Schyluje se nám tento týden k zajímavé bitvě o prodloužení nouzového stavu. K tomu zde máme krizičku způsobenou ústavním soudem... K tomu máme avízo od Komunistů, kteří řekli, že nouzový stav nepodpoří a navíc ještě prosakují informace, že je všechno poněkud jinak...
V předchozích týdnech jsem vám čtenářům poměrně obsáhle vyložil, co si myslím o politickém chřipečkářství poslance Volného nebo mladého Klause a tvrdil jsem, že jejich pohled na koronavirus a epidemii nezvítězí jednoduše proto, že tu virus pobíjí příliš mnoho lidí, kteří mají příliš mnoho pozůstalých. Je tu příliš mnoho pacientů, co to přežili jen tak tak a je tu příliš mnoho doktorů a sestřiček, kteří se o tyto pacienty starají.
Můj bratr Master našel pár zajímavých statistických údajů o celkové úmrtnosti v našem státě od roku 1918. Ověřil si, že se jedná o země koruny české, tedy Čechy, Moravu a Slezsko. V údajích není zahrnuté Slovensko.
Aneb vidlácký návod vládních opatření.
V pátečním článku nám Alef Nula popisoval své zážitky s covidem. Jak to vypadalo u nich v rodině, když se k nim breberka dostala, jak vypadal průběh a léčení. Osobní svědectví, osobní reportáž psaná na marodce. Alef se přidal k ostatním našim čtenářům a autorům, kteří už nemoc prodělali a podělili se s námi o své zážitky.
Jak se vám líbil včerejší Alefův článek?
Dobrý ne? Alef umí psát – má to šmrnc, má to styl i osobitost. Já osobně jsem se cítil být přímo u něj doma. Věcné i emotivní. Popis i charakteristika. Drama, ale nepřehnané a uměřené. Vyzrálý autorský projev který nesklouzával ani k povrchnosti, ani k hysterii.
Reportáž psaná na marodce
Celý příběh začíná celkem nenápadně tím, že někdy začátkem prosince přišla moje nejmladší ze školy a postěžovala si, že se jí v puse utvořil veliký a nepříjemný aft.
U nás v rodině nepatří stonání k běžnému koloritu, při zdraví se udržujeme dílem vlastní pílí a dílem díky vynikajícímu genetickému mixu, zděděnému po předcích. Manželka zašmátrala v příručním bylinářství, namíchala jako vždy nějaké své čarodějné lektvary a do dvou dnů bylo po aftu.
Koronavirus nám slábne. Tento týden se počty nakažených pohybovaly už hluboko pod predikcí a i minulý týden, jakkoliv byla čísla vysoká, bylo možné z grafů vyčíst, že epidemie sice stoupá, ale tak nějak málo. V porovnání s říjnem rostla přímo nemastně neslaně.
Teď to nabralo poměrně prudký sešup dolů. Týden poté, co jsme se z vánočního veselí vrátili do normálního režimu. Jsem v pokušení tvrdit, že nebýt vánoc, mohl Blatný klidně nechat čtvrtý stupeň čokla a teď bychom se možná už blížili k třetímu.
