Babo raď

O víkendu jsem byl v západních čechách ve svém rodišti. Popovídal jsem si s tatínkem, dal pusu mamince a slíbil jí, že tu a tam na vidlákových kydech také napíšu něco o ní. To já prý pořád jen táta táta a zapomínám, že to ona mě nosila na rukách a utírala mi zadek. Ona mi vařila, prala, uklízela, ona mi držela palce a mohla se umodlit, kdykoliv mi bylo zle. Má pravdu. Maminko slibuju, že se zaměřím nejen na moudrého otce, ale i na starostlivou mámu.

Byl to hezký víkend. Vypnul jsem mobil, k počítači jsem se ani nepřiblížil, jen jsem byl trochu unavený z dvojího přejezdu republiky. Každopádně, včera jsem se vrátil, pustil počítač a nestačil jsem se divit. 

Asi jako každý z mých čtenářů, sleduji dlouhodobě syrský konflikt. Čtu všechny zasvěcené komentáře Terezy Spencerové a mám u nás ve firmě několik lidí, kteří tam mají kontakty. To víte, jsme Agrofert, máme byznys s hnojivy a v obchodu se surovinami hraje (či spíš hrála) Sýrie důležité místo. A tak jsem si přečetl majnstrým, pokecal po telefonu s kolegy a musím konstatovat, že  to těm našim novinářům a Evropským hodnotářům nepřeju... Je mi jich hodně líto, protože vysvětlovat některé události tohoto víkendu v souladu s doposud zastávanou linií bude zase o něco těžší. Oni to všeobecně mají den ode dne horší. V posledních týdnech musí mít Jakub Janda vysloveně žaludeční vředy. A nebo je na svém místo proto, že správná kurva se nezalekne žádného hnusu a bez mrknutí oka uspokojí klienta, ať je to jakýkoliv slizoň. 

Zkusím to trochu shrnout:

Konflikt v Sýrii trvá už pár let. Na začátku byly demonstrace, pak zprávy o zlém Asadovi a hodném Islámském státu, který pak začal dávat na youtube  videa z hromadných poprav a začal si dělat co chtěl nezávisle na jeho loutkovodičích. K tomu se objevily Al Kajda a další desítky skupinek se samopaly, aby jakožto umírnění lidojedi začali působit a naše evropské emoce a volat po lidských právech. Od té doby jsem strašně citlivý na jakékoliv lidské právo, pokud o něm mluví zafáčovaný hrdlořez se Kalašnikovem v jedné ruce a s hlavou nepřítele v té druhé. 

Pak to toho vstoupil Putin. Do Sýrie se mu nahrnulo moc Čečenců a dalších ruských muslimů bojujících v žoldu Ameriky proti Rusku.  To znamenalo obrat na bojišti, postupné zatlačování džihádu tam, odkud přišel - tedy do Iráku a Turecka. Putin je opravdu neuvěřitelný machr, protože se mu podařilo z Turecka největšího kámoše lidských práv a USA udělat největšího nepřítele lidských práv a zřejmě i USA. A zvládl to i přes Tureckem sestřelený bombardér a zvládl to i přes nesutále se opakující zprávy o útoky syrské armády chlórem, yperitem, sarinem a kdo ví čím. Mimochodem - zprávy o útoku chlórem vydává syrská exilová opozice toho času v Británii skoro každý den. Ale tu a tam se na některou zprávu reaguje jako pravdivou a jiné zase zapadnou nepovšimnuty. Vyvodil jsem z toho jediný závěr - některý chlór je v pořádku a jiný není. 

V současné době je většina džihádistů odsunutá do provincie Idlíb a ti ostatní jsou pod kytičkami. Až na pár nevýznamných bojůvek pod ochranou Izraele v jeho blízkosti už v Asadově Sýrii moc povstalců nezbylo. Tedy kromě Kurdů. To jsou ti, co jich je hodně milionů a pořád nemají svůj stát. Nejsou islamisti, jsou sekulární, ale ještě levicovější než komunisti. A jejich území je jak na potvoru také u Tureckých hranic. Džihádisty na svých územích vystříleli sami, další původní obyvatelstvo vyhnali jinam a celkem slušně se udělali pro sebe.  to víte, islámský stát se Američanům vymknul z kontroly a tak rádi ještě sáhli po Kurdech a začali je zásobovat municí. Dokonce i naše republika tam poslala nějaké zbytečné bedýnky s náboji. Milý dárek... 

Jenže Turkům se Kurdové nelíbí. A tak překročili hranice a začali dobývat kurdská území kolem Afrínu. Kurdové se ovšem nedali a střílejí zpátky. Asi mají od těch Amíků fakt hodně zbraní. A tak máme člena NATO Turekco, které bojuje proti silám, které vycvičil jiný člen NATO USA. Amíci stojí za Kurdy, ale Turkům domluvit už neumějí. Rusko vyzývá ke klidu zbraní a syrský Asad umožní Krudům, aby si proti Turecku přesunuli další bojovníky a výzbroj. 

Mohl by mi prosím Jakub Janda a jemu podobní pisálkové vysvětlit, kdo je tu zlý a kdo je tu hodný? To mi totiž Tereza Spencerová neřekla. Ta to jen popsala a udělala ve mně dojem, že by tam všichniměli táhnout do horoucích pekel a my je měli nechat být, protože to stejně nevyřešíme. Já teď nevím. Potřebuju se přimknout k pravdě a lásce, abych si u svých sousedů napravil reputaci s volbou Zemana. Co si mám nalepit do okna? 

Mám podporovat našeho spojence z NATO Turecko? Nebo mám proti Turecku podporovat našeho spojence z NATO USA? Nebo mám podporovat Asada, který našemu spojenci Kurdům dovolil dozbrojit? A nebo mám podporovat Rusko, které vyzývá k deeskalaci konfliktu? A jak je na tom Izrael, kterého podporuje Zeman? Ti prý sestřelili jakýsi dron, který je samozřejmě Íránský, pak bombardovali pozice Asada v Sýrii, přišli o stíhačku a pro jistotu zavřeli svoje letiště... Já mám pocit, že tahle situace tu nastala naposled za turecké invaze na Kypr... 

Jeden náš spojenec bojuje proti druhému našemu spojenci. Jeden náš nepřítel se snaží situaci uklidnit, druhý náš nepřítel pomáhá našim spojencům dozbrojit, náš třetí spojenec bombarduje našeho nepřítele, aby ochránil další naše džihádistické nepřátele, protože je bude potřebovat proti dalšímu našemu nepříteli v podobě Íránu, se kterým naši evropsští a američtí spojenci uzavřeli dohodu o narovnání vztahů. 

Já si nedělám iluze, že se v tom Jakub Janda orientuje. Nedělám si iluze, že by se v tom orientoval Trump a dokonce mám pocit, že ani Putin se v tom úplně neorientuje. Ale mohl by mi někdo říci, koho mám milovat a  vidět v něm vzor všeho dobra a na koho mám nadávat? Jdu zítra k sousedům na kafe a nerad bych si udělal ostudu. Nemohl by mi nějaký pražský kavárník dodat polopatický návod? Turecko, Kurdové, Asad, USA, Izrael, islamisti v Ghůtě, islamisti v Idlíbu, Irán, Hizbaláh... jen mi je rozdělte na přátele a nepřátele.