Rituální pokání

Já zvládám současně číst, šlapat stepler a ještě k tomu si zpívat Vaše verše, které formou tu častušek, tu blues kontinuálně zhudebňuji!

navic, klecici policajt vyrabi dalsi mrtve jak policajty tak kriminalniky

particka gangsteru jak uvidi ze pred nimi v pokore a ritualnim pokani policajti kleci uplne ztrati respekt a dalsiho policajta treba zabiji
policajti, kteri nepoklekli, nebudou mit pochopeni pro kriminalnika, ktere je nerespektuje a brani se nasilim a rovnou ho odprasknou

pro zopakovani o kulture cti

http://dfens-cz.com/iran-vs-trump-a-kultura-cti-vs-kultura-dustojnosti-…
citace

Kultura cti vs. Kultura důstojnosti: arabská mentalita vs. euroatlantická kultura

V kultuře cti je ze všeho nejdůležitější „respekt!”: mít image drsňáka, který si nic nenechá líbit a je to nejostřejší hoch v ulici. Jakoukoli urážku je nutné pomstít pěstí; jakéhokoli vyzyvatele je nutné zcela zadupat do země; jakékoli příkoří je nutné pomstít v duchu „oko-za-oko” i na příbuzných či kamarádech provinilce. Hlavně nevypadat jako „slaboch” – protože na slabocha by si ostatní dovolovali stále více a více, až by jej nakonec zneuctili, zprznili a zabili. Jakemile je přitom někdo vyhodnocen jako slaboch, už se nesmí bránit, protože to by byla „drzost” a byl by rozdrcen.

To je dodnes kultura pouličních „ganxtas”, velké části subsaharské Afriky… A celého arabského světa, kde islám zakonzervoval arabskou kulturu cti napořád. Včetně některých zcela absurdních důsledků: islámské právo šaría např. požaduje trest smrti pro homosexuály – ale v řadě verzí šaríi pouze pro pasivního partnera, protože to je slaboch. Aktivní partner může vyváznout se zmrskáním nebo dokonce beztrestně – fakticky protože je to drsňák, který má navrch a neztratil „respekt!”. Proto např. v islámských armádách a společnostech bujelo homosexuální znásilňování mladíků, které je dodnes např. v Afghanistánu známé pod názvem „Bača bazi” a které paradoxně zreguloval Taliban, po jehož odchodu vypukla anarchie gangů se samolepkou „místní policejní velitel” a Bača bazi opět řádí v plné síle… Ale to jen tak na okraj.

Oproti tomu v Evropě se vyvíjel právní stát, který si nárokoval nutnost řešit spory nikoli osobně, nýbrž prostřednictvím etablovaných, hierarchických institucí a kodifikovaných pravidel. Navíc panovníkům z pochopitelných důvodů vadily vnitřní konflikty a nekonečný řetěz vendetty, která byla v kultuře cti schopná vyhladit celé sicilské vesnice (=plátce berní). Proto postupně vznikl ideál gentlemana a společně s ním postoj, že ten, kdo má navrch, nejenže nemusí, ale ani nesmí bouřlivě reagovat na jakoukoli urážku – protože to je pod jeho úroveň (odtud rčení jako „orel much nelapá” apod.)

Ideál se tedy v Evropě radikálně změnil z cholerika, připraveného „vystartovat na první drcnutí”, na stoika, který chladnokrevně zachovává svou úroveň a nenechá se nikým a ničím rozhodit či vyvést z konceptu. Samozřejmě i gentleman se musel bránit, ale za přesně stanovených podmínek: se sobě rovnými řešil konflikty skrze kodifikovaná pravidla a arbitry u soudu či v pánském klubu, kdežto podřadné smrady ignoroval pokud jej vysloveně neohrožovali – v takovém případě je elegantně a v rámci kodifikovaných pravidel rozdrtil.
(v Rusku, Francii a Prusku existoval dlouho zajímavý hybrid kultur cti a důstojnosti s nelegálními souboji podle přísně kodifikovaných pravidel, ale to je výjimka potvrzující pravidlo.)

Blízkovýchodní a islámští obyvatelé i politici ale dodnes operují na kultuře cti, zatímco Západ na kultuře důstojnosti. Což v praxi nevyhnutelně znamená, že stoické ignorování urážek a ataků „podřadných drbanů” ze strany Západu si arabové vyloží nikoli jako morální sílu a sebedisciplínu, nýbrž jako slabost – a budou si dovolovat stále více až do bodu, v němž pohár přeteče a „gentleman” jim vrátí úder. Na což ovšem zareagují nikoli klidem zbraní, nýbrž šíleným vztekem a pogromy či nepokoji – protože bezectný slaboch, který doposud pořád ustupoval, se nemůže opovažovat najednou bránit. „Povstání slabocha” je chápáno jako drzé plivnutí do tváře siláka a zpochybnění jeho „respekt!”-u.

Přesně tento kulturní střet se odehrává v každé multikulturní společnosti míchající kultury cti a důstojnosti: od Egypta, kde se arabové mohou zbřídit a pořádají pogromy, když normálně donekonečna ustupující křesťanští koptové na pokus o znásilnění projednou „drze” reagují obranou, až po metropole Evropy a USA, kde arabům a ganxtas normálně všechno prochází kvůli P.C. ale najednou policie nějakého smrada „drze” zastřelí. A přesně to samé jsme mohli dozdrojovaně sledovat v americko-íránské mezinárodní politice.

pijan lyžní?
O tomhle endemitu vím celkem dost, ve vyšších polohách s alespoň částečnou sněhovou pokrývkou jsem ho pozoroval mnohokrát.

Slovo pochází z okolí Ostravy a Karviné. Původně se jednalo o označení hornického učně – hanlivá narážka pro nemotoru, zřejmě z německého nářečního Zipf („nezajímavý muž, trouba“, v hovorové němčině též „mužské přirození“)

Nebo krávu, ovci, resp. jakoukoli savčí samici?
U samce stačí speciální nůž a jedno fiknutí, ale u samic to je poněkud složitější.