Kurowy polski

Odpusťte Vidlákovi. Z nedostatku času si nezajistil polského překladatele a pokusil se napodobeninou polštiny v názvu článku naznačit, že dneska to bude o zkaženém, nekvalitním, nemocném polském hovězím mase. Toto téma je mi blízké. Jednak pracuju u české konkurence - Agrofert vlastní celou řadu jatek a uzenářských provozů a jednak jsem sám konkurence, protože jsem stoupencem vepřové lobby i ve svém domácím chlívku. 

Zítra mám další zabijačku (tím pádem zítra a v neděli nevyjdou žádné články) a tak jsem si řekl, že přidám pár vidláckých postřehů. 

1. Docela se divím, že se něco podobného ještě neobjevilo i u nás. Tlak na snižování cen je obrovský, drtivý a takřka nepřekonatelný. Čelí se mu vlastně jen dvěma způsoby. Jednak kreativitou, kdy se na jatkách objeví cokoliv z čehokoliv zakamuflované jakýmkoliv způsobem. Jedno mrtvé dobytče představuje obrovskou ztrátu ať už na farmě nebo na jatkách a tak se přimhuřují oči jakýmkoliv způsobem, aby na konci měsíce byly prémie.

Druhý způsob je styl Andrej - prostě zaplatíte miliardy, za ně si koupíte nejmodernější technologii na krmení, nejmodernější technologii na rozmnožování, zabíjení, porcování a zpracování, všechno to zvětšíte do olbřímých rozměrů, přidáte kreativní účetnictví, slupnete každou dotaci, která je k dispozici, kromě zootechniků a řezníků máte i tým právníků a obchodníků, zapojíte banky, úvěrování, obchody s futures a pak se na tom dá vydělat. Ale kdo tohle má že? 

2. Když je tlak na cenu a snižování nákladů, tak je celkem zákonité, že to musí dojít až do takových konců. Jednoho dne už není náklady kam snižovat. Tam kde jiní mají dotace, tam ogaři z východu mají jen dostatečně vyvinutý manažerský žaludek a konkurují tím jediným, co ještě mají - nějakou formou zločinu. A pak se zabíjejí evidentně nemocné kusy, padělají se jim veterinární testy, odřežou se ty nejhorší kusy hniloby a hajdy s tím na pulty. A hádejte, jak vypadá klasické mleté maso z Tesca, než padne do toho velkomlýnku. Z hodně lidí už tento pohled udělal vegetariány. Než se podívali, jak se v tescu ošetřuje zelenina. Pak už mohli žrát jedině kamení. 

3.  Třetím viníkem je klasický zákonodárce a úředník, co s ním spolupracuje. Ani jeden totiž nikdy v masně nebyl. Nic o tom neví, jen o tom dělá zákony. Mezi jinými i vyhlášky a předpisy pro zacházení s nemocnými a uhynulými kusy. Kdysi to fungovalo tak, že kafilerky braly takový dobytek zadarmo, nebo za něj dokonce i něco platily. Kafilerní tuk má víc kategorií a dobře se prodává. Když bylo zvíře nemocné, ale testy nenašly žádnou chorobu, maso se použilo alespoň na krmení. Když bylo závadné, nadělal se z něj alespoň ten kafilerní tuk a ten se prodal. Běžný chovatel tak měl svoji ztrátu alespoň trochu kompenzovanou. 

Dneska se za likvidaci zvířete platí. A to docela dost. Proč? Protože to tak stanovil zákon, který se dělal stejně pro kravíny i pro domácí mazlíčky. Prostě kráva se zauzlovanýma střevama je totéž co veterinárně uspaný pes. Kafilerky se rády přizpůsobily a byznys se zvířecími mrtvolami je sice poněkud eklhaft, ale dá se v něm vydělat na Lamborghini. 

Je to podobné, jako nařízení o likvidaci nedojedeného jídla v restauracích. Kdysi se to nosilo prasatům v domácích chovech a prakticky nic se nevyhodilo a co nesnědl člověk, z toho vyrostl vepřový bůček. Dneska se všechno musí prokazatelně likvidovat, samozřejmě opět za těžké peníze. 

Tady máme výsledky těch zákonů. Obstát může jen oligarchický miliardář nebo nadnárodní korporace a jakýkoliv menší chovatel jen čeká, kdy mu do kravína či vepřína vstoupí kontrola a něco najde. Případně než si objeví nějaká nemoc a přijde o všechno. 

4. Teď jsme svědky vyřazovacích kol zápasu. Česká republika vydává nařízení o kontrole každého masa, které přejede hranice - to znamená, že polské maso už sem nedojede. Snad si nemyslíte, že test na salmonelu se dá udělat za půl hodiny. Milý dopravče, my si vezmeme vzorek a ty čekej na parkovišti, až uděláme testy, vyhovuje ti odjezd někdy popozítří? Říká se tomu netarifní překážky. Pořád se to jmenuje volný trh, ale volně už se v něm operovat nedá. Samozřejmě Poláci to vědí a hned chtějí recipročně kontrolovat české pivo. Naši pivovarníci jsou dost velká lobby, aby se to v příštích týdnech nějak urovnalo. Mezitím ovšem mají česká jatka (a zejména ta Andrejova) šanci na obsazení skulin na trhu. Pak se vrátí původní praxe a po půl roce už se zase bude dělat vše postaru. 

 5. Já vím, že se opakuju, ale jediná cesta z tohodle ven, je pěstovat si na vesnici svého vidláka, který na tom není existenčně závislý, protože to dělá pro radost, prestiž nebo prostě jen z tradice. U takového vidláka si přímo při zabijačce můžete osobně zkontrolovat, že je zvíře v pořádku, protože chovatel a řezník v jedné osobě to spolu s vámi bude také jíst. Budete mít maso na které nikdy nesměřoval infekční tlak stovek zvířat okolo něj. Nikdy nezažilo stres velkého stáda, které nemá přirozenou strukturu a tak nepotřebovalo ani antibiotika, ani chemickou kastraci, ani jiné zootechnické zásahy, aby to vůbec přežilo. Navíc to maso nepřerostlo samo sebe. Zvíře žilo déle, maso je hustší, poctivější. 

Lide městský, každý den jíte zkažené jídlo. To samé, co se děje na jatkách v Polsku, to samé se děje i u nás a podobně to funguje u výrobců jogurtů, sýrů, zavařenin a všeho dalšího, co se nedělá doma v malém. Každý den se chemicky trochu kastrujete, každý den si dáváte nějaké spóry salmonely a jiných hnusů. Ani to pivo už se nevaří postaru, ale v podstatě se lógruje v nerezovém tanku. A dokonce je vše podle předpisů. Papíry jsou v pořádku, ale není to k jídlu. 

Podporujte si nějakého vidláka. Jezděte si k němu pro potraviny v zimě i v létě. Navažte s ním přátelské vztahy, spolupracujte si ním na tom, aby to mohl dělat, dělte se s ním o zisk i ztráty. Nejenže se přiblížíte přírodě mnohem víc než na školení Dětí země, ale ještě budete jíst zdravě a dobře. 

Vidláků mého ražení jsou ještě pořád plné vesnice. Ale oni vás nepotřebují. Pro sebe si vždycky prasátko vykrmí a podělí se s někým o býčka. Nikdy nebudou jezdit a podbízet se na farmářských trzích. Vy musíte za nimi. Pokud to uděláte, máte šanci založit vztah, který bude obchodní, ale nebude kapitalistický. V konečném důsledku to pro vás ani nebude dražší. 

Pokud to neuděláte, můžete se utěšovat vírou,  že v Česku se na jatkách a v potravinářství nic podobného jako v Polsku neděje.