Mám spolužáka ze střední školy, který to opravdu dotáhl daleko a vysoko. I když na to v lavici nevypadal, po škole na sobě začal tvrdě pracovat, ukázal se jako neuvěřitelně cílevědomý, tvrdý k sobě i k ostatním, měl také trochu štěstí, že trefil to správné výběrové řízení ve správné firmě, ale během několika let to dotáhl na velmi vysokého manažera s velmi vysokým platem, obrovskými kompetencemi a konexemi v celém světě. Navíc ještě šlo o obor, který byl na hony vzdálený jeho původní stavebně strojní profesi. Uspěl v reklamním byznysu.
Tehdy, když jsem sledoval jeho úspěšné stoupání po kariérním žebříčku, přišlo mi jako nejzajímavější to, že čím výše vystoupal, tím více záleželo především na jeho loajalitě vůči firmě. Na začátku jsme se ještě celkem běžně vídali, pak postupně mizel z mého světa, pak už v něm nebyl ani o víkendech a pak už vlastně ani nebylo možné naplánovat nějaké setkání. Oni si totiž jeho loajalitu testovali především tím, že svolávali poradu v sobotu či v neděli večer, běžně mu rušili dovolenou a v jiných termínech nařizovali, odvolávali ho od toho, kde zrovna byl a posílali ho zase někam jinam.
Čím výše v hiearchii byl, tím absurdnější požadavky na něj byly kladeny. On se jim ale vždycky podřizoval velmi ochotně a tak skutečně uspěl, zatímco já bych tu neustálou šikanu, které byl vystaven, asi dlouho nevydržel. Nakonec se tento můj kamarád skutečně dostal do jiného světa a já mu to nikdy nezáviděl, protože jeho pravidelné lyžování v Alpách a letní koupání na Seychelách bylo vyváženo příšernou pracovní pakárnou a firemní paranoiou. Stěhovali jsme se ve stejnou dobu a oba jsme z toho asi měli i stejnou radost. On se odstěhoval do nádherné vily na kraji Berlína, já se odstěhoval na jižní Moravu chovat prasata. Oba jsme si žili svůj sen.
Proč to všechno píšu…
V poslední době mám neodbytný pocit, že se dívám v televizi přesně na to, čemu byl tento můj spolužák vystaven. Na jednu velkou absurditu, která má jediný smysl – testovat loajalitu. Když jsem viděl zahajovací ceremoniál pařížské olympiády, už to opravdu nebylo pro mě. A nemyslím si to asi jen já, ale vlastně i tvůrci té show. Petr Hampl k tomu trefně poznamenal, že celý ten ceremoniál byl tvořen elitami pro jiné elity a na názor nějakého drnohryza, který na to kouká přes zámecký plot, se nikdo ptát nebude, protože jeho postoj v celém tom procesu nemá pro nikoho žádnou důležitost. Ani postoj milionů drnohryzů už nemá žádnou důležitost.
Stejně tak už dávno nerozumím umění, při kterém si nějaká obézní ženština lehne nahá na zem, různí kunsthistorici o tom píší pochvalné recenze a tato umělkyně sama to pak vyučuje na AVU. Že bych za něco takového nezaplatil ani korunu, to nerozhoduje, protože nikdo už od začátku nepředpokládal, že by mě tím mohl oslovit. Ani mě tím vlastně nikdo oslovit nechtěl. Není to pro mě.
Podobně už není důležité, aby BIS sloužila tomuto národu. Ve své zprávě se teď sami chlubí především tím, že se o nich jiné tajné služby vyjádřily pochvalně. To má být asi smysl jejich práce. Aby se to líbilo v CIA nebo MI-6. V jejich zprávě není nic, čím by posloužili této zemi. Není tam ani slovo o tom, za co by jim Češi měli být vděční. Hlavní je, že je prý respektují jejich zahraniční kolegové.
Není to tak dávno, kdy nejvyšší vyznamenáním tajné služby bylo, že ji jiné tajné služby nenáviděly… Ale to byla doba, kdy smysl jejich existence spočíval se službě národu a všichni politici se předháněli v tom, kdo dokáže sloužit většímu počtu voličů a vymýšleli, jak to udělat, aby se jim zavděčili.
Jak vidíme, Fiala nic takového nepotřebuje. A nejspíš to ani nechce. Naposled se voličům zkoušel zavděčit Babiš, ale stejně to ocenila jen menšina voličů. Větší půlce se nezavděčil, ať dělal cokoliv. Fiala už stejnou chybu neopakuje, ten se prostě chce zavděčit Uršulce, Džouovi a Volodymyrovi. Už se tím vlastně ani netají, že jeho priority nejsou tady doma. Česká republika je pro něj jen základna na nějaké žalostné zbytky peněz, se kterými si Péťa hraje na otce Goriota. Takový premiér – cizinec. Akorát Jan Lucemburský alespoň pozdvihl prestiž tohoto státu, protože byl podle dobových měřítek chlap a ne rektální alpinista. Ovšem… národ ho proklínal stejně jako Fialu, protože kdykoliv se objevil, bylo jasné, že z toho budou nové daně.
Teď je to totéž – jak se Fiala objeví na obrazovce, okamžitě všichni vědí, že zase budou sahat do našich kapes.
Mě ten zahajovací ceremoniál na olympiádě prostě nějak zasáhl. Tohle bylo asi poprvé, co se promovala velká celoplanetární akce, na které mi v podstatě od první minuty říkali, že mě nepotřebují už ani k tomu, abych sezením u televize koukal na reklamy, díky kterým si to celé na sebe vydělá. Olympiáda byla vždycky prestižní akce, kde se hostitelská země snažila udělat dojem na ostatní. Ukázat, jak je vyspělá, organizačně schopná, bohatá, sportovně zdatná…
Ale teď najednou okatě ukazují opak. Fredie Mercury byl také gay a Montserrat Caballé byla obézní, ale sakra, zpívalo jim to a udělali dojem na celý svět. Tentokrát se prezentovala obézní ženština, protože je obézní a gay protože je gay. Postele tam sportovcům nachystali z kartonu, že Ingvar Kamprad musel zezelenat závistí… klimatizace si prý výpravy přivezly svoje, protože uhlíková stopa, vole. Kulisy ještě vypadají honosně, ale už je to jen pozlátko. Sice celému světu nabídli v podstatě travesti show jak z kulturáku v Chomutově, ale dejte si z toho fotku na fejsbůk a okamžitě vám ji zablokují…
V podstatě jsme viděli náš konec světa. Takhle totiž odchází Západ ze scény. Nasvícen mnoha reflektory a s obrovskou a drahou výpravou, ale všechna ta světla už tam nejsou od toho, aby udělala dojem na ostatní národy, ale vlastně aby udělala dojem na něco tak senilního, jako je Joe Biden a jemu podobní. Aby se to líbilo pár starým dědkům, kteří si kdysi vymysleli, že to takhle chtějí. Obyčejní lidé už nejsou důležití. Ti už v tom nehrají žádnou roli. Potěmkinova vesnice z kartonu postačí.
Koneckonců, co jiného je oblečení našich sportovců – plášť starý Škopkový z výprodeje… proč se snažit ne? Už nikoho nepovznášíme. Nesnažíme se sloužit lidu. Sloužíme elitám, které to použijí jen na testování loajality. Hýkej nadšením, jinak nebudeš náš!
Na svém fejsbůku jsem napsal, že olympiáda už žádný teroristický útok nepotřebuje, protože zahajovací ceremoniál byl terorismem sám o sobě. Byla to oslava našeho konce. Oslava světa, který už člověka k ničemu vlastně nepotřebuje, už ho jen chová jako více či méně užitečné zvíře. Už není zapotřebí člověka povznést k vyšším sférám, ale jen mu ohraničit výběh a vychytat, co nezbytně potřebuje, aby moc nelomcoval mřížemi a neztratil dojivost.
Seinu také nevyčistili… jen tomu čištění udělali píárko. Kristepane, když si vzpomenu, že když dělali olympiádu v Pekingu, tak i trávu natírali na zeleno, aby vše bylo úplně dokonalé…
Umění, sport a vůbec to všechno, je tu už jen pro najímání nových lokajských kádrů. Už slouží jen k testování loajality. Ukaž, Péťo, Andreji, Vítku, Ivane, Markéto, že se ti to líbí. Ukaž, že budeš vychvalovat oblečení s vložkou na zádech, které je programově hnusné. Ukaž, že budeš dobře sloužit ve jménu nás, elit… nikoliv ve jménu lidí, kteří ti dali hlas… Voliči? To jsou jen taková dobytčata. Stačí jim kartonové postele, trocha pozlátka a emisní povolenky. K čemu by jim byl nějaký Mercury, že? Stačí, když se tam bude natřásat nějaké nalíčené Pekso a Kolajo a předvádět nevkus… zpívat umět nemusí.
Skoro mám pocit, že ten chlapík, co tu olympijskou vlajku vyvěsil obráceně, to udělal schválně… jako volání o pomoc.
Prosím povšimněte si, že jsem ve svém textu vůbec neřešil hanobení křesťanského symbolu Poslední večeře. Proč bych se ozýval já, když to v podstatě žádné církvi nevadilo? Halík prý byl vysloveně nadšen… Nepodvolujeme se, už jsme pěkně podvolení.
Poprvé jsem Francii začal ten chalífát ze srdce přát… a obávat se, že už je na jakoukoliv nápravu příliš pozdě. Jsme prostě postradatelní. Už nás nepotřebují ani jako diváky.
Ale jedno Francouzům nemohu upřít. V Libanonu už nejspíš začala plnotučná válka, Rusové postupují na Ukrajině jako nikdy, v Africe vlákali Tuaregové do pasti jednotku Wagnerovců, Biden je pořád v podstatě zmizelej…, ale všichni mluví výhradně o jejich modrém Dionýsovi…
Jak je ta reklamní poučka? Je jedno, co o mně napíšete, ale hlavně nezkomolte moje jméno!
Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle alespoň 350,- Kč, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“
- Log in to post comments
Komentáře
*Májo,
Zdravím, pobavil jste,
mám to stejně: "„Jsem starý,“ řekl Biden. „Ale jsem jen o tři roky starší než Trump, to zaprvé. A za druhé, moje bystrost je zatraceně dobrá." :-)))
To Inza
Asi jste se někde zasekl v minulosti, pane Inzo, Žijeme ve 21. století. Halóó, proberte se, prosím. To liberte atd. má spojovat náš rozervaný národ, to byl jeho původní význam. Jistě při znalostech které jste prokázal víte, že se toto heslo používá ve Francii vesele dodnes. Kam na ty nápady chodíte, no nechte si to raději pro sebe. Pokud nemůžete něco pochopit, klidně se zeptejte, rád vám vše vysvětlím. Mé vize předbíhají svojí dobu. Není to pro každého člověka ihned pochopitelné, chápu to.
P.S. - Jo chtěl bych mít kariéru J. Bidena za sebou, to mi věřte. Nemusel bych se dnes přít o své názory s kdejakou nulou.
Jedinci jsou géniové a národ jen stádo volů?
Němci svého Vůdce zpočátku zbožňovali, ale ne nadlouho :-)
Má-li poslední slovo Suverén, musí být informován a poučován - přídá demokracie je celoživotní vzdělávání národa!
Jinak ale proti gustu žádný dišputát: ideálním uspořádáním společnosti je diversita, kde každý si najde to svoje, aniž by se musel učit cizí jazyky.
Němci zbožňují
Hitlera dodnes.
Němci svého vůdce zbožňovali…
Němci svého vůdce zbožňovali po dobu, pokud vyhrával válku, a pokud se jako reálné jevily sliby, že oni budou vládnout, a ostatní národy budou jejich otroky. Někteří jej zbožňovali dokonce i potom, kdy Německo prohrávalo, a někteří jej zbožňují doposud.
Na úplném začátku to bylo trochu jinak
Hitler pozvedl zemi z hospodářského srabu, dal lidem práci při stavbě dálnic ... proto ho měli rádi
taky snížil pracovní dobu,
zasadil se o zlepšení pracovního prostředí, zavedl závodní stravování, rekreace, lidem z brlohů dal bydlení....
Proč se za Hitlera Německu dařilo?
Protože vládnul Hitler a nikoliv "demokratická," politická, loupežnická sebranka! Za Hitlera se v Německu opravdu makalo pro národ. A vo tom to je.
Dálnice
Pokud pojedete třeba směrem na Hamburk, jezdí se po nich ještě dnes. Kurňa, jak to ti hošani dokázali ?
moc velkou reklamu pro turismus
si zvrhlí Frantíci neudělali. Možná tam přijede pár dalších úchylů, ale lidi ne. A co s tou podmínečně přiklepnutou zimní olympiádou ve francouzských Alpách ?
Jsem arogantní ?
Jistě, jsem arogantní, ono to ani jinak nejde. Vy lidé, jak jste ve své podstatě naivní. Urazil jsem někoho, že se krade ? Ale vašnosti, to jsem přece neřekl já, jako první. Řekl to váš guru a opět v přímém přenosu v parlamentu. "Všichni v tomto státě kradnůůů" Ale třeba jsem zase v tom okamžiku byl někde jinde, prostě nepozorný, jsem starší pán, že... A nebo, co je dovoleno pánovi, není dovoleno volovi ?
"Všichni v tomto státě kradnůůů"
No, zrovna v tomhle se Babiš nijak nezmýlil. Lépe bylo a bude se Slovákem Babišem než s ukrajinskou vládou Fialy.
kde se
nekrade ??
škoda, že nám ČT
pro vyváženost nezprostředkovala zahájení her Brics z Ruska
Taky mám kámoše vrcholového manažera.
Bere 4x víc čistého, než já. Nedávno si mi stěžoval, že ho šéf zprcal, protože se mu v neděli nedovolal. Můj šéf si odvyk mě prcat i za to, že se mi nedovolá v poledne v úterý, jelikož, když jsem doma v obýváku, telefon mám natuty v blůze s vypnutým zvukem v předsíni. Když v lese řežu, můj telefon zvoní v autě. Když jsem odpoledne v dílně, telefon většinou zvoní nahoře v kuchyni. Tak doufá, že se mu časem ozvu, což i mnohdy udělám. Ale někdy ne, prostě se mi nechce.
K olympiádě a směru západu. Už jsem to zde psal mnohokrát. Západ je v dekadenci. Nemoc z přežrání. Ta se dá vyléčit pouze tím, že začnete mít hlad. Když se kolem sebe rozhlédnu, zatím většina lidí ten hlad nemá, furt to ještě jde, tudíž v současné době nevěřím na revoluci. A už vůbec ne zde v česku, Čech do poslední chvíle se bude snažit to nějak ojebat a vyklouznout z toho, prostě tím proplout.
Jasně, Vidlákovo rozhořčení nad úpadkem západu je správné, ale pokud do toho bude dávat příliš energie, tak si max k vysokému krevnímu tlaku a cukrovce ještě užene žaludeční vředy. Já osobně nehodlám plýtvat energií u předem ztraceného boje. Až jednou půjde do tuhého a uvidím, že by byla šance něco změnit, pak vyrazím. Budu odpočatý, kdežto mnozí revolucionáři otlučení bojem už nebudou mít tu šťávu. To už z nich v té době totiž budou profesionální revolucionáři, unavení svojím bojem.
Evropská krajní pravice je připravena uchvátit moc
pokračování
Ačkoli norimberský proces právně definoval porážku fašismu a pojem "zločiny proti lidskosti", Západ odpověděl ochranou mnoha nacistů a fašistů, aby je mohl využít při modernizaci svého průmyslového aparátu, zejména vojenského charakteru. Především toho, který byl spojen s rozšířením atomových zbraní, které měly svůj debut v Hirošimě a Nagasaki.
Je třeba připomenout, že Hitler v roce 1933 - podobně jako Zelenskyj v roce 2019 - se dostal k moci legálně, prostřednictvím voleb a to v době velkých sociálních a politických nepokojů v zemi. Po První světové válce hospodářská krize zdevastovala Německo a způsobila hyperinflaci a devalvaci měny. Hitler dokázal využívat násilí k vyvolání nespokojenosti ve společnosti.
Když Hitlerova nacistická strana neuspěla se svým státním převratem v roce 1924, obrátila se k "demokracii", aby se prostřednictvím jí dostala k moci. Krize třicátých let nacistické směřování jen posílila. Německý lid, který trpěl nezaměstnaností, hladem, bídou a nouzí, začal požadovat změny a při absenci lidových a demokratických alternativ začal na nacisty pohlížet mnohem příznivěji.
V parlamentních volbách v roce 1930 získala Hitlerova strana 18 % hlasů, ale stále byla považována za okrajovou sílu. Zatímco se tak dělo, nacisté manipulovali s nadějemi, obavami a předsudky občanů. Spolu s tím svalovali veškerou odpovědnost za situaci na Židy a komunisty.
V červenci 1932 se konaly nové volby, nacisté získali podporu 37 % voličů, což bylo více než jakákoli jiná strana, ale v nových volbách konaných v listopadu téhož roku klesli na 33 %, ačkoli byli nadále většinovou stranou. Stali se zásadním nástrojem pro chod institucí v zemi. S vědomím nahromaděné moci odmítali uzavírat spojenectví s jakoukoli jinou stranou a dále požadovali, aby byl Hitler jmenován spolkovým kancléřem (předsedou vlády). Ačkoli zpočátku prezident Paul von Hindenburg se tomuto požadavku bránil, nakonec ustoupil a 30. ledna 1933 jmenoval Hitlera německým kancléřem. Domnívali se totiž, že Hitlera budou moci kontrolovat. Velký omyl. Ačkoli v prvních měsících svého mandátu respektoval demokratickou ústavu Německa, postupem času začal přijímat opatření ke zničení demokratického systému s cílem nastolit diktaturu. Po von Hindenburgově smrti v srpnu 1934 se Hitler prohlásil za Führera (vůdce) Německa. Od tohoto okamžiku byl diktátorem Německa. Jakákoli shoda se současnou situací není náhodná, protože choroboplodné zárodky nacismu nebyly nikdy vyhubeny.
Podívejme se na to. Po německé porážce ve 2. Světové válce našli vysocí vojenští představitelé německých ozbrojených sil (Wehrmachtu) útočiště na Západě. Poté, počínaje rokem 1949, kdy vzniklo NATO, zastávali důležité funkce v jeho velení, a to právě v době, kdy se vytvářela základní koncepce a upevňovala struktura systému. Mezi ně patřili např:
Nacistický fašistický duch a doktrína tak prostupovaly NATO od jeho založení. Stejně tak mají potomci nacistů velký vliv v Evropě i dnes. V eseji publikované v červenci 2022, která byla v roce 2024 transformována do knižní podoby, doktor germanistiky a mezinárodních vztahů David. Hughes, výzkumný pracovník pracovní skupiny pro globální propagandu a "válku proti terorismu", odhaluje některé podobnosti mezi nacistickým Německem a reakcí na pandemii Covid-19 jako pokus o svržení demokracie s využitím technik psychologické války, které se naučili od nacistů. Kniha podle jejích editorů "... poskytuje úplnou a podrobnou analýzu kontinuity mezi politickou ekonomií nacistického Německa ve 30. letech 20. století a politickou ekonomií Západu od roku 2020".
Podle Hughese to vedlo k "zlověstnému oživení" nacismu uvnitř demokracie a nabízí přesvědčivé důkazy, které ukazují, "že nejhorší prvky Třetí říše nebyly v roce 1945 poraženy, ale byly tajně udržovány v rámci příprav na jejich případný návrat". Za tímto účelem se Wall Street spoléhal na CIA, která chránila a zasazovala nacistické vůdce do západních společností, většinou v naprostém utajení.
To vedlo německého právníka Reinera Fuellmicha, zakladatele advokátní kanceláře, která je považována za jednu z dvaceti nejlepších ve své zemi v oblasti ochrany investic, k výroku, že Němci nyní "bojují proti stejným lidem, které jsme měli zneškodnit před 80 lety". Fuellmich prohlásil, že skutečnými zločinci jsou ti, kteří stojí na vrcholu kapitalistického systému a kteří se nyní, stejně jako ve 20. a 30. letech minulého století, snaží uchýlit k totalitě, aby ochránili kapitalismus před akutní krizí.
Hughesova esej nazvaná " Wall Street, nacisté a zločiny hlubokého státu " zase podrobně vysvětluje, že:
Hughes uvádí, že Hitler byl zřejmě "první, kdo pochopil, že liberální demokracii lze rozvrátit tím, že masám bude naočkován podvědomý strach", a dodává, že "Pokud se objeví existenční hrozba, lze přimět masy, aby obětovaly svobodu." za příslib bezpečnosti."
Mezi další nacisty s vlivem v poválečném světě patřil Kurt Kiesinger, který se stal kancléřem západního Německa (1967-1971), přestože měl silné vazby na nacistického kancléře Joachima von Ribbentropa, ministra propagandy Josepha Goebbelse a Franze Sixe, který řídil eskadry smrti ve východní Evropě. Kiesinger byl pravidelným účastníkem konferencí Bilderbergu.
Stejně tak Kurt Waldheim, bývalý zpravodajský důstojník nacistického wehrmachtu, který byl v letech 1972-1981 generálním tajemníkem Organizace spojených národů (OSN) a později rakouským prezidentem (1986-1992).
BUDE NÁSLEDOVAT POKRAČOVÁNÍ...