Krátký úvodník pro Vlastimila osobně: 

Včera mi mezi celou řadou dalších mailů obviňujících mě ze zrady přišel jeden zajímavější. Podepsaný přímo krajským předsedou Volného bloku z oficiálního mailu karlovarské organizace VB.   Zde je jeho text:

Krátký koronavirový úvodník: 

Jak jsem slíbil, dneska si prokydáme německé volby do Bundestágu. Nebudu se pokoušet o žádnou fundovanou analýzu, doporučuju si skočit k Vlkovi na Kosu, ten se těmtotématům věnuje s láskou a péčí, takže se tam dozvíte všechno podstatné i nepodstatné ba dokonce i droboučké maličkosti, které by člověka ani nenapadly. Takže pokud chcete znát přesná číslíčka, volební grafy a podobné věci, pospěšte k Vlkovi. 

Včera jsem byl pracovně v Praze. S kolegou. Na jisté technické konferenci na centrále. Odvezl jsem si z toho dojem, že odtržení řídících struktur od skutečnosti dole je tak veliké, že je úplně jedno, jestli jde o státní nebo soukromý sektor. Císařové se obklopili svým zakázaným městem a všichni kdo si tam přijedou pro rozkazy, dobře vědí, že nic jiného než potlesk není žádoucí. Jakýkoliv jiný projev emocí nebo racionality totiž bere prémie nebo celou práci. Je úplně jedno, jestli jde o vysokého úředníka nebo vysokého manažera.

Po volbách nebude vládnout ten, kdo má pravdu, kdo je morální a kdo má hluboce zakotvený smysl pro čest. Nebude vládnout ten, kdo to myslí dobře, kdo do toho dal všechno, kdo ukázala charakter i srdíčko. Po volbách bude vládnout ten, kdo od prezidenta dostane nominaci na premiéra a komu dá důvěru většina v poslanecké sněmovně. Tečka. Jestli to k tomu navíc bude člověk čestný a charakterní, to je jen příjemný bonus, ovšem není nijak vymahatelný. Vládnout bude ten, kdo poskládá většinovou podporu.  

Možná se vám bude zdát, že začínám psát o něčem jiném, ale nakonec souvislost vysvětlím.

Když jsem kdysi, jako mladý muž, přestal jezdit na lodi, šel jsem do lesa. Tam jsem se stal zaměstnancem Československých státních lesů. Když bylo potřeba, nahnali nás tam, když někde byl průser, šli jsme tam.

Před týdnem a něco jsem psal o tom, jak nám koronavirová epidemie nabrala drajv. Oproti předchozímu týdnu se počet případů zdvojnásobil, což je začátek toho slavného exponenciálního růstu, který pak zahlcuje nemocnice i krematoria, protože když se něco pravidelně zdvojnásobuje, tak i malá výchozí čísla příšerně rychle rostou. Dával jsem si tehdy týden rezervu a teď by bylo myslím vhodné vše vyhodnotit. 

Máme tu školní rok, naše běžné režimy se vrátily do starých kolejí, lidi se vrátili z dovolené a já měl konečně možnost pokecat s kolegy, kde byli a co viděli. 

Dnes začnu jednou osobní vzpomínkou... s Petrem Hamplem jsem se poznal zhruba před tři čtvrtě rokem u mě na zabijačce. Povídali jsme si dlouho do noci, Petr mi nasvítil úhel pohledu, který jsem do té doby neznal a předložil přede mě celou řadu slušně zpracovaných důkazů nad naší neradostnou budoucností.  Mluvil o tom, kterak jde všechno do háje, jak se přijímají rozhodnutí na vrcholové úrovni, mluvil o připosranosti elit - i těch globálních. 

že je z toho skoro rozštěp...

Je to  asi čtrnáct dní, kdy jsem napsal článek o SPD a jejích možnostech. Řekl jsem v něm, že Okamura i ANO mají stejné voliče. Hrozně zajímavé bylo sledovat diskusi na Pravém prostoru - tam z toho promtně udělali tvrzení, že ANO i SPD mají stejný program a pak to vítězoslavně vyvraceli, což šlo o to snáz, že jsem nic takového nikdy neřekl. Ale zopakuji znovu svou tezi, že Babiše i Okamuru volí stejní voliči.