Znáte zákon padajícího lejna, že? To nadřízený seřve podřízeného, ten je samozřejmě naštvaný, tak seřve bezdůvodně zase svého podřízeného, ten si zchladí žáhu zase na někom, kdo je o stupínek níž, ten pak doma seřve manželku, ta seřve děti a ty nakopnou psa. U psa se to zpravidla zastaví, protože ten jediný v celém řetězci nebývá pomstychtivý.
S velkou chutí (a ještě větším zadostiučiněním) jsem sledoval, co se stalo v ODS, když Jan Zahradil vypustil malý kontrolní balónek ohledně koaliční spolupráce Modroptáků s hnutím ANO. Zahradil je ještě ze staré školy, navíc v politice bude pomalu končit, na eurokandidátku už se znovu nechystá, takže si může dovolit mluvit.
Můj moudrý tatínek, když komentoval události roku 89, tak vždycky zdůrazňoval, že tehdejší režim se prostě vyčerpal. Nezbyl žádný étos a vlastně ani žádná ideologie. Nikdo už nechtěl budovat nového socialistického člověka. Nikdo nechtěl budovat beztřídní společnost. Naopak… i kovaní soudruzi se hlavně chtěli mít jako v Německu. Chtěli tamní zboží, tamní kulturu, tamní trička , tamní hudbu… Naše kultura už byla dlouhá léta před pádem režimu stejná jako na Západě.
ak se nám Blyštivý Péťa pochválil na Colours of Ostrava, že prý jsme nejúspěšnější postkomunistická země… Jsme prý světovou špičkou v dopravě a v obraně… Byla to tak blbé, trapné a ubohé, že to bylo moc i na leckterého liberálního demokrata a pravdomluvného novináře. Markéta Pekarová Adamová se rozhodla v preferenčním sešupu následovat Lidovce a prý znovu navrhla, aby se uvalila spotřební daň na tichá vína.
Dnes budu pokračovat v tom, co jsem načal včera. Propadem voličských preferencí vládních stran. Včera jsem se na celou věci díval z pohledu Blyštivého Péti a jeho skvadry a tvrdil jsem, že začnou dělat stále větší chyby, neb příliš jasně ukázali celému národu, že jsou blbci. Preference pětikolky budou dále klesat, jejich snahy zachránit situaci budou stále křečovitější a jejich voliči budou odcházet především k Andreji Babišovi, protože se rozhodl být hentou systémovou opozicí.
Asi vám neunikl aktuální průzkum volebních preferencí agentury Median, který potvrzuje tušené – vládní Pětikolka už by nesložila většinu ve sněmovně, Andrej Babiš je první, pak strašně dlouho nic, pak začíná přehlídka desetiprocentních, pětiprocentních a dvouprocentních. Jedno hnutí ANO je stejně silné jako pět vládních stran. Rozdíl je na úrovni statistické chyby. Nepochybuji, že v týdnu vyjde další ještě nezávislejší průzkum, který ukáže, že všechno je v pořádku, obyvatelstvo věří Fialovi ty jeho kecy, jak to dělá dobře a i když Babiš posílil, je to na úkor opozice, nikoliv vlády…
Vposledních dnech jsem vedl několik debat na téma Alternativy. Pokaždé, když napíšu nějaký článek, že je vše na dobré cestě, že jsme udělali nějaký pokrok vpřed, že všechno není úplně ztracené, vždycky se najdou tací, kteří to okamžitě začnou zpochybňovat. Alternativa je jen malá hrstka lidí, je to jen fejsbůková sociální bublina, co se jeví větší, než doopravdy je, má naprosto marginální volební podporu a vlastně se jen tak ujišťuje mezi sebou, že příště to bude lepší. Vynechal jsem něco?
Dnešním textem ukončím tento válečný týden, který byl pro mě pozitivnější, než jsem si ještě v pondělí myslel. Svět alespoň na chvíli nebalancuje na okraji jaderného armagedonu, Ukrajina byla vykázána do patřičných mezí… ne, svět se nestal lepším místem, ale naši papaláši alespoň na chvíli přestali hasit oheň benzínem a ukázali touhu ty nasyslené miliardy pěkně prožrat, propít a proinvestovat. A to by se v jaderné zimě dělalo poněkud obtížně.
Když jsem psal svůj včerejší článek, myslel jsem, že na schválení obranné smlouvy s USA je zapotřebí ústavní většina. Ale hned po zveřejnění jsem se dozvěděl, že stačí prostá většina v poslanecké sněmovně i senátu. Tím pádem jejímu schválení nestojí nic v cestě, protože v obou komorách má Pětikolka většinu. Smlouva schválena bude a vláda bude mít v rukou všechny nástroje, které jsem včera popsal. Žádný zázrak se nestane, naše zemička holt bude mít prozápadní orientaci i s vazalskou smlouvou.
Už víckrát jsem se tu pozastavoval nad kroky naší vlády, které na mě stále více dělají dojem, jako by Fiala a spol. vůbec nepočítali s tím, že by ještě mohly být nějaké volby.
