Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.
Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila.
Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.
Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.
Krátký zahraniční úvodník:
Zatímco u nás se zraky všech obracejí k regionům postiženým velkou vodou, v USA se našel další atentátník na Trumpa. Tentokrát se schovával v křoví a měl Kalašnikov s optikou. Tentokrát si ho agenti všimli včas a dokonce ho chytili živého.
U nás na Znojemsku spadlo za pátek sto milimetrů vody a za sobotu mělo spadnout ještě víc. Ale naštěstí se tato předpověď nenaplnila a spadlo „jen“ 50mm. Větší škody zde napáchal silný vítr, který na podmáčené půdě snadno vyvracel i vzrostlé a zdravé stromy. Já doma málem přišel o třešeň, kterou jsem musel velmi barbarsky zapřít (musel jsem použít hřebíky) a ze které vítr orval téměř všechno listí. Dopadli jsme dobře, vody nakonec spadlo o dost méně, než kolik slibovala čtvrteční předpověď.
Zatímco všechna méééédia informovala o hrozících povodních, vydávala varování a nechala politiky, aby se chlubili cizím peřím, úplně zapadlo, že v Praze probíhá jednání všech Řehků z NATO. Přijede dvaatřicet náčelníků generálních štábů a přes veškeré okecávání, hlavním bodem programu bude Ukrajina a plánované zrušení zákazu použití raket delšího dosahu v hloubi ruského území.
Dnešní deštivé počasí a očekávání záplav je ideální pro zemědělský a vodohospodářský článek. Skutečně se stává málokdy, abych na suché jižní Moravě naměřil za jeden den osmdesát milimetrů srážek v podobě vytrvalého, ale nijak extra intenzívního deště. Prší zhruba pět milimetrů za hodinu, což je prakticky přesně rychlost vsakování do půdy… Země byla navíc osvěžena deštěm z předchozích dní, takže už nebyla vyprahlá a všechny póry a kapiláry měla otevřené.
Tak jsem se podíval na tu slavnou debatu Trump vs. Harrisová. Ne, nebyla vyrovnaná. Kamala přišla připravená, měla nejspíš náušnice se sluchátky, moderátoři byli na její straně a tak debata vypadala dost podobně jako debata Turek vs. Danuše. Donald si myslel, že ji smázne jako mouchu na zdi a nepřipravil se. Ne, nebudu říkat, že debata byla nerozhodná, protože to nebyla pravda. Kamala Trumpa prostě přehrála a ještě neudělala tu blbost jako Danuše – když Turek mluvil o své zesnulé babičce, začala se Kandidátuše blbě hihňat. Kamala naopak zůstala uvolněná.
Ne, prosím nelekejte se. Nekončím s blogem. Neodrodil jsem se. Nepřičichl jsem v Bruselu k velkému světu a nepořídil jsem si žebřík pro rektální alpinismus do bruselských zadnic. Dál budu psát každý den jeden článek. Dál budu komentovat dění okolo sebe. Dál budu bojovat proti Pětikolce a dál budu především tribunem lidu. Dál budu přinášet postřehy, které jiní nepřinášejí, dál povedu souboj s majnstrýmovými mééédii a s Českou televizí zvlášť. Dál budu říkat, abyste nekrmili hydru a nevolili Petra Fialu.
Přátelé, dovolte mi, abych navázal na včerejší článek a pokračoval ve výčtu střípků, které naznačují, že Ukrajina se pomaloučku polehoučku vytrácí z hledáčku USA a stává se koulí na noze výhradně Evropě. V poslední době to na Donbase začíná vypadat, jako před pádem Allepa. Stále více se mluví o válečných zločinech Ruska, objevuje se stále více nepotvrzených (a nepotvrditelných) zpráv o používání zakázaných chemických zbraní a vůbec začíná taková všeobecná zoufalost.
Olaf Scholz prý má jakýsi Minsk 3. Mírový plán pro Ukrajinu.
Tak jsme se od našeho náčelníka generálního štábu dozvěděli, že se nemusíme bát překračovat ruské červené linie, protože vpád Ukrajiny do Kurské oblasti nevyvolal ruskou jadernou reakci. Zhruba totéž tvrdí i naši ojroposlanci Kolář, Farský a Nerudová, kteří shánějí europodpisy pod svůj dopis Pepíkovi Borellovi, aby se tím zvýšil tlak na spojence, kteří by povolili Ukrajině zasahovat západními raketami ruské území do hloubky. Ideálně, aby Západ dodal Ukrajině rakety opravdu dlouhého doletu typu Tomahawk…
Od pátku jsem v podstatě stále na cestě. Nejprve jízda domů z Brusele, k tomu jsem si musel po republice udělat několik zajížděk a pak jsme byli s rodinou na takovém krátkém výletu v Beskydech. Víceméně jsem nedělal nic jiného, než psal, řídil a rozhlížel se kolem sebe. Ona už je totiž republika otapetovaná bilbórdama, víme? Krajské volby (které předjímají parlamentní volby) jsou za necelých čtrnáct dní a k tomu se obměňuje třetina senátu.
Štěpána Kotrbu znáte, že? Nejvíce se stavěl proti projektu Nekrm hydru. Česká televize má svůj veřejnoprávní význam, pokud by krachlo její financování, přišla by naše drahá vlast o unikátní nahrávací studia a další majetek v celkové hodnotě asi 200 miliard. Rozpočet České televize je napjatý a i malý výpadek příjmů může spustit lavinu , která snadno může vyústit v její zničení. Zpravodajství sice není v pořádku, ale to se dá řešit stížnostmi. Pokud nepřestanu Českou televizi ohrožovat, podá na mě trestní oznámení…
