Uvidíme...

Na začátku odpovím Donaldu Trumpovi, proč píšu tento nekonečný seriál článků....  jednoduše proto, že se celkem nikde nic neděje, kromě toho, že jeho jmenovec v USA - v současné době prezident, vytváří různé tanečky a zdání krizí které pak vzápětí zase řeší. Vidlák má  také krizi, ale tvůrčí , protože není snadné napsat každý den něco, co by se dalo číst a tak pokračuje v nastoleném tématu v naději, že z toho třeba něco bude. Depresi z toho nemám a pokud mé články vyzněly jako výzva k aktivitě, či lamentování, že aktivita není, tak jsem to blbě napsal. Ani o jedno jsem se nesnažil. 

My Češi jsme tady v kotlině už pěkně dlouho a přežili jsme i když kolem byli větší, silnější, mocnější, bohatší, chytřejší i zlejší. Někde to v sobě jako národ máme.  Jen bych to rád pochopil. 

A teď k věci: 

Winston Churchill ve své knize Druhá světová válka hned v prvním díle dosti podrobně rozebíral její příčiny. Z čeho se Hitler vynořil, jak vznikla politika usmiřování, zhodnotil akce spojenců a vyslovil pak poměrně nepříjemné závěry. Kdyby spojenci provedli akci proti Německu hned když Hitler nechal obsadit demilitarizované Porýní, žádná válka by nebyla. Šlo by o rozsáhlejší spíše policejní expedici, protože Německo ještě nemělo žádnou skutečnou vojenskou moc. Vše by se obešlo takřka bez obětí.

V roce 1938 v době anšlusu Rakouska a následně Mnichovské krize mohli spojenci opět zasáhnout. Hitler by byl poražen za cenu menší války. Oběti by byly, ale převážně by je neslo Československo. Opět na nic podobného nedošlo a na válku došlo až ve chvíli, kdy už to bylo vlastně obráceně. Německo bylo připraveno, Francie a Anglie nikoliv. Na válku došlo až ve chvíli, kdy už se z krize nedalo vybruslit.

Do té doby byla pořád vůle se válce vyhnout, protože pro věc míru nebyla žádná cizí oběť dost velká. Této myšlence bylo obětováno demilitarizované Porýní, Rakousko, Československo a vlastně i Polsko. Británii to došlo vlastně až tam u Dunkirku.

Ve včerejších komentářích zaznělo, že jedinec nedělá revoluci, ale že revoluce si vybírá jedince, případně že na barikády se jde až ve chvíli, kdy lid může ztratit už jen své okovy.  Dokud má člověk co ztratit, tak přece nedělá potíže, ale prostě stojí stranou. 

Ale znamená to tedy, že je nám (lidstvu, občanům České republiky, čtenářům tohoto blogu) souzeno řešit krize až ve chvíli, kdy vypuknou plnou silou? Že všechna varování předem (a že jich je) tak jako tak budou víceméně ignorována? Že se možná stanou předmětem mnoha článků na obskurním blogu, ale i kdyby napsány nebyly a nikdo je nečetl, nic by se vlastně nezměnilo? 

Není to nakonec nějaká zákonitost? Že ti mladí a blbí se stávají těmi blbými a navedenými, kteří pak tvoří dějiny šturmováním na Stalingrad a vypínáním jaderných elektráren a skeptici přijdou na řadu, až když je zle a nadšeným budovatelům nové společnosti dojde dech a rapidně jim přibude mrtvol? Churchill přišel v Británii na řadu až ve chvíli, kdy se Hitlerova mašinérie nedala na kontinentě zastavit. Adenauera by za války také nikdo neposlouchal. To přišlo až když všichni mladí a nadšení příznivci Vůdce leželi roztroušení od Stalingradu po El-Alamein. Do té doby nebyla poptávka po zdravém rozumu. 

Existují v dějinách i příklady včas řešených krizí? Nebo jde vlastně jen o to, nakolik si společnost vyvraždí svoje skeptiky? Protože pokud si je vyvraždí, může pak blbnout o to déle. Ještě v pětačtyřicátém se nadšeně umíralo za Vůdce v obklíčeném Berlíně a mluvilo se o tom, že ve světě bez nacionálního socialismu se nebude dát žít. Možná Britové vyhráli jen díky tomu, že Chamberlein neposlal Churchilla do koncentráku. 

Musíme si prostě počkat na ty výpadky elektřiny, zablokované dálnice, nefunkční dopravu a vraždící mohamedány, aby bylo možné něco udělat? Skutečně platí to, co napsal včera Targus, že nejprve musí být o hodně hůř, aby jednou možná mohlo být líp? Vypadá to tak, ale zase by to neměla být jen výmluva.  

Když si uvědomím všechna ta dějinná náboženství, která čekala Armagedon, závěrečnou bitvu a předtím mělo být tak zle, že živí záviděli mrtvým... Nebo i vojsko v Blaníku, které vyjede až bude opravdu nejhůře... není to jen jiné vyjádření toho o čem dneska píšu? Že prostě nejprve musí být strašně zle, aby se k pár přeživším mladým blbým a už nikoliv nadšeným přidali i ti starší, méně blbí a skeptičtí? Veškerá varování budou přehlížena, salámová metoda postačí, aby se vše zhoršovalo dostatečně pomalu a změna nastane až už bude opravdu zle? 

Vlastně to uvidíme v přímém přenosu. Když se podíváme na západ od nás, tak v ledasčem nás předběhli. Státy tam mají větší dluhy - ano i Německo a Francie.  Mají mnohem horší bezpečnostní situaci, mají svoje no go zóny, mají své džihádisty, kteří odjeli, vraždili a vrátili se - ano i Německo a Francie. Mají banky plné nevymahatelných úvěrů, mají investiční bubliny proti kterým je ta naše ještě sranda. Mají nefunkční armády, ale mají plné sklady uniforem pro těhotné vojačky. Stíhačky jsou mimo provoz, ponorky jsou mimo provoz, tanky jsou mimo provoz. Tu a tam nějaká kapitánka neuhne před tankerem a potopí nepotopitelnou fregatu.  

Kdy to budou řešit? Až v Německu někdo otráví vodárnu a kolem Marseille bude opáčko Alžírské války? Až v Malmo budou plavat na hladině mrtvoly po stovkách? Až na Sicílii přistane za rok pět milionů uprchlíků? Až si Erdogan zkusí urvat kus Řecka? 

Nebo až dojde k totálnímu blackoutu díky přetížené síti od větrníků? Až jednoho dne do supermarketů nedojedou rohlíky? Až si v zimě nezatopíme, protože ruský plyn nebude? Nebo až nám Amíci nainstalují plnou republiku raket středního doletu? Nebo až budeme mít exekuci úplně všichni a na každého politika i šéfa bude několik trestních oznámení, soudů a vyšetřování? Až už nebude možné dělat ani starostu na vesnici, aniž by to skončilo trestním oznámením? 

Uvidíme...