Politický instinkt Jeremiáše Corbyna

Naše sociální demokracie by zjevně potřebovala pokropit živou vodou. Potřebovala by něco, co se podařilo ve Velké Britanii Jeremy Corbynovi během kampaně k posledním (mimořádným) volbám. Mám přitom pocit, že v našich médiích je volební výsledek Corbynovy Labour Party a také způsob, jakým byl dosažen, popisován velmi nedostatečně, zkresleně nebo zcela lživě. Dokonce i některá naše alternativní media hloupě papouškují některé pomluvy, šířené o Corbynovi britským pravicovým tiskem. Třeba tu o napojení Corbyna na IRA - on přitom jen hájil pár Irů, neprávem nařčených z terorismu...

Proto si čtenářům dovoluji předložit stručný výtah z několika článků na serveru CounterPunch. Server, sídlící v Kalifornii, je na USA poměrně levicově orientovaný. Podobně otevřené články lze ale najít i na jiných, méně levicových zdrojích, například na The Guardian, Independent a podobně.

Fakta, dokazující Corbynův triumf:

https://www.counterpunch.org/2017/06/09/the-facts-proving-corbyns-election-triumph/

Jonathan Cook, CounterPunch, 9.6.2017

BBC ve svém zpravodajském pokrytí britských voleb zdůrazňovala především dvě věci: příšernou, doslova sebevražednou kampaň Mayové a potom fakt, že Corbyn, i když slaví, tak ve skutečnosti prohrál. Takový popis se dal očekávat - po dvou letech očerňování a pomlouvání, označování Corbyna za „nevolitelného“ a předpovídání vůbec nejhoršího výsledku LP v dějinách. Corbynovy řeči o sociální spravedlnosti si prý znepřátelily srdce celé Anglie. Co se ale přesně stalo:

• Corbyn získal 41% proti Mayové 44%.
• Corbyn získal o 50 křesel méně než Mayová ale mnohem víc než Ed Millliband v minulých volbách. To také způsobilo, že Mayová musela k sestavení vlády hledat pomoc u malých stran.
• Corbyn získal daleko víc křesel než Ed Miliband, Gordon Brown a Neil Kinnock, kteří ho ve straně nejvíc kritizovali. Daleko nejvíc se ho ale po celé dva roky snažil poškodit a svrhnout Tony Blair a jeho příznivci ve straně. Jak tedy dopadl Corbyn ve srovnání s Blairem? Blair měl při svých 3 vítězstvích tyto výsledky:
• rok 2005 - 36%, tj méně než Corbyn
• rok 2001 - 41%, tj stejně jako Corbyn
• rok 1997 - 43%, tj jen o 2% víc než Corbyn.

Corbyn je tedy nejpopulárnějším vůdcem Labouristů za posledních 40 let, s výjimkou roku 1997. Co ale tehdy Blaira stála ta dvě procenta? Prodal vlastní stranu bankéřům a v zákulisních jednáních si zajišťoval podporu médií a TV, zejména pak Ruperta Murdocha. Všechna media tehdy přispěla k Blairově vítězství. Letos naopak všechna media jednoznačně pracovala proti Corbynovi. Blair tehdy nemusel čelit silám zevnitř strany, které by se ho snažily zničit. Blair se dále mohl opřít o skotské voliče, kteří dnes volí Skotskou Národní Stranu. Blairovo vítězství bylo určitým vrcholem - jakmile se jeho spolustraníci dozvěděli, co všechno Blair udělal, aby vyhrál, podpora jeho politiky klesala, až musel Blair nakonec předat značně poničenou stranu Gordonu Brownovi.

Corbynova kampaň ukázala, že voliči přímo hladověli po jeho poctivosti, zápalu, citlivosti k sociální spravedlnosti - a to všechno jim bylo poskytováno přímo, v osobním kontaktu, nezkresleno a nepřekrouceno korporátnímí medii. Na rozdíl od Blaira, který z Labour Party udělal thatcherovskou stranu ve slabším vydání, Corbyn ji přebudoval na sociální hnutí pro pokrokovou politiku.

Zde je graf, který ukazuje, že Corbyn dosáhl největšího přírůstku hlasů pro Labour Party od posledních voleb za posledních 72 let, tedy od roku 1945.

A dosáhl toho bez Blairových zákulisních dohod s velkým byznysem, které úplně vykuchaly ekonomický a sociální program jeho strany.

Zmrtvýchvstání Jeremy Corbyna

https://www.counterpunch.org/2017/06/12/the-resurrection-of-jeremy-corbyn/

Mark Weisbrot, Huffington Post a CounterPunch, 12.6.2017

• už na začátku volební kampaně na něj pravicový tisk napsal posměšný nekrolog
• pak se ale stalo něco, s čím pravice nepočítala
• ukázalo se, že si voliči pamatují, že „centristická“ levice v minulosti opakovaně selhala
• ukázalo se, že pravda je ve volební kampani i jindy účinnou politickou zbraní. Corbyn jako první politik otevřeně vyslovil názor, že terorismus je přímým důsledkem válek na Středním Východě.
• ukázalo se, že voliče velmi oslovil labouristický Manifest - volání po ekonomické a sociální spravedlnosti. Jeho obsahem nejsou žádné sliby ale reálné cíle. Prostředky na realizaci těchto cílů spočívají ve zdanění bohatých, zdanění korporací a především zdanění finančních transakcí, které jsou jen množením majetku bohatých bez jakékoli produkce hodnot. (Poznámka JF: Kdo z naší levice se kdy o něco takového kdy pokusil v ČR??)
• ukázalo se, že tyto cíle si vzali za vlastní hlavně mladí voliči
• hlavní media jsou bohužel v rukou pravice a vždy při volbách dělala všechno, aby si voliči mysleli jen to, co pravice potřebuje. Během poslední volební kampaně ve Velké Britanii to media dělala obzvlášť nechutným způsobem. Mladí voliči na to často reagovali tím, že skupovali celé náklady těch nejhorších novin a pálili je nebo je demonstrativně házeli do košů.
• přes všechny snahy pravice se Manifest labouristů k lidem dostal. Napomohl tomu i volební zákon, který Labour Party zajistil stejné vysílací časy v TV
• v budoucnu bude zapotřebí víc poctivých a nestranných medii - a nesmí se bát říkat pravdu!

Corbynova lekce: osvojit si o změnu, kterou potřebujeme

https://www.counterpunch.org/2017/06/12/corbyns-lesson-embrace-change-we-need/

Kevin Zeese, CounterPunch, 12.6.2017

• výsledek voleb ve Velké Britanii vzbuzuje naději, že posun doprava v britské Labour Party i v jiných světových levicových stranách je u konce
• Labour Party dnes profiluje především myšlenka odstranění chudoby a spravedlivějšího rozdělování bohatství
• výsledek labouristů byl dosažen i přes odpor a dokonce sabotáž některých vlivných členů vlastní strany a přes to, že proti Labour Party a Corbynovi osobně udělaly pravicové elity doslova vše, co bylo v jejich silách a možnostech
• spolustranící, kteří Corbyna nejvíc kritizovali, ho nyní objímají - ale měli by nyní také něčím přispět k posílení strany v Corbynově stylu
• Labour Party je dnes největší levicovou stranou v Evropě, má přes 500.000 členů
• Manifest se rychle šířil mezi lidmi právě proto, že je to nejsocialističtější dokument za mnoho desítek let. Heslo „chceme plně užívat plody své práce!“ mluví za všechno.
• výsledek voleb ve Velké Britanii by měl být inspirací i pro voliče v USA ale proti obrovské síle peněz korporací, ovládajících media, je to velmi těžký úkol

Z dalšího článku už uvedu jen titulek, který mluví sám za sebe a říká všechno:

„Pro všechny, ne pro hrstku!“ - zisky Labour Party v Britanii ukázaly politickou životaschopnost socialismu

https://www.counterpunch.org/2017/06/13/for-the-many-not-the-few-labour-party-gains-in-britain-highlight-political-viability-of-socialism/

Ben Dangl, CounterPunch, 13.6.2017

Asi by nebylo od věci, kdyby se voliči ČSSD a zejména členové strany mohli seznámit s obsahem základních dokumentů Labour Party například zde: http://www.labour.org.uk/index.php/home/. Nepodařilo se mi bohužel zjistit, jestli se u nás někdo pokusil tyto dokumenty přeložit a seznámit s nimi co nejširší veřejnost. V Britanii se to Corbynovi podařilo a to byl zřejmě základ jeho volebního úspěchu. Jedná se zejména o labouristický Manifest http://www.labour.org.uk/index.php/manifesto2017 a dále o zásadní materiály- Financování budoucnosti Britanie

• Program Labour Party k transparentnosti a výběru daní
• Pravidla finanční důveryhodnosti
• Alternativní modely vlastnictví
• Průmyslová strategie Labour Party
• Národní Investiční Banka pro Britanii

které jsou ke stažení, vesměs ve formátu .PDF, na stránce http://www.labour.org.uk/pages/additional-resources.

U nás sice také existuje stránka naší (zatím ještě) největší levicové strany  https://www.cssd.cz/ na které lze nalézt i její aktuální volební program - viz https://www.cssd.cz/data/files/20-39-sjezd-dlouhodoby-program.pdf, ale mám jisté pochybnosti o tom, kolik potenciálních voličů si asi dá tu práci s vyhledáním tohoto materiálu na internetu.

ČSSD prostě nemá k disposici účinnou hlásnou troubu. Stejně účinnou, jakou má a používá Andrej Babiš a jeho ANO a česká pravice obecně. Vzpomínám si, že svého času jistý pražský radní, člen sociální demokracie, pobíral za sezení v sedmi různých správních radách kolem 7 milionů korun ročně. A to byl jen jen jediný člověk! Kolik takových socdemáků sedí v různých podobných institucích po celé republice? Možná, že by se z těch prostředků jedny slušné (třeba internetové) noviny daly pořídit.