Tak se nám v posledních týdnech nějak srážejí vlaky. Pokaždé je to samozřejmě věc, která se může stát maximálně jednou za deset let, pokaždé všechno perfektně fungovalo a selhal "lidský faktor", pokaždé za to nakonec nikdo nemůže, vyšetřování bude trvat dlouho, nic z toho nevyplyne, odsouzen bude ten, který je každý den tak jako tak jednou nohou v kriminále - strojvůdce nebo vlakvedoucí. Jinak je samozřejmě vše v nejlepším pořádku. 

Včera mi přestal fungovat internet... Žádný krátký výpadek, pěkně přijeli borci, vykopali před barákem přívodní kabel a opravovalo se... Hotoví s tím byli až skoro k ránu, takže dnešní článek pouštím až teď.

Přišel mi ten chybějící australský klobouk.

Ten co jsem si objednal na začátku koronakrize někdy v první půlce března. Australské továrny už zase vyrábějí, lodě plují, Němci nakupují a přeprodávají k nám a všem v celé té dlouhé řadě výroby, špedice a obchodu stačilo ke spokojenosti necelých 1.500,-  Kč.

Jsem hrozně utahaný... 

Ještě než nám vypukla celá koronavirová krize, připravoval jsem se na domácí projekt zachytávání všech děšťových vod, co mi spadnou na střechy a dvůr. Zjednodušeně řečeno jsem si koupil velkou nádrž, spousty trubek a rozkopal jsem celý dvůr. Původně to mělo zabrat celý březen a kus dubna, chtěl jsem postupovat pozvolna, protože dvůr je malý. 

Včerejší Zemanův projev jsem si vyslechl naživo. A promiňte mi, zase začínám konspirovat, ale máte z toho jiný dojem, než že mluvil proto, aby se na něj zítra sesypali všichni novináři, začali to omílat horem dolem a neměli čas všímat si, co se děje na vládě? Svým způsobem neřekl nic nového, ani převratného. Neoznámil žádná nová opatření, neoznámil žádné amnestie, jen trochu chválil vládu, trochu chválil Čínu, zepsul Hrušínského a to bylo vlastně všechno. Marně přemýšlím, co bych si z toho měl ještě zapamatovat. 

Budu dnes pokračovat ve včerejším tématu, jen se nastěhujeme zpátky do naší malebné kotliny... ale vlastně ne - budeme na jižní moravě. Dnes si popovídáme o řádném hospodaření. Začnu jedním příběhem na který "koukám z okna". 

Představme si, že jednoho rána si Vladimír putin přečetl můj blog a usoudil, že jsem pro rozvrácení nepřítele a pomoc Ruské federaci udělal záslužný kus práce a měl bych za to být dobře placen, tutíž vydává rozkaz, aby mi pražské velvyslanectví platilo královský honorář za každý článek. Jen je v tom podmínka, že se každé ráno musím hlásit tam u velvyslance v jeho KGB sekci, aby mi když tak dali správné instrukce nebo mě nechali zmizet.

Dneska máme na Letné demonstrace za odstoupení toho, kdo vyhrál volby o dvě koňské délky před ostatními a pokud se tak stane, nastane ráj. Dovolím si nadále nechat Letnou u ledu a řeknu vám něco o tom, co se mi stalo včera. 

O víkendu jsem si přivezl nová selata. Doufám, že to bylo naposled, protože už mám dokončený kotec pro chovnou prasnici a.... mám i tu prasnici. Doufám, že ji teď během dubna zvládnu inseminovat a někdy v létě už budu takřka soběstačný co do výroby vepřového. 

Veškerá zelenina už je v zemi, brambory budu sázet tento týden. Mám dostatečnou zásobu řepky jako meziplodinu a zelené hnojení, protože nic lepšího než ta olejka neexistuje. Mimochodem... zem byla pořád ještě náramně vlhká, když jsem do ní vjel. Inu to dělá patřičně hluboká orba a dostatek organické hmoty v půdě. 

Na mém gruntě neustále pobíhá několik koček. Dostávají denně misku mléka se starými rohlíky a mají v mice nasypané granule, které jim nechutnají. Proto jsou celkem dravé, dobře chytají myši, nijak se s nimi nechlubí a prostě je sežerou. Život u nás je snesitelný, ale žádné rozmazlování. Kočky jsou hubené, mrštné a šelma jim kouká z očí. Vůbec nepřipomínají přežraného tygra v ZOO, mnohem více vypadají jako vlci z nějakého dokumentu National Geografic. Obečejné barvy a i rasy. Mourovatá, černá, zrzavá.