Bacha

Chtějí nám vzít svíčkovou... a guláš taky

Z mého profesního zvyku pročíst, či spíše prolistovat každé ráno všech pět hlavních deníků zbylo už jen torzo. Občas se zastavím v naší ulici v knihovně, abych je prolistoval a utvrzuji se v názoru, že pro mě jsou Hospodářky a Plzeňský deník informačně prakticky bezcenné, Právo stále více sluníčkaří, ale přece jen si uchovává určitou zpravodajsko/publicistickou hodnotu, podobně jako Mladá fronta a Lidovky. Ovšem Lidovky si kupuji každou sobotu, neb mají zajímavé přílohy Orientaci a Relax. Tímto úvodem se dostávám ke své poplašné zprávě.

Lidové noviny přinesly v sobotu 9.listopadu na první straně mj. titulek „Nejez svíčkovou, spasíš planetu“, článek obsáhle pokračuje na str.4 (autorka Kateřina Surmanová). Cituji z prvního odstavce:
„Londýnská univerzita Goldsmiths letos zakázala prodej hovězího ve svém areálu. Protože je to právě tohle maso, které vede v žebříčku uhlíkové stopy potravin…. Klasická česká kuchyně si na maso potrpí. Pro ty, které trápí vliv jejich chování na životní prostředí, to bude rána: nejhorší uhlíkovou stopu má královna tuzemského jídelníčku, svíčková na smetaně.“

Nu což, ať si na té škole dělají co chtějí, řeknete si možná. Ale dále v článku se dočtete:
„Evropská unie aktuálně rozviřuje debatu nad tím, jak „jídelní emise“ snížit. Minimálně se prozatím na špici úvah drží budoucí vyznačení údaje o emisních dopadech na obalu potraviny, případně v jídelníčku, podobně jako je to už s alergeny. Strávník se sám rozhodne, nakolik ho to zajímá.
Konečným cílem není udělat ze všech chroupače mrkví, ale přimět k zamyšlení.“

Článek dále pokračuje o plýtvání jídlem, dovozu potravin na velké vzdálenosti atd. Obrazově je také popsáno, jak velkým množstvím toho zatraceného kysličníku uhličitého škodí která potravina, což potřebuje nejdřív vysvětlivky:
- hodnoty odpovídají jedné porci, zahrnují produkci potraviny i kuchyňskou přípravu
- celkový dopad zahrnuje širší škálu vlivů, včetně spotřeby vody či záboru půdy, spojených s pokrmem, vyjádřen je na škále 1 až 5, přičemž 1 je pro dopad nejmenší a 5 největší

Tak tedy:
Čočka na kyselo s vejcem 530 g CO2 celkový dopad 2
Svíčková na smetaně s houskovým knedlíkem 4743 g CO2 celkový dopad 5
Žemlovka s tvarohem a jablky 907 g CO2 celkový dopad 1,8
Hovězí guláš s houskovým knedlíkem 4521 g CO2 celkový dopad 5
Vepřový řízek s bramborovým salátem 1254 g CO2 celkový dopad 2,2
Kachna se zelím a houskovým knedlíkem 2573 g CO2 celkový dopad 3,4
Karbanátky se šťouchaným bramborem 2185 g CO2 celkový dopad 4

Údaje o ústřicích, kaviáru a lanýžích (nic dražšího neznám) publikovány nebyly.

Vraťme se k tvrzení, že konečným cílem EU není udělat ze všech chroupače mrkví, ale přimět k zamyšlení. Asi tak, že si každý může vybrat, rozhodnout se sám. Nu, zkušenosti jsou svinstvo a protože paměť bývá selektivní a děravá, ještě větším svinstvem je archiv. Tak jsem do něj sáhnul pro článek Jana Kellera, který vyšel v Právu dne 20.září 2019. Protože jsem ho nenašel nikde na netu, shrnu jeho obsah:
Jan Keller, jak je známo, byl europoslancem a tak praktiky EP/EU poznal z první ruky. Vzpomíná tedy na to, jak 1.3.2017 představil Jean-Claude Juncker Bílou knihu o budoucnosti EU s několika scénáři vývoje Unie, které byly brány jako důkaz, že EU není nějaký byrokratický monolit, ale místo, kde si každá země může rozhodnout, jakým směrem a jakým tempem se vydá. Na vybranou bylo pět možností:
- redukce EU a prostor společného trhu, vše ostatní v gesci národních států
- úzká integrace pro státy, které si to výslovně přejí
- integrace jen v takových oblastech, které si státy dobrovolně zvolí
- vše zůstane jako dosud
- urychlená integrace, téměř vše se bude dělat zcela jednotně
Předseda EK Juncker podle J.Kellera nakonec deklaroval:
„Bude to tento parlament (EP – pozn.Godot), národní parlamenty, vlády, občanská společnost, jinými slovy občané, kteří budou moct ovlivnit volbu, jakou cestou se vydat. Chceme nejdřív naslouchat, než zaujmeme naše stanovisko.“
Vzápětí na to, píše J.Keller, tento zásadní dokument zcela zapadl. EU má nyní novou předsedkyni, která stále dokola opakuje, že problémy, jimž čelíme, jsou problémy celoevropské, musejí tedy být řešeny společně. Tak byly tři z možných pěti scénářů prakticky zcela tiše odepsány. Fakticky zbyl podle J.Kellera jen ten, který požaduje co nejužší integraci ve všech oblastech, a pak také ten, podle něhož se mají všechny země úžeji integrovat jen v několika oblastech, ale ve kterých – to nezávisí na jejich vlastní volbě, priority se určují jinde. Především jde o razantní snižování uhlíkových emisí a spolupráce při rozmisťování migrantů, což může velice snadno zbavit členské státy zbytků suverenity v oblasti energetiky, průmyslu, zemědělství, dopravy, bezpečnosti a sociálního zabezpečení, případně i v dalších.

Tolik tedy Jan Keller z archivu, z čehož je jasně zřejmé, jak souvisí moje svíčková a guláš se záměry (a sliby!) EU. S použitím slavné, vyzkoušené a obávané EU salámové metody mi je klidně můžou nahradit třeba zrovna tou mrkví, proti které sice nic nemám, ale k nedělnímu obědu raději vidím spíše svíčkovou, to se nedá nic dělat.

Tažení proti hovězímu se ovšem vede i z jiných směrů. Týž den, tedy v sobotu 9.listopadu, jsem našel v Magazínu - příloze deníku Právo, článek „Nečekané kouzlo umělého masa“. Autorka Barbora Cihelková se v něm vyjadřuje celkem zdrženlivě, ale cituje dámy, které se zmítají nadšením nad umělým rostlinným masem od americké firmy Beoynd Meat a hýkají blahem. B. Cihelková píše mj., že v internetovém obchodě Rohlík.cz stojí „proslulý“ Beyond Burger 199,90 Kč, přičemž v balení jsou dva plátky, celková uvedená hmotnost je 227 gramů, což znamená zhruba 880 Kč/kg. Autorka tvrdí, že ve stejném obchodě stojí mleté hovězí 190 Kč/kg a varianta z českého biochovu přijde na 350 Kč/kg. Uvádí i složení – voda, hrachová bílkovina, řepkový a kokosový olej a samozřejmě řada pomocných látek, stabilizátorů a aromat – česky řečeno „éček“. Vůně za syrova připomíná spíš hrášek, tento odér se prý během tepelné úpravy vytratí.

Zkusme hledat souvislosti, i když jen takové prvoplánovité. V tomtéž vydání Lidových novin, tedy v sobotním 9.listopadu, je i zoufale vyznívající článek „Nedýchatelno. Dillí je teď na jipce“ o smogové situaci v tomto indickém městě. On prý je tam smog skoro pořád, ale tentokrát ještě Indové slavili hinduistický svátek „díválí“, který doprovázejí ohně, petardy a ohňostroje. Poněkud nenápadně je uveden i údaj, že Dillí má 20 miliónů obyvatel….
Statistika (kurnik, zase ty nebezpečné archivy!) říká, že Indie měla v roce 1960 cca 450 milionů obyvatel, nyní cca 1,3 miliardy. To je nárůst o 190 %, neboli na trojnásobek. Tím bylo dosaženo hustoty osídlení 420 osob na kilometr čtvereční, z původních cca 140.

Porovnejme si s naší zemí. V roce 1960 měla 9,5 milionu obyvatel, nyní cca 10,6 (z čehož část už jsou imigranti). To je nárůst o cca 10 %, tudíž ani hustota osídlení se příliš nezměnila a dosahuje hodnoty cca 130 osob na kilometr čtvereční.

Z těchto údajů je zřejmé, že před 70 lety byla hustota osídlení ČR a Indie srovnatelná, nyní je v Indii přibližně trojnásobná. Vyvozuji z toho jednoznačný závěr, že Indové se množí jako králíci. Ačkoliv já osobně beru ten klimatický alarmismus se značnou rezervou, zkusme ho na chvilku, jaksi cvičně, brát vážně: Je-li příčina nárůstu zplodin a toho nešťastného kysličníku v lidech, pak nikoliv v mojí svíčkové, ale v tom, že se někde jinde lidé přemnožili.

Této mojí lamentaci lze oponovat třeba tím, že v tomtéž vydání Lidových novin vyšlo celostránkové povídání o martinském vaření „Nejlepší husí hostina“ a dokonce i o buchtách - tudíž je vše vyvážené a v pořádku.

Není! Naše zkušenosti s EU jsou v tomto směru neblahé a tak se nedejme opít rohlíkem, že „EU aktuálně rozviřuje debatu“ jen pro poučení a záleží na každém, jak se rozhodne a bla bla bla.

Svoboda jistě nespočívá jen ve svíčkové a v guláši, ty ale mohou vytvořit další ze symbolů její ztráty. I národní kuchyně je součástí národní kultury a její ohrožení se může stát tím, čemu diplomaté říkají casus belli. Pro mě nejspíš ano.

A co pro vás?