Včera jsme rozebírali mletí mouky, dnes kruh uzavřeme a povíme si něco o pečení chleba. Pořád je to nejzákladnější potravina. Ať máte ledničku zásobenou jakkoliv, doma zpravidla vždycky nějaký chleba či rohlík je. Chleba se nepřejí, dá se jíst na sladko i na slano. Dá se jíst i starý a je to jeden z nejstarších dotovaných výrobků. Například můj ukrajinský dědeček chlebem krmil prasata. Maso v krámě nebylo, ale chleba být musel i v těch nejhorších dobách a musel být za rozumné peníze i pro chudé.
Pekařství je podle mě právě ta část, kde se zasekne ten zatím stále ještě funkční řetězec výroby potravin. Ano, nejsme ve středověku a neděláme to jako před sto lety. Nemáme historické zemědělství, nemáme histtorické sýpky, nemáme historické mlýny. Ale víceméně obilí, skladování a mletí ještě stále fungují tak nějak normálně. Pak přijde mouka do pekárny...
Přijede kamion s moukou, ta se zadělá na těsto, těsto se nechá vykynout, udělají se bochníky, ty se upečou a chleba jde k zákazníkům... Zlatý voči!
Pekárenství je dneska obor ve kterém je možné snadno zkrachovat. Jednak se tam pracuje přes noc, takže to nikdo nechce dělat a jednak neprodáte nic co není super čerstvé. Musíte každý den napéct přesně tolik, kolik se prodá. Většina velkých (a proto důležitých) obchodů má dneska ve smlouvách 100% vratky. Ráno dovezete na prodejnu čerstvý chleba a oni vám dají zpátky všechno co se včera neprodalo. Stačí aby zapršelo a nepřišlo tolik lidí nakupovat a druhý den se v pekárně sejde hromada pečiva k ničemu.
Jen malé vesnické obchody mají někde v koutě bedýnku s neprodaným pečivem, ale stejně to nikdo nekupuje. ČErstvý rohlík je za dvě koruny, ten starý je za korunu pade, kdo by tak draze krmil dobytek...
Na rohlíku je pár haléřů zisku, na chlebu pár korun. Pokud se to v pekárně nebo na prodejně blbě odhadne, jakýkoliv zisk spolknou ztráty z neprodaného zboží. Dneska už to dospělo tak daleko, že se pečivo zaváží do prodejen dvakrát denně. Ráno ve čtyři a odpoledne v jednu. Pekárna upeče v noci první dávku a jen to nabalí do bedýnek, nastoupí další směna a ta peče znovu. Stroje jsou strašně drahé, veškeré ty linky stojí příšerné investice, navíc do toho furt někdo kecá se stále vyšší a téměř nedostižnou hygienou.
A tak se peče rychle. Chudák těsto ani nestačí vykynout. Přirozeně tedy ne. Nastupuje chemie. Aby se to pořádně prokvasilo, aby to yykynulo rychle, pak honem do pece a honem k zákazníkovi. V praxi je nerálné takhle dělat a tak nastupuje třeba těsto připravené dopředu a zamražené. Něco se také musí udělat s tím neprodaným zbožím a tak se našrotuje, namele najemno a přidá do těsta.
Samotné pečení je také věda. Pec potřebuje nejdřív vyšší teplotu a pak nižší a dost dlouhou dobu. Prudce upečený chleba není dobrý. Je zapotřebí udělat kůrčičku a pak pěkně dlouho dopékat. Dneska se hraje o každou minutu. Moderní zařízení sice vyrobí chleba, ale za cenu zkrácení všech procesů na minimum. Hotový výrobek pak podle toho vypadá. Kdysi byl chleba v peci tři hodiny. Dneska je to zlomek času. To se také někde projeví.
Kdysi měl pekař svůj relativně malý okruh zákazníků z jedné vesnice a pekl podle neměnných pravidel. Ve vesnickém obchodě byl chleba zamluvený a turista ho prostě nedostal i když byly regály ještě plné. Bylo dáno, kdo si pro něj přijde. Pokud přijel zájezd, musel si pečivo objednat. Pekárna velikostně odpovídala okruhu svých zákazníků. Pekař měl na zadělání těsta čas. Používal pravý kvásek, nemusel kynutí urychlovat. Kvásek se dělal ze stejné mouky ze které se dělal chleba. Po několika měsících byly kvasinky vysloveně přizpůsobené místní mouce. Chleba ležel v peci dostatečně dlouho a kůrka musela být skoro černá. Můj táta říká, že podle barvy kůrky se chleba dneska spíš vaří.
Samozřejmě není problém jít si i dneska pro kvalitní chleba. Na každém okrese, v každém větším městě jsou pekárny, které dělají pravý kváskový chleba. Dokonce i většina velkopekáren má linku na původní komunistický totalitní bochník a prodává něco, co se dá jíst pomalu týden a pak jsou z toho ještě výborné topinky nebo chleba ve vajíčku. Ale neprodává to za 25 korun. Pořádný chleba je o dost dražší. Proč? Inu nijak se neurychluje, nemele se do něj staré pečivo, těsto se nedělá dopředu a nemrazí se, pečení je pomalé a dlouhé.
Já osobně bych si přál mít starou chlebovou pec. Takový ten cihlový tunel s komínem, který kdysi stál na každé návsi. Ponocný v něm večer zatopil a topil celou noc. Ráno se dala cihla na komín, vymetl se žhavý popel a dovnitř se nasázely bochníky, které si přinesly ženské. Zavřelo se to a před polednem bylo upečeno. Takový chleba jsem jedl na Ukrajině. Výsledek byl dokonalý. Tmavá kůrka, dobře propečeno, vydržel týden měkký.
Inu dobrou práci prostě neurychlíš. Při vaření piva také nenahradíš spilku velkým nerezovým tankem. I kdyby se sládek upracoval, v tanku pivo nikdy tak dobré nebude.
- Log in to post comments
Komentáře
Pár upřesnění
"doma zpravidla vždycky nějaký chleba či rohlík je."
Nepravda - u nás není nic, páč Stará Jahoda to v suproši váží snad na lékárnických vahách. Ukraješ si večer tlustější krajíc, ráno se napij vody a táhni do fachy, zmetku pažravý!
U nás je vždycky akorát nějaký chlast. Starou Jahodu z něj bolí hlava a mně ho zakázal dochtor, prý abych si nezlomil játra, tak máme fčilek přebytky.
"Většina velkých (a proto důležitých) obchodů má dneska ve smlouvách 100% vratky."
U nás začali nedávno dávat večerní a nedělní slevy i na pečivo, tak asi ty vratky ve smlouvě už nemají, anebo jim lidi nechtěli žrát sladké chleby, a tak Stará Jahoda chodí do kvelbu ZÁSADNĚ dvacet minut před závěrečnou.
Jednak aby jim pořádně zašlapala vytřenou podlahu, protože je tam schopná za patnáct minut naběhat tři kiláky, druhák, aby narvala ten drátěný kýbl dva metry vysoko všelikým harampádím, označeným štítkem "33, 50, 66 procent sleva" (číslovku dosaď podle aktuálního stavu).
A pak začne na pásu u kasy BIG SHOW.
Stará Jahoda zaostří svůj ojetý zrak na displej a začne tvrdě vymáhat slevy, pokud se stane - a to se stává často, že na zboží vlastně žádná sleva není. Já naprosto nechápu, jak si dokáže do té svojí poměrně malé hlavy narvat tolik číslovek, co jich je v suproši na cenovkách, a z hlavy počítat procenta slevy, když je na trojčlenku, kterou dostane Pinocchio za domácí úkol, absolutně blbá a otravujou mě s tím po telefonu v Maďarsku a tak všelijak podobně.
Když pak zaměstná tři prodavačky odnosem nezlevněného zboží, případně přínosem jiného, ještě zlevněnějšího, a kupa zbytností v pojízdných trokách klesne na metr a půl, vítězoslavně utrousí kasírce na pás pár drobných a naloží své nákladní soumary - Pinocchia a mě, přičemž ještě s přehledem rozsortuje polodarovaný tovar do ruksaků, tašek a síťovek podle toho, pro koho z příbuzných ho uloupila - pardon - nakoupila.
"cihlový tunel s komínem, který kdysi stál na každé návsi."
U nás na návsi nikdy nic nestálo. Akorát nějaký ožralec, který se bál, že spadne, když se pustí sloupu s Panenkou Marií a bude se snažit dojít po svých domů. Takových pár pamatuju. A v pozdější době tam stály taky autobusy, když se rozmohla hromadná doprava a městys ještě neměl autobusové stanoviště. Akorát to bylo nepraktické, páč na rynku byly tři hospody a všichni ožralci chodili chcát hezky na čerstvý vzduch mezi ty autobusy, takže na tom rynku byl za chvíli úplně stejný rygol, jako na těch hospodských hajzlíkách. A taky tam bylo občas i nablito.
Chlebovou pec měla moje prateta přímo v domku, kde bydlela. Ale možná, že byla nějak postižená, když nechtěla lítat po dědině s vykynutým těstem. A pekla vždycky ve čtvrtek. A mě to zaajímalo, tak jsem se jí vždycky ptal, proč peče zrovna ve čtvrtek, a ona mi říkala protože proto.
Společné vesnické pekárny
Vidláku,
ta komunitní, společná, vesnická pekárna mě jako fenomén neobyčejně zajímá.
Nikdy jsem o ní neslyšel ani nečetl. Na rozdíl od společné pastviny, například.
Nepochybuji o tom, že vaše rodinná paměť nelže, že tedy společné vesnické pekárny NĚKDE existovaly. Ale je možné, že třeba jen v některých oblastech Ukrajiny ?
Každopádně by mě zajímalo, jestli má někdo nějaký spolehlivý historický, třeba literární odkaz na tuto instituci.
Společnou vesnickou pekárnu…
Společnou vesnickou pekárnu jsem nikde v pramenech neviděl. Chleba se pekl normálně v chalupě, ve městech pak byl pekař. Obecní byla třeba pazderna, pastouška, pastýři...
Stojící pekárna v dědině?…
Stojící pekárna v dědině? stačí vytáhnout paty ta humna, pardon - kopečky, nebo se začíst do pohádek zum beispil in Deutsche Sprache.
Ano, věřím že NĚKDE podobné…
Ano, věřím že NĚKDE podobné pekárny existovaly a v Deutsce či možná Ukrainische sprache bych si početl. Mně jde o to, zda něco podobného existovalo i v českém prostředí.
(To, že soukromý pekař poskytoval jako službu i možnost si v jeho peci něco upéci i vesnickým hospodyním, ať už za peníze, naturálie či tělesný požitek v teple za pecí je historicky doloženo i v tuzemsku.)
Pečení pro hospodyňky…
Pečení pro hospodyňky nezpochybňuji, fungovalo po válce i v mém rodném městě, vesnické pece na chleba se s vysokou pravděpodobností vyskytovaly v německých dědinách na české straně Šumavy - když byly v dědinách těsně na druhé straně hranice.
Dotaz jsem pochopil jako…
Dotaz jsem pochopil jako dotaz na českou kulturní oblast. Takže bez Deutsche Sprache.
Pečení chleba.
Už udělat kvas je umění a právě v těch větších pekárnách to dělají zkušení pekaři.
Právě ten rozemletý chleba se přidává do kvasu,lépe a dříve to zkvasí.
Přesně jak píše Vidlák,začínat péci vyšší teplotou a postupně snižovat,tak jako je to přirozené u těch starších,kde se pec rozpálila a pomalu chladla.Máme tady městskou plynovou pekárnu,kde to bylo obráceně,začínalo se nižší a končilo vyšší,tak to museli předělat.
Jen taková poznámka,pec se zkoušela jak je pec rozpálená,pekař hodil do pece hrst mouky a když dopadla na podlahu a byla hnědá,pec byla dobře rozpálená,myslím,nejen malé domácí,ale i ty větší,kde se ještě topilo dřevem,než přišel plyn.
chleba
Tak já už pamětnice si vzpomínám, že ještě do půlky 60 byla u nás soukromá pekárna, chleba, rohlíky preclíky housky vše se peklo u našeho pana pekaře a prodávalo v malé skleněné šestihrané budce. Vedle byla mlékárna tam jsem chodila pro rozlévané mléko a máslo I, II se brala na pečení. Do té pekárny si nosily naše mamky na vánoce vánočky, na velikonoce mazance a na hody svoje koláče na upečení. Jo a taky jsme měli pro náš konec /jak se tu říkalo/ společnou prádelnu, kde se pralo podle rozpisu.
Dobrý chleba
Tchýně s tchánem bydleli v jednom malém chodském městečku, které mělo svoji pekárnu pečiva, nejen chleba. Městečko bylo proslulé velkými, asi 3 kg těžkými kulatými bochníky. Ten chléb měl tu vlastnost, že když se ukousl a žmoulal v puse, byl tím chutnějším, čím déle se žmoulal. Jednou jsem se byl podívat na práci pekaře, dělal ji sám pro celé městečko. Na hnětení těsta měl sice stroj, ale potom před konečnou úpravou každý bochník ještě ručně řádně vyválel a v peci topil koksem. Nejspíš jel podle nějaké tehdejší (70. léta minulého století) ČSN. Ale dával tomu něco navíc. Když jela delegace z MNV žádat do Plzně na kraj o dotaci na nějakou školku, školu, nebo hasičskou zbrojnici, jako jediný úplatek, platily bochníky chleba. Jednak byl moc dobrý a jednak je brali v Plzni jako chodské mimoně. A většinou to vyšlo.
Chleba se pečou dva druhy
Můj kamarád, co dělá obchodního ředitele v pekárně prohlašuje, že chleba se pečou dva druhy: Jeden aby na něm Kafland vydělal a druhý aby se dal jíst......
Já mám v chaloupce z pekárny koupelnu, děda to předělal ještě před mým narozením.
A moje Květinka je myslím ráda, že péct nemusí.
Doporučuji karbovaný chléb z Adélky Pelhřimov, pro ty kdo k němu mají přístup.
domácí automatická pekárna
Kupodivu se velmi dobrý chléb dá upéct i v domácí automatické pekárně, do které nasypete těsto, přísady podle vlastního výběru a nalijete vodu. Pekárna těsto umíchá, nechá odpočinout, občas zakvedlá,mírně zahřeje, nechá vykynout, upeče a udělá kůrku.
Mají sice asi patnáct - dvacet programů a různé podprogramy, ale mnohem lepší by bylo, kdyby se do programů dalo zasahovat (třeba přes počítač a jednoduché menu).
Ale i tak - existují celé knížky receptů...v pekárně se dají i míchat povidla a tak různě.
Cena cca mezi jedním a dvěma tisíci.
Já mám tu nejprimitivnější, dcera lepší - a chleba fakt dobrý, když vychytáte pár fint.
Nechávám pekárnu běžet v koupelně, vrčí a - podle mne voní, podle partnerky smrdí.
Re: Asfalťák Teďještě maličkost - na kolik
ta sranda přijde.
Nemyslím pekárnu, ale chleba z ní. Vidlák cosi básnil o pajdě za kilo mouky. Plus sežraný proud. Plus amortizace.
Aby to nevyšlo tak, že mě vyjde levněji dlabat místo chleba vepřové řízky.
Vyjde to nastejno nebo o…
Vyjde to nastejno nebo o něco málo levněji než hotový chleba.
Výhoda je v tom, že si do něj přidáte co chcete, nevýhoda je, že hůř vypadá a nevydrží dlouho - nejsou v něm konzervanty.
Pokud ale chleba (i kupovaný!) nechci konzumovat týž den, dávám jej pokrájený do mrazáku, krajíce stlačím k sobě ( přimrznou k sobě, takže neosychají sublimací), dám do zdvojených mikrotenových sáčků, před použitím od sebe "odloupnu" nožem, rozmrazím v topinkáči a chleba je jako čerstvý.
Vždycky mám v mrazáku tak čtyřdenní rezervu chleba pro případ výpadku zásobování,invaze pražských mimozemšťanů, nemoci, hexnšůsu, lenosti či deště.
Re: Asfalťák Jestli vám ten chleba nevydrží aspoň tři dny,
děláte něco špatně. Když se u nás peklo v místní pekárně, jejich chleba se dal luxusně jíst tři dny a další čtyři už byl "jakože" starý, ale dohromady mu nic nebylo, pokud byl zabalený v kusu čistého hadru a položený ve schránce. Oproti tomu z moderní pekárny v okresním městě se ten chleba nedal žrát už druhý den.
A tenkrát určitě žádná chemie nebyla.
Tedy, Targusi
vy to téma umíte fakt rozseknout ( smajlík). Ale doma aspoň víte, co v tom chlebu baštíte.
Na chalupě mám ve sklepě pec…
Na chalupě mám ve sklepě pec na chleba, asi 2m dlouhou klenutou z cihel, cca 3/4m širokou, a 1/4m vysokou napojenou na komín. S mírnými opravami by asi mohla být funkční. Zatím jsem ale nenašel čas ani odvahu a dostatek motivace se do problému pečení chleba ve vlastní peci ponořit a technologii zvládnout.
.
Rozumím, když admirál potápí…
Rozumím, když admirál potápí, nemá čas na chleba v peci. Asi ví, že potopenej chleba za moc nestojí.
Domácí kváskový chléb
si pečeme už asi pět let. Kvásek jsme si tehdy vyrobili sami doma. Jednou se vyčerpal nebo jsme ho nějak zahubili, nevím; obstarali jsme si tehdy nový a jedeme dál. Na jednu dávku chleba - dvě šišky - spotřebujeme asi kilo buď normální hladké mouky z běžného obchodu nebo pšeničné chlebové za asi 26,- Kč. Plus sůl, kmín a vodu. Pečeme v normálním sporáku, v el. troubě. Kvásek přikrmujeme žitnou tmavou chlebovou moukou. Koupený chleba už nechceme ani vidět, natož jíst.
Re: veverka V Polsku se pořád nechá
koupit kvas ve skleněné flašce v kdejakých potravinách.
kváskový chleba
peču také, kvásek jsem si vychovala asi před osmi lety. Předtím jsem občas pekla chleba podobný, ale místo kvásku klasické droždí (sušené, čerstvé mi nedělá dobře). Od kvásku mě vždycky odrazoval ten děsně složitý postup, co býval v receptech popsán. Pak jsem kdesi narazila na postup "pro blbce" a zjistila jsem, že udělat kvásek je děsně jednoduché. Pak jsem komusi psala recept...a zjistila, že jednoduše se to moc popsat nedá. Napsat to je složitější než kvásek udělat :-).
Nevím, jak dlouho vydrží ten náš chleba, obvykle je do tří dnů nejdýl sežrán. Za ty roky už to mám vychytané, takže to dělám od oka. Začátek si ulehčuju v robotu, ale pak před kynutám vždycky dopracuju rukama. Jenom ruce poznají, jestli je těsto správně tuhé. V robotu to nepoznám nikdy.
A k těm pecím: máme rodinu na východním Slovensku, v takové prťavé dědince, kde chcíp pes a lišky tam dobrou nedávají, protože už odtamtaď zdrhly. Není to daleko od Ukrajiny, žijou tam Rusíni a s Ukrajinci mají hodně společného. Na návsi sice nikdy společnou pec neměli, zato každá chalupa měla v kuchyni kachláky, co zabíraly tak čtvrt kuchyně. Součástí byla i pec na chleba. V té naší se péct moc nedal, zato u souseda "přes vodu" měly kachláky s pecí, kam chodili péct skoro všichni. Říkali, že tahle chalupa nemá nejlepší pec, ale nejlepší komín. Vždycky jsem si myslela, že komín je prostě jenom roura na odvod kouře - a ono ne, na chleba prý nemůže být "rovný", ale tak nějak stočený. Do komína jsem jim nikdy nelezla, to jen tak říkali místní. Jestli kecali netuším. Ale dost často si tam podávaly tetky dveře, každá pod paží pořádnou místu s těstem. A suseda přes vodu byla ta nejlíp informovaná osoba v dědině. :-DD. Pak suseda umřela, chalupu zdědili mladí, kamna vybourali... a pro "chlib" se jezdilo do kvelbu ve vedlejší vsi.
"chlib"
Paní Rejpalko, můj muž pocházel z východního Slovenska, ze vsi Malčice u "Mihaloviec" a v době, kdy jsem tam začala jezdit, už nepekli chleba doma, ale měli "družstevnú pekáreň" a babička tam chodila pro bochníky, pekli ten chleba bílý, ale mimořádně dobrý a byli na něj pyšní, babičce u nás nechutnal, stále velebila ten jejich a po právu. To jen vzpomínka
Rejpalko, Insegnante,…
Rejpalko, Insegnante, doháníte mě ke stesku, já v těch údolích a polanách mám kořeny
este asi pred
50timi rokmi sa na slovenskej dedine (niekde) piekaval chlieb u pekara v jednej peci pre celu dedinu. Gazdina zvycajne pripravila jeden a viac obrovskych bochnikov ktore sa potom konzumovali cely tyzden. Ako jedna z pochutok pre deti bol cerstvo upeceny chlieb natreny cerstvo namutenym maslom. Ze vraj sa tomu nedalo odolat... Este ziju pamatnici a svedectva z prvej ruky.
alien
Poplanok se to jmenovalo a můžu to potvrdit..
a dalej
co mi utkvelo z rozhovorou so starsimi... Velmi dolezitou prisadou tychto chlebovin boli zemiaky. Nepoznam recepty ale pamatnici tvrdili, ze zemiak zlepsoval chut chleba a znacne zvysoval jeho zivotnost.
alien
Syrové brambory ne,mohlo se přidat bramborová moučka,to záleželo na zkušenostech pekaře,ale co znám,více se tomu věnovala gazdiná.
Když už zbylo těsto,že bylo málo do ošatky,tak se z toho udělali takové bochánky,byly nejdřív upečené a jako děti,jsme se nemohli dočkat.
I když se nemá jíst chleba teply,ale nikdo neodolal.
ako som pisal
recepty nepoznam (ako maleho chlapca ma to nezaujimalo a okrem toho to ovladala kazda mama) ale viem, ze zemiakovy chlieb sa povazoval za taku inu triedu chleba (nazvime to vyssia trieda - asi je jeho priprava dost citlivejsia). Ono sa u nas pod tymto nazvom objavilo aj po revolucii zopar zemiakovych chlebovin. A mozem potvrdit, ze mi chutili a zivotnost tak dvojnasobna oproti cistym obilovinovym chlebovinam. Na horniakoch bola psenica vzacna a ludia skusali aj to coho bolo viac. Nuz asi tak vznikol zemiakovy chlieb.
Re: alien U nás se přidávaly na jemno nastrouhané syrové, tzv
"natřené". Chleba pak tak rychle nevyschnul. Nu a vlastně šlo o první "éčka", páč dnes se škrob patlá, kde se dá, coby tzv. stabilizátor.
a este sa pecie
Dublin. Nazov clanku si velmi nevsimajte, fakta su zaujimave.
https://slobodnyvyber.sk/odhalenie-hlasovanie-na-rade-ministrov-ukazuje…
Pochoutka
Nu, u nás v městysi si nemůžu stěžovat. Sice kvůli výstavbě kusu obchvatu (ten je fakt třeba) zbourali starou Seberů klasickou pekárnu s tím komínem a báječným chlebem, ale pořád tu peče Bayer a nově taky pekařství u Jílků v Jagellonské hned za hranicí historického centra. Báječný chleba, na pekaře vidíte jak ho zadělávají a jak ho pečou (už elektrikou, samozřejmě). Chodívám tam tak dvakrát týdně, nechám řádně vychladnout, než do něj říznu.
Náramná pochoutka, teď mi k němu stačí třeba jen jarní cibule a trochu soli. Plus sklenice piva a jsem spokojený. Nebo jen
syrečky. Nebo jen tlačenka, co ji kupuji každou sobotu na trzích od Dvořáků, kteří ji sem vozí z Bělé na Radbuzou. Nebo i něco jiného, ale ten chleba je základ.
Vydrží, zabalený do utěrky, bez problémů ty tři/čtyři dny, i pět, než ho sníme. Vyhazuje se minimum, pokud zbývá, dobrá topinka s česnekem - jak píše Vidlák v závěru.
Takže s chlebem maximální spokojenost, takový jsem za minulého režimu dostal jen v Horažďovicích cestou na chalupu. Pekl se v Sušici.
A Vidláku, k tomu pivu v posledních řádkách. V našem městysi je pivo jaksi "doma" a slušný prazdroj se dostane na Parkáně, na Spilce, v Lokálu. Ale kdo chce SKUTEČNÉ pivo, musí mít známé a dostat se přímo v Prazdroji hluboko do sklepů na místo zvané "šalanda". A tam si může dát pivo, vařené ještě po staru, bez nějakých cylindrických tanků, s chmelem a ne nějakým extraktem. Čepovaný přímo z kádě do (měděné? nebo co to je) konvice. Protože náš městys je vlastně ves, kde se skoro všichni znají, občas mi odtud přinesou (jsem většinou líný tam jít) čerstvě natočenou petku. Svatá pravda - je to úplně jiný nápoj, než ten čepovaný v hospodách, neřku-li z lahve, nebo (fuj!) z plechu. To poznám i já, celkem nepivař dávající přednost vínu.
No jo, ale velkovýroba a trvanlivost a byznys vůbec..... však já vím.