani korunu. Všechny peníze jsou na účtu a čekají, až jich bude dost na komunitní centrum. Zase o půl roku posunu dobu, kdy na ně nebudu muset sahat. Kdo by mi nevěřil a chtěl vidět účetnictví, může kdykoliv přijet, nechám ho nahlédnout do papírů.

A tak to nakonec dopadlo… Na půl roku jsem se stal Ondrovým akreditovaným parlamentním asistentem. Smlouvu mám podepsanou, platovou třídu mám nízkou, protože nejsem vysokoškolák. Ne, fakt to tu není tak, že by výši odměny asistenta určoval europoslanec. To určují úplně normální platové tabulky a když mám poloviční úvazek, tak mám i poloviční tarif.

S bruselskou byrokracií Ondrovi moc nepomohu, ale postarám se, abyste měli nejen ode mě ty nejlepší a nejčerstvější zprávy a budu mu pravidelně referovat, co o něm říkáte a co si o něm myslíte.

Pro vás, čtenáře, se nemění nic. Snad jen to, že některý den si nepřečtete Kydy, ale euroKydy. Získám větší vhled nejen do českých politických reálií, ale i do reálií našich sousedů, protože Lipánkovu příšernou diplomacii teď nahrazují čeští europoslanci. Zjistím si, jestli měl Jan Keller pravdu, když do Bruselu přišel jako eurooptimista a odcházel jako největší pesimista. Zaplatím za to ještě větší rozlítaností (doslova a do písmene) a nejspíš řádnou chandrou. Článek ale vyjde každý den v obvyklou dobu a témata zůstanou stejná, jen budu mít víc zákulisních informací.

A protože Evropský parlament je korporát všech korporátů futrál, tak ode dneška bude každý můj text obsahovat větu z nadpisu: „Tento článek nevyjadřuje oficiální názor Evropského parlamentu. „

_____________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit,  prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle alespoň 350,- Kč, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“

Tento článek (naštěstí) nevyjadřuje oficiální názor Evropského parlamentu.