Války o ničem

Dnes začnu prakticky stejnými slovy, kterými dosti často uvádí své články Čmoud. (Mimochodem, o víkendu jsem pryč a tak bude mít Čmoud zase nějaký ten seriálek). 

Viděli jste film Údolí stínů? V hlavní roli Mel Gibson, válka ve Vietnamu, konkrétně bitva v údolí La Drang. Film je patřičně patriotický, oslavující vojáky padlé právě při této bitvě. Podle amerických historiků film poměrně přesně vykreluje skutečný průběh bitvy, vlastně až na to, že mimo film se boj vede na poněkud větší vzdálenosti, takže nepříteli nehledíte tak intenzívně tváří v tvář.

Milovníci válečných filmů si jistě přijdou na své. Mel Gibson hraje plukovníka Hala Moora, který cvičí novou speciální výsadkovou jednotku tzv. leteckou kavalerii, která se na bojiště přesouvá pomocí vrtulníků a pomocí nich je i zásobována. Začínáme na cvičišti, je to velmi velmi americké se vším tím zájem o vlast, patriotismus z toho přímo kape, ale američanům se to tak asi líbí. Pak se jednotka přesune do Vietnamu, kde je nasazena proti nepříteli právě v údolí La Drang. Jednotka se tam dostane do faktického obklíčení velkou přesilou vietnamské divize, z krátké a jednoduché operace se stává vážné drama, vojáci bojují celé dny a noci, už už umdlévají, mají velmi vážné ztráty, ale nakonec za pomoci letectva, dělostřelectva a napalmu zvítězí a vietnamské jednotky jsou nuceny se s obrovkými ztrátami stáhnout. 

Ztráty mají ale i američané, byť je to oproti vietnamcům tak 1:10, ale přesto tam dost vojáků padlo a dost si odneslo šrámy na celý život. 

A pak, úplně na konci filmu se stane to, kvůli čemu píšu tento článek... 

Američané odvezou své padlé, udělají velkou hromadu z padlých vietnamců, novináři si to nafotí a pak... nastoupí do vrtulníků a odletí zpět na základnu... Toť vše. Tato taktika pak už američanům zůstala až dodnes. 

Američané bojují s Vietmaci, ale je to taková válka o ničem. Bojují, vítězí, zmasakrují hodně nepřátel, ale nakonec obsazené území zase opustí a nepřítel se vzápětí vrátí. Ztráty mají nepřátelé vždy nepoměrně vyšší, ale americká krev je prolévána zcela bezdůvodně. Zatímco vietnamci bojují za svou vlast, za svou ideologii, za svou zemi a své rodiny, obsazují území, prošpikovávají ho pastmi a za frontou horečně budují válečnou výrobu, američané umírají úplně totálně zbytečně.  Nezabírají území, nesnaží se ho pozvednout ani kvůli válečné produkci, nebudují státní správu ani právo a pořádek. Jen sřílejí... a umírají. 

Nemyslete si, toho si hodně američanů všimlo už tenkrát... 

Válka proti terorismu vypadá dnes úplně stejně. Tu a tam je eliminován nějaký ten Bagdádí a hodně teroristických pěšáků, ale také tu a tam zařve nějaký ten američan, či psovod Procházka. Ale výsledek je tentýž. Vojáci běhají po krajině, bojují s teroristy, umírají při tom nejen při bojových střetech, ale ještě více při nehodách, ale z jejich boje nic neplyne. 

Neobsazují území, protože je jich na to málo. Nezavádějí svoje pořádky, protože toho nejsou schopni. Jejich prezidenti se paktují s těmi nejzkorumpovanějším a nejneschopnějšími imbecily, kteří se starají o odklánění dolarů a nic jiného. Místní vojenské síly jsou neschopné akce, demoralizované, prolezlé zrádci a dezertéry. Nepřítel mezitím opanovává každý kousek území které může, opevňuje se tam, zavádí svoje pořádky, organizuje sice primitivní, ale funkční válečnou výrobu, korupci vymýtí jako první a zbabělost hned za ní. Zbaví se ideologických i třídních nepřátel, podřídí vše jedinému cíli a ztráty pěšáků i velitelských kádrů je schopen hravě nahradit. 

Za každého teroristu kterého naši koaličníci zabijí přijdou hned dva noví. Ale spíš rovnou tři nebo patnáct. 

Svým způsobem je to jednoduché. Vedeme válku o ničem, maximálně tak ještě o nějaké ty suroviny. Nechceme území ani pro kolonizaci, ani pro zvelebení, ani pro válečnou  či civilní výrobu.  Nejsme schopní si z místních udělat přátele. Nejsme schopní je vyhubit (to ani nejde). Pokud někoho z místních podpoříme, celkem zákonitě je to arcilotr, arcikorupčník a arcivrah. 

Válka, která nic nezabírá, která nezavádí nové pořádky, která je jen samoúčelem po dobu než se vytěží ropa, ta prostě nemůže dobře dopadnout. Kromě toho je vždycky dražší než ty vytěžené suroviny.  Svým způsobem je to největší světová dotace. Tak velká, že nějaká zamědělská politika EU je proti tomu kapesné. A bez ropy už ztrácí jakýkoliv smysl. 

Není proto divné, že se Trump snaží z všech těch válek vyvléknout. Ropu už v USA nepotřebují, sami jí v břidlicích mají nadbytek a vyvážejí ji. Teď ji vlastně v Iráku hlídají pro Čínu. Proč by to dělali... 

Celý válečný samoúčel ještě nějakou dobu potrvá. Je težké si ze dne na den připustit, že celá válka byla jen nesmyslné vraždění, to by mohlo dojít na nějaký nový norimberský tribunál. Ale trend je zřejmý a nezmění na něm nic ani výhra Clintonové příští rok. Každý den je totiž zřejmější, že všechny západní války poslední doby jsou o ničem.