Dnes ještě zůstaneme u tématu muslimské migrace z Běloruska, jen si to zasadíme do širšího rámce. Mimochodem... dá se to udělat ještě absurdnější? Migranti z Iráku přicházejí do EU vlastně skoro od severu. Tak mocná je dnešní doprava, která je i přes zvyšující se ceny paliv stále ještě směšně levná. Tak levná, že za pár tisíc sednete do letadla, obletíte si Jůnii z úplně jiné strany a zkoušíte jejich pohraniční bdělost z nečekaných směrů. 

Ještě na Kose jsem napsal článek se stejným názvem jako dneska. V podstatě jsem se tenkrát zaobíral myšlenkou, kolik migrantů je dost, abychom mohli říci, že už další nepřijmeme. Jaké číslo legální migrace je už tak vysoké, že na to bude třeba reagovat? Kdy je možné říci, že jsme splnili povinnost být dobročinní? Kolik peněz, kolik lidí, kolik sil je třeba věnovat, aby bylo možné uznat, že jsme dostatečně lidští? 

Pamatujete si Numiru Kašatumbu from Bužumbura? To je postava z druhého dílu Básníků - africký student, který bydlí s hlavním hrdinou Šafránkem na koleji a objevuje krásy Československa. Pije pivo, pochvaluje si, že u nás peníze kazí charakter, prohání holky, hovoří česky i když trochu směšně a nakonec se jako doktor vrátí do rodné země. 

Takové afričany jsme tu skutečně kdysi měli... Samozřejmě to vždycky nebylo tak idealizované jako v Básníkách, ale všichni jsme takové typy lidí znali. Já jsem měl na základce několik spolužáků, které u nás zplodili kubánci. Hezcí, snědí. 

Až budete číst tento článek, tak nejspíš popíjím se svým tátou pivo a koukáme na fotbal. Prostě potřebuju trochu dovolené. Dneska a zítra proto nevyjde žádný pořádný článek. 

Dám vám jen téma k diskusi... 

Dosud jsme neprokydali onoho Somálce, který se velmi úspěšně oháněl nožem - samozřejmě proti ženským... Na jeho obranu se už slétly kohorty právníků i politiků... a zdá se že běžným Němkám to nevadí... Sice na všechno to multikulturní obohacení doplácejí nejvíc, ale zatím se víc bojí AFD než živelné masové migrace. 

Krátký úvodník, tentokrát o velkých penězích: 

Nejbohatší čech - Petr Kellner zahynul při pádu vrtulníku. Nebudu si špinit hubu nějakými spekulacemi v čem všem byl namočený, nebudu mu otloukat o hlavu přátelství s ruskými oligarchy a s čínských režimem. Chci pouze konstatovat, že když Pánbůh dopustí, i motyka spustí a ani miliardy peněz, ani kvalitní ochranka, ani to nejšpičkovější, co se na této planetě dá koupit, nestačí. Ve smrti jsme si všichni rovni a není rozdíl umřít v traktoru nebo vrtulníku. 

Sotva se Joe Zombiden ujal svého úřadu, jeden z jeho prvních kroků byl vymezit se vůči jeho předchůdci. Zrušil trumpovy protimigrační dekrety, protože bránit migraci je autoritářské, nedemokratické, jsou to chudinky lidi z utlačovaných zemí a pro civilizovaného američana je povinností se o ně postarat. 

Jakmile napíšu nějaký článek o uprchlících, migrační vlně, imigraci a o svém spíše negativním postoji k velkohubému přijímání migrantů (protože ve skutečnosti se o ně nikdo nepostará, nikdo jim nedá práci a v mnoha případech ji ani nechtějí, takže sklouznou k bezútěšnosti, od toho je krůček k drogám, násilí a podobně), vždycky dostanu několik mailů od různých čtenářů, kteří mi posílají řadu argumentů, že to zbytečně hrotím. 

Vraťme se dneska opět na tureckou hranici, kde dochází na pokračování politiky jinými prostředky. Turecký sultán přitvrzuje a vyhlašuje své nároky na leckteré řecké ostrovy u kterých prý bude probíhat bojenské cvičení a střelby ostrými a tak bude lepší, když tam turisté raději nepojedou. 

Ve veřejnoprávních a pravdomluvných médiích ani čárka, ani slovo, ani krátký šot na kameře. Nula. Zprávy podává jen Ivan David a pár dalších blogerů, kteří už jen informováním o této věci dokazují svojí xenofobii, proruskou propagandu a nedemokratické smýšlení. 

Prakticky po celou koronavirovou krizi u nás na Kydech probleskují zprávy především Ivana Davida - bývalého ministra zdravotnictví a nyní ojroposlance za Okamuru, o situaci na Turecko - Řecké hranici. Jeho svodky se pravidelně objevují u nás v komentářích. Cítím nutkání k tomu říci pár osobních názorů. 

Skoro to je jako boxerský duel. Na jedné straně se nám pozvolna šíří Koroňáček, který v Itálii lidi slušně kosí. Za jeden den 28 mrtvých, to už je číslo k zamyšlení. A z potenciálně ohrožených oblastí se o víkendu vrátilo domů 25 tisíc čechů. Kolik z nich nám teď běhá po supermarketech, vesele chrlí virus kolem sebe a špatně jim začne být až někdy příští týden?