V komentářích k jednomu z minulých článků přibyl jeden, zmiňující několik otázek prof. Budila. Názory pana profesora jsou bezpochyby fundované, přečetl jsem několik rozhovorů s ním, s něčím lze souhlasit, s něčím bych polemizoval, nicméně jde bezpochyby o člověka, který má co říct. Zkusil bych tedy rozebrat svůj pohled na jeho pár otázek a zamyslet se nad jeho zásadní úvahou, zda jsme lepší nebo horší než před rokem 1989.
Jaké tedy byly tyto otázky? Majka je hezky sesumírovala:
"Jsme opravdu lepší společností, než jsme byli před rokem 1989?
Jsou vztahy mezi lidmi kvalitnější?
Existuje větší míra solidarity?
Jsme tvořivější, vynalézavější?
Jsem známější a uznávanější ve světě?
Věříme více v budoucnost?
Jsme spokojenější se svým životem?
Máme lepší vzdělání, školství, vědu a sport?"
Předem je třeba sdělit to nejzásadnější. Jsem strojař, technik, takže vše rád vážím a měřím. Jakmile se ocitnu v situaci, kdy lze jen těžko něco takového použít, protože možných měřítek jsou stovky ba tisíce, od zcela racionálních po ty naprosto iracionální, tak si nejsem jist, zda je takové ptaní smysluplné. Už proto považuji tento soubor otázek za takový malý „podvůdek“. Protože pokud vhodně vybereme otázky, které si budeme klást, dokážeme tázané vždy vmanipulovat do toho správného názoru – viz. nesmrtelný díl o průzkumech veřejného mínění ze seriálu Jistě pane ministře (https://www.youtube.com/watch?v=6Ms9A-212F0). Troufnu si tvrdit, že při správně demagogicky zvolených otázkách by tázanému vyšla i doba Protektorátu jako ta nejlepší.
Nechci však tvrdit, že se pan profesor takového jednání dopustil úmyslně. Myslím, že to bylo bezděky, že prostě jako filozof zvolil otázky, které mu přišly jako zásadní a nezvolil jiné, které bych třeba vybral já. Pokusme se tedy na ně odpovědět.
Jsme opravdu lepší společností, než jsme byli před rokem 1989? – to je ta nejtěžší otázka a dle mne takřka nezodpověditelná. Jak něco takového posuzovat? Dám příklad – je lepší ruská nebo americká společnost? Nebo – abychom odfiltrovali osobní preference – je lepší společnost v Nepálu či v Peru? Přiznám se, že na nic z toho prostě a jednoduše neumím odpovědět. Každá společnost (v každém historickém okamžiku) má či měla svá pozitiva a negativa. K otázce se proto vrátím až zase úplně na konci.
Jsou vztahy mezi lidmi kvalitnější? – to je otázka zcela individuální. Vztahy mezi mnou, mými kamarády a blízkými jsou stále stejné bez ohledu na režim. Na druhé straně se nedá zapomenout ta atmosféra strachu při hovoru s neznámými lidmi, na domovní či uliční důvěrníky, PSVB atd. Nevím, osobně si myslím, že mezi známými a přáteli se moc nic nezměnilo, alespoň u nás ve městě ne. Jaká je situace na vesnicích, to netuším. Myslím si ale, že přeci jen o něco ubylo obyčejné lidské závisti, která tehdy vypukla jen kvůli obyčejným novým džínsům. I dnes závidíme a pomlouváme, ale přeci jen kvůli řádově jiným hodnotám. No a při hovoru s neznámými lidmi zatím (zdůrazňuji ZATÍM) jsme otevření a nemáme se čeho bát. Samozřejmě, trendy na Západě mne znepokojují, ale u nás stále ještě máme v tomto svobodu. Ostatně, její ukázkou je i tento Vidlákův dvorek, který by v takové Číně nefungoval ani hodinu.
Existovala větší míra solidarity? Opět otázka podbarvená – ano, byly zde Akce Z, brigády, my studenti jsme se museli zúčastnit Letní aktivity studentstva, hodnotil se profil, zda je člověk „vidět“ atd, ale to vše byla solidarita vynucená. Osobně si myslím, že ve městě se to moc nezměnilo, ale je dost možné, že na vesnicích je to dnes jiné, dříve si v rámci nedostatku řemeslníků lidé spíše vypomáhali. Ovšem je otázka, zda to skutečně lze nazvat solidaritou, protože to bylo i tak často „něco za něco“, jen nešlo o peníze či konkrétní hmotné hodnoty, ale o příslib reciproční pomoci v budoucnu.
Jsme tvořivější a vynalézavější? Dle mě jednoznačně. Pro dnešní mladé vědce se meze nekladou, znám mnoho příkladů z minulosti, kdy bojovali s nedostatkem techniky, s nedostupnými počítači, se zastaralým vybavením atd. Dnes pro vědce není žádný problém účastnit se konferencí, vybavení máme na světové úrovni a vědci mají výsledky, jen – bohužel – neumíme toto přetavit v komerční úspěch. A tak z preparátů prof. Holého bohatnou Američané, stejně jako za socialismu režim nedokázal zúročit epochální vynálezy Vichterleho. A jestli někdo chce namítat, že dnes vědu nemáme, tak nesouhlasím – ona je, mohla by být určitě lépe placená, ale moc se o ní nepíše, a tak prostě není tolik vidět. A samozřejmě je problém, že často ti nejlepší odcházejí tam, kde platí víc.
Co se tvořivosti týče, u firem je to jednoznačné, v rámci boje na trhu jim nic jiného nezbývá. Stačí si jen spočítat, kolik různých typů aut realizovala Škodovka a kolik za stejné období dokázala v reálném socialismu. A jak byl obrovský problém a velký boj zrealizovat Škodu Favorit.
Zvláštní kapitolou tvořivosti je kultura – je nepopiratelné, že za minulého režimu byly natočeny mnohem lepší filmy, Hrabal i Kundera napsali své nejlepší romány (Kundera tedy v emigraci) a dalo by se pokračovat. Je ovšem otázkou, zda to bylo dáno zvláštní péčí režimu, či tak trochu jemu navzdory. V těch románech je myslím evidentní, že vznikaly navzdory, ovšem u filmu se to jeví jiné. Ale opět je otázka, zda to spíše nebylo prostým faktem, že tehdy zkrátka dorostla nedostižná generace herců, scénáristů a režisérů. Mnozí začínali ještě před válkou (Vávra, Frič, Werich, Hrušínský), takže minulý režim pouze slízl smetanu prvorepublikového vzdělání, jiní až po válce. Neumím ale odpovědět na otázku, jak rozlišit dar této generace a dobré tehdejší podmínky – pokud si totiž uvědomíte, v osmdesátých létech začínala tato vlna opadat (ovšem režim zůstával). Nehledě na to, že i v jiných nekomunistických státech existovalo podobné vzepětí (francouzská nová vlna atd). Takže mi to spíše vychází na tu úžasnou generaci, která dnes prostě není. Ovšem nechci to tvrdit nějak kategoricky.
Věříme více v budoucnost? Zde vidím opravdu velký problém. Ano, zde mnoho lidí je opravdu hodně skeptických – ovšem opět, připomeňme si tu atmosféru let 88-89. Já ji tedy vnímal jako ještě mnohem skeptičtější a beznadějnější. Ačkoliv dnes zdaleka nejsme optimističtí, pořád si myslím, že jsme na tom lépe než tehdy. Snad jediné je dnes více depresivní – zatímco tehdy tu byla naděje, že se to jednou změní a budeme se mít lépe, nebo že v sobě člověk najde odvahu utéct za kopečky, dnes bohužel utéct není kam a je velmi deprimující, že po 30 létech dohánění jsme stále hrozně pozadu. Ještě jinými slovy – tehdy lidé nevěřili, že by se režim mohl změnit a jediná naděje byla, že padne. I dnes o dnešním režimu mnozí uvažují stejně, ale na rozdíl od tehdejší doby to do jisté míry mají ve svých rukou, jakkoliv je velmi módní toto popírat (kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali). MZ i AB byli zvoleni navzdory vůli elity, což je pro mne signál, že demokracie tu stále nějak funguje. Tehdy nic takového možné nebylo.
Jsme spokojenější se svým životem? Tato otázka je hrozně zákeřná, neboť je naprosto individuální, kromě toho ji zásadním způsobem ovlivňuje vzpomínkový optimismus a prostý fakt, že jsme všichni byli o 30 let mladší. Mnozí z nás si nesplnili své sny a nedosáhli toho, čeho dosáhnout chtěli. Ale může za to dnešní režim? Respektive, pokud by tu zůstal komunismus, dokázali bychom si své sny vyplnit lépe? Jak píši, je to individuální, já jsem se svým životem relativně spokojen. Každý si to ale musí zodpovědět sám a stejně tak si musí sám upřímně říct, zda lze skutečně za svá selhání vinit režim či ty ostatní, či zda si za ně nemůže ve větší či menší míře sám.
Jsme známější a uznávanější ve světě? Podle mého názoru bezpochyby, i s ohledem na fakt, že Czechoslovakia jako značka mohla těžit z toho, že Československo trvalo mnohem déle při mnohem menší průmyslové konkurenci a dobré jméno těžilo i z prvorepublikové historie. A to si nedělám srandu, takový je fakt – můj otec v Iráku (v 70. letech) narazil na české mléko v prášku a prodavač jej varoval, ať jej nekupuje. Když mu otec prozradil, že je z toho „Czechoslovakia“, tak se prodavač upřímně podivil: „Co se to tam u vás stalo? Vždycky jste měli tak dobré výrobky a najednou tohleto?“ Zatímco tehdy jen málokdo (zvláště na Západě) znal cokoliv z Československa (tedy kromě Semtexu, ten znali všichni), dnes zná a chválí každý Škodu, spousta lidí byla v Praze, znají naše fotbalisty či hokejisty, pivo atd.
Máme lepší vzdělání, školství, vědu a sport? Zde je podle mne pravdou, že školství jako takové mělo tehdy většinou lepší výsledky (snad kromě výuky jazyků, ta je dnes asi lepší) a zvláště učňovské školství se zcela rozpadlo. Tento detail nás mimochodem ještě v budoucnu bude hodně bolet. Dnešní trend mít co nejvíc vysokoškoláků vede logicky ke snižovaní laťky, protože Gaussova křivka rozdělení inteligence ve společnosti prostě platí za každého režimu.
Co se sportu týče, mohl bych sice (pravdivě) tvrdit, že čeští sportovci dosáhli mnohem větších úspěchů než ti českoslovenští, ale je nepochybné, že to je dobrými základy tehdejšího systému výběru talentů, který dnes chybí. Takže i podpora sportu byla tehdy lepší.
Tímto máme otázky pana profesora probrané, ale já bych se přesto ptal dále, podle mého existují i další neméně podstatné – máme dnes větší míru osobní a politické svobody? Máme dnes radikálně větší šanci se při troše štěstí, píle a schopností prosadit i ekonomicky? Jaké bylo tehdy a dnes sociální zabezpečení (toto je jednoznačné plus minulého režimu, otázka je ale bezpochyby také zásadní). Jako strojař bych pak kladl otázky ze svého oboru: Dokážeme dnes budovat velké investiční celky? Dokážeme stavět jaderné reaktory či velké turbíny? Dokážeme naše produkty uplatnit na všech světových trzích? Jsou naše firmy schopné vyrábět dle všeobecně uznávaných západních norem? Na každou z nich lze odpovědět tak či onak a lze dále pokračovat do nekonečna.
Vrátil bych se ale k té původní otázce. Jsme opravdu lepší společností, než jsme byli před rokem 1989? Za sebe si myslím, že hodnotit společnost lze pomoci mnoha různých kritérií, každý má priority jinak nastavené (můžeme hodnotit třeba dle míry sociální solidarity, rovnostářství atd.), ovšem alespoň pro mne je jedno ze zásadních otázka svobody jednotlivce podniknout se svým životem cokoliv si zamane a zvládne. Domnívám se, že v tomto ohledu nám dnešek nabízí daleko větší možnosti, ovšem (bohužel) i s daleko větším rizikem. Ale podle mne není možné nabízet velké možnosti bez rizika. Čím odvážnější plán, tím je obvykle větší i to riziko.
Proto si myslím, že je dnešní společnost (navzdory všem negativním trendům, chybám a problémům, které nechci ani v nejmenším podceňovat) lepší než ta minulá, a jsem vděčný za listopad 1989, který mi tu šanci dal. Ano, určitě to mohlo být lepší, ale mohlo to také být neskonale horší. Takže za sebe jsem rád, že k tomu došlo.
Článek byl sepsán během náročné cesty z kazachstánského Aktau přes Istanbul do naší domoviny, tak omluvte všechny pravopisné chyby a případné nepřesnosti.
- Log in to post comments
Komentáře
IRAK ?
A to si nedělám srandu, takový je fakt – můj otec v Iráku (v 70. letech) - Mohl byste tohle vysvetlit bliz? Jak se vas otec uprostred normalizace dostal do Iraku?
Já bych zrovna tohle vůbec nehrotil
Měl jsem třeba známého, který právě v těch letech "sjížděl" dlohodobě celý svět
Argentinu, Jemen, Omán, Indonésii a další a další.
Jednoduše proto, že byl vrtař u Geologického průzkumu.
Existovala hromada podniků, co byly aktivní po celém světě.
Irák
jj, s Irákem se v 70.-80.létech vcelku čile kooperovalo,
spolužákův otec tam byl pár let projektovat silnice s Pragoprojektem.
Dostávali pak bony a nakupovali si i škodovky v Tuzexu, neb jim to vyšlo levnějc...
re: Johan Pohan Ano, pokud si dobře pamatuju,
Škochtle v lepší výbavě tam vyšla asi o 10 - 15 000 Kč levněji.
Re: Anonym Sice moc nevím, vo co gou, ale
do Iráku se za socíku jezdilo zcela běžně. Pochopitelně v drtivé většině pouze služebně. Československo tam stavělo docela velké investiční celky. Takže hlavně montéři a stavbaři. A pochopitelně řidiči. Většina montované techniky se totiž vozila po silnici. Pak to postupně končilo, když blbec Saddám začal vojnu s Íránem a začaly mu chybět prachy úplně na všecko. To už je ale jiná kapitola.
Takze ne bezne, ale sluzebne.
Takze ne bezne, ale sluzebne.
Re: Anonym Běžně služebně. Jaký je
rozdíl? Vy byste jel na dovču do pouště? Já teda asi moc ne. O trávení volného času mám jiné představy, na 40 dní do pouště jako Ježíš jsem ještě nedorostl.
Myslite, ze tam pustili…
Myslite, ze tam pustili kazdyho a nikdo se ani nepodival na seznam vybranych zamestnancu, jestli opravdu vsichni muzou ven, byt jen do pouste?
Re: Anonym Tak mezi těmi lidmi,
které jsem znal já, určo žádný výběr nedělali, páč kdyby ho dělali, nejel by ani jeden.
Všechno to byly závadové osoby, tak jako ostatně skoro všichni u nás. Všichni dědci za války u Němců, všichni šli do kolchozu násilím, všichni kudy chodili, tudy škodili a rozvraceli.
A nebyli v SSM.
A chlastali.
Jak carští oficíři.
Skoro všichni.
Ano, lopaty pouštěli všechny, páč nemohli obsadit všecky potřebné fleky. Dělat den co den v + 50°C omrzí docela brzy. A přes poušť se tam dostanete akorát tak na krchov.
No tak vidite, ze mluvime o…
No tak vidite, ze mluvime o specialni skupince. Tech 50 + bylo asi u peci.
Jenze takhle se normalnim lidem nepodkurovalo.
Aha, tech 50 + bylo k ty…
Aha, tech 50 + bylo k ty pousti.
Aha, tech 50 + bylo k ty…
Aha, tech 50 + bylo k ty pousti.
Basra
Rafinerii v irácké Basře dodal v polovině sedmdesátých let brněnský Chepos. A asi ta rafinérie šlapala dobře. Když se USák chystal v roce 2003 vpadnout do Iráku, lovil také mezi českými specialisty, kteří s tímto projektem měli co do činění z doby socíku. Vyprávěl mi jeden známý, že asi 9 měsíců před vpádem byl osloven americkou ambasádou spolu s řadou dalších, zda chtějí participovat na obnově Basry. Já mu tehdy udiveně pravil, ale vždyt se vyjednává. A on řekl, to je jen zástěrka za půl roku tam vpadnou. Nyní zase rozšíření rafinerie dodal Technoexport.
V Blesku a na ČT24 se o tom nemluví
ale z Česka jezdily do zahraničí permanentně stovky tisíc lidí. Ono by se to dnes blbě vysvětlovalo, proč, když se nesmělo a proč tam nezůstali, když tady byl takový teror.
A je třeba doplnit
Že ti montéři, učitelé, a další, nejezdili sami, ale i s rodinou.
Někteří tam venku strávili hodně času
A fakt by zajímalo, kolik jich zůstalo venku. Na žádnou statistiku jsem nenarazil.
Ale na rodiny, co vzpomínaly na pobyt venku pomalu na každém kroku a v každém věku.
To byli všichni tak zoufale neschopní, že by se na tom báječném západě za dolary a marky neuživili?
Normalni lidi museli doma…
Normalni lidi museli doma nechat jedno dite, aby mohli jen do pitomy Jugosky.
Žvaníte Anonyme,
červen roku 1985. U dveří zvoní můj známý a nese mi mé 4 díly Essential English for foreign students, které jsem mu před rokem půjčil. Dnes možná neuvěřitelné, ale i takové knihy se daly sehnat. On RNDr. mat-fyz v Praze, červený diplom, špičkový počítačový expert, jeho manželka ing. z VŠE v Praze, za sebou mají 10 let praxe a synka 8 let. Za 14 dní bez problémů odjeli do Jugošky a odtud nelegálně s určitými problémy do Austrálie. Takže Anonyme, kecy v kleci.
Kdyz uz
RNDr. mat-fyz v Praze + ing. z VŠE v Praze - nejsou normalni lidi, ale prominenti
VS nebyly pro kazdyho - uz si nepamatujete?
Na mat-fyz se nehrnuli synci a dcerky prominentů
páč tam bylo tvrdé studium, které nešlo okecat. Neschopní potomci papalášů mířili buď na pajdu, nebo když už na něco nóbl, tak na jazyky, nebo dějiny umění. Anonyme, kolik Vám je let? Připadáte mi, že o socíku víte úplný kulový.
Jo, i synci a dcerky…
Jo, i synci a dcerky prominentu tam chodili studovat. -
A VSE uz vubec. - Ale kdyz si to pamatujete tak dobre, tak sem hodte smerny cisla na kazdou VS a procenta prijatejch, co se dostali ze stredni na VS. - Proste ani nebylo misto pro vsechny.
Re: Anonym NA mat-fyzu skončil brácha
mé spolužačky. Jejich fotr si odkroutil celou desítku v Jáchymově za podvratnou činnost.
Pro doplnění, ta spolužačka byla blbá jak tágo, takže skončila "jen" na pajdáku. Dcera rozvraceče se stala účou.
Kolik z vasich spoluzaku se…
Kolik z vasich spoluzaku se dostalo na VS a jaka byla smerna cisla na ruzne VS ?
Nema cenu tu na sebe hazet priklady a protipriklady. Vsude byly pravidla, zakazy, vyjimky, obezlicky, znami, protekce pres rodinu, vydirani, zavazky, protisluzby. Menilo se to v case, podle mista atd.
14 x do Jugosky je divny. Mozna meli normalni vysvetleni, ale pravidlo pro kazdeho to nebylo.
Anonyme , příkladů, kdy to šlo znám hafo
Dokonce člověk, který byl uveden ve slavném Poučení, jako extra belzebub dostal dcery na elitní VŠ. Jeden, taky z Poučení to řešil zase tak, že se s dcerou odstěhoval do jiného kraje a tam nastoupil do práce jako dělník. Jasně Berufsverbot byl a je za každého režimu. Ale jak se říká u nás pod Řípem, chytrým patří svět a blbým maštal.
Dokonce člověk, který byl…
Dokonce člověk, který byl uveden ve slavném Poučení, jako extra belzebub dostal dcery na elitní VŠ. - ha ha ha. Tak to jste na to fakt kapl. Byli to jejich kumpani, sedavali vedle sebe, patrili k sobe. Ze se pak tak trochu rozhadali na tom nic nemeni.
Nikdy jste neslysel o Charte? Taky kamosi. Ne verejne, ale znali se vsichni az moc dobre. Porovnejte si, co se udelalo chartistum a jak se to resilo v padesatejch letech. To se proste neda srovnat. - Za trest je posilali do ciziny. By se jeden posral, s takovejma trestama. To tehdy rozhlasit, tak tu chartu podepisou statisice jenom kvuli tomu.
Svinim patri svet. - Jestli se vam to nechce verit, tak se podivejte kdo se napakoval miliardama a kvuli komu i vam na konte chybi nejakej pulmilion az milion.
Re: Anonym Jsem si ani nevšim,
a to hned vedle v baráku bydleli zrovna takoví. V kostele pečení vaření, u komoušů zhola nikdo, on byl synem kulaka a v Jugošce byli za socíku 14 x (slovy čtrnáctkrát). Pochopitelně i se dvěma syny, pokud byli tito ještě ochotni jezdit s rodiči na dovolenou.
Leda snad že by táta měl nějaké děti ulité u sousedky a nikdo o tom nevěděl, jen soudruzi ve stranické buňce a farář.
Fakt divny. 14 x v Jugosce,…
Fakt divny. 14 x v Jugosce, jak to jen udelali, jak dostavali prisliby tak casto?
Mozna davali deti prcat nejakymu tajemnikovi, mozna byli jen anomalie, mozna praskali na spolukostelniky, mozna nad nima drzel andel ochranou ruku... mate o nich vic informaci?
Re: Anonym Nic víc kromě toho, že jsem s
kluky chodil do stejné školy a hráli jsme si spolu celé dětství, o nich nevím. Asi to bude tím, že jsem nebyl ani v Sí Aj Ej, ani u Es Té Bé.
Žádali si o příslib, dostávali, jezdili. Možná to bylo tím, že lid u nás byl spořivý a nikoho by ani nenapadlo štrachat se autem někam do jižních prdelí, kde tenkrát nebyly ani pořádné cesty.
Za mého dětství slušní lidi chodili o dovolených na zemědělské brigády, anebo sušili seno pro svá domácí zvířata.
Jeste v osmdesatejch letech…
Jeste v osmdesatejch letech jsem poslouchal znamyho, co chtel cestovat. V nejaky preplaceny delnicky profesi si vydelal a nasetril, ale byl problem se dostat ven i pres zajezd. Klidne by i nekoho uplacel jen nevedel koho.
S tim nechavanim casti rodiny v Jugosce jsem si to nevymyslel. Proto me to 14x fakt prekvapuje. - Co byla vyjimka a co pravidlo - na to je potreba vic informaci.
Asi jste zrovna přišel od Mináře, že?
Nebo se moc díváte na TV, kde by nám přece nelhali. Já se živil nejdříve rukama, moc mně to nebavilo. V 78 jsem vystál frontu v CKM ( pamětníci znají),zaplatil zájezd na Kypr a jel. Asi za 9 tis. Pak jsem si při práci udělal dálkově průmyslovku, a potom stejným způsobem VŠ. Firma mi platila studijní volno, i když jsem nikdy ve straně nebyl, a na nikoho nedonášel. Jen jsem dělal práci, jak jsem nejlépe uměl. Kolem r.2000 jsem byl na několika setkáních evropských zastoupení jedné nadnárodní firmy. Takovou dávku servility níže postavených vůči nadřízeným jsem za socialismu nikdy nezažil. Dnes jsem v penzi, mám se dobře, a baví mně, když mi třicátníci vysvětlují, jak mizerný život jsem vlastně žil.
Toho Minare si nechte. Mel…
Toho Minare si nechte.
Mel jste jako puvodni povolani delnik ne, kdyz jste delal rukama? - To je velky plus, delnicky kadry strana rada a bylo jich malo. Vylepsoval jste jim profil a prumyslovka nebyla zadnej lakavej obor, aspon pro vetsinu ne. - Tim vas nechci shazovat, naucit se to poradne urcite dalo praci, myslim, ze na studium tehdy to bylo tezsi nez dnes, ale spoluzaci tam chodili s tim, ze tam dostanou snadno.
Takovou dávku servility níže postavených vůči nadřízeným jsem za socialismu nikdy nezažil. - To verim.
výjezdy na západ
nezapomeňte, že byly dvě podmínky - devizový příslib ze Státní banky /takže bylo třeba mít známé v bance - to potom pravidla - například do kapitalistické ciziny za určitý počet let, do Jugoslávie klidně každý rok - tak to šla stranou/. Kdo měl devizový příslib, žádal výjezdní doložku - kdo se nijak "neprovinil", pravidelně se vracel, neměl nepřátele, kteří by ho očerňovali - tak doložku dostal. Můj příbuzný - veterinář, praktikující katolík, nikdy si nesmočil s komunisty - ale měl známého ředitele pobočky SBČS v Plzni, jezdili takhle každý rok, pravda na "pravý západ" asi jednou za tři roky. Procestovali Evropu od Řecka, Itálii, Švýcarsko, Francii, Španělsko a mezi tím Jugoška. Určitě byly i případy, že někdo příslib nebo doložku nedostal, možná, že u někoho, jak zde tuším Anonym zmiňuje, byla taková podmínka děti doma, ale nebylo to absolutní.
Dánsko a Finsko
Jezdilo se běžně i do Dánska a Finska, ale vždy s lidmi z PZO. A tam byla spousta spolupracovníků Stb.
...
Zdravotnický personál (doktoři. laborantky a sestry) běžně jezdil i do Lybie:
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/cech-o-praci-v-libyi-slusne-penize-je…
Veselá Příhoda z natáčení z posledního roku socíku
Jeden můj známý řídil montážní skupinu EZ Praha (centrála na Poříčí, dnes hotel) pracující na zakázce ve Vídni v roce 1988. Nebyl členem KSČ, přesto ale místo měl, protože byl profík. Když zakázku dokončil, přinesl mu majitel firmy, pro kterou ve Vídni pracoval, v igelitce úhradu zakázky v cash a řekl mu, že mu pomůže k emigraci do Austrálie. Onen šéf montážní skupiny igelitku převzal proti potvrzení a odnesl ji na československé velvyslanectví ve Vídni. Nikdo mu ani nepoděkoval. Taková byla taky doba.
Re: Laco Tak v 88. roce někam
zdrhat byla docela blbost, to už většina věděla, co nás čeká. Pokud to byla dost velká igelitka, ještě tak na nějaký ostrov v Tichomoří, ale tam jsou zas tajfuny, taky nic moc...
To jsem musel zit v jiny…
To jsem musel zit v jiny zemi nebo se na mne vsichni domluvili a nikdo mi nic nerekl. Ani naznakem ne.
Vrádiu a v tv
Se mluvilo o dodávkách cukrovarů, pivovarů, rafinérií a jiných technologických celků do rozvojových zemí skoro pořád.
Ja reagoval na: Tak v 88…
Ja reagoval na: Tak v 88. roce někam zdrhat byla docela blbost, to už většina věděla, co nás čeká.
Pochopil jsem, ze revoluce byla predvidatelna v roce 1988. - Znami, studenti na VS, zdrhli v roce 1989 v lete a o revoluci nikdo nemel tuseni.
Taky bych řekl, že málo lidí tušilo, co bude
v roce 1989. Ale v Goralsku měli jasno, páč tam viděli do velkého světa skrzeva Poland, kde tehdy vládl buran Walesa.
Re: Laco "Bohužel" vás musím pochválit před
nastartovanou Vétřieskou.
:-)
Ano, my v pohraničí u polské hranice jsme zažívali kejkle s polským zlotým, nezvladatelnou inflaci, vybrakované obchody na naší české straně, nájezdy koupěchtivých Poláků, atd., atd...
Vy jste Targusi byl také u vojakov vétrieskárov?
Jeden taký veliteľ za um světa vykládal, že je zacouvat s V3S s vlekem mezi dva stromy.
Což je pravda pravdoucí!
Můžu potvrdit, dva roky jsem sedlal štábáka.
Snahy šoféra kazily dvě zadní nápravy, prostě přetlačovaly přední nápravu.
Tak třeba do dílny jsem radši vlek tlačil na čumáku.
Re: Míra a Laco Tak to by bylo pod moji
profesní úroveň.
Za prvé jsem před vojnou kličkoval docela zběsile, takže jsem šel na vojnu až v jednadvaceti s dvouletou praxí řidiče, načež pak platilo, že jednooký byl mezi slepými králem.
Za druhé jsem měl docela fajn učitele v autoškole, který zjistil, že mi to trochu jde, tudíž mne jmenoval dvorním šaškem, se kterým vymetal soutěže ve svazarmovských jízdách zručnosti za účelem dovozu medailí a zvýšení jeho prémií. Takové mozoly, jako z volantu ventry, jsem neměl ani na šachtě.
K couvání s ventrou. Nejhorší určo nebyly ty dvě nápravy vzadu, nýbrž absence posilovače řízení, mizerná zrcátka (v pravém zrcátku s origo držákem nebylo vidět vůbec nic) a hlavně mizerný rejd v kombinaci s poměrně dlouhým zadním převisem a krátkou ojí třítunového dvouosého vleku, který se za ventrou tahal.
https://www.valka.cz/CZK-A3V-valnikovy-prives-t63544
Obrázek je až dole a na fotce nemá vlek plachtu, což je významné plus v reálu, páč jeden přes něj vidí, co je za ním, kdežto přes plachťák ani náhodou.
V praxi měli vojáčci problém odhadnout zalomení přívěsu na následujících pár metrech couvání, takže vlek se jim furt křížil. Bylo možno odstranit jednoduchým zařazením redukce, aby pohyb auta byl ještě pomalejší, a samozřejmě tzv. spojkovat, případně zvládnout ovládání plynu i brzdy jednou nohou naráz, pokud člověk manévroval ve svahu. A taky jsem se ještě před vojnou naučil s autem tzv. houpat, aby bylo v pohybu tam a zpět a volant šel o něco lehčeji.
Nu a poslední vychytávka Ládi Hrušky byla, že jsem s takovým vlekem v civilu skoro rok rozvážel mlíko a tahal ho tzv. Érem.
https://www.google.cz/search?hl=cs&tbm=isch&source=hp&biw=1366&bih=613&…
Pochopitelně s odpojeným vzduchovým posilovačem, páč kompresor nestíhal ani brzdám.
Rampy soc prc obchodů byl naprosto ideálním učilištěm.
Re: Anonym Protože to byla banda mamlasů, kteří nečetli
stranický tisk.
Už od nástupu Gorbačova bylo jasné, že se něco posere. V r. 87 Gorbi veřejně vyfakoval Jakeše, Biľaka a spol. když tu byl na návštěvě a zjebal je, že u nás nedělají perestrojku a hospodářství směřuje i nadále do kytek. A rok 88 byl jasný. Zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Solidarita_(Polsko)
Že fičí do ekonomické prdele celý soc prc blok, si štěbetali i vrabci na střeše.
Jo, to necetli.
Ze se to posere a fii do ekonomicke prdele bylo jasne od roku 1917, ale realneho konce videt nebylo. Neco se reformovalo proste porad.
Jo, v Polsku meli Solidaritu, u nas byl 1968, v Madarsku povstani atd - z toho se nedalo nic vestit.
A te bande mamlasu stavaly auta StB pred barakem, pribuzny museli na vyslechy a lidi se bali se s nima mluvit - tak vypadal ten duch revoluce, co uz uz byla za rohem.
Slysel jste nekdy o tom, jak studentici za revoluce jezdili budit venkov. Nikdo jim to neveril. Kdyby to bylo tak jasny, tak by zadny vyjezdy studentu potreba nebyly.
Re: Anonym Studentíci přijeli jen jednou,
dostali přes držku a vyfičeli dom. Kdo si platil elekriku, mohl si pustit telku, tam těch nalívacích keců běželo bezpočet.
Konkrétně můj soused přerazil o svého syna - buditele kosiště, řka "ty zmrde, ty máš študovat a ne vymýšlet pičoviny. Stávkovat si můžeš, až budeš na svojem chlebě!"
Bylo ho slyšet přes půlku sídliště.
Oba je bylo slyšet. I fotra, i omláceného synka.
K těmto dvěma skutečným příhodám podotknu větičku z regionálního ruského rádia "Sto adín" v Moskvě. Běžel tam v roce 94 satirický pořad a spíkr prohlásil něco zhruba v tomto smyslu: "Demokracie a svoboda jsou naprosto nejdůležitější věci v našem životě, ale jíst se chce pořád."
Libi se mi to s tim vasim…
Libi se mi to s tim vasim sousedem. Jestli jeste zije, ze smekam. (bez ironie)
Ale u nas to proste videt dopredu nebylo. Nikdo si nebude davat tu praci utikat par mesicu pred revoluci, kdyz ma tuchy, ze prijde. (To by bylo chytrejsi se dat na posledni chvili k es te be a pak zadat azyl ve Svedsku)
U nás se říkalo, že kdo chce emigrovat,
tak rok před tím nezavařuje.
Jo, byli i blbci, co si…
Jo, byli i blbci, co si sebou chteli vzit kanarka. Na tech normalnich jste nevidel nic.
otázky a odpovědi
Pavte díky za zvednutou rukavici,
Byl jsem to já, kdo dal otázky prof. Budila na sklo a omlouvám se, že bez podpisu. Váš přístup k hledání odpovědí považuji za poctivější než v případě „Rk“, kterému byly položeny.
Můj pohled na společnost a jeho hodnocení se hodně podobá s viděním a hodnocením Godota.
Nevinil bych profesora Budila z toho, že se snaží s námi manipulovat, jen může být stejně jako celá řada lidí zklamaný z toho, jak jsme využili příležitosti a čeho jsme za třicet let dosáhli. Já říkám, že jsme nevyužili a ve výsledku jsme stejně hloupí.
Zbavili jsme se spousty funkčních organizací a to jen proto, že byly vytvořeny minulým režimem. Nefunkční a neproduktivní jsme nahradili novými stejně neproduktivními.
Přestože se skandovalo „nejsme jako oni“ hodnotí se podle toho, kdo kde byl a ne podle toho jak se choval a už vůbec ne podle toho co umí. Měří se rozdílným metrem.
Zase se lže, zase se manipuluje a zase se rozděluje společnost podle toho, kdo se kde názorově zařadil. Zase se musí zapomínat na to dobré, co bylo spojeno s minulým režimem.
Zase se soudí podle práva a ne pro spravedlnost. Zase se nekriticky adoruje a zase se zapomíná na ty, kteří by vrhli trochu stínu na ty adorované.
Kladu si otázku , zda jsme větší demokrati a o kolik a vychází mi ne, když vidím ty správné jak řvou na mladého Klause, když Hrzánová si přeje zkoušku způsobilosti pro voliče a Holubová by byla nejradši, kdyby ti, co volí jinak než si ona přeje rovnou vychcípali.
Ne opravdu nevzpomínám s nostalgií na staré dobré pořádky. Kdyby to ti, co to tady vedli do roku 89 vedli dobře, tak ti lidi tenkrát na tu Letnou nešli.
p.s. s nostalgií vzpomínám, na to, že krásné holky, v těch dobách neměly devadesát kilo. (na druhou stranu však neměly tetování na cemru a perličku, či kroužek v nose )
Rychlá odpověď