Neutopické zemědělství - Úvod

Stejně jako náš hojně citovaný bloger PetrKubáč, i já mám rád dobu před První světovou válkou a troufám si tvrdit, že nebýt právě těch let válečných, mohli jsme dnes mít společnost mnohem spravedlivější, férovější a přehlednější. Ne, nechtěl bych žít v roce 1900 ani v Rakousku, ani v Německu a už vůbec ne ve Spojených státech nebo Rusku. Doba to byla tvrdá a skutečnými vládci nebyli monarchové, ale domácí diktátoři, kteří měli téměř absolutní moc nad svými manželkami, dětmi i posluhovačkami. 

Přesto, i přes dvě horké a jednu studenou válku, došli jsme ke společnosti, která ledacos umí. Možná, kdyby nám nikdo nevnucoval dějinné zkratky, mohli jsme být mnohem dál. Jak známo, zkratka je sice delší, ale zato obtížnější. 

Tenkrát před sto lety se stále ještě dalo umřít hladem bez jakékoliv pomoci a kterýkoliv farář, učitel, starosta nebo obecní policajt se vám mohl pomstít takovým způsobem, že vás to zadupalo do země. Na druhou stranu, lidé ještě nežili abstraktními blbostmi a nesli si přímou odpovědnost za své činy. Neexistoval žádný záchranný polštář státu a tak si každý lehal tak jak si ustlal.

Vzdělání bylo přísné a náročné, ale už pro všechny. Každý dosažený stupeň vzdělání zajišťoval o řád vyšší životní úroveň. Stejně ostrá diferenciace byla i u dělnictva - poskok byl chudý, ale soustružník byl pan Někdo. Odborníci byli skuteční odborníci, každé vysvědčení bylo posvátným papírem a kdo na něm měl jedničky, tak na ně doopravdy uměl. 

Pokud se člověk nechal zotročit vášněmi, doplatil na to velmi rychle a každý měl kolem sebe dost příkladů, čemu by se měl vyhnout, pokud nechce špatně dopadnout.  A životní úroveň každé generace byla nesrovnatelná s tou přechozí... Ale o tom dneska psát nechci. 

Dnes chci psát o tehdejším přístupu k zemědělství, protože si myslím si, že jednou po vyčerpání půdy, peněz i strojů se budeme vracet právě k tomu, co existovalo na počátku dvacátého století. Dovolte mi proto dnes zahájit sérii občasných článků o zemědělství, které naposled v dějinách krajinu tvořilo a neničilo. 

Tehdejší zemědělství bylo pravěk, starověk i středověk vyfutrovaný moderními vynálezy.  Každý sedlák i chalupník byl v podstatě středověce soběstačný. Celý koloběh živin v půdě, osiv, zrání i sklizně si obstaral sám. Běžně tehdejší zemědělci svojí půdu kultivovali. Brali si kamenité úhory a uměli je předat synům v lepším stavu. Neděsili se trochy chemie ani průmyslových hnojiv, jen je zase moc nepotřebovali. Šlo to i bez nich. 

Museli si živit kombinovaně - dělat rostlinnou i živočišnou výrobu. Zbytky rostlin šly zvířatům, odpad ze zvířat šel rostlinám. Neváhali přidat nějaké fosfáty a dokonce už existovaly i továrny na umělá hnojiva. Ale nenahrazovalo to organický materiál. Jen to dávalo větší výnos, ale jehož poměrná část se opět vrátila do půdy.  

Neměli ještě techniku, nebo jen málo, ale ne proto, že by nebyla, ale že lidské síly byly laciné. Přesto na vesnici vznikla poslední rebélie za Marie Terezie. Od té doby byl život na vesnici sice tvrdý, ale pochopitelný, snesitelný a tím pádem v tehdejších měřítkách dostatečně spravedlivý pro sedláky i podruhy.  V zemědělství bylo hodně lidí, ale to proto, že je ještě nenahradily stroje. 

Tehdejší kapitalista průmyslník ještě neměl pozici, že by to bez něj nešlo... Ano pane obchodní zástupče firmy Fowler. Váš pluh je skvělý, opravdu se s ním dobře dělá a opravdu bych mohl postrádat jednoho koně. Ale aby mi to stálo za to, musíte slevit. Za tuto cenu mi to za to nestojí. Svá pole jsem doteď zoral i bez vašeho udělátka a za hodinu klidně zapomenu, že jste tu byl... pokud neslevíte. Kapitalista tehdy neměl konkurenci jen v druhém kapitalistovi, ale i v zákazníkovi. Ještě mnoho let se lidi bez luxusu obešli a pokud jim technika měla usnadnit práci, muselo se to skutečně doopravdy ekonomicky vyplatit a to podle skutečné reality a ne dotačních titulů. 

Neexistovaly kombajny, které já osobně považuju za velmi dvojsečný vynález. Na jedné straně zachránily miliony tun obilí, které by jinak shnily kvůli dlouho trvajícím žním. Snížila se ztrátovost při žních a zemědělství nepotřebovalo držet mnoho chudáků jen proto, aby pomohli při žních. Tihle chudáci pak postupně a pozvolna mohli začít dělat něco, za co dostali lépe zaplaceno - třeba opravovat kombajny. 

Na druhou stranu kombajn zrno vymlátí hned na poli a vše kromě sklízeného obilí znovu rozhazuje. Předtím se snopy z polí odvezly a vymlátily a vyčistily někde jinde. Zároveň se všechny ty koukoly a lebedy daly zkrmit. V době kombajnové se všechna semínka plevelů při žních rovnou kombajnem zasejí a tím je zaděláno na masové použití chemie. 

V každé vesnici byly stovky sýpek, stovky sklepů, stovky drobných zásob. Byly tam stovky kusů techniky i stovky pracovních sil. Katastrofy se děly, ale malé. Chyby se dělaly, ale s okamžitou zpětnou vazbou. Žilo se těžko, ale předvídatelně. A hlavně - nebylo zapotřebí dvou hektarů na jednoho člověka. Chudá rodina se uživila na deseti árech - tedy na tisíci metrech čtverečních.  

V dalších článcích s vámi zkusím postupně projít celý zemědělcův rok. K tomu projdeme dobové vybavení, dobové metody a dobové výsledky. Řekneme si něco o pracovních silách v tehdejším zemědělství o jejich údělu a možnostech a zkusíme to celé zhodnotit.