Od té chvíle, kdy Wagnerovci obsadili celý Bachmut (a Prigožin začal na všechny strany dávat rozhovory) objevila se u nás celá řada reakcí, které si podle mě zaslouží komentář. Ať už jde třeba o Marii Divišovou, která poukázala na to, jak se Wagnerovci dlouhé týdny snažili budit dojem, že jsou slabí a Ukrajině stačí poslat tam ještě další brigádu a další techniku a vítězství bude jejich…. nebo třeba Lucii Sulovskou, která zdůrazňovala démonickou povahu Prigožina, který si nebere servítky, ale je dokonalý psychopat.

Vsobotu jsem vystupoval na akci Rádia Universum, kde jsem se mimo dalších zajímavých lidí potkal i s generálem Andorem Šándorem. Dvě hodiny jsem měl možnost poslouchat jeho názory a asi do mě vlezl nějaký vojenský bacil. Nebo spíš vojenský brouk v hlavě.

Rusko je agresor, agresorovi se nesmí pomáhat a proto je zapotřebí se odstřihnout od ruských energií. To Rusku způsobí hospodářské ztráty, které mu způsobí takové problémy, že nebude schopno pokračovat ve válce. Bezprecedentní západní sankce pak ruskou ekonomiku srazí na kolena.

Kdy to bylo? Chvíli poté, co se Rusové spořádaně stáhli ze svého předmostí na západním břehu Dněpru v Chersonu, jsem poprvé napsal (a řekl), že podle mého rozumu se válka chýlí ke konci. Rusové ustoupili, Ukrajinci na ně nijak neútočili… bylo to tak okaté, že mi to připomínalo nějakou zákulisní dohodu. A když je možná jedna dohoda, jsou možné i další.

Dnes se chci po delší době opět vrátit k válce na Ukrajině, protože o velké ukrajinské ofenzívě si už cvrlikají i vrabci na střeše. Náš prezident řekl, že Ukrajina má jen jeden pokus zvrátit situaci na bojišti. Stepní orákulum Džamila nás zase oblažila detailním rozborem, jak Ukrajinci slavně zvítězí a do léta bude po válce. Američtí vojenští blogeři se shodují, že ofenzíva bude, ale nic nepřinese, protože Rusové celou zimu pilně kopali zákopy a chystali všemožná opevnění ve všech myslitelných směrech možného útoku.

Je to několik let zpátky, ve šťastnějších časech, to jsem tak jednou přinesl domů čínské lampiony štěstí, které jsem sehnal ve výprodeji za úplný pakatel. Večer jsem svolal všechny svoje děti, ten den u nás bylo i několik jejich kamarádů, rozdal jsem jim ty lampiony, zapálil a vysvětlil jsem jim, že Číňané je vypouštějí s nějakým přáním, které lampiony vynesou k nebi.

Asi vám nemusím představovat ruského vojenského blogera, tajného agenta, hybatele separatismu na východní Ukrajině a kdo ví co ještě všechno – Igora Girkina neboli Strelkova. Má velice sledovaný profil a berou si ho do huby především naši Chciválkové, protože je to podobný apoštol apokalypsy jako já. Zároveň je to voják, má spoustu zajímavých informací a jeho předpovědi se zatím vždycky celkem slušně vyplnily. Pokud někdo u nás poukazuje na problémy ruské armády a chyby velení, zdrojem je skoro vždycky Girkin. I zde na Kydech má své apologety.

Dnešní článek bude syntezí předchozích dvou. A sonet máme hotový. Renesanční. Teze, antiteze a synteze… není náhodou že právě takhle se psalo v době, kdy se lidský duch po dlouhé temnotě středověku poprvé rozepjal k novému poznání. Kdy lidé nepřemýšleli jen o posmrtném ráji, ale i o životě tady na zemi. Byla to doba, kdy se také hojně bojovalo proti dezinformacím pomocí soudů a hořících hranic. Ale i když byla inkvizice stokrát svatá, Země stejně byla kulatá bez ohledu na to, co vyčetli v Bibli.