Přátelé, nejvíc mě v posledních dnech pobavil Jeník Cemper, který si na svých Manipulátorech vycucal z prstu, že za protestem zemědělců na Chomutovsku stojí Agrofert. Myslím, že nálada v jeho kolínském bytě je na bodu mrazu i přes veškeré globální i lokální oteplování. Rychle to zdehonestovat, rychle se jim vysmát, protože i tohle jelito pochopilo, že jeden traktor vydá za sto demonstrantů. Akce vznikla spontánně během několika dnů, ale své německé kolegy nakonec jela podpořit kolona více než sta traktorů a náklaďáků.

Když mě v listopadu navštívila Ivana Svobodová z Respektu, vedli jsme naprosto mimoběžný rozhovor. Já mluvil o mediálních manipulacích a vytváření iluze místo skutečnosti, ona se domáhala, abych se jí omluvil za to, jak jsem po ní vyjel při našem prvním setkání. Hodinu jsme vedli rozhovory dva. Jeden o KoZe a druhá o voze. Bezútěšnost této marné domluvy ještě podtrhával fakt, že Svobodová a její tým od první minuty odmítali jakoukoliv moji pohostinnost. Sice jsem jim, jako každému hostu, nalil své portské, ale ani se ho nedotkli.

Kněmeckým zemědělcům a dalším protestujícím se přidali prý i pracovníci v lodní dopravě. Tamní média se hemží titulky, jak stovky a tisíce kamionů míří tu na Berlín, tu na Mnichov. Bavorský premiér Soder prý s požadavky zemědělců souzní a vystoupí na jejich pódiu. V pondělí se z Chomutova vypraví skupina českých zemědělců, aby německé protesty také podpořili.

Předchozími dvěma články jsem se k německým protestujícím zemědělcům jednoznačně hlásil. Vyjádřil jsem pochopení pro jejich problémy, konstatoval jsem, že se jejich trable neliší od těch našich, protože mají stejné příčiny v podobě neschopných elit odtržených od reality. Symbolem těchto protestů je pro mě text, který jsem zaznamenal na jednom traktoru: Nesejí, nesklízí, ale všechno vědí nejlíp. Němci mají problém s bruselskou hydrou a zdebilizovanou mládeží, která se pokouší o kulturní revoluci. My, Češi, jsme na tom úplně stejně.

Včera jsem celý den sledoval cvrkot na německém fejsbůku. Stálo to za to. Dozvěděl jsem se o jejich protestech docela zajímavé věci, které bychom měli vědět. Ale než se dostanu k tomu, co jsem viděl, začnu s tím, co jsem neviděl. Neviděl jsem totiž žádné pořádné zpravodajství v českém majnstrýmu. To ticho bylo tak ohlušující, že jsem měl pocity jako při první demonstraci v záři 2022.

Přátelé, dneska bude stát za to, nakukovat přes naše západní hranice. Němečtí zemědělci a další pracující chystají „generální stávku.“ V praxi to bude znamenat hodně zablokovaných dálnic, silnic a měst. Informace si budeme muset najít sami, protože naše lžimédia k tomu budou mít jen krátké suché štěky, jestli vůbec. Naštěstí máme henty internety, takže se všechno dozvíme prakticky stejně rychle, jako by tam Česká televize měla reportéra. Dokonce se dozvíme i to, co by nám režimní intervjuk neřekl a nenatočil.

Proč byli zemědělci v poslanecké sněmovně? Proč přinesli petici, kterou podepsalo čtrnáct tisíc lidí z oboru? Protože se stalo přesně to, na co už dlouho upozorňuju. Naše skvělá vláda s ještě lepším premiérem a ředitelem zeměkoule zavelela k deagrofertizaci zemědělství. Jako že je třeba se pomstít Andreji Babišovi a jeho zemědělskému koncernu tím, že mu osekají zemědělské dotace.

Tak nám začíná nabobtnávat stávka odborů. K protestu učitelů a pracovníků ve Škodovce se přidávají další a další odborové svazy v zemi. Je to tak trochu na poslední chvíli, ale velká jednání mezi množstvím organizací taková prostě jsou. Původně měly protestovat školské odbory a KOVO, ale v posledních dnech se přidali dopravci, zdravotníci, knihovny, civilní zaměstnanci u policie… i ČMKOS. Podporu vyjádřila rada seniorů i rada postižených. Největší odborové centrály se dohodly, že budou postupovat společně.

Po včerejším pochmurném článku je vysloveně zapotřebí nějakých dobrých zpráv. A já je mám. Původně měly vyjít už včera, ale Rasmussenův pokusný balónek bylo zapotřebí okomentovat. Dnes ale chci říct, že se nic z toho ještě nestalo a nikde není řečeno, že se tyto pochmurné vize vyplnit musí. Nikde není řečeno, že všichni ti Fialové, Rakušanové, Černochové, Pojarové a Klímové skutečně najdou odvahu, pustit se natvrdo do válečného dobrodružství. Dělat válku, to totiž není žádná sranda. Z toho se pak vyvozují odpovědnosti.

Když jsem publikoval svůj článek o tom, že své děti do války nedám, spustila se i jiná reakce, než ta Cemperova. Nevyskočili jen udavači a samozvaní cenzoři, kteří bdí nad bezpečím ovčanů, aby se náhodou nedozvěděli něco zneklidňujícího.